41.kapitola - Vztah-nevztah 1/2

7. května 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Annie se neustále otáčela před zrcadlem. Netušila, že bude tak nervózní. Převlékla se už sedmkrát. Angie, už nějakou dobu připravená, seděla na její posteli a dávala jí cenné stylistické rady.
"Tohle se mi líbí, to si nech," říkala jí mladší sestra. Jenže Annie pořád hledala nějakou chybičku.
"Opravdu mám?" ptala se a pořád se kroutila u zrcadla.
"Rozhodně," tvrdila Angie. "Je to sexy - což ocení Regulus, ale zároveň vkusné - což ocení v restauraci, takže perfektní,"
Angie problém jako Annie neměla, oblékla si černou pouzdrovou sukni s vyšším pasem, přehodila starorůžový oversized svetřík a zakončila to plnými bílými lodičkami a psaníčkem. Hlavu ozdobila černým kloboučkem, se starorůžovou saténovou stuhou. Tohle byl jeden z prvních modelů, který s pomocí jednoduchého kouzlo převedla z myšlenky na papír a tehdy začala ta jejich posedlost vlastní značkou oblečení. Měly teď spoustu starostí s univerzitou, tak vlastní podnikání odsunuly na druhou kolej, ale otevření univerzity se blížilo, a když se tam naposledy jely podívat, byly tak ohromené, až je napadlo, že by se snad i přihlásily ke studiu. A až si z pomyslného papírku odškrtnou univerzitu, budou se moci pořádně opřít do podnikání v oděvnictví. Tedy pokud se některá z nich brzy vdá, jelikož táta na svých podmínkách stále trval.

Angie přesvědčila Siria, aby vyrazili někam společně, s tím, že ona vezme Annie a on Reguluse. Už byl květen a mezi nimi to pořád nebylo jiné, než minulý měsíc. Vztah-nevztah těch dvou byl lehce podivný. Pořád si psali, toužili po sobě, ale že by se scházeli, to se zase říct nedalo. A když se někde potkali, házeli po sobě očima, snažili se o nenápadné dotyky a vůbec v jejich společnosti nebylo k vydržení, protože z nich ta touha tryskala všude okolo a ostatní to přivádělo do rozpaků, protože z nich měli pocit, že se na sebe vrhnout přímo na místě. Což mnohokrát vyřešili tím, že se někam zašili a tam si to prostě rozdali. Angie doteď přicházela o dech, když si vzpomněla na Westminsterský palác.
Takže i když Annie Regulus přímo nepozval, bylo to asi to nejoficiálnější, co spolu měli. A tak byla pekelně nervózní.

Na sobě měla bílý bralet, ale bez ramínek, přes něj bílé sáčko a k tomu černou sukni s růžovými květy. Sladila to s černými střevíčky a psaníčkem. Byl to taktéž jeden model z jejich připravované kolekce.
"Annie, je to dokonalé, tak už pojď!" žadonila Angie.
Annie zkontrolovala čas na mobilu. I kdyby chtěla, už by se nestihla znova převléct, zbývalo pět minut do příjezdů Blacků.

Ještě než s Angie vyšla ze dveří, na chviličku se zastavila u okna. Viděla venku před Chiswickem, který byl plný jara, stát černou limuzínu Rolls-Royce a viděla oba obrovské bratry, jak v družném rozhovoru míří ke schodišti.
Nikdy by si nemyslela, že se to stane. Že to skutečně někdo z nich dokáže. Oni nebo ony, to je jedno. Ale bylo to tu. Společné rande. Angie a Sirius, ona a Regulus. Pohádka se pomalu stávala realitou.
"Můžeme?" zeptala se jí Angie s úsměvem.
Annie to vytrhlo z proudu myšlenek. Blackovi už stáli u dveří a měla pocit, že před pár vteřinami kdesi v dálce uslyšela zvonek.
Podívala se Angie. Usmála se. "Rozhodně," odpověděla a zavěšené v sobě vyšly ven.

Venku už každá scházela ze schodů se "svým" Blackem, který ihned složil milou poklonu jejímu vzhledu. Bylo to zvláštní, protože obvykle do sebe ryli, sotva se uzřeli a stali se z nich mistři sarkasmu. Jenže tohle bylo milé, upřímné a jaksi vážné. Annie nedovedla najít vhodnější slovo. Už to nebylo to jejich pošťuchování, ale něco seriózního, oběma už o něco šlo z hlubších důvodů, než jindy.
Annie na sobě už mnohokrát měla krásné, princeznovské šaty, mnohokrát se setkala s dokonalými džentlmeny, ale až nyní si připadala skutečně jako princezna.
Regulus jí otevřel dveře limuzíny z jedné strany a na druhé otevíral dveře Sirius její sestře. Usadily se na kožených sedačkách a bratři vedle nich.
Opět jim ohromně slušelo. Jejich oblečení nebylo zcela formální, ale to ani nebylo potřeba, do zas tak nóbl restaurace nemířili. Regulus měl bílou košili, lehce rozhalenou, po lokty vyhrnuté rukávy, černou, rozepnutou vestu a černé kalhoty společně s lakovanými polobotkami. Sirius měl také černé kalhoty, vínovou lesklou košili, hnědé kšandy a v téže barvě polobotky.
"Miláčku, ještě sis zapomněl motýlka," zamumlala Angie, když ho láskyplně pohladila po tváři.
Annie se jen pousmála, Doctor Who byl momentálně její nejoblíbenější seriál. Sledování Doctora Who byl totiž tak trošku další anglický národní sport.

Restaurace byla italská, všude byly obrazy Itálie a těch nejnádhernějších míst, které tam byly. Řím, Benátky, Toskánsko, Milán… a nejen města či kraje. Mělo to úžasnou atmosféru a celá večeře probíhala naprosto dokonale.

Přestože byl už květen, počasí večer nebylo ještě moc teplé, ale u večeře se rozhodli pro společnou procházku nočním Londýnem. Sestry nakonec navrhly, že by se všichni mohli zajet převléknout a pak se znovu sejít, v o něco méně formálním a trošku teplejším oblečení.

"Doufám, že se nebudeš zase stokrát převlékat, víš, že tady budou každou chvíli," brblala Angie, když vycházely po schodech do svých pokojů.
"Neměj strach, promyslela jsem to už cestou sem," odtušila Annie, celá nadšená nejen z úžasně galantního, sečtělého Reguluse, ale také proto, že už se tímhle malým problémem nemusí zabývat teď.
Angie se ušklíbla. "Vážně? To jsi na to ještě měla čas, když tak vášnivě hovořila s Regulusem o těch vašich básničkách,"
"Víš, že ženy dokážou dělat víc věcí najednou," Annie důležitě zvedla nosík a odkráčela do svého pokoje.

Když Angie vyšla, oblečená do tmavě modrých džínů, svých nových vysokých martensek s růžemi, rudého tílka a černého volného kardiganu, Annie už stála připravená. Na sobě měla černé maxi šaty s páskem pod ňadry, přes šaty džínovou bundičku, černou kabelku a šedou, melírovanou beanie na hlavě.

O hodinu později se už s Blacky zastavovaly v obchodě, kde si koupili M&M's a Eclairs od Cadbury. Prošli se kousek podél Temže a pak se posadili na jednu z laviček, které byly u řeky každých pár metrů.
Angie si přehodila přes Siriova stehna nohy a Annie se zase o Reguluse opřela. Z toho, co vypozorovala u své sestry a nejmladšího Blacka byla trošku rozpačitá. Rozhodně k sobě chovali náklonnost, ale jako by tomu pořád něco chybělo. Zdálo se, že ona se Siriem jsou tak nějak víc v pohodě.
"Za deset dní se slavnostně otevírá univerzita," začala Angie, aby řeč nestála a nechala Siriuse, aby jí do pusy dával karamelky s čokoládovou náplní.
"Chceš, abych ti dělal doprovod?" nabídl se hned. A v ten moment to Angie došlo. Oficiálnost. To bylo to, co ona měla a Annie ne. Regulus ji přeci jen ještě nevzal do společnosti ruku v ruce, nebyli pár, prostě po sobě jen toužili. Nebýt dneška, asi by neměli ani rande. Angie od Siriuse věděla, co se Regulusovi stalo v minulosti a tipovala, že tady bude ten háček. Jenže Annie nebyla jako ta děvka Shirley, to by si měl sakra uvědomit.
Taky netušila, jak se k Siriově nabídce bude stavět Regulus a nechtěla Annie dostat do svízelné situace, kdy ona by šla s partnerem a její sestra ne.
"Ne, ne, to nemusíš!" vyhrkla. "My s Annie jdeme společně, jakožto zakladatelky. Možná nás doprovodí Drew, ale tím si nejsem tolik jistá, když tu bude i Bára. Ale samozřejmě pozvánka vám přijde," usmála se a otevřela pusu pro další karamelku.
"Přesně tak," přidala se rychle Annie. "Doprovod by asi nebyl úplně vhodný, jdeme tam spíše pracovat, ne se bavit,"
Samozřejmě věděly, že Blackovi nejsou žádní hlupáci a oni zase věděli, že ony to ví, ale byli džentlmeni a tak mlčeli.

Reguluse to ovšem trápilo. Annieina hlava mu spočívala takřka na srdci a celý dnešní večer byl jedním z nejlepších za poslední rok. Už to nebylo o tom provokování, pošťuchování nebo urážení jako v začátcích, ale spíš o snaze poznat se navzájem, která byla tak trošku ostýchavá a neohrabaná na obou stranách. Vždyť jinak, než plni sarkasmu nebo dvojsmyslně spolu skoro nehovořili, a tak jim oběma připadalo, že všechno je ohromně křehké, že každé slovo je slonem v porcelánu.
A i přesto, že dnešek stál na vysokém stupínku, nebyl si jistý, co dál. Věděl, že tu hranici, kdy bylo cesty zpět, už překročil, ale nesl si v tomhle ohledu s sebou šrámy z minulosti a tak se pořád zdráhal. Vlastně se bál. Že když připustí, aby jejich vztah byl oficiální, vyjde s pravdou na veřejnost, dopadne stejně špatně jako kdysi.
A ona byla až moc důležitá, než aby to "špatně" na konci chtěl riskovat. Ale netušil, jestli je zrovna tenhle způsob správným řešením. Co když to skončí špatně právě kvůli tomu?
Uvědomoval si, že by měl něco udělat.

***
Annie už pomalu usínala, když ji probudil vibrující mobil na nočním stolku. S nespokojeným zabručením se pro něj natáhla. Musela několikrát zběsile zamrkat, aby příchozí zprávu byla vůbec schopna rozluštit.
Ivan Raos tvrdí, že spánek je malou smrtí. Jednu takovou la petite mort bych ti nyní taky rád přivodil.
Usmála se a opřela se o čelo postele. Kdo jiný by ji mohl o půl druhé ráno psát o orgasmu?
Také bych aspoň jednu uvítala - když už jsi mě vzbudil. Annie s úsměvem rychle napsala odpověď. Zavřela oči a netrpělivě svírala mobil ve své dlani.
A nabudil? Jeho odpověď přišla téměř okamžitě. Znovu se usmála a prsty přejela po sněhobílém povlečení. Než stačila odpovědět, přišla ji další.
Úplně si tě teď představuji, jak ležíš ve své posteli. Vlasy rozprostřené po bělostném polštáři a tvé krásné nohy mám obmotané kolem svých boků.
Ty si mě právě představuješ nahou, že je tomu tak?
Samozřejmě. Je to přeci má představa. Mohu si s tebou dělat, co chci. Jsi úplně má. Měkká a poddajná.
No ty bláho. Znělo to tak dominantně, jak si to právě v duchu představila? Určitě.
Ty máš snad něco proti mému spodnímu prádlu?
Hm… Řekl bych, že mám. Překáží mi. Zakrývá totiž ty partie, které bych ti tak rád překryl ústy. Annie po přečtení překvapeně vydechla a pak se po dívčím způsobu zachichotala. Nepotřebovala se koukat ani do zrcadla, aby věděla, že má tváře zrudlé a na tváři připitomělý úsměv. A to ani nemluvila o tom, že se jí samou touhou kroutí palce u nohou.
Neděláš tam to, co si myslím, že děláš? Že ne?
Bylo naprosto jasné, co asi tak může osamělý muž dělat o půl druhé ráno, zatímco píše své… Počkat, co je vlastně? Aha, milenka. To není zrovna moc lichotivé.
A co si myslíš, že právě dělám?
Myslím, že jsi začal beze mě. Tak nějak jí to řekl ve Westminsteru, ne?
Jistě. Při tvé zmínce o vzbuzení se probudilo i něco jiného. Tady u mě. Ale když budeš hodná, tak ti pošlu nějaké fotky.
Šokovaně zírala na displej. Panebože, mít jeho nahé fotky v mobilu? To by mobil už nikdy neodložila. A pravděpodobně by s jeho snímky naložila stejně, jako TO právě on činil s myšlenkami na ni.
S tím tvým roztomilým studem musíme taky něco udělat.
Nelíbí se ti mé spodní prádlo a ještě navíc červené tváře?
Omyl. Tvé červené tváře zbožňuji. Zvlášť když jsem jejich příčinou.
A co se mnou plánuješ tedy dělat?
Mmnt. Moment, to jako fakt? Zrovna teď si dovolí přestat? Annie nakrčila čelo a dál zírala na displej očekávajíc další vysvětlující zprávu. Po chvilce jí význam jeho odmlčení došel. Roztřesené si přejela po pálících tváří prstem. Tak po tomhle už opravdu neusne. Jak si to jako představuje?
Cítím se uražena. Začal jsi a hlavně SKONČIL beze mě?!
Dnes ti to vynahradím. Slibuji. Počkat. On si s ní chce někam vyjít? Pokud ji překvapila zpráva o tom, že ji uvažuje poslat své nahé fotky - tak právě teď ještě nevěřícněji hleděla na svítící obrazovku. Zatím si spolu ještě nikam nevyšli. Tedy když se nepočítá to jejich čtyř-rande.
Znamená to, že máme zítra - vlastně dneska - rande?
Přesně tak. Za hodinu tě vyzvednu. Obleč si něco hezkého. A bílého. P. S. Postarám se, abys nepotřebovala své spodní prádlo. Má tedy necelou hodinu na to, aby se přichystala. Ale na co vlastně? Neklidně se v posteli zavrtěla. Pak znovu popadla mobil, aby mu odepsala.
Jsi mizera. Udělal si to schválně, viď?
Aby ses na mě těšila? Samozřejmě. Mazej se chystat, ženská! V duchu viděla ten jeho arogantní úsměv. Zaručeně se teď tak usmívá.
Nemohl jsi to dát vědět dopředu? Třeba včera?
Jistě. Přečetla zprávu okamžitě po jejím přijetí. A ihned jí následovala další. Ale chtěl jsem mít plnou tvou pozornost. A další: Zatímco jsem se dělal.
Je to ale arogantní mizera! Annie se rozesmála a přitiskla si mobil k hrudi. Usmívala se do stropu a vůbec nevěděla, co s Regulusem Blackem dělat. Nicméně se podřídila jeho přání. Aby se trochu zchladila, zamířila do sprchy, pak vykartáčovala vlasy a nakonec vyčistila zuby. Pouze decentně se nalíčila - nevěděla totiž co má čekat. Pokud by chtěl Regulus uskutečnit svou touhu přivodit ji malou smrt, byly by pak šminky na obtíž. Naprosto žádný make-up nemohl přežít invazi Blacka nejmladšího. Na dlouhý výběr šatů neměla dostatek času. Zbývaly ji pouhé minuty. Ve skříni objevila dlouhou bílou sukni a rovněž bílý, průhledný, krajkový top, který ji končil kousek pod ňadry. Aby uprostřed noci nezmrzla, vzala si sáčko a obula bílé sandálky bez podpatku. Jen co se naposledy shlédla v zrcadle, její pokoj ozářilo světlo z dálkových světel auta, které právě přijíždělo po jejich příjezdové cestě.
"Dobré ráno," pozdravil ji, jakmile otevřela dveře. Zády byl opřený o jeden ze sloupů a hleděl na hvězdy na obloze.
"Já bych spíše uvažovala nad tou nocí, Regulusi," Jestli bylo chladno, vůbec to nepocítila. Právě byla totiž sežehnuta jeho hodnotícím zrakem.
"A jaké bylo probuzení?"
"No, nebylo rozhodně tak příjemné, jako jsi měl ty," Pokrčila rameny a zavřela vchodové dveře.
"To se dá lehce napravit," Usmál se, položil ji svou ruku na týl hlavy a přitáhl si ji ke svému tělu.
Pak jí políbil. A že to byl polibek. Pomalu, důkladně a skoro až líně jí okousával rty, než se plnou parou ponořil do jejich úst. Jakmile se od ní odtrhl, zůstala stát jako bez dechu. Jestli je totiž něco, co Regulus fakt dobře uměl - tak to bylo vzrušit ji na nejvyšší možný stupeň s využitím minima doteků.
"Možná si nějaké hezké probuzení zasloužím. Ale řekněme, v trochu normálnější dobu. Teď by se totiž mohlo lehce stát, že bych ti nevěnovala dostatečnou pozornost," Oponovala mu, když se trochu vzpamatovala.
"Můžu tě ujistit, že v mojí přítomnosti budeš sakra čilá,"
O pravdivosti jeho slov opravdu nepochybovala. Zřejmě si svého vlivu na ní byl dobře vědom, protože ji obdařil dalším sebevědomým úsměvem.
"Sluší ti to," Načež se obrátil a zamířil ke svému autu.
"Děkuji,"
I jemu to slušelo. Měl na sobě bílou košili, u krku lehce rozhalenou a rukávy vyhrnuté. Ještě nikdy ho neviděla v bílých kalhotách, ale tyhle mu tedy perfektně obepínaly zadek. A Annie se musela kousnout do rtu, aby při tom pohledu hlasitě nevzdychla. Samozřejmě, že si toho všiml, jemu zkrátka neunikne nic. Pomalu se usmál, vrátil se pro ni, položil ji svou ruku na kříž a popostrčil dopředu. "Pojď, zlato. Nemáme na to celou noc," Pomohl ji nastoupit, plavně obešel vůz a posadil se za volant. Upřeně ho pozorovala, zatímco startoval a vyjížděl pryč od jejich londýnské rezidence.
"Howardová, jestli si nepřestaneš kousat ten ret, dostaneš něco na lízání," Pronesl hlubokým a chraptivým hlasem, aniž by se na ní podíval.
Jak to kruci může vědět? Sledoval prázdnou silnici před nimi.
"V tom případě bys mě neměl provokovat. Mám ostré zoubky,"
"Ou, tady se nám někdo špatně vyspinkal," Tohle sice pronesl posměšným hlasem, ale ihned promluvil o poznání něžněji. "Klidně si zdřímni. Máme před sebou pořádný kus cesty,"
"Blázníš? Právě mě, bůh ví kam, odváží sexuální maniak a ty mi radíš, ať jdu spát?"
Hlasitě se zasmál a zakroutil hlavou. K jejím uším se doneslo něco jako: to snad není možný. Ale jistá si stoprocentně nebyla.
"To je dobrý. Slibuji, že tě neznásilním - jestli ti jde o to. Jsem totiž plně uspokojen." Na důkaz svých slov ji pohladil po stehně a konečně natočil hlavu k ní. Měl krásné oči, bouřkové a plné něčeho, co nedokázala popsat.
"Hmm… Na rozdíl od někoho," Zabručela naoko nespokojeně Annie a opřela si hlavu o opěrku.
"Howardová?"
"Ano?"
Počkal, dokud se na něj nepodívala a pak rozkázal "Spi už,"

Samozřejmě, že usnula. Pravděpodobně se tak stalo někdy ve 4:30 směrem na Winchester. Po celou dobu jízdy mlčeli, ale nebylo to trapné ticho. Bylo to ticho naopak uklidňující. Jakoby si rozuměli beze slov. Po jejich vážném rozhovoru se mezi nimi vzduch vyčistil od všech těch strašáků minulosti a oni si mohli bezstarostně užívat přítomnost toho druhého. Čas od času si věnovali letmý úsměv, párkrát si dovolili nějaké to pohlazení - k tomu jednoduše nepotřebovali verbálně komunikovat. Jedinou kulisou ji při spánku byli Slipknot, které si Regulus potichu pustil a jeho bubnování prsty do volantu. Jak dlouho spala, netušila, ale probudil ji až závan studeného vzduchu na holém koleně a pak ještě víš. Studený vzduch rychle nahradilo pohlazení horké dlaně.
"Ať tě to ani nenapadne," zamumlala rozespale Annie a snažila se zaostřit na jeho tvář sklánějící se těsně nad ní. Sukni měla přirozeně vytaženou až ke klínu.
"Co mě nemá napadnout?" Pokračoval rukou ještě výš, než jej hnědovláska se zrychleným dechem zarazila rukou.
"Už tam jsme?" zeptala se, odstrčila jeho ruku a už netrpělivě vykukovala z okýnka zkoumajíc okolí.
Při jejím nadšením se musel pousmát. V ulicích plály pestrobarevné praporky, za okny bylo vidět muškáty, za domy rozkvetlé sady a nakonec i samotné moře. Páni, byli někde na pobřeží. V mžiku svého společníka popadla za ruku, aby zkontrolovala kolik je. Za deset minut devět.
"Bože, Howardová. Nemůžu uvěřit, že jsi mě právě odmítla," zasmál se tiše Regulus, zastrčil jí pramen vlasů za ucho a jemně políbil. "Dobré ráno znovu, ospalče,"
"Ahoj," Usmála se na něj znovu, omotala mu své ruce kolem krku a přitáhla jej pro pořádný polibek. Z polibku je vyrušilo až zaklepání na okýnko u řidiče, kde stála skupinka zhruba šestnáctiletých hochů, kteří je evidentně více než zaujatě sledovali.
"Hej kámo. Vem tu svou roštěnku do hotýlku a pěkně ji to udělej. Jeden je tady hned za rohem," radil pihovatý zrzek a Regovi ukázal zdvižený palec.
"Nebo ještě lépe, nech nám ji tady. Stejně je pro tebe moc mladá!" ozval se jiný chlapec, který se nahnul, aby měl mnohem lepší výhled na Annie v autě.
Regulus musel zatnout zuby, aby je nevypohlavkoval a dosedl zpět na své sedadlo. Annie si rychle shrnovala sukni zpět ke kotníkům a přitom se tiše smála Regieho výrazu. Důkladně si ji prohlédl - po ruměnci v jejích tvářích nebyla ani stopa. Jak je možné, že se právě teď nečervená? Vždyť ji přistihli s vyhrnutou sukní. Zřejmě si to nechává pouze pro něj.
"Není osvěžující, že tě tady nikdo nezná?"
"Neznají ani tebe - roštěnko," Annie se znovu rozesmála a Regulus musel uznat, že mu její úsměv samotnému činí radost. Znovu se sklonil, aby ji ukradl další polibek. "Asi bych tě měl co nejrychleji vzít do toho hotýlku. Nebo mě ještě někdo předběhne," Kývl směrem k odcházející skupince mladíků, kteří se po nich párkrát ještě otočili.
"Na tvém místě bych mě nejdřív urychleně nakrmila,"

Stihli si dát rychlou anglickou snídani v přecpané místní hospůdce, pak ji vyvedl ven a vedl k místnímu kostelu, ke kterému se zdálo, mířili všichni. Většina z nich měla na sobě též bílé oblečení jako oni, nicméně objevila i pár podivínů ve výstředních šatech - jako z minulého století.
Cestou Regulus koupil jí i sobě pár konvalinek, které sobě připíchl na levé straně své hrudi a Annie na tu pravou a vzhůru nohama.
"Co když se netrefím a ona se zmenší?!" šaškoval Regulus se špendlíkem, načež mu Annie naoko zahrozila pěstí. Její prsa byla 100% přírodní, žádný silikon.
"Už mi řekneš, kde jsme?"
"Jo, teď už bych mohl. Jsme v Cornwallu," zakřenil se na ni a odmlčel se.
"A co tady děláme?" Nevzdávala se Annie a štípla ho do ruky, aby pokračoval.
"V Helstonu, tak se jmenuje tohle městečko, se každoročně osmého května koná Furry Dancing Festival," Když se na něj nechápavě zahleděla, pokračoval ve vysvětlování a za ruku s ní pospíchal po ulici. "Je to stará anglická oslava příchodu jara. Od kostela se vede průvod, ve kterém se objevují mytické i historické témata. My právě míříme na polední tanec - to byl původně tanec pro šlechtu z tohoto města. Počkej chvíli tady," Nechal ji stát uprostřed ulice, odběhl ke stánku s květinami a po chvilce se vrátil s věnečkem z čerstvých květin. "Tohle musí stačit,"
"Stačit k čemu?" Musela si věneček na hlavě přidržovat, protože by pravděpodobně vzal za své, jak si Regulus probíjel cestu davem, aby se mohli zařadit do průvodu. Stáli uprostřed, vedle sebe měli na každé straně mladíky a za nimi se hromadili další a další lidi. Pak se ozvala hudba a průvod vykročil. 1-2-3 lehký výkop levé nohy, 1-2-3 pravé.
"Neříkej, že budeme taky tančit, Regulusi! V životě jsem to netančila!"
"To zvládneš, jsi přeci Howardová, ne?"
To jistě byla, a aby na to nepozapomněl, "omylem" jej kopla při otočce do lýtka. On ji na oplátku zahrozil prstem. Naštěstí to nebylo nijak těžké.
Při každé třetí době se lehce poskočilo na jedné noze, pak na té druhé a přitom se páry otáčely, jako při polce. Pak se chvíli šlo, opět se udělala otočka a partnerka byla přetočena o jednoho partnera do zadu. Sice brzo ztratila Reguluse z dohledu, ale ten si ji na konci průvodu odchytil a společně v objetí přihlíželi, jak se staví májka, pod kterou pak mladí Helstoňané tančili. Nakonec si to bezvadně užila. Nejvíc ji ovšem blažilo vědomí, že si dal záležet na tom, aby se to líbilo především jí. Mohl ji vzít na večeři do některé z londýnských restaurací, ale ne. On se kvůli ní trmácel pět hodin až sem. Jen proto, aby jí ukázal zdejší slavnost a představil staré anglické tradice. Moc to pro ni znamenalo. Absolutním bonbónkem navrch bylo, že ji nechal na zpáteční cestě řídit svého miláčka.

Chvíli mlčeli, ale Annie, naprosto plná dojmů a emocí, cítila, že by měla něco říct. Nějak dát najevo, jak ji tím potěšil, jak jí celá tahle "akce", od nočního esemeskování až po tanec s ním, rozbušila srdce. Dušička se v ní třepetala štěstím a vzrušením, byla jako ptačí mláďátko, nadšené prvním letem z hnízda a plné dojmů z krásného světa.
"Mockrát ti děkuji, bylo to úžasné. Abych pravdu řekla, dost možná jeden z nejhezčích dnů v mém životě," Patrně i ten nejhezčí, ale to mu přirozeně neřekne. Krátce si dovolila na něj pohlédnout. Byl naprosto uvolněný a nepokrytě ji sledoval při řízení.
"Líbilo?" pronesl měkce a dál zaujatě sledoval její tvář.
"Více než to, bylo to fantastické! Nic krásnějšího jsem na prvním rande nezažila," Nechala se unést, ale bylo jí to jedno. Přála si, aby slyšel z jejího hlasu alespoň polovinu té euforie, té radosti, která jí proudila tělem, navštívila každou buňku, pronikla do každé kosti, až na dřeň. "Vždycky mi bylo líto, že se tradice pomalu vytrácí a tohle bylo neuvěřitelné, pohádkové. Bylo by hezké účastnit se každý rok,"
"Často jsme sem s rodiči v dětství jezdívali. Ale teď... Už jsem tady nebyl celé roky. A nějakou pravidelnost - to ti holt povinnosti nedovolí."
"Povinnosti máš jen ty, které chceš mít, Regulusi," pokárala ho mírně a než zařadila, tak se dotkla jeho stehna. Zasyčel, nohou škubl a odklidil do bezpečné vzdálenosti.
"Ne, kotě. Buď řídíš, nebo se mě dotýkáš, ale ne dohromady - první pravidlo, když řídíš mé auto," ozval se káravě a Ann se musela při jeho tónu zašklebit. Natáhl se k rádiu, chvíli ladil a pak znovu pokračoval v hovoru. "Jsou povinnosti a povinnosti. Některých se nemůžeš vzdát jen kvůli tomu, že tě nebaví nebo že chceš dělat něco jiného,"
"Jsem si jistá, že polovina tvých povinností by se dala zjednodušit a zefektivnit,"
Regulus se usmál té naivitě. Kdyby to šlo jakkoli zjednodušit, udělal by to již dávno.
"No co se směješ? Myslím to vážně. Většinou jde jen o správně naplánovaný harmonogram, time management. Jestli to nezvládáš, proč si neseženeš tajemníka nebo asistenta? Na něj by si část svých povinností mohl s přehledem převést,"
"Nedůvěřuji nikomu v tak důležitých věcech jako je spravování regionu. Nanejvýš bratrovi a otci - a ti mají svých povinností až nad hlavu."
"Co kdybys to aspoň na chvíli zkusil? Aspoň by sis odpočinul a měl víc času na - " Zarazila se a pak se na něj znovu zadívala. "Co vlastně děláš ve volném čase?"
Uvědomila si totiž, že ačkoliv jej zná už skoro rok, většinou se setkávali ve společnosti, ve Sněmovně lordů, při přátelských návštěvách s rodiči nebo maximálně občas v klubu. A většina konverzací, které vedli, byla, to si přiznejme, buď sarkastická a urážlivá nebo nepokrytě nestydatá. O svých zájmech, o tom, co jací byli v soukromí, o tom, jací vlastně skutečně jsou, věděli pramálo.
"Posiluju, chodím do klubů, rád si něco přečtu, také vedu jedny stáje a občas sednu jen tak do auta a jezdím zbůhdarma po zemi, rád takhle relaxuju," vyjmenovával. "A abych nezapomněl, velmi rád teď sexuju s jednou malou hnědovláskou," Ke konci ztišil hlas do šepotu. Když po něm loupla pohledem, zasmál se a pokračoval: "Navíc nepřipadá v úvahu, že bych na někoho neznámého hodil své povinnosti,"
"Tak to svěř někomu, koho znáš," navrhla nezúčastněně Annie, protože bedlivě sledovala provoz před s sebou. Byla extra opatrná, o svých schopnostech řidiče nepochybovala ani v nejmenším, ale přeci jen, v jejím Bugatti vedle ní neseděl on a jeho přítomnost ji dokázala vždy rozptýlit dokonale. Nabourat mu auto, o to zájem rozhodně neměla. Jeho významný pohled jí proto unikl.
"Nabízíš se?"
"Já? Ne. To rozhodně ne. Mám svých povinností už tak dost," prohodila a stále sledovala silnici.
"Vidíš? Je naprosto jasné, že bys to se svými povinnostmi nezvládla. Tvůj přesně naplánovaný harmonogram by ti byl úplně k prdu," Ačkoliv to nadnesl lehce zatrpkle, trpělivě se usmála a Regulus zatoužil opět se dotknout té tváře.
"Pochybuji, že by tvé povinnosti zabíraly opravdu tolik času, kolik se mi snažíš namluvit,"
"Chceš říct, že jsem líný nebo neschopný?" Nemusela se na něj ani podívat, aby věděla, že výhružně povyrostl na sedadle. Znovu se zasmála na jeho účet. Kluci a jejich ego.
"Ne, to ne. Tím chci říct pouze to, že žena toho prostě zvládá víc najednou."
Založil si ruce na hrudi a vyzývavě pronesl: "O co, že to nezvládneš přiřadit ke svým stávajícím povinnostem i ty mé. A navíc mít tytéž výsledky,"
"To má být sázka?"
"To si piš,"
Fascinovaně pozoroval, jak po něm loupla ostražitým pohledem. Na čele se jí vytvořila rýha od přemýšlení a Regulus zatoužil vyhladit ji palcem. Musel se pevně chytit dvířek, aby tomu tak neučinil. Pohlédl na hodiny na palubní desce a odpočítával minuty, než se jí bude moci znovu dotknout. Nesměl být přeci moc nápadný. Jednou za pět až šest minut letmý dotyk, to by mohl zvládnout se zapnutým zipem u kalhot.
"Hmm… Dobře. A co z toho budu mít?"
"Cokoliv. Cokoliv si řekneš," Nezúčastněně se zahleděl z okýnka. Možná si mohla myslet, že to pronesl bezmyšlenkovitě, ale nebyla to pravda. Udělal by pro ni opravdu cokoliv, všechno možné. A kdyby to možné nebylo, zařídil by, aby ano. Nebyl hlupák, samozřejmě ho ihned napadlo, co by si mohla tak přát, jakou možnost jí tímhle dává. Ale proto to řekl. Chtěl to risknout, kvůli ní, kvůli tomu, jak moc po ní toužil, by to udělal. Měla nad ním nekonečnou moc. A to bylo to, co ho děsilo. Ne to prozatím nevyřčené přání.

Annie prudce zajela do odstavného pruhu a zabrzdila, až to s nimi škublo. Při té myšlence, že by si opravdu mohla přát cokoliv, jí přejel mráz po zádech. Cítila takové vzrušení, až se jí začaly třást ruce. A to, jak to řekl…. Ani na moment nepochybovala, že by si mohla přát modré slunce a on by to zařídil. Jenže její první, naprosto spontánní myšlenka, byla na něco jiného. Svatba. Jejich. Co kdyby vyhrála?
"Neříkej cokoli, protože jeden by si mohl myslet, že jsi ochoten obětovat i staromládenecký život," řekla, podívala se na něj a se zatajeným dechem čekala, co na její skrytou otázku odpoví.
"Když chceš hrát vysokou hru, musíš dát vysoké sázky," zacitoval neznámého autora a pohlédl ji do očí. "De Chamfort jednou prohlásil, že ve sporu mezi manželstvím a staromládenectvím platí toto: ať zvolíš, co zvolíš, budeš toho litovat," řekl a pak dodal: "Jdu do toho, jestli je tohle to, co chceš,"
A dodal to s takovou rozhodností, že se Annie zadrhl dech a srdce zběsile rozbušilo, byť před pár vteřinami se samým očekáváním nedovažovalo ani zatlouct. Panebože, co bude chtít na oplátku? Její duši?
Odvrátila se. "Chci," vydechla. "A co se stane v případě, že prohraju?" Zírala před sebe a zpracovávala všechno to, co se dělo. Podívat se na něj neměla odvahu. Tohle začínalo být opravdu vážné. Jeho upřený pohled cítila na své tváři, skoro jako by se jí fyzicky dotýkal.
"Na rozdíl od tebe se spokojím s jedním soukromým číslem u tyče. Samozřejmě se vším všudy,"Sledoval, jak se jí nahrnula červeň do tváří. Spokojeně se opřel, miloval její rozpaky, miloval, když se rozpakovala kvůli němu a zbožňoval boření jejích hranic. Nepochyboval, že jeho návrhem není nijak zvlášť nadšená.
Po chvilce mírně přikývla. "Platí," hlesla tiše, prudce otočila volantem a sešlápla plyn.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni pokud si tady byl/a

Click
neclick..

Komentáře

1 Týna Týna | 7. května 2016 v 10:21 | Reagovat

Ahoj 😊 Zadny clanek se nezobrazuje 😣

2 Annie & Emma & Kate Annie & Emma & Kate | Web | 7. května 2016 v 21:25 | Reagovat

[1]:Ahoj, díky za upozornění. Blog nám neustále šibe. Článek je vložen. Hezké počtení..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama