42. kapitola - Ohňostroj emocí 2/3

13. července 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Annie měla blbou náladu už od rána. Špatně se vyspala - za což mohl samozřejmě Regulus a jejich noční hovor, pak se jí nedařilo natočit vlasy kulmou, jako to uměla Angie a její výjimečné šaty pro dnešní večer v poledne ještě nebyly doma.
Když přinutila Andrewa, aby se obětoval a zajel do butiku pro ně, vykašlala se na lokýnky a vyčesala si vlasy do volnějšího drdolu. Pár pramínků si nechala spadat kolem obličeje. Tenhle účes ji sestra naučila dobře. Regulus se sice vyžíval v jejích dlouhých rozpuštěných vlasech, do kterých s oblibou vplétal své prsty - ale pro dnešní večer to jednou přežije, stejně nebudou o samotě, takže si na nic beztak netroufne a Annie stejně měla jistý plán.
Úsměv na tváři ji vykouzlila až vzpomínka na jejich společné rande. Byl tak okouzlující, romantický. Jejich vztah se proměnil o 180°. I když, to ten Angien taky. Povzdechla si. Trápila se, že na její narozeniny s ní není její sestřička. Od rána kontrolovala mobil, zda jí nepošle aspoň přání, nebo nezavolá. Už bylo po šesté hodině a stále nic. Někde v koutku mysli věděla, že se neozve. Bolelo ji, že pro ni znamená tak málo, že není ochotna ani zapnout na minutu mobil, nebo poslat pohlednici, k čertu. Angie milovala a obdivovala, jak vždy byla silná a sebejistá. Skvěle si spolu rozuměly, ale své sestře zkrátka nestála ani za blbou snahu. Jakoby jí místo Siria ublížila snad ona. Vůbec neměla náladu oslavovat své narozeniny ani s rodinou, natož s anglickou smetánkou. Nejraději by si zalezla do peřin, přizvala Reguluse a nevylezla až do zítřejšího večera. Možná. Mohla své narozeniny oslavit soukromě jako Angie, pozvat si jen ty nejbližší, ale myšlenky na takovou oslavu už jí v hlavě strašily dlouho a přála si takovou mít. Samozřejmě do té doby, než zmizela Angie. Jenže teď už bylo pozdě něco rušit a navíc bylo potřeba zacpat bulváru ústa. Musela tedy své narozeniny obětovat ve prospěch Angie, což znamenalo pozvat i Siriuse pravděpodobně s jeho novým módním doplňkem.

"Můžeme, zlato?" vyrušil ji ze zamyšlení otec, který vešel do vstupní haly. Annie byla ráda, že se její narozeninové oslavy účastní aspoň on. Všichni se shodli na tom, že Kaliforňan je pořád ještě malý na takové události, a tak se oslavy nemohla účastnit její máma. Ovšem, už se plánovalo, že si uspořádají rodinnou oslavu na počest nového člena, hezky jen v rodinném kruhu. Pravděpodobně někdy příští týden, protože když už tu byli všichni, od babiček, dědečků až po strejdu a slíbili zůstat do konce měsíce, bylo by škoda toho nevyužít.
Annie sklopila hlavu a zavěsila se do nabízené paže. "Tak jo. Jdeme rozpoutat tu opičárnu," Málem si znovu povzdechla, když jí Richard Howard starostlivě přejel pohledem.
"Holčičko, dnes máš narozeniny. Usměj se přeci trochu na svého starého dobrého tátu," Přivinul si ji do náručí a pohladil po vlasech, jako by byla opět jeho malou holčičkou.
"Tati, ty přeci nejsi vůbec starý," Spokojeně opětovala rodičovské objetí a upřímně se usmála pokusu svého táty ji rozveselit. Ačkoliv sám měl starosti ohledně své mladší - a teď i možná starší - dcery, tak to na sobě nedával znát.
"Tím si nejsem zase až tak jist. Za poslední rok jsem zestárl minimálně o deset let,"
"No, moment. To se nesnaž hodit na Ang a mě. Pokud vím, bude to mít spíše co do činění s tím, že jste si s mámou pořídili dalšího potomka."
"Ale Andreas je hodné miminko."
"To jsme byly taky. Myslím, že z něj vyroste pořádný raubíř. To mají Howardovi v krvi," zachichotala se, když si přehnaně nahlas vzdychl a zatahal za vázanku.
"Já upřímně doufám, že nám nepřidělá tolik starostí jako naše dvě ztřeštěné dcerušky." Štípl ji do tváře a položil ruce na ramena své starší dcery.
"Tati!"
"Trochu zdravíčka, Annie," Starostlivě si ji prohlédl. "Jsi si jistá tím, co máš v plánu? Víš, že to nemusíš dělat."
"Vím, ale očekává se ode mne, že podpořím svou sestru. A to taky udělám."
"Za nic na světě bych vás nevyměnil, děti moje." Sklonil se a políbil ji na čelo. "Připravená? Nenechávejme hosty a novináře zbytečně dlouho čekat."
Společně vyšli z otevřených francouzských dveří na zahradu, aby se připojili k hostům. Annie se nadechla a na svou tvář nasadila falešný úsměv. Show může začít.

Annieny narozeniny se staly rozhodně velkou společenskou událostí. Nad celou akcí se vznášel mrak skandálu a spekulovalo se, jak se vévodská rodina zachová, zda pozve vévodu Blacka prostředního či nikoliv, zda se objeví slečna Howardová či nikoliv a v případě, že by v obou případech došlo na ano, jak se dva milenci k sobě zachovají. Nemluvě o senzacích typu, že by se tam vévoda Black snad mohl objevit se svou bývalou. Strhlo by se k rvačce? Angie Howardová nejednou ukázala, že se toho nebojí.

Jedna z věcí, které dnes udělaly Annie alespoň trochu spokojenou, bylo pojetí její oslavy. Nebyla to žádná tradiční oslava v nějakém sálu, nic takového. Díky netradičnímu nápadu garden party a skvělému počasí, se mohly po celé zahradě v Norfolku rozestavět altánky, ozdobené jejími oblíbenými květinami a lucernami a mezi sebou byly propojeny osvětlenými chodníčky, které umožňovaly pohodlnou chůzi i v podpatcích.
Nezbytností byla samozřejmě velký taneční parket, který byl asi tím největším altánem v zahradě. Tady se všichni shromažďovali, v popředí hrála živá hudba a právě tady nyní mezi sebou diskutovaly nejvyšší vrstvy londýnské společnosti a poletovali upravení číšníci se sklenkami. Pro dárky byl vyhrazen speciální stůl a i novináři měli určené své místo.
Když se objevili na zahradě, fotografové se ihned dali do práce. První myšlenka ji takřka polaskala na kůži. Počasí se skutečně povedlo. Nebylo ani příliš horko, ale ani zima, přestože bylo už k večeru. Bylo to akorát, dress code byl volnější, všichni se jistě cítili pohodlně. V šumu všech těch hlasů se mísily vůně luxusních parfémů s lahodnými vůněmi jídel a přírody. Musela se ještě jednou zhluboka nadechnout.
Členy rodiny Blacků uviděla okamžitě. Tři rozložité postavy vévodů z Cambridge nešlo přehlédnout. Zamířili rovnou k nim. Když se má strhávat náplast, ať je to vždy rychle. Drew, který už se mezi hosty vmísil před chvíli, razantně odmítl hrát nějaké divadélko a Siriuse okázale ignoroval a vyhýbal se mu obloukem. Nebo Sirius jemu. Záleželo na úhlu pohledu. Jakmile k nim došli, nebylo pochyb o tom, že jsou šokovaní.
Regulus si ji zkoumavě a ne příliš nadšeně prohlížel a Sirius jen útrpně hleděl. Jako první se vzpamatovala Walburga. Políbila ji na tvář a popřála všechno nejlepší, Orion jí vysekl dokonalou poklonu, o jejím zvláštním vzezření se ani slůvkem nezmínil. Regulus jí špičku jazyka přitiskl na hřbet ruky, když ji "formálně" zdravil. Annie netušila, co to má znamenat, proč to udělal a snažila se ignorovat jeho nechápavý výraz, do kterého víc a víc, kdoví proč, prostupovala mračna.
Na konec na řadu přišel Sirius se svým doprovodem. Richardu Howardovi ztuhly snad všechny svaly v těle a Annie mu chlácholivě přejela po ruce. Zamračil se na vévodu Blacka prostředního a s krátkou omluvou, že se musí pozdravit ještě s několika hosty, jednoduše odkráčel pryč.
Aha. Howardovic pýcha. Takže jediný, kdo se bude muset dnes přetvařovat, je Annie. Výborně. Všimla si, jak se Walburga s Orionem po sobě ustaraně podívali a pak se s omluvou vydali také mezi hosty. Silou vůle se přinutila na Siriuse usmát. Věděla, že mu Drew roztrhl ret a tak nějak očekávala, že bude vypadat špatně, nicméně nečekala, že to bude až tak zlé. Sirius Black byl pobledlý, pod očima měl kruhy a od své domnělé přítelkyně stál půl metru daleko. Ačkoliv si přála ho pořádně podusit, nechutně lehce se jí ho zželelo.
"Siriusi," Prve mu chtěla vykat, ale nakonec si to rozmyslela a napřáhla k němu smířlivě ruku. Chvíli ji hleděl do tváře, do té skoro identické tváře Angie, ale jakmile promluvila, kouzlo bylo prolomeno. Není tou, za kterou se dnešní večer vydává a ruku přijal. Než jí pustil, svezl se mu zrak na náramek, který měla na ruce. Překvapeně k ní zvedl zrak.
Ano, přesně tak, Blacku. Je to náramek mé sestry, vlastně je to tvůj náramek se štírem. Určitě ho poznáváš, s Angie jste si je vyměnili na Vánoce. Trápí tě, že ho mám na ruce? No, to by zatraceně mělo. Ale víš co, jde mi skvěle k pleti a je to pouhý začátek všeho, co tě pro dnešní večer čeká.
Usmála se na něj a stáhla ruku zpět. Nespustil zrak z náramku. A mračil se. Výborně.
"A tvůj doprovod?" Střelila pohledem na přitažlivou plavovlásku po jeho boku, ale evidentně ji nebral vůbec v potaz. Otázku musela podruhé zopakovat. Jako uhranutý sledoval Annieino zápěstí. Vlastně za celou dobu nespustil oči z Annie, což Regulus toleroval s pevně zaťatou čelistí.
"Co? Jo. Carlo představuji ti lady Annie Howardovou. Dnešní oslavenkyně,"
"Těší mě, lady Howardová a rovnou přijměte mou gratulaci k narozeninám," pronesla s úsměvem dlouhonohá kráska. Vedle ní by každá ženská přišla o kus sebevědomí. I Annie, ale ta byla pro dnešní večer vyzbrojená sebevědomím a odvahou i za Angie.
Annie si ji změřila. Vůbec neměla chuť jí poděkovat, natož říct, že ji také těší. Netěšilo, to v žádném případě. A tak jen s největším sebezapřením mlčky kývla a přenesla pohled z plavovlasé módní divy zpět na Siriuse. "Mohl bys prosím na slovíčko?"
"Jistě," ozval se pohotově Regulus a všichni se k němu překvapeně obrátili.
"Později," Chlácholivě se na Reguluse usmála a jeho potemnělé oči jen poletovaly mezi ní a Siriusem.
Nečekala na nic, prostě vykročila tam, kam měla namířeno a čekala, až se k ní Sirius přidá. Za chvíli se po jejím boku objevila obří postava.

Sirius se pokusil o úsměv a nabídl oslavenkyni rámě. Jakmile se do něj ale zavěsila, jakoby zamrzl na místě. Pátravě se zadíval na dívku po svém boku.
"Děje se něco?"
Přísahal by, že spokojeností sama nad sebou ta malá potvůrka povytáhla pravý koutek úst!
"Ne. Vůbec nic," Ale dělo se. Dělo se toho hodně. Jak se mohla opovážit? Takhle má právo vonět jen ONA. Angieina sestra se mu rozhodla z dnešního večera udělat naprosté peklo, žádné nadávky - ale přímo surové utrpení.
Nejprve ta její vizáž. S Angie si byly podobné i normálně, ale když si Annie Howardová nasadila kontaktní čočky a vyčesala vlasy do Angiena oblíbeného drdolu, veškeré odlišnosti se jednoduše vytratily. Nebo alespoň trochu zdálky to tak vypadalo. Angie měl prostudovanou velmi pečlivě, nicméně v první moment, když Annie uviděl na těch schodech do zahrady s otcem, si byl skoro jist, že se Angie vrátila. I když byla pak Annie o něco blíž, bylo jednoduché věřit, že je to Angie. Možná za tím byla zčásti i ta šílená touha ji vidět. Annie se snažila napodobovat i Angieny pohyby, jenže pak si všiml bratrova výrazu a došlo mu, že to je pouhý klam. A sám to podvědomě dobře věděl už od začátku, jen chtěl na chvilku uvěřit, že je to jeho miláček. Ale necítil žádné známé mravenčení, žádný zběsilý tlukot srdce, jen bolest. Angie i přes svou podobnost se sestrou, byla jen jedna. Avšak ani tahle skutečnost mu ani o trošku neulehčila trápení, které si pro něj Annie připravila, protože mu ji tím vším tak hrozně připomínala. O tom žádná.
Ten náramek by mohl považovat za náhodu, ale teď i Angien parfém? Opravdu to bolelo. Tohle je promyšlené týrání všech jeho smyslů. Nejen, že udělala maximum, aby vypadala jako sestra, nyní stejně i voní. Má její šperky a je stejně drobná. Stačilo zavřít oči, a stála by s ním v zákoutí růží jeho malá Angie. Mohl by udělat cokoli. Pohladit ji po bělostném krku, políbit na tu její vzdornou bradu, přivonět si k její pokožce. Jak už to bylo dlouho, co necítil tuhle vůni?
Sirius od Annie okamžitě odskočil, než by udělal opravdu nějakou ztřeštěnost, za kterou by si vysloužil další nakládačku. Stála kousek od něj a měřila si ho pronikavým pohledem. Ticho by se dalo krájet.
"Annie, ehm… Přeji tedy vše nejlepší."
"Děkuji," No výborně. Co dál?
"Jak to jde s Regulusem?"
"Dělíme pokroky. Dík za optání," Věnovala mu unavený úsměv. Nechtěla s ním náhodou mluvit? Zatím měl pocit, že se akorát on snaží vést rozhovor. Nechtěl to zbytečně prodlužovat. Kdo ví, co ho ještě čeká.
"Ozvala se?"
"Ne. Ani dnes,"
"Takže stále žádné nové zprávy." shrnul to Sirius, opřel se o trám altánu a stále ostražitě sledoval kopii své bolesti. V tom mu padl do oka známý předmět. Růženínové srdce se válelo na zemi, přímo vedle jedné podivně zkroucené sochy. Bylo to srdce, Siriovo srdce, které daroval Angie.
Ranilo ho to víc než by dokázal přiznat. Jako by byl odvrhnut. Nebo zapomenut - i když na to neměl nejmenší právo. To on byl tím záporákem. Zrádcem. On sám, Sirius Black, stál za to být vyhozen. Měl co dělat, aby se vůbec udržel na roztřesených nohou. Trhl sebou, když se ozvala. V té změti myšlenek zapomněl, že tu s ním stále je.
"Přece sis nemyslel, že se s ním potáhne,"
Ne, to si teda opravdu nemyslel. Přinutil se odtrhnout zrak od svého srdce a přesunul jej na dubové parkety.
"Ne. Ale - "
"Ale co?"
"Proč je tady?" I jemu zněl hlas zlomeně.
"Ach tak, myslíš, proč není v té uzamčené dřevěné truhličce, kterou si nechala Angie na zakázku vyrobit, aby se k tvému srdci nedostal nikdo jiný? No, není to ironie?" ptala se Annie, hlasem plným sarkasmu. "Aby se k tvému srdci nedostal nikdo nezvaný," opakovala. "Hm, řekla bych, že ta modelka do této kategorie zaručeně taky spadá."
Sirius vůbec nebral na vědomí, co mu říkala. "Tady. Proč je tady, Annie?"

"Víš, říkala jsem si, že ho pro jistotu uklidím z Chiswicku pryč, aby ho Angie neměla na očích, až se vrátí. Lehčeji na tebe zapomene, což by neměl být stejně problém, když jsi ji tak hluboce zranil a navíc… No, nevyjímá se krásně u těch studených soch, co nic necítí? Že jo? Myslím, že to je opravdu perfektní místo," zakončila spokojeně Annie, jako by hovořila o obyčejné dekoraci do zahrady.
Ale tady šlo o víc. A ona to zatraceně dobře věděla. Angie by na svou sestru mohla být pyšná. Svaly, aby namlátila Siriovi jako Drew, neměla, ale psychicky škodit se zdá zvládla na výbornou.
Jednou bude Ang vyprávět, jak popadla její střežený poklad z nočního stolku v Chiswicku, odjela na policejní stanici a vyhledala Dougela O´Donelliho, fešného třicátníka, který ji kdysi nasadil náramky, za překročení rychlosti a maření policejního výkonu. O´Donelli vypadal velmi překvapeně, když ji spatřil, nicméně brada mu spadla až v momentě, kdy mu oznámila, co potřebuje. Jeden by si mohl myslet, že po něm chce vykrást banku a ne pouze šetrně otevřít jednu dřevěnou schránku. Nakonec ho musela uplatit - večeří, kterou si vynutil již před měsíci. Nakonec se ale všechno úsilí vyplatilo. Sirius dostal zaslouženou lekci.
"Jsi pěkný osel, Siriusi. Zlomil si jí srdce, ty idiote," řekla nahněvaně. "A kardinálně jsi to posral hned dvojnásob. Co si myslíš, že si Angie asi pomyslí, když se budeš neustále na veřejnosti tahat s tou - " zasekla se. Annie Howardová se ve svém hněvu snažila marně nalézt vhodné přízvisko pro Carlu.

"Kde bereš tu jistotu, že se vůbec vrátí?" Siriuse myšlenka na tuto možnost hryzala zevnitř už hodně dlouho.
"Proto ses rozhodl, že raději využiješ příležitosti pobavit se s dávnou milenkou? A až si užiješ, přiběhneš se staženým ocasem jako věrný pejsek k Angie?"
Překvapil ho vztek Annie Howardové, která zvýšila hlas a naštvaně odsekávala jednotlivá slůvka.
"Ne. To ne. To bych - "
"Chceš říct, neudělal? Nebuď směšný! Abys věděl, vůbec si ji nezasloužíš. Moje sestra si zaslouží muže, který ji bude celým srdcem milovat a bude ji po celý život věrný! Nic míň nehodlám tolerovat! Dala jsem ti druhou šanci a tys znova dokázal, že jsi jen arogantní, nedospělý pitomec s titulem, který neudrží péro v kalhotách. A věř, i kdyby se vrátila, tak si o tebe neopře ani - nezaparkuje vedle tebe auto. Máš nulovou šanci začít s ní vše od znova!"
"Já vím. Ublížil jsem jí," Vztekle sevřel ruce v pěst. Jak absurdní. Jediné co nikdy nechtěl, jí bylo znova ublížit a přesně to se mu podařilo dokonale.
" A jestli ti Ang dá přeci jen další šanci, věř, že tě budu setsakramentsky dobře sledovat! Jediné zakolísání a budeš mít obrovský problém jménem Howardovi!"
A tohle ji opravdu věřil. Nakládačka od Drewa byla v porovnání s jejím případným hněvem asi procházka růžovým sadem. Kdysi by svou lásku k Angie bránil stejně vášnivě, jako Annie bránila svou sestru. Jenže od konce května se mu to všechno hroutilo jako domeček z karet, byl plný hněvu, lítosti a bolesti a tyhle emoce, všechny najednou tančící jako hurikán v jeho srdci, ho šíleně unavovaly. A co měl dělat? Co měl dělat, když tu ani nebyla? Komu měl dokazovat, že ji miluje? Jediný člověk, který to měl vědět, byl pryč. Tak pro koho se má krucinál snažit?
Už mu neměla co říct. Nechala ho tam na pospas svým myšlenkám a výčitkám.

"Lady Howardová, musím vám pochválit tuhle narozeninovou garden párty, vypadá to tady opravdu nádherně. Je to příjemná změna oproti těm sálům a salónkům,"
Annie jen kývla zdvořile na odpověď. Sice ji nepřímo pozvala, ale to neznamená, že s touhle ženskou bude pořádat pyžamové párty či čajové dýchánky. To totiž vůbec. Nejraději by ji na místě totiž vyfackovala. Nebo by zařídila Carlino setkání se Sunnym. Tomu nápadu se musela usmát, ale vzápětí ji napadlo, že z modelky by stejně žádné pořádné steaky nebyly.
"Váš nápad?" zeptala se Carla a Annie znovu pouze přikývla a věnovala zářivý úsměv procházejícímu Henrymu. Nijak nebrala na vědomí její snahu o konverzaci. Pořád nemohla uvěřit tomu, že se Sirius tahá na veřejnosti s touhle ženštinou. Tak brzy. Aspoň jeden z nich by mohl mít rozum.
"Zajímavé," zhodnotila, spíš sama pro sebe, rozhlížela se okolo a upila šampaňského. Potom se zpět obrátila k Annie. "Mnoho jsem o vás slyšela,"
A Annie už toho všeho měla právě po krk. Napřímila se a zadívala se jí do očí. Howardová, ukaž jí zač je toho loket! "Já o vás taky už leccos slyšela. A především četla,"
"Chápu váš postoj, nicméně - "
"Pak vám tedy, slečno, nebude vadit, když budu ve své averzi k vám nadále pokračovat,"
"Věřte tomu nebo ne, ale velmi mne mrzí celá ta věc s vaší sestrou,"
"Jistě. Mrzí vás to tolik, že jste si sem dnes se Siriusem vyrazila společně, že?" prohodila ironicky Ann a společně s Carlou se obrátila za Siriusem, který se skleničkou v ruce již před velmi dlouhou dobu přátelil na lavičce úplně mimo společnost.
"Myslím, že to vůbec nechápete," pronesla Carla pořád smířlivým tónem. A čelo se jí zkrabatilo starostmi, když si prohlížela Siria.
Nevypadal dobře, to musela uznat i Annie. Ačkoliv byl pořád hříšně krásný, svou pověst lva salónu nenaplňoval ani zdaleka. Nepřítomně kroužil sklenkou a jeho plnou pozornost si vyžadoval poletující hmyz.
"Hlavně jestli celou situaci dostatečně chápe váš slepičí mozeček," Teď se výhrůžně napřímila i Carla. Výborně. Annie potřebovala vypustit páru a k tomuto účelu se Carla hodila více než dobře. Jejich oči se setkaly v němém souboji vůlí.
"Slyšela jsem o vás leccos lady, ale - "
Annie byla sice zvědavá, co o ní mohla tahle modelína slyšet, ale v tuto chvíli ji jednoznačně chtěla odkázat, kam patří. A to rozhodně nebylo místo vedle Siriuse. Ačkoliv pochopila, že modelka před ní je překvapivě dostatečně inteligentní a nebýt celé této situace, možná by ji byla i sympatická - nicméně ona byla příčinou toho, že její sestřička má zlomené srdce a také toho, že neochutná Annien narozeninový dort. Jakmile si připomněla, že její sestra je neznámo kde, přistoupila až těsně ke Carle, přičemž ignorovala významné pohledy svých rodičů a bratra, a důrazně oznámila:
"Dám vám jednu radu, slečno. Nacpěte si své poprsí do podprsenky a zmizte bleskurychle z Anglie," S Carlou to překvapivě ani nehnulo. Zasloužila by si metál v tom, jak se jí v obličeji nepohnul ani sval a dál se uvolněně usmívala. "Nemyslíte, že to Vaše sestra, by tady měla stát a zarývat mi podpatky do zadnice?"
Howardová se přistihla, že má chuť zaskřípat zuby. Přesně to si taky myslela, ale co mohla krucinál dělat, když Angie zmizela kdesi v časoprostoru? Nejdříve nakope tuto krasavici a pak s radostí nakopne i svou mladší sestru, aby dostala rozum. Ale všechno popořadě.
"Nenechte se mýlit, slečno. To, že tady Angie není, ještě nic neznamená," usmála se Annie jako by vyhrála v páce. Pak se naklonila ještě blíž a důvěrně ztišila hlas. "Její nepřítomnost, to je jen delší délka rozběhu. Předtím, než skočí." V to Annie celým svým srdcem doufala. Že Angie docválá a vytasí meč. Trochu poodstoupila a s úsměvem mávla na Drewa, který je nepřestal pozorovat. Zřejmě očekával, že se po ni jeho sestra okamžitě vrhne a rozdají si to v pěstním souboji přímo na parketě.
"Uvidíme," usmála se Carla. "Ale stejně je zajímavé, jak moc se vaše sestra potřebuje rozbíhat. Možná bude něco pravdy na tom, co se mezi anglickou smetánkou ještě nedávno šuškalo, jak jsem se doslechla, a to, že vaše sestra je zřejmě ještě děcko, které neví, co chce. Jinak by tak skvělého mužského jako je Sirius neposlala k šípku,"
Tentokrát začala útočit ona. Jejímu pokusu naštvat ji, se Annie mohla jen vysmát. Což také udělala.
"Je to vskutku rozšířená pohádka, vím o tom. Ovšem když se nad tím tak zamyslím," pronesla Annie tónem, který naznačoval, že se zamýšlet vůbec nepotřebuje, "jste nejspíš dost pokrytec, protože tvrdíte-li tohle, tak v tom případě jste také děcko. Nebyla jste to náhodou vy, kdo ho kdysi opustil? A na rozdíl od vás, to Angie neudělala ze své vlastní vůle, ale byla k tomu donucená okolnostmi," Annie nepochybovala, že Carla ví, koho těmi okolnostmi myslí.
"Lady, můžete mít říct, co má tohle znamenat? Pozvala jste Siriuse s doprovodem a doufala, že mne vezme s sebou jen abyste - "
Ann ji nenechala domluvit a zaútočila znova. Začínala ji tahle šaráda zmáhat čím dál více. Vše by to mohla vyřešit jedinou fackou, ale ničemu by to nepomohlo.
"Sirius vám také zaslal pozvánku do své postele nebo jste se rozhodla oprášit dávnou permanentku? Do háje, ženská, uvědomujete si vůbec, že jste jim možná zničila život? Nevidíte, jak se kvůli vám trápí?" Trhla hlavou směrem k Siriovi, založila ruce na hrudi a pokračovala: "Radím vám dobře, odejděte. Nemáte proti Angie žádnou šanci - on ji miluje. Doby, kdy miloval vás, jsou už dávno pryč, nesnažte si sobě něco nalhávat a přestaňte se kolem něj točit. Dejte jim prostor," zakončila už mírněji Annie, protože vycítila, že Carla má o Siriuse opravdové obavy. A na odpověď zase nečekala.

"Kde jsou mé oblíbené maliny, konvalinko?"
Začal jí tak říkat po jejich první schůzce. Pokaždé, když to převalil na svých ústech, srdce jí legračně poskočilo. A stejně tomu bylo i teď. Stál kousek od ní, naklonil se k jejímu krku a pošeptal ji to do ouška. Po páteři ji přejelo lehké mrazení. Ať si říká, kdo chce, co chce, Regulus má přímo božský chraplák, když ztiší hlas. Mohla by jej poslouchat od rána do večera, jednou ho přesvědčí, aby jí něco předčítal. Zaručeně by z toho byla hotová, a to by nemuselo jít ani o Lady Fuckingham.
Sledovala ho, jak se jeho hruď mohutně zvedá a při každém vdechu krčí čelo. Najednou jí to došlo. Ta špička jeho jazyka na její ruce. Ochutnával ji. Bože. Už tehdy poznal, že tohle není její vůně a proto se tak mračil. To zjištění ji zaskočilo, ale snažila se napovrch zůstat klidná.
"Neříkej, že ses mi zamiloval do šampónu?!"
Annie se na něj škádlivě usmála a natáhla se přes něj pro skleničku šampaňského, kterou převzala od číšníka. Úmyslně se o něj otřela. Po celý večer se musela spokojit jen s nahodilými pohledy a tajemnými úsměvy, které si čas od času vyměnili. Regulus toho využil ve svůj prospěch, přejel ji rukou nenápadně po boku a zastavil se dlaní těsně nad jejím zadečkem, kde palcem línými pohyby kreslil kroužky. V místě, kde se jí dotkl, se okamžitě svaly napnuly. Stáli bokem k ostatním hostům, takže si mohl dovolit pár letmých doteků, aniž by to spustilo lavinu otázek, kterým se Regulus snažil vyhnout asi stejně tak jako dobrovolnému manželství.
"Chceš říct, že po tobě toužím jen kvůli němu? Já věděl, že jsi vykutálená čarodějnice, která mne očarovala,"
A zase ten skvostný chraplák. Se smíchem se od něj pomalu odtáhla a ustoupila do vzdálenosti, kterou diktovala společenská etiketa. Okamžitě postrádala jeho dotek.
"No samozřejmě, slovy Carla Gustava Junga, člověk může ztratit rozum více či méně normálním způsobem. Můžeš si namlouvat, co chceš, ale to já tě dostala na lopatky." Šťouchla ho ukazováčkem do hrudi a škádlivě na něj mrkla.
"Já si to tedy pamatuji úplně jinak. Řekni, kdopak to byl, doslova, na zádech, když na to došlo?" Mohla by přísahat, že si to celé přehrával právě v hlavě, protože ji propaloval tak sexy upřeným pohledem, že se jí nedostávalo pomalu dechu. A lhala by, kdyby říkala, že nemyslí na totéž.
"Nejde přeci o to, kdo byl nahoře. Jde o to, kdo komu neodolal." Obličej mu ozářil domýšlivý úsměv. A věřte, že každý úsměv na Regulusově tváři bylo pro Annie malé vítězství a vůbec nezáleželo na pohnutkách.
"To je přeci zřejmé. Už od mala mi všichni říkají, jak jsem neodolatelný," No jistě. Co jiného se také dalo od něj čekat, že?
"Škoda, že nejsi Pinoccio," Hranou sklenky si ťukala do rtu, aby nespatřil její šťastný úsměv.
"Jak si můžeš být jistá, že nemám podobnou schopnost? Při lhaní, se mi totiž neprodlužuje nos, ale něco úplně jiného," Přitom, jaký důraz klad na poslední slova, nemohlo být vůbec pochyb o tom, co má na mysli.
"Hlavně, že máš na co svou erekci svést. Proč mi to vůbec říkáš?"
"Asi proto, abys věděla, na čem jsi. Je to totiž aktuální stav, kterým trpím," Nedokázala se ubránit pokušení, zkontrolovat jak na tom nyní je. Pobaveně se usmál a ukazováčkem jí zvedl bradu nahoru. Zasekl se pohledem na její tvář a pustil ji, až když zaregistroval, že jeho počínání si vysloužilo pár zvědavých pohledů. To, že byl přistižen, ho očividně vyvedlo z míry. Přestal se usmívat a celý strnul. Annie věděla, že je jen otázkou času, kdy se otočí a zmizí v davu.
"No páni. Mám začít vybírat vstupné?" dobírala si ho dál v laškovném tónu a doufala, že to celé nepokazí. Nakonec se pousmál a znovu se uvolnil.
"To samé jsem si říkal, když jsem tě dnes uviděl. Co kdyby sis tyhle šatičky nechala na sobě, až ti večer přijdu předat dárek?" Pohledem ji přejel po těle a zastavil se na ňadrech, které zakrývala pouze podprsenka v tělové barvě.
"To má být způsob, jakým Regulus Black lichotí ženě?"
Jeho slova způsobila, že se jí po těle rozšířila zrádná červeň. Věděla, že se mu ty šaty budou moc líbit. Zakrývaly sice vše důležité, ale neponechávali zase až tak moc šanci představivosti.
"Ty nepotřebuješ, abych ti skládal komplimenty, konvalinko,"
Opřel se zády o stolek s občerstvením, a založil si ruce na hrudi. Nepokrytě se mu líbilo, co viděl, protože si ji stále prohlížel. "Ale i takový morous jako já, musí uznat, že dnes jsi obzvlášť krásná. Škoda jen, že celý večer přihlížíme falešnému úsměvu. Ovšem hodného královny, to je pravda."
Takže si toho všiml? Jeho upřímný zájem ji potěšil. Aspoň někdo se zajímal o to, jak se kvůli Angie cítí. Chtěla ho za to obejmout. Vlastně, chtěla s ním dělat mnohem více než to.
"Páni, dvě lichotky ve dvou větách a hned po sobě? Chceš si mě rozmazlit, Regulusi?" věnovala mu nejzářivější úsměv, který mu byla schopna v tento moment vykouzlit na tváři.
"Řekl bych, že spíš na oplátku očekávám sladkou odměnu,"
"Jen Black může chtít za lichotku odměnu. Ale dobře, uznávám, že děláš pokroky. Takže si něco malého zasloužíš."
"Přesně, na něco malého mám právě chuť." Regulus to pronesl zastřeným hlasem, odstrčil se, přešel až k Annie, zavěsil ji do sebe a s jednou rukou na pasu ji odvedl do středu tanečního parketu. Musel vynaložit obrovské úsilí, aby si ji nepřitáhl blíž do náruče nebo nesjel dlaní na její zadeček. "Předtím se umyj, konvalinko. Chci se milovat s tebou, ne s nikým jiným."
Annie málem klopýtla, kdyby ji včas nezachytil a její chybu nevyrovnal krokem navíc.
Řekl milovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama