42. kapitola - Ohňostroj emocí 3/3

16. července 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Navzdory tomu, že původně měla v plánu své jednadvacáté narozeniny do konce života vytěsnit z paměti, tak se Regulus úspěšně postaral, že o nich zaručeně jednou bude Annie povídat svým vnoučatům. Samozřejmě, podá jim jen zcenzurovanou verzi, ale i tak. Podařilo se mu, aby zapomněla na nepřítomnost své sestry a užívala si s přáteli a rodinou.
Od Drewa dostala VIP lístky na koncert Muse v Londýně, od babičky Constance a dědy Maxmiliána další první vydání do své sbírky anglických spisovatelek 19. století, parfém Chanel od druhých prarodičů a od rodičů další luxusní botičky od Jimmyho Choo. Od svého "snad-jednou-budoucího" švagra dostala knihu Sonetů od Williama Shakespeara s věnováním, ať si s Regulusem mají po dlouhá léta, co citovat do oušek. Ocenila Siriovu snahu a rozhodně tím získal plusové body. Teď už jen netrpělivě čekala ve své ložnici na Regulusův příchod. Jaký to geniální nápad nechat některé hosty, kteří byli rodině blízcí, přenocovat! Rozhodla se, že ho trochu popožene. Jako oslavenkyně na to měla přeci plné právo.
Čekám. Nemáš zájem o piškotek? Jeho odpověď přišla o pár minut později a opět ji svou nestydatostí vyvedla z míry.
Než piškotu, bych dal přednost tvé buchtičce.
Proč mám pocit, že se tvé sexuální narážky používáním textovek násobí?
To bude asi tím, že nemyslím na nic jiného. Navíc, líbí se ti, když jsem sprosťák. Vlhneš z toho. No, v tom má zaručeně pravdu.
Nepopírám, že na mé spotřebě spodního prádla máš hlavní podíl.
Víš, že kdyby bylo po mém, žádné kalhotky bys už neměla. Jistě, to by nebyl on, kdyby to nezdůraznil.
Když sem konečně dostrkáš svůj zadek, můžeš mi je osobně vyházet ze šuplíků.
Vidím, že opravdu bažíš po mé společnosti.
Zlato, těším se na svůj dárek.
A máš se na co těšit. Ovážu si ho mašličkou, abych tě potěšil. Sakra! Myslí tím to, co si právě představila? To by totiž bylo hodně… Sexy? Divné?
Regulusi, POJĎ UŽ.
Cítím se potěšeně, že nedokážeš vydržet bez své denní dávky perverzností. To je ale blbec. Usmála se a rychle odepsala totéž, co si myslela. Doufala, že to vezme v legraci.
Blbče.
Ťuk-ťuk-ťuk.

Než stačil doopravdy zaklepat, otevřela. Rychle ho za ruku vtáhla dovnitř, ne že by protestoval. Spíše se pobaveně culil. Jakmile zavřela, okamžitě se mu dychtivě pověsila kolem jeho krku. Neměl ani čas si ji pořádně prohlédnout. Šaty na sobě evidentně měla. Zbytek musí prozkoumat později.
"Tak kde ho máš?"
"V kalhotách?"
Musel se usmát jejímu pohoršenému pohledu, jímž ho počastovala. Pobaveně povytáhl pravý koutek úst a vzal její obličej do svých dlaní. Palcem přejel po spodním rtu a sledoval, jak svůdně pootevřela ústa. V jeho rukou byla tvárná jako želé. Ale malinové. Potěšilo ho, že jí konečně může cítit. Celý večer se na něj usmívala a lákala ho jako svůdná siréna, nicméně voněla cize. Tahle vůně k ní zkrátka patřila. Naklonil se a opřel si své čelo o té její, zavřel oči a zhluboka se nadechl. "Co kdybys opravdu zkusila ty kalhoty, Ann."
"Jestli to je další tvůj pokus o vtípek, slibuji, že tě praštím,"
Musel zadržet smích, který se mu dral přes rty. "O nic se nepokusím, slibuji." Úsměv měl na tváři, i když ji pustil ze svého sevření a ona obezřetně ustoupila o krok dozadu.
"Fajn,"
"Možná později." Nenechal ji jít daleko, chytil ji za pas a přisunul si ji blíž. "Jsem celý tvůj. Tak hledej, ještěrko." Schválně ji poškádlil dávnou přezdívkou a odměnou mu byl mírný kousanec do krku. To mu stačilo, aby se vzrušil, sakra. Zřejmě si uvědomovala, jaký vliv na něho má, protože se pánví přitiskla k němu. A přitom se tlumeně zasmála. Zvedla ruce na Regulusovu vypracovanou hruď, přejela po ní a pak začala postupně rozepínat knoflíčky bílé košile. "Konvalinko, říkal jsem kalhoty."
Nevěřícně potřásl hlavou, opřel se o zeď a pustil ji, až v okamžiku, kdy jí pomáhal sundat košili dolů. Klidně si ho prohlížela, jako by nehořela zvědavostí. Moc se mu líbilo, jak na něj hleděla. Jako by v duchu pohladila každé místečko, kam dopadl její zrak. A pak zrak nahradily i její ruce.
"Rozhodla jsem se, že tě prohledám důkladně." Přitiskla se na něj, a prohledala mu zadní kapsy.
"Musíš jinde." I jemu zněl jeho hlas nepřirozeně hluboko. Rukou mu zajela nejprve do levé a pak do pravé, kde už konečně sevřela obálku. Nadšeně vypískla, nechala svého průzkumu. Přivřel ruce do pěstí, aby trochu uklidnil své burácející srdce.
"Děkuju,"
"Ani se nepodíváš, co v ní je?"
"Samozřejmě, že se podívám. Ale chci ti poděkovat za dnešek. Nemysli si, že nevím, že jsi mne schválně rozptyloval," Stoupla si na špičky a políbila ho krátce na ústa.
Nevěděl, co jí má na to odpovědět, nadechoval se, ale přerušila jej. "Nemusíš na to nic říkat, Regulusi. Jen ti děkuji." Pak zaměřila pozornost na svůj dárek. Opatrně obálku roztrhla a zůstala nevěřícně koukat.
"Tys mi daroval planetku?"
"Ano. Vlastně asteroid, abych byl přesnější. A nechal ji pojmenovat po tobě." Nemohl se na ní vynadívat. Ve tváři se jí střídala spousta emocí. Pochopil, kdy jí došlo, že to má souvislost s dárkem, který mu dali minulý rok s Angie, ihned po svém příjezdu do Anglie, zadrhl se jí dech a na tváři vykouzlila takový úsměv, ve který si na začátku její narozeninové oslavy ani netroufal doufat.
"Má to nějakou skrytou souvislost s tvým dárkem?"
"Možná," Než se stačila nadechnout k odpovědi, tak ji zarazil. "Nech se překvapit." Byl přesvědčen, že se jí to bude líbit. A hodně.
"Děkuji, je to krásný dárek. Nezapomenu na něj." Dívala se mu dlouze do očí a pomalu se k němu vlnivými pohyby vrátila. A on si teprve nyní uvědomil, co vlastně na sobě nemá. Šaty sice měla, ale zmizela podprsenka, která zakrývala krásná prsa po celý večer. Polkl, a měl pocit, že kdyby promluvil, tak by akorát chraptěl. Jednu ruku ji omotal kolem pasu a tou druhou ji uchopil, těsně pod ňadry. Mohl je tak ve své ruce potěžkat. Bože, jakmile ruku přesunul výše, okamžitě mu do dlaně zatlačil ztuhlý vrcholek. Annie mělce zasténala, a jeho nahou hruď ovinul její dech. Myslel, že se zblázní, jestli se do ní okamžitě neponoří. Svaly se mu napnuly, když přejela špičky prstů z jeho břicha nad lem kalhot.
"Co kdybys mi raději poděkovala jinak?" Podařilo se mu vychraptět za sebe, otočil ji, aby byla opřená o zeď, doslova ji k ní přišpendlil, ruce ji přidržel jednou svou nad hlavou a pak sklonil hlavu, aby uskutečnil to, o čem celý večer přemýšlel.

***

Annie byla celá rozněžnělá. Seděla doma v Norfolku v pohodlném křesle a v náručí držela brášku. Kdyby tu tak ještě byla Angie, byla by nejspokojenější, protože jinak tu měla všechny - babičky, dědečky, brášky, strejdu i sestřenku. Všichni dorazili na její oslavu před dvěma týdny a slíbili, že zůstanou až do konce měsíce. To už sice bylo za pár dní, ale ten čas, kdy byli - skoro - všichni pohromadě, byl úžasný. Byla na roztrhání, nevěděla, kterému prarodiči se věnovat dřív nebo jestli snad zajít s maličkým na procházku a tajně přizvat Reguluse… Taky si musela užít svého strýčka Edwarda, kterého vídávala vcelku málo, protože většinu času trávil doma v Manchesteru. Angelínu teď měla u sebe doma v Londýně, tak jí občasná absence sestřenky na vévodství, když někam vyrazila s Richardem Dashwoodem, zas tolik nevadila. Taky se myšlenkami vracela k oslavě svých narozenin, která všemu navzdory nakonec dopadla skvěle. Největším překvapením krom Regulusova dárku, byl nádherný půlnoční ohňostroj, o který se z Řecka postarala jeho babička a který opravdu nečekala. Moc ji potěšilo, že si Melanie vzpomněla, úplně se tetelila štěstím.
Ach, kdyby se jen ta Angie chtěla objevit! Jistě, teď by se jí vrhla okolo krku, jak byla celá naměkko, ale zhruba za minutu smrtelně pevného objetí by ji vyhubovala. To věděla, že udělá, i kdyby se její sestra rozhodla vrátit za deset let!
Teď na to ale myslet nechtěla. Kolem přeci bylo tolik miminek! S úsměvem se dívala do těch nádherných velikých kukadel svého brášky, vdechovala tu jedinečnou miminkovskou vůni a vzpomínala na včerejší den, kdy takhle chovala i maličkého Harryho a Draca, když se konala sešlost u Lily a Jamese.
Díky bohu za to, protože kromě toho, že se měla možnost s těmi maličkými uzlíčky pomazlit, měla možnost vidět i Reguluse. A nakonec asi nejpozitivnější zpráva, Drew a Sirius se usmířili.

Annie se ulevilo, že aspoň sem Sirius nedotáhl tu krasotinku. Když jim šel James otevřít, v duchu se modlila, aby tomu tak bylo, protože jinak by za sebe neručila. Sice od Lily věděla, že všichni Carlu znají, do jednoho, kteří tam byli, už z doby před šesti lety, ale doufala, že mu případný doprovod Regulus vymluví, protože on věděl, jak na tom ve vztahu k té holce je a jejich další společné setkání by jen rozvířilo vody ještě víc.
Kromě absence doprovodu Annie rovněž ocenila, že si Sirius, jakožto kmotr, hleděl především maličkého Harryho, i když svou pozornost pečlivě dělil mezi něj i Draca. Nestála o další pohledy s otazníkem nebo o nějakou konverzaci. Měla pocit, že svůj aktuální postoj mu dala jasně najevo na své garden party. Jediné, co ji trápilo na celé téhle sešlosti, kde nechyběl nikdo z té jejich bradavické partičky, Lupinem počínaje, Luciusem a Narcisou konče, bylo to, že atmosféra nebyla pohodová, jak při takové příležitosti - oslavy narození miminka - měla být. Annie se mohla pokusit zakopat válečnou sekeru, ale neměla zájem. Poohlédla se po Drewovi a ten taky nevypadal zrovna uvolněně.
Viděla na ostatních, že je to všechno trápí a nejvíc ze všeho se nad tou situací mračila Cissa s Bellou a Remus Lupin. Seděli všichni u sebe, o něčem hovořili a něco v jejích tvářích Annie napovídalo, že to takhle rozhodně nenechají.

A nemýlila se. Netušila, čím to Drewa a Siriuse nalili, ale po několika sklenkách už spolu dokonce i mluvili. Po chvíli vyšli na zahradu, přes skleněné dveře Annie po očku viděla, jak spolu vášnivě diskutují, rozhazují rukama, a když se vrátili, vše vypadalo odpuštěno.
Ona sama se rozhodla přemoct a předstírat, že tu Sirius není. S mnohem větším nadšením se začala nenápadně věnovat jeho bratrovi, aby přišla na jiné myšlenky a potom si už jen povídala s Lily, Cissou, Adelaide a Bellou a jejich tématem byly samozřejmě děti. Dvě novopečené maminky, jedna těhotná, další se narodil sourozenec… Kdyby snad Bella chtěla mluvit o něčem jiném, neměla beztak šanci.
Annie po očku sledovala Reguluse a z jeho tváře se urputně snažila vyčíst, jestlipak ho za celé odpoledne alespoň napadla ta myšlenka, že by snad jednou mohli řady rodičů tady rozšířit. Dobře ale věděla, že aby k tomu došlo, musí spolu ujít ještě kus cesty.
Začít třeba oficiálním oznámením, že spolu chodí, by nebylo úplně od věci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama