42. kapitola - Ohňostroj emocí 1/3

9. července 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Drew si myslel, že posnídá se sestrami v klidu. Ale nestalo se ani jedno. Když už ráno čekal u stolu, žádná dlouho nepřicházela.
Všechny slušné noviny, které na podnose měl, už prolistoval a co ho zaujalo, tak přečetl. Rozhodl se na sestry ještě počkat, a tak sáhl po jednom z bulvárních plátků.

NEVĚRA NA VEŘEJNOSTI! SIRIUS BLACK, BUDOUCÍ VÉVODA Z CAMBRIDGE, VEŘEJNĚ ZOSTUDIL SVOU PŘÍTELKYNI ANGIE HOWARDOVOU, DCERU VÉVODY Z NORFOLKU, SE SVOU DÁVNOU EXMILENKOU!

Tak zněl titulek. Delší, ale naprosto vystihující zbytek článku. Drew ho jen přelétl očima. Psalo se tam uměle vydramatizovaně, co se vlastně stalo, také to, že se Angie ihned po incidentu vypařila, neznámo kam. Média jí samozřejmě přisuzovala různá nelichotivá místa, kam unikla, neboť prý studem se jistě nemůže objevit ani na veřejnosti a podobně.

Ve chvíli, kdy se otevřely dveře do jídelny, praštil pěstí do stolu tak silně, až šálek s ranním čajem poskočil a čaj vytryskl. Spatřil Annie, jak se zarazila v půli kroku.
"Promiň mi to zpoždění," usmála se nesměle. "Netušila jsem, že se budeš tak zlobit."
Po stole jí hodil noviny. Váhavě je vzala, sledovala jeho hněvem ovládnutý obličej. Ještě ho neviděla tak… ne rozzlobený, ale doslova zuřivý. Pak ale sklopila zrak k papíru.
Obočí jí vylétlo nahoru. "K čertu," vydechla Annie a pohlédla na bratra. "Vrátila se Angie domů?" udeřila na majordoma.
"Ne, mylady," odpověděl John a i v jeho tváři se zračila starost.
"CHCI JEHO HLAVU!" zahřměl zničehonic Drew, až Annie leknutím poskočila. Pak se vyřítil z jídelny a ona uslyšela hlasité bouchnutí vchodových dveří. O moment později zapískaly pneumatiky, a když přiběhla k oknu, zůstal na cestě jen prach…

Vyběhla nahoru a snažila se sestře dovolat. Nic. Potom volala mámě, jestli tam je Angie. Tam nebyla. Zkusila to u prarodičů. Nic. Nakonec volala Drewovi, aby nedělal žádnou hloupost.
Zeptal se jí, jestli už zjistila, kde Angie je. Nechtěla mu lhát, i když chápala, že tohle jeho odhodlání ještě víc podnítí.
"Nikdo nic neví," špitla.
"Varoval jsem ho, Annie, je oba," řekl jen a zavěsil. Z jeho tónu jí přeběhl mráz po zádech. Takového ho neznala.

Annie si připadala tak bezmocná. Přemýšlela, jestli se nemá pokusit kontaktovat Reguluse, aby se případně pokusil Drewa zastavit nebo aby svého bratra někam uklidil, než Drew vychladne. Nebo by snad měla zavolat tátovi, aby syna zastavil? A nepřidal by se táta k němu? Bylo to možné. Drew chtěl Blackovu hlavu, protože Angie zlomil srdce. Táta by ji chtěl, protože kvůli němu jeho dcera zmizela neznámo kam a strach o ni ho naplňoval hrůzou. Dvacetiletá holka se zlomeným srdcem - mohla by udělat cokoliv.
Cítila se tak bezmocná. Věděla, že jediný člověk, který může tu blížící se katastrofu zastavit, je Angie. Ale ta tu nebyla. A Annie se nad jejím zmizením, nad tou bezmocí a ze vzteku na Siriuse rozplakala.


Andrew naštvaně praštil do volantu. Mířil do londýnského sídla Blacků, předpokládal, že Sirius bude právě tam. A pokud ne, je to fuk, najde si toho parchanta, i kdyby měl prohledat zeměkouli.
Byl tak rozezlený. Všechno vypadalo, že se k dobrému vrací. S Bárou se při slavnostním otevření univerzity usmířili, a pak později celkem ještě třikrát, a když odjížděla tentokrát, bylo to v mnohém jiné, byli v kontaktu a on slíbil, že ji co nejdřív navštíví. Pak to štěstí jeho nejmladší sestřičky, když Siriuse přivedla k rodičům a oznámila oficiálně, že spolu chodí. Když se na ně díval, když viděl, jak ji drží a dívá se na ni, tolik mu to věřil. Jejich štěstí bylo takřka hmatatelné. A Annie, potutelně se usmívající a konečně se nehádající s Regulusem. Všechno to vypadalo tak úžasně nadějně. Nechápal, co se stalo, co Sirius udělal, proč to musel zničit, proč musel zničit Angie. Ale už ho unavovalo se ptát, tentokrát bude prostě jen jednat.

Drew se vždycky považoval za člověka klidné povahy. Víceméně. Jenže tohle bylo přes čáru. Jednou Blacky varoval a myslel to vážně. Jeho slovo něco znamenalo a jejich přátelství teď muselo stranou. Teď šlo totiž o víc. Rodinná záležitost. Která, dle jeho vlastního mínění, nesnese odkladu.
Být starším bratrem dvěma sestrám se splašenými hormony, je docela tvrdý džob. Být bratrem Annie a Angie Howardových je džob, který by měl být placen ve zlatě. Jednou byl ale jejich starší bratr, a když přijel do Anglie, rozhodl se této role zhostit se všemi právy i povinnostmi. A teď měl jedinou povinnost: když chudák jeho maličká Angie s bolavým srdcem zmizela a nemohla vrazit Siriu Blackovi sama, udělá to milerád za ni.
A vůbec, vrazí každému, kdo se pokusí říct něco ošklivého na její adresu. Všichni musí vědět, že Angie v tom není sama. Že rodina za ní stojí, ať se stane cokoliv.

Když dojel na místo, vyletěl z auta a začal zvonit a bušit na dveře. Otevřel mu překvapený Regulus.
"Čau, brácho, co se děje?"
Drew zavrčel. "Kde je?!"
Regulus o krok ustoupil a jeho obočí vylétlo nahoru. Takhle Drewa ještě neviděl a nebyl to zrovna bezpečí značící pohled, co měl ve tváři. "Myslíš Siria?"
Howard se nehezky ušklíbl. "Koho asi jiného? Kde je? Potřetí se ptát nebudu,"

Regulus netušil, zda by se měl pokoušet ho uklidnit nebo ho pustit za bratrem, který od svého večerního návratu nevyšel z ložnice. Teoreticky, kdyby Drewa na něj pustil, mohl by se stát vévodou z Cambridge on místo Siria. A jestli Drewa Sirius vytočil takhle skoro k nepříčetnosti, což se jen tak někomu nepovedlo, muselo to být něco fakt něco, takže si tu nakládačku beztak zasloužil.
Regulus se však nemusel rozhodovat, protože za pár vteřin už k nim pochodoval Sirius a vůbec nevypadal, jako by si uvědomoval, že přišla jeho poslední chvilka. Ve tváři měl obavy, ale rozhodně se nevztahovaly k jeho osobě.
"Kde je?!" vyhrkl ještě, než k nim došel. Regulus nechápal už vůbec nic. Díval se z jednoho na druhého a uvědomoval si, že mu rozhodně něco ušlo.
V příští vteřině Drew vyrazil proti jeho bratrovi. Dal mu takovou ránu, že to Sirius neustál a šel do kleku. Na nablýskané parkety vystříkla krev. Sirius se chytil za pusu, krvácelo mu ze rtů. Trošku se potácel, ta rána s ním otřásla a mlžilo se mu před očima. S Drewem to ale nehnulo. Chytil ho za košili, vytáhl na nohy a přirazil ke stěně s dřevěným obkladem. Služebnictvo se už kvůli tomu hluku seběhlo a Regulus byl tak v šoku, že jen stál a koukal.
"Zapomeň na ni, ty jeden zmrde zasranej! Ještě jednou se k ní přiblížíš a nechám ti zpřelámat všechny hnáty," procedil skrz zuby Drew, pak ho pustil a stejně rychle, jako se objevil, i zmizel.


Když se Regulus po poledni zastavil v Chiswicku, byl už mnohem víc v obraze, než tomu bylo ráno. A vůbec netušil, co si o tom všem myslet.
"Co všechno mu udělal?" ptala se ustaraně Annie, když seděli společně v salonku. Sirius měl lehčí otřes mozku a museli mu sešívat ret. Doktor mu řekl, že měl štěstí, že nemá vyražené zuby. To všechno Annie taky řekl.
"Já… pffuu… na jednu stranu mi je to líto, nikdy jsem ho takhle naštvaného neviděla, víš, ale na druhou stranu, to, co tvůj bratr udělal mé sestře… Mám z toho všeho dost rozpolcené pocity, Regulusi."
"Slyšela jsi i Siriovu verzi nebo znáš jen tu novinovou?" zeptal se, protože on si to rozhodně nechal vysvětlit. Nějak se mu nezdálo, že by se Sirius až takhle zachoval, nehledě na to, že Regulus věděl, že bratr ji opravdu miluje.
"Poslouchám," vybídla ho Annie a mlčky si vyslechla všechno, co dnes Regulus slyšel od bratra, z čehož vyplývalo, že se jednalo o nešťastné nedorozumění. "Jestli je to, co říká pravda, tak teď už vůbec nevím, co říct. Angie je horká hlava, na druhou stranu to není zase celé její chyba, že."
"Proč myslíš, že by to nebyla pravda? Nechci se hádat, toho jsme si spolu užili až dosyta, ale on nelže. Nějakou dobu ho už znám a dokážu to poznat,"
"No dobře, dobře!" Annie se postavila na nohy a začala pochodovat po salonku. "Ale zase nemůžeš tvrdit, že nechat se od ex políbit takhle veřejně je jako v pořádku,"
"Zaskočila ho, nestál o to," Regulus to nevzdával, najednou měl potřebu bratra hájit. Měl pocit, že po té ranní náloži od Drewa už to boxování do Siria stačilo. Jenže Annie nevypadala, že hodlá Angie dát.
"Regulusi!"
Zvedl ruce na znamení, že se vzdává. "Fajn! Máš pravdu, v pořádku to není, na tom se shodneme, ovšem jak k tomu došlo, taky není jednoznačné, aby se mohlo na někoho ukázat prstem,"
Annie se prudce otočila. Takový výraz v její obvykle mírumilovné tváři snad ještě neviděl. "Za všechno může ta modelka," Poslední slovo doslova vyplivla z úst jako tu největší nadávku.
Regulus pochopil záhy, že by nebylo dobré vířit vody a změnil téma. "Už víte kde je?" Opravdu si přál, aby mu Annie řekla, že ano, bylo to totiž to jediné, o čem se chtěl Sirius bavit, nic jiného ho nezajímalo.
Zavrtěla smutně hlavou. "Netušíme, na telefonáty ani zprávy vůbec nereaguje. Odpoledne jedu do Norfolku, máme rodinnou poradu."
"Je mi líto, co se stalo, Annie," řekl po chvilce mlčení, kdy přemýšleli. "Vzpomínám si na to naše dvojité rande a byli tak šťastní, tolik v pohodě,"
Annie si sedla vedle Reguluse a opřela se o něj. "Zařídili naše první pořádné rande, trochu jim dlužíme, nemyslíš?" Pohlédla na něj.
Usmál se a dal jí ruku kolem ramen. "Trošku víc, řekl bych,"
Annie se náhle napřímila a oči jí zazářily. "Až Angie najdeme, musíš mi slíbit, že uděláme cokoliv, aby si ještě dali šanci. Samozřejmě nenápadně,"
Regulus neměl proč nesouhlasit. Věděl, že Sirius už nikdy nebude moct být s někým jiným a navíc to znamenalo zase o něco víc kontaktu - ať už v jakékoli formě - s Annie. "Slibuji," odpověděl a přivinul si ji ještě o kousek blíž k sobě.

***

Sirius po Angieiném zmizení a nakládačce od Drewa raději odjel z Londýna pryč. Po dlouhé době se objevil na svém panství v Suffolk, ale jakmile toho dne zamířil chodbou do své pracovny, usoudil, že úplně dobrý nápad to nebyl. Koneckonců v oné pracovně se Angie dozvěděla, že se on a bratr znají s Drewem už z dřívějška, z Ameriky, a na oné chodbě zastavila služebnou a zjistila, že on byl ten zelenooký lord z bálu.
S nemilými vzpomínky se ale i vracely ty příjemné. Jak si od Angie nechal představit Gejšu a Casanovu, jak ji zval do své ložnice a jak ji líbal. A nakonec ta, které si nejvíc cenil - jak se před něj ochranitelsky postavila a všechno vzala na sebe, když je Drew při tom polibku načapal a ztrácel příčetnost. Bolestně si uvědomoval výmluvný obsah toho gesta.

Seděl za svým stolem a přemýšlel nad tím vším. Neměl náladu na nic, celé dny s mobilem v kapse buď chodil po chodbách a přemýšlel o tom všem, o ní, o Carle, o tom, co měl a oč přišel nebo seděl v pracovně a zíral do prázdna. Uběhl od toho všeho už týden, pro něj velmi emočně vypjatý. Šílel, že se nemohl Angie dovolat, pořád jí psal, prosil, aby se ozvala. Kohokoliv, kdo ji znal a potkal ho, se ptal, zda o ní neslyšel. Děsilo ho, že není k nalezení a přemýšlel už i o využití jiných prostředků, než elektroniky, aby ji našel. Jenže zase věděl, že potřebuje čas pro sebe a být sama. Tento její prostor považoval za posvátný, věděl, že tohle jí musí dopřát. Bylo to to nejmenší, co mohl udělat. Že by si něco udělala, o to strach neměl, taková ona nebyla.
Z přemýšlení ho vytrhlo zaklepání a po vyzvání dovnitř vstoupil majordomus a mírně se uklonil. "Vévodo, je zde slečna Carla a přeje si s vámi mluvit,"
Sirius si povzdechl. S Carlou se od toho polibku neviděl a rozhodně na tom nehodlal nic měnit. Neměl sílu se s ní vidět. "Řekněte jí, že jsem musel nečekaně odjet a nejsem přítomen,"
"Jak si přejete," kývl majordomus a s úklonou opustil jeho pracovnu. Za chviličku se ale dveře opět otevřely, tentokrát ale bez zaklepání a dovnitř vešla Carla.
"Tyhle hry spolu hrát nebudeme, ano? Musíme si promluvit a vyjasnit si pár věcí," Šla přímo k věci, neobtěžovala se ani s pozdravem. Jako doma se pohodlně usadila na křeslo naproti němu.

Sirius se na ni podíval. Její výraz nebyl takový jako tehdy na té open akci Burberryho. Znali se dlouho a dobře, vždyť spolu pár let žili. Poznal, že ho nepřišla svádět, ale skutečně si něco vyjasnit.
"Asi bych ti měla objasnit, proč jsem se tak zničehonic objevila na ostrovech, když se mi dařilo jim celou tu dobu vyhýbat,"
"Celou tou dobou myslíš dobu, která započala tvým útěkem do Států v době, kdy jsem tě chtěl požádat o ruku až do minulého týdne, je to tak?" Tohle si prostě nemohl odpustit.
"Přesně to myslím," Přijala to s pokorou v hlase a Sirius viděl, že ač se lidé mění, něco z jejich starého já vždy zůstane. Miliony na kontě ji nezměnily. "Ale zpátky k věci. Vrátila jsem se, protože jsem to všechno chtěla urovnat. A omluvit se. Anglie je pořád můj domov a nejezdit sem proto, abychom na sebe nenatrefili, to bylo prostě vyčerpávající,"
"Omluvit se? Po šesti letech?! Nemyslíš, že na omluvu je už trochu pozdě?"
Povzdechla si. "Já vím, Siriusi… Ale pocit viny dokáže vydržet velmi dlouho. Nemohla jsem to nechat tak, jak to bylo. Už ne. Alespoň dovol naše vztahy urovnat, když už mou omluvu nechceš přijmout,"
"Neřekl jsem, že ji nepřijmu, ale že je na ni už pozdě. Byl toho urovnávání součástí i ten polibek?" Nedal jí pokoj. Nikdo nesliboval, že bude příjemný.
Ale Carla na jeho podrážděnost nereagovala, věděla moc dobře, že má na ni plné právo. "Přiznávám, nechala jsem se tehdy unést. Anebo možná nenechala. Možná jsem chtěla zjistit, jestli ještě něco z toho, co mezi námi bylo, zůstalo,"
Založil si ruce na prsou. "A copak jsi zjistila?" pronesl trochu kousavě.
"Všechno, co jsem potřebovala vědět, jsem vyčetla z tvého pohledu na ni,"
"Výborně, tak příště, až budeš provádět výzkum, mě zprav dopředu, abych zase nepřišel o to, co mi je nejmilejší," zamručel.

Carla moc dobře věděla, že by ji klidně z toho mohl obvinit a mohl s ní mluvit mnohem méně diplomaticky. Jenže Sirius byl, i přesto všechno, stále gentleman. Avšak své oči diplomacií opanovat nemohl.
"Je mi líto, žes o ni kvůli mně přišel," Smutně se na něj podívala.
Zkoumavě si ji prohlédl. "Ale ne, není,"
Prudce se postavila. "Tak dobře, jinak: je mi líto, že nejsi šťastný," opravila se. "A to, že je to kvůli mně, mě doopravdy mrzí. Protože už je to podruhé," Narážela na to před šesti lety.
Chvíli se na sebe dívali. Potom promluvil. "A řekni mi, prosím tě, jak bys chtěla ty naše vztahy urovnat?"
Zase se posadila. "Chtěla bych, abychom byli přátelé, aby pro nás nebyl problém se vidět, mluvit spolu, zajít na přátelský oběd a tak. Budu teď v Anglii častěji kvůli práci a nechci dusno, nevyřčené otázky a vysvětlení, váhání, jak se k sobě chovat,"
Věděla, že kdyby ji s tím poslal do háje, jedině by si to zasloužila. Přála si ale, aby spolu vycházeli, přeci jen jí na něm záleželo. Byl to skvělý člověk a strávili spolu pár pěkných let. Nechtěla to kvůli nějakým napjatým vztahům zapudit do koutů své paměti, aby ji jej vzpomínky nepřipomínaly.

Sirius usilovně přemýšlel. Přes to přese všechno, měla pořád v jeho životě místo, a pokud skutečně bude teď v Anglii častěji, ani jemu by nebyla příjemná taková napjatá setkání. Pochyboval, že by se dokázali vždy jeden druhému vyhnout, ještě když měli i nějaké společné přátele.
"Tak dobře," souhlasil. "Začněme znova. Jako přátelé. Pokusme se to urovnat,"
S očividnou úlevou ve tváři se postavila. "Děkuji," řekla a šla ke dveřím.
"A Carlo?" Sirius počkal, až se na něj otočí. "Už se mě nikdy nepokoušej políbit,"

Zahleděla se na něj. Bylo to úplně poprvé, kdy ji oslovil tak jak si nechávala říkat už i v době, kdy spolu ještě chodili. Tehdy to odmítal, vždycky pro něj byla Caroline, Carry. Pochopila, co jí tím říká. Tohle byl definitivní konec starých časů.
"Nebudu," zavrtěla hlavou. "Tak hloupá, abych se pouštěla do předem prohraného boje, nejsem,"

***

Ač měla Annie plnou hlavu sestry, která na konci května zmizela a ani po dvou týdnech se nikomu neozvala, bylo jí teď potřeba jinde. Před čtyřmi dny opustila její a sestřin dům v Londýně, aby se na chvíli zase nastěhovala k rodičům v Norfolku.
Jejich máma se totiž měla další den vrátit z porodnice s maličkým Kaliforňanem, který před pěti dny přišel na svět, a bylo toho potřeba mnoho zařídit a připravit.
Přesto nemohla na sestru nemyslet. Její emoce ohledně Angie se střídaly rychlostí světla. Chvíli ji litovala, potom na ni byla naštvaná, pak se zase strachovala, když se dlouho neozývala. A v tuto chvíli na ni měla obrovský vztek. Nejenže jí od Angie přišlo nesmírně sobecké, že upřednostnila své raněné city před rodinou - před novým členem rodiny! - ale taky ji vinila z toho, že její hloupý útěk se z velké části - nebo možná úplně - podílel na tom, že máma porodila o necelý měsíc dříve, než měla termín. A když přišli mámu a malého poprvé navštívit, Annie si nemohla si nevšimnout, jak máma hledala Angie očima mezi babičkami, dědečky, strejdou a Angelínou, občas se podívala ke dveřím, jakoby čekala, že ještě dorazí. A ona nepřišla. Ani když za ní byli podruhé a pak včera. Annie to lámalo srdce.
Vyčerpaně si sedla do křesla a poprosila Anabell, která povýšila na post majordoma vévodství, když se John přesídlil se sestrami do Londýna, o šálek černého čaje s mlékem.

O chvíli později se otevřely dveře a vstoupil její starší bratr. "Potřebuješ s něčím pomoct?"
Ukázala mu, ať si sedne do křesla vedle ní. "Ne, všechno už je připraveno, postýlka v ložnici, pokojíček naaranžován, plyšáci taktéž, peřinky vyprané a vyžehlené,"
Drew si ji pozorně prohlédl. Vyčerpaně seděla v křesle, v ruce měla šálek s čajem a její pohled byl tak trochu nepřítomný. A co hůř, utrápený. Kdyby fantazírovala o nejmladším Blackovi, poznal by jí to z tváře. Tentokrát ale přesně věděl, kdo plní její myšlenky a zatěžuje srdce bolem.
On sám toho neměl moc co říct. Měl pocit, že všechno, co se říct dalo, již řečeno bylo na jejich rodinné poradě před dvěma týdny a dál? Dál se prostě jen čekalo. K úprku Angie se stavěl o něco shovívavěji než Annie, byť zpočátku byl nejvíc rozezlen on. Ale to nikoliv na Angie, ale na Siriuse. Za ty dva týdny stačil už vychladnout, ale přesto s ním ještě nedokázal promluvit, ještě pořád mu neodpustil. A kdyby byl více emotivní, svalil by na něj vinu za nynější situaci v jeho rodině, kdy k nim obrovské štěstí přišlo ve smutných šatech.
Ani v nejmenším nepochyboval o martyriu sestřina zlomeného srdce, ale zase nechtěl její zmizení už nijak dál rozmazávat, dělat z toho něco většího, než to bylo, protože kdyby to udělal, musel by se začít zlobit i na ni za to, že tady není, zrovna v takové chvíli. Takhle na to pohlížel jako na dovolenou, kterou si rozhodla vybrat v trochu nesprávný čas.
Tok jeho myšlenek přerušila nečekaně Annie. "Co vévoda Black prostřední? Už… se vaše vztahy uklidnily?"
Drew byl rád, že si o tom může s někým promluvit. Nechtěl zatěžovat otce, který teď měl plnou hlavu nejmladšího člena rodiny a zmizelé dcery, člověk, se kterým by si o tom mohl promluvit, byl už zase zpátky v Česku, a co se týče ostatních lordů, s žádným si nebyl blízký tak jako s Blacky a rozhodně nehodlal podněcovat někoho svým svěřováním k vymýšlení drbů.
"Řekl bych, že přímo ochladly. Z mé strany. Ale Sirius není hlupák, aby se pokoušel o smír tak brzy. On ví, že potřebuju čas, abych celou tu situaci strávil. Jenom mě zaráží jedno, Annie, proč?" podíval se sestře do očí. "Proč to udělal? Jaké je vysvětlení jeho chování? Myslím nějaké racionální? Co ona má a naše Angie ne? Prosím tě, vysvětli mi to,"
Annie si povzdechla. "Já nevím, Drewe. Třeba to nebylo tak, jak to bylo podáno v tisku. Říkala jsem ti přece o té verzi, kterou mi přednesl Regulus,"
"No dobře," Drew rozhodil rukama. "Řekněme, že to bylo špatně načasované nedorozumění, ale jak vysvětlíš to, že si ji pustil k tělu, že dovolil, aby se scházeli?"
Annie zatnula zuby. "Co prosím? To si ze mě děláš legraci?"
V tu chvíli si Drew uvědomil, že v rámci všech těch návštěv a domácích příprav na brášku, Annie nestačila zaregistrovat to, o čem se v Londýně šuškalo. A Drew, když před dvěma dny v klubu Siriuse potkal, aniž by s ním prohodil slovo či mu věnoval pohled z očí do očí a kývl, viděl jasně, že to není ten stejný Sirius Black, kterého znal. Ač měl po boku určitě jednu z největších krásek v modelingu, nevypadal, že by byl šťastný. Všiml si, že když zrovna nebyla u něj a nebavili se, když si odskočila nebo potkala nějaké známé a věnovala se jim, Sirius jen duchem mimo zíral před sebe nebo na dno prázdné skleničky od whisky. A přestože Drewův vztek nebyl takový jako před dvěma týdny, zlobil se teď na něj za to, že to tak snadno vzdal a nebylo mu hloupé její místo tak rychle nahradit někým jiným.
"Věř mi, přál bych si, aby to byl jenom vtip, ale bohužel. Před dvěma dny jsem je viděl společně v Sin City. Oficiálně spolu nechodí, ale šušká se o tom, tak nevím. Lidi je každopádně už párkrát společně viděli."
Viděl, že Anniein vztek prudce stoupá, stejně jako barva v její tváři. Položila čaj na stolek a celá rozhořčená se postavila. "To je neuvěřitelné!" vykřikla. "Jak si to vůbec představuje?! A za všechno může ta slepice! Jestli se mi dostane pod ruku, přísahám bohu, Drewe, že ji stáhnu z kůže a udělám z ní vývar!"
Přestože by bylo velmi nevhodné se smát, Drew stěží nad tou poznámkou skryl pobavení. Annie byla vždycky tak emotivní, jiným způsobem, než Angie, ale o nic méně. Nebývala příliš naštvaná, ale když byla, byl k tomu opravdu už velmi vážný důvod.
"Také by mě zajímalo, co na ní Black vidí! No, tak to byla jeho první láska, no bože, to je mi šumák! Každý z nás nějakou měl a neopouští kvůli nostalgii tu nynější! Krucinál, Drewe, viděla jsem je spolu, jak se na ni díval, jak s ní mluvil, dotýkal se jí, a jak se díval, když se ona nedívala… Na ně bych si vsadila do Eurojackpotu! Tohle nemohlo za dva týdny pominout! To by ta nána musela být čarodějnice!"
Drew celé to její rozhořčení chápal a musel dát Annie zapravdu. I on sám je několikrát společně viděl a neměl sebemenších pochyb o tom, že je ruka v rukávě. "No, Annie, vzhledem k tomu, že zanedlouho budeš mít narozeninový večírek, a oni jistě dorazí, dostaneme příležitost zjistit, co je na ní tak úchvatného,"
"Nemám sebemenší chuť Blacka a tu slepici pozvat na mé narozeniny," procedila skrz zuby. Potom se zatvářila jako anděl a přesladce se usmála. "Ale v rámci rešerší, to udělám. A slovy Johna Watsona, milý Drewe, měla by se teple obléct, protože východní vítr přichází,"

Annie byla plně zaneprázdněna přípravami na svou narozeninovou garden party a modlila se, aby vyšlo krásné počasí. Jaro bylo překvapivě přívětivé a vypadalo to, že nadcházející léto bude v tomto stylu pokračovat. Její narozeninový den, 17. června, vyšel velmi příhodně na sobotu a tak bylo ihned jasné, kdy se oslava bude konat.
Měla toho až nad hlavu. Samozřejmě mnoho času chtěla trávit s malým Andym a s velkým i malým Regulusem, ale obojí bylo jaksi mimo její časové možnosti. Musela na pár dní vyrazit zase do Londýna, protože se k ní na chvíli stěhovala Angelína. S Richardem zařizovali v Londýně byt a Annie, momentálně bez sestry, spolubydlící a spolumajitelky Chiswick House v jedné osobě, věděla, že až se zase do Londýna vrátí natrvalo, tu samotu nesnese. Kdoví, kdy má Angie v plánu se vrátit. Pomohla tedy ubytovat Angelínu, společně pak vyrazily na oběd a shánět šaty na její narozeninovou party, která se měla už za dva dny konat v Norfolku.
Rodina byla jejich top téma. Maličký Andreas byl číslo jedna, Angelína se těšila, až svého maličkého bratrance zase uvidí, zmizelá Angie dvojka.
"Takže Siriuse jsi nakonec pozvala?" ptala se Angelína a vidličkou si napíchla kousek lososa.
"Co taky jiného? Ne že bych byla nadšená, ale… Na pozvánce je s doprovodem. Po tom, co mi řekl Drew, jsem si téměř jistá, kdo jeho doprovodem bude a mám na ni docela pifku, takže budu mít aspoň možnost si ji vychutnat,"
"A co Sirius?" zeptala se Angelína a ve tváři se jí objevil šibalský výraz. "Hádám, že si plánuješ vychutnat i jeho, je to tak? Zabít dvě mouchy jednou ranou?"
Annie se po tváři rozlil široký úsměv. Angelína, jakožto Howardová, ji samozřejmě měla ihned prokouknutou, že něco chystá i na něj a samotná Annie hořela nedočkavostí se se svým plánem někomu pochlubit. "No… řekněme, že jeden nápad by tu byl. Doslova geniálně mučivý, řekla bych,"
A pak ji Annie zasvětila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama