40.kapitola - Kus Blacka pro Růži 3/3

21. dubna 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
"Lady?"
"Ano, Johne?"
"Mám pro vás tady jisté informace, které jste si před časem vyžádala," Když se na něj nechápavě podívala, dodal: "O té služce, Arianně. A jejím dítěti,"
Annie se okamžitě sevřel žaludek. Samozřejmě, tak teď se dozví, jestli je tím tajemným otcem Regulus. Zrovna teď. Když vypadá vše tak slibně. Teď, když to vypadá, že spodní prádlo už nebude nikdy potřebovat. To je ironie.
"Hmmpf. Děkuji vám. Zavřete prosím za sebou. Nepřeji si být vyrušována. Nikým." Zdůraznila a s úzkostí sledovala objemnou obálku na podnose. Teď byl ten správný čas na úvahu, jestli by ji vadilo, že má dítě s jinou. Ano? Ne? Ano? Ne? Ne, překousla by to. Kvůli Regulusovi a tomu malému by to přešla. To malé je rozkošné a se zkušenostmi, které měl Regulus s péčí o Gaiu a Timmyho, by mu byl skvělým otcem. Nikdo není bez poskvrnky. Sama si navařila pořádný kotel problémů s Davidem. Pokud jí ho Regulus promine, ráda mu dá cokoli na oplátku. A začne důvěrou. Pokud jí ji oplatí. Annie vzala obálku do roztřesených rukou. Teď nebo nikdy.

Annie zvolila variantu teď. Okamžitě. V rychlosti se osprchovala, upravila vlasy, make-up a zvolila celokrajové spodní prádlo. Ať se mu to bude líbit nebo ne - na tak vážný rozhovor kalhotky opravdu nutně potřebuje. Bez nich by to nemělo tu důležitost. A oni si potřebovali vyjasnit všechny ty problémy. Oblékla se neformálně do bílých šatů, které zdobily různobarevné cákance, tak jak tomu bývá v moderním umění. Vlasy nechala opět volně splývat přes ramena. Aspoň tím jej potěší. Usmála se na sebe v zrcadle. Nebyla nijak bledá, už se nebála. Popadla obálku, klíčky od auta a už mířila pryč z domu. Teď nebo nikdy.
Netrvalo to ani chvíli a už vjížděla na příjezdovou cestu k Blackovic londýnskému domu. Majordomus byl opravdu překvapený, když ji poznal.
"Lady, doufám, že pochopíte, proč vás nechám čekat venku,"
"Plně vás chápu. Počkám zde, dokud mne vévoda Black nejmladší nebude moct přijmout." Annie neměla v úmyslu si proti sobě poštvat ještě víc jejich majordoma, tak raději ustoupila. Zřejmě jej svou odpovědí zaskočila, protože jí věnoval další udivený pohled. Pravděpodobně očekával, že se na něj znovu vrhne. Když zavřel hlavní dveře, musela se zasmát. Ona, dcera vévody z Norfolku nebyla vpuštěna do domu rodinných přátel. Usmívala se ještě v momentě, kdy se Regulus rychle vyhrnul ze dveří.
"Co to má znamenat?" Se sexy úsměvem k ní došel, ruce jí dal na boky a přitiskl ke svému tělu.
"Přepadení bude myslím to ideální pojmenování,"
"Přišla sis pro přídavek?" zašeptal, než ji polaskal svými rty na krku.
Zachvěla se. "Možná. Alespoň pro malou ochutnávku. Potom,"
"Po čem?" Naklonil hlavu na stranu, přivřel oči a přitáhl si ji za vlasy k polibku.
"Co? Hm. Musíme si promluvit," zamumlala mu do úst, ačkoliv ji teď mnohem více zajímalo, jak mu tam vsunout jazyk. A vida, podařilo se.
"O tom jak ti to příště udělám?" Odtáhl se a přejel jí prstem po spodním rtu, který byl pořád naběhlý od jejich polibků.
"Ne," Potřepala hlavou, jako by si snažila upřesnit myšlenky a zadívala se na něj již ne vzrušeným, ale vážným pohledem. Šla rovnou k věci "O všech těch sračkách, co mezi s sebou máme - Mannerse například."
"Kretén," ulevil si tiše při zaznění Davidova jména. Evidentně byl celý nesvůj. Potemnělý pohled nahradil ten ocelový. Úsměv nahradila strnulost. Celý se napnul a zamračil se na ni. Patrně zvažoval, co má odpovědět.
"Je to pro mne důležité," Ztišila hlas a teď pro změnu ona si přitáhla jeho obličej k tomu svému. Ocelově šedé oči se zabodly do těch zelených. "Prosím,"
Propaloval ji usilovně pohledem, nakonec skoro váhavě přikývl. "Ale ne tady. U mě v pracovně."
Odstoupil od ní, pravačkou si vjel do vlasů a zamířil ke dveřím. Evidentně potřeboval mít navrch. Nebyl si tak jistý, jak se zřejmě snažil předstírat. Beze slov jej následovala, až ke dveřím, kde jí je jako správně vychovaný gentleman otevřel. "Nemůžu uvěřit tomu, že tě náš majordomus odmítl pustit do domu. Myslel jsem si, že mu přeskočilo, když se přihnal s tím, že venku stojí ta ženská, co násilím vnikla před měsícem a něco do našeho domu." Trochu se pousmál.
"Nemůžu uvěřit skutečnosti, že jsme ho se sestrou omráčily a odklidily. Kvůli tobě, aby bylo jasno," pronesla naoko výhružně, když procházela kolem něj.
"Probouzím v tobě samé špatnosti, že?" uchechtl se spokojeně, zavřel dveře a naznačil směr, kudy má jít. Nedotýkal se jí. Evidentně si nepřál, aby jeho sluhové věděli o jejich vztahu-nevztahu.
"Nepochybně. Děsím se, s čím se vytasíš příště,"
"Nic, co bys už předtím neviděla, maličká," Rukou nenápadně na svém těle naznačil, co má přesně na mysli. Tváře ji znachovatěly. Neměla mu na to co říct, naštěstí právě došli do jeho pracovny. "Dáš si něco? Whisky? Víno?"
"Nemůžu, jsem tu autem,"
"Můžeš tu zůstat," Znovu ji přišpendlil pohledem k podlaze. A znovu ji vyrazil dech. Chtěla. Moc to chtěla.
"Mé auto na vaši příjezdové cestě není zrovna nejnenápadnější, Regulusi,"
"Jak chceš," Pokrčil rameny, sám si nalil štědrou dávku whisky do skleničky a posadil se za stůl. Annie se elegantně usadila do koženého křesla před stolem. Pro větší efekt si přehodila nohu přes nohu.
"Zajímá mě, co máš pod těmi šatičkami… Zda tam něco vůbec máš," Nadzvedl jedno své obočí a napil se.
"Zodpověz mi moje otázky a uvidíš," Delší chvíli si ji potichu prohlížel. Jakoby se jí snažil v tom křesle zapamatovat. Buď to, nebo si ji na něm představoval nahou. Annie přerušila to nezvyklé ticho, tím že položila obálku na stůl mezi nimi.
"Co je to?" zeptal se nechápavě a natáhl se pro ni.
"To až potom. Jedno po druhém,"
"Jak si přejete, vaše veličenstvo." usmál se a znovu upil. Rukou naznačil, že ji poslouchá.
"Pro tvou informaci jsem dnes ukončila veškeré styky s Mannersem. Jednou provždy,"
Napnul se a střelil po ní obezřetným pohledem. To jí jako nevěří? Prohlížel si ji s takovým pohledem, který u něj ještě neviděla. Pak se ale bleskově ovládl.
"Chytré rozhodnutí," Znovu se napil zlatavé tekutiny. "Jak to vzal?" Ann pokrčila rameny. Nechtěla mu to přeříkávat slovo od slova. "Tak jak se dalo čekat,"
Celý se napjal, odložil skleničku a pátravě se na ni zadíval. "Vyhrožoval ti?"
"Ale ne," Usmála by se, kdyby se ovšem na ni nemračil. Ve tváři měl navíc vepsané obavy. Obavy o její osobu. Chápala, jakou má David ve společnosti pověst, nicméně proti ní nikdy násilí nepoužil. A stále nechápala, o čem si všichni šuškají za jejími zády.
"Chci vědět, co to mezi vámi dvěma je. Proč se tak nenávidíte, Regulusi," pronesla vážně. Kdyby ho bývala neznala, domnívala by se, že se výraz v jeho tváři nezměnil. Nicméně ona ho znala již delší dobu. Zbledl. A zaklel. Přesně v tomto pořadí. Odmítavě zakroutil hlavou a tentokrát vypil celý zbytek skleničky najednou.
"Musím to vědět. Ví to všichni kolem. I Angie," zdůraznila jméno své sestry.
"Zatracený užvaněný Sirius. Řekla ti něco?"
"Ne. Chci to slyšet od tebe," Když se k ničemu neměl, pokračovala: "Víš co, tak začneme tímhle," Podala mu ještě neotevřenou obálku.
"Co v tom je?" zajímal se, evidentně rád za změnu tématu.
"Nevím. Předpokládám, že nějaké fotky. A taky dokumenty o určení otcovství,"
"Nechápu,"
"Před časem k nám přišla jedna služebná. Krásná blondýnka. Jmenovala se Arianna," Annie nahnula hlavou do strany a studovala jeho tvář. Něco hledala.
"Nic mi to jméno neříká,"
"Tu služebnou nám dohodila tvoje matka,"
"To je od ní šlechetné," nadhodil nenuceně. "Ale stále nechápu, jak to souvisí se mnou."
"Neboj, dostáváme se k jádru problému. Zhruba po půl roce a něco porodila. A chlapce pojmenovala po tobě."
"Cože? Jak po mně?" Nechápavě se napřímil v křesle a evidentně se snažil rozpomenout.
"Stejným jménem. Regulus," Netrpělivě začala podupávat nožkou.
"Takže tě nenapadlo nic jiného, než že to je moje?" ptal se nevěřícně, a pokud předtím zbledl, nyní zbrunátněl. Znechuceně si odfrkl a odhodil obálku na stůl.
"Vlastně, ze začátku jsme podezřívaly i Siria,"
"A to mě má uklidnit?" zeptal se sarkasticky. Ruce držel v pěst zaťaté a nevraživě si ji prohlížel.
"Z tvého chování usuzuji, že o ničem nevíš," Byl evidentně naštvaný. Na ní. Ale Annie to nevadilo. Mohl by se chovat jako hulvát - stejně by ji to k němu táhlo.
"Sherlocku," pronesl ironicky a došel si rovnou pro celou lahev whisky. Zpět ale neusedl. Zastavil se přímo u jejího křesla. "Proč jsi vlastně přijela? Šukání v tom nebylo, to už jsme si vyjasnili dole na příjezdovce. Mohla sis přeci počíst v těch dokumentech, kde je pravda, ne?" Nalil si znovu plnou skleničku. Byl úmyslně hrubý. Chtěl ji vyprovokovat. Nedala se. Annie se zvedla z křesla, postavila se před něj a pohledem navázala oční kontakt.
"To jsem samozřejmě mohla. Ale jak vidíš," kývla směrem k neotevřené obálce, "rozhodla jsem se, že to chci slyšet od tebe." Řekla to důrazně.
"A co ode mě chceš slyšet? Že si žádnou ženskou s takovým jménem nepamatuji?"
"Otevři tu obálku, prosím. Měla by tam být její fotografie,"
"Fajn," Udělal, jak si přála, nicméně se u toho mračil takovým způsobem, že pochopila, že tak činí jen kvůli své zvědavosti, než kvůli její prosbě. Vytáhl hned vrchní fotografii, kde byla zobrazena jakási blondýna s dítětem v ruce. "Jo, asi tady byla. Nicméně já jsem s ní nic neměl. Pokud si dobře pamatuji, dost se kolem ní motal vikomt Long, když tady párkrát nocoval. Najímání služebnictva má na starost matka, ta bude vědět víc. Klidně se jí můžeš jít zeptat, někde tady bude," Mluvil už klidně, skleničkou ukázal ke dveřím.
"Nechci," utnula ho a přistoupila až těsně k němu. Musela zaklonit pořádně hlavu, aby si hleděli z očí do čí. Překvapeně znovu zvedl obočí. Ta si teda troufá. "Nic jsi s ní, neměl, že?" Upírala na něj své oči a doufala, že chápe význam celé té situace.
"Ne," odvětil bez zaváhání a bez toho, aniž by přerušil jejich oční kontakt, se znovu napil. Usmála se, natáhla se na špičky a políbila ho na bradu. "Věřím ti,"
Polkl a nevěřícně na ni třeštil oči - otočila se, sebrala mu z rukou jak fotografii, tak i celý obsah obálky. Všechno vhodila do jeho odpadkového koše.
"Co když ti lžu?"
"Tomu se říká důvěra," Významně se odmlčela a lehce se pousmála. "A já ti prostě důvěřuji."

Najednou pochopil, oč jí šlo. Ona mu svou důvěru poskytla. A nyní je řada na něm. Pohlédl do těch zelených očí a věděl, že si zaslouží znát pravdu. Celou pravdu. A ačkoliv o tom s nikým od té události před tolika lety nemluvil, nyní se jí chtěl svěřit. Se vším. Se svou ne příliš ukázkovou minulostí.
Záleželo mu na té sladké Annie Howardové mnohem více, než si dokázal dříve připustit. Pro vztah mezi nimi, ať bude jakýkoli, je důležité začít s čistým štítem. Tahle, v Anglii sotva zletilá, slečinka s hlubokýma očima pochopila, co mu unikalo. Dříve se jí vysmíval, za její nezkušenost, ale nyní se ukázalo, že to ona se chovala dospěle. Teď tu navíc stála těsně před ním, tělo naproti tělu a stále mu hleděla do očí. Jak by ji mohl cokoli odepřít, po tom, co právě řekla? Co udělala. Dovolil si jí pohladit po tváři a ona se na něj znovu laskavě usmála. Zatnul zuby při tom, jak mu při jejím úsměvu poskočilo srdce v těle.
"Klidně si ještě dolij. Já mám času dost," stoupla si na špičky a krátce ho líbla na rty. Pak se s úsměvem vrátila na své místo v křesle. Znovu si dopřál dlouhý doušek lahodné whisky, posadil se za svůj stůl a dal se do vyprávění.


Bylo mu sotva dvaadvacet let, když už s přehledem dorovnával Siriusovu pověst zhýralce. Jeho dny netrvaly od východu do západu slunce, ale od večírku do večírku, které obvykle završoval s nikoliv jednou dámou, ale obvykle několika. Jeho pověst ho - stejně jako u Siriuse - začala předcházet a ženské si pořizovaly permanentky do jeho postele. Od svého bratra, který takhle léčil své zlomené srdce, se naučil všechno, co potřeboval. Ženy se mu vrhaly přímo k rozkroku. Jemu i Siriovi ten život vyhovoval, ale jejich babička Melanie měla jiný názor. Ne že by je snad chtěla přehnaně moralizovat, jelikož i ona sama jednou byla mladá - a navíc v šedesátkách - ale začínala se bát i o jejich zdraví. Tenhle životní styl, z večírku na večírek, spousta alkoholu, bitek a kdovíjakých pochybných žen a děvek, jí dělal vážné starosti. O to víc, když ani po pár letech nenastala žádná změna. Myslela si, že se jen oba potřebují vybouřit, ale oni v tom tempu nepolevovali, Walburga tehdy byla hrozně nešťastná, netušila, co si s nimi počít a tak babička zakročila. Když mu poprvé v životě na tváři přistála od babičky facka, bylo to přesně to, co potřeboval, aby se probral.
Dal si tu práci, aby se choval aspoň trošku podle toho, jak se slušelo na muže jeho postavení. Přestal navštěvovat vykřičené domy, dodržoval etiketu, začal se starat o část rodinného majetku, čímž ulehčil otci a začal shromažďovat vlastní. Když konečně získal Cheshire ke správcovství, pořídil si tam sídlo a odstěhoval se. Čím Londýnu dál, tím lépe. Choval se jako největší anděl s tím nejtemnějším jménem.
Stálo ho mnoho sil, aby se vyhnul padlé smetánce včetně svého vlastního bratra, který nějaký čas ještě odolával.
Přemýšlel, že se tedy rozhlédl po manželce, ale ač narazil na spoustu nádherných žen, vždycky mu u nich něco chybělo. Nedovedl to popsat, ale věděl, že jednou potká nějakou, která to bude mít a on to pozná na první pohled. Když ale hledal a nenacházel, rozhodl se vytyčit si prozatím jiný cíl. Věřil, že ta správná žena si ho pak najde sama a tak se mohl naplno věnovat získávání pozemků, které v dřívějších časech patřily jeho rodině. Často to probíral se svým bratrem, kterého tím nakonec také nakazil, rodinné zájmy nakonec Siriusův zhýralý životní styl přepraly a on se také, k radosti jejich babičky i matky, konečně vzpamatoval a zklidnil.
Už šlapal na paty Mannersovi, získal pozemkové listiny od samotné královny a věděl, že má vyhráno. Hrabě by to nemohl nijak vyvrátit. Avšak v té době poznal ženu, která okouzlila snad každého v okolí. Objevila se na zahradní párty pořádané Mannersem, hrabětem z North Yorku, zrovna v okamžiku, když se Regulus rozhodl, že přede všemi hosty hraběte vykopne. Zarazil se však uprostřed kroku. Byla to prý vzdálená příbuzná hraběte, pocházela odněkud z Walesu, nebo to aspoň tvrdila. Byla překrásná s těmi černými loknami s ledově modrýma očima. Dobře to o sobě věděla a podle toho se také chovala, ale ani její arogantní vystupování mu ji nijak nezprotivilo, naopak jemu to přišlo poměrně roztomilé. Její původ byl ovšem pro všechny záhadou. Nikdo o ní neslyšel a hrabě se taky nikdy předtím nezmínil. Byla pro něj zvláštní výzvou, protože se mužům nijak nepodbízela, jen si je nudně prohlížela a nechala svého příbuzného, aby ji představoval přítomným gentlemanům. Pamatoval si přesně na ten okamžik, když mu Manners představil to skvostné stvoření.
"Vévodo, dovolte mi, abych vám představil lady Shirley. Je to ta nejdokonalejší osůbka z celé naší rodiny. No řekněte, není půvabná?" zeptal se a hraně na Reguluse mrkl. Bez váhání se mu uklonila a tím poskytla pohled do svého bujného výstřihu. Bylo prakticky nemožné se dívat jinam. "Shirley, vévoda Regulus Black,"
"Naprosto dokonalá. Rád vás poznávám," Lehce se uklonil a přitom nespouštěl oči z těch jejích, pak jí políbil hřbet ruky déle než by se slušelo a patřilo. "Budu vám k dispozici, kdybyste cokoliv potřebovala, třeba i společnost při vyšívání," usmíval se a ignoroval Mannerse.
"Umíte vyšívat, vévodo?" zeptala se zvědavě a několikrát zamrkala.
"Nedej bože, ale rád se vám budu dívat přes rameno a oceňovat vaši práci," rozesmál se a ona se přidala.
"To je ale laciný trik, vévodo," pronesl s úsměvem hrabě.
"V tom vy máte praxi, že, hrabě?" Neodpustil si rýpnutí, ale opět se vrátil pohledem k černovlásce, která si ho důkladně prohlížela. Po zbytek zahradní párty z ní nespustil oči a ona z něj. Jemu jako jedinému věnovala svou pozornost a ostatní zcela ignorovala.
Poštěstilo se mu na ni narazit ještě na několika společenských akcích, kde obvykle zmizeli do nějakého potemnělého koutku, kde ho sváděla a dovolila mu nespočet doteků, ale nikdy nic víc, doháněla ho tím k šílenství. Zapomněl na ostatní ženy, žádná mu už nepřipadala tak půvabná, žádná ho nedovedla takhle rozdráždit. A když ji zrovna neměl na očích, stále na ni myslel. Mannerse prostě nikdy neměl rád a když zjistil to, že neprávem vlastní několik rodinných pozemků, měl ho rád ještě méně. Musel si však přiznat, že kvůli ní by byl ochoten zakopat válečnou sekeru. To Sirius měl jasno hned a poslal ho rovnou do háje s tím, že Mannerse v rodině trpět nehodlá.

Snažil se ovládnout, počkat, ale neustále ho to táhlo do North Yorku, vědomě i podvědomě. A když se tam tedy jednou vydal, aby si znova prohlédl všechny ty pozemky, které by, přiznejme si, sňatkem s ní získal tak jako tak, i když by s nimi nemohl nakládat, potkal ji při vyjížďce na koni. Došlo na to, co si jejich oči slibovaly při každém setkání, milovali se v hotýlku u cesty, dlouze a dravě. Konečně.

Regulus víc času nepotřeboval, byl přesvědčen, že ona je ta pravá. Už poprvé, když ji spatřil, pocítil něco, co u ostatních žen celý zoufalý nenalézal. Uvědomil si, že tu ženu ctí, že ji obdivuje a nedokáže být bez její přítomností. Konečně věděl, jaké je to milovat. Nerozmýšlel se, bratrovy obavy, které ohledně jeho zbrklého rozhodnutí měl, nebral na zřetel. Měsíc po jejich seznámení jí požádal o ruku a ona nadšeně souhlasila. Byl jedním z nejšťastnějších lidí na světě.
Ráda poslouchala, na čem zrovna pracuje, a když se jednou zmínil o těch pozemcích, na které teď už vůbec nemyslel, krátce ho přesvědčovala, ať to nechá být, aspoň kvůli ní. A on poslechl. Schoval ty papíry doma do stolu a šel se věnovat své milované snoubence.
Pár týdnů před jejich sňatkem si jí odvezl do Cheshire, aby ji měl jen pro sebe. Nebyla nadšená, neustále mu říkala, že potřebuje chvilku pro sebe, aby se mohla na tu událost připravit a nebyla příliš nervózní.
Jak si přála, tak Regulus učinil, stejně si potřeboval vyřídit ještě nějaké záležitosti s rodiči a vyzvednout dárek pro ni. Celý nedočkavý, co na střevíčky, zdobené diamanty, které jí nechal vyrobit, řekne, se vrátil o den dřív, než měl v plánu. Hned jak vešel do hlavních dveří a spatřil provinilý obraz hospodyně, bylo mu jasné, že se něco děje. Vyrazil k pokoji své budoucí ženy, ale už na schodech se zarazil. Jeho drahá polovička slastně sténala, sténala až moc nahlas. Stál jako opařený, ale v momentě, kdy uslyšel, jak křičí jméno hraběte Mannerse, sevřel zábradlí tak, až mu zbělely klouby. Nemohl tomu uvěřit. Cítil, jak s ním lomcuje zuřivost.
"Ta děvka," procedil mezi zuby a vrazil do dveří. Nebezpečně se třásl po celém těle a blesky z něj přímo sršely. "Hezké představení, Shirley. Škoda, že jsem přišel o začátek. Kam se na tebe hrabou děvky z londýnských bordelů. Ale není děvka jako děvka, viď? Tamty si za to nechávají aspoň platit, kdežto ty roztahuješ nohy, jak vidno, zcela zdarma, což je mnohem horší, než za peníze," prohlásil zhnuseně a odvrátil se.
Shirley se zalkla a začala se spěšně oblékat. David se jen smál a válel se v posteli. Smích ho přešel, když ho z té postele vytáhl a přirazil hlučně ke stěně. Manners byl tak překvapen, že se nestačil ani vykrýt před jeho rychlou pravačkou. Pořádně mu pomuchlal vizáž, nicméně ve zmírnění vzteku mu to nepomáhalo. Chtěl ho zabít. Než se na něj stačil znovu vrhnout, tak se na něj nalepila jeho bývalá snoubenka.
"Nemáš vůbec žádné právo mě urážet, nejsem tvoje žena!" křikla na něj, zatímco si oblékala poslední zbytky oblečení.
"Ty zmlkni. Děvky jenom šukám, s těmi nekonverzuju," prohlásil ledově a vražedně hleděl na Davida. "Jaký je vlastně incest, Mannersi?"
"Jen tak pro zajímavost, ona není vůbec žádná má příbuzná," oznámil David a měřil si ho taktéž výhrůžným pohledem.
"Tak to tě aspoň nemusím litovat," odpověděl Regulus a hodil po něm jeho kalhoty, co se válely po zemi. "Vypadněte, než vám ukážu zkratku oknem,"
Shirley Reguluse probodla očima. "Abys věděl, nikdy jsem o tebe skutečně nestála. Jak jistě chápeš, šlo nám pouze o papíry k těm pozemkům. Byl jsi naivní, jestli sis myslel opak." Chtěla ho úmyslně co nejvíc zranit.
Jenže Regulus se v tomhle ohledu zase ovládat uměl dokonale. Udělal dva rychlé kroky a byl přímo u ní. Polekaně o krok ucouvla, ale on zůstal na místě. Naklonil se k ní a pohlédl jí zpříma do očí. "Táhni odsud, ty laciná děvko. A každý večer, než půjdeš spát, si zamkni dveře," poradil jí s ledovým klidem, přestože si byl jist, že ji jeho divoké oči děsí. Sledoval, jak oba dva odcházejí, teprve až pak se vrhl ke svému stolu pro vlastnické papíry k těm pozemkům. Hrdelně zavrčel, když zjistil, že je přihrádka prázdná a mrskl archivní láhví vína, kterou si popíjeli, na postel. O dřevěné čelo se postele se rozbila, potom na postel hodil střevíčky s diamanty a hned nato vytáhl z krbu zpola hořící poleno a hodil ho na postel. V okamžení vzplála.

Ještě ten večer zrušil zásnuby a o měsíc později se dozvěděl, že se ti dva tajně vzali. Bylo pro něj peklo je vídávat ve společnosti, nehledě na tu ostudu, a tak na společenské akce chodil minimálně a uzavřel se do sebe. Přísahal si, že se to již nikdy nebude opakovat. A jednoho večera Shirley prostě zmizela a jemu se konečně ulevilo. Policie její zmizení prošetřovala, ale nikdy se ničeho nedopátrali. I přestože jí vyhrožoval, moc dobře věděl, že jsou to jen plané řeči, skutečně ji miloval a nikdy by na ni ani ruku nevztáhl. A tak byl Regulus přesvědčen, že se jí hrabě nějak zbavil, když už mu nemohla být užitečná a toto přesvědčení v něm žilo dosud.
Od této zkušenosti začal o ženách uvažovat jinak. Vlastně vůbec začal být jiný. Kdysi připomínal hodně Siriuse, ale potom… potom se stal tím odměřenějším, tím chladnějším a tím ironičtějším z bratrů. Řídil se heslem, že ženské jsou jen proradné a nedá se jim věřit. Nikdy jim nejde o muže. Jsou to bezcitné mrchy. Jen jedinou výjimkou byla jeho matka, babička a sestřenky. Bohužel všechny již zadané.

"A pak ses na scéně objevila ty," prohlásil nakonec. Bylo to strohé zakončení celého příběhu, ale víc než výmluvné. Nepopsal, jaký vztek ho užíral, jak se trápil. Stačilo jí to takhle. A jemu také. "Už tehdy, poprvé, co jsme se viděli, jak jste s Angie přijížděly na koních k našemu domu, podvědomě jsem věděl, že se musím mít na pozoru,"
Zřejmě byl tak zaujatý svými myšlenkovými pochody, že ani nezpozoroval, kdy se k němu přiblížila.
Sedla si na desku stolu hned vedle něho, natáhla se pro jeho krásnou tvář.
"Omlouvám se." Myslela tím to, že se spustila s Mannersem.

Neměl ji na to co říct, pouze přikývl. Alkohol ho už dostatečně otupil. Ale jen do okamžiku, kdy zvedl z desky drahé kuličkové pero a špičkou nadzvedl lem šatů až k jejímu rozkroku. Slyšel, jak se jí zadrhl hlas. A dýchat přestala přesně v tom okamžiku, kdy kovovou sponkou od pera mučivě pomalu sundával její kalhotky. Studená spona ji zřejmě studila a neskutečně dráždila. Prohnula se do oblouku a zasténala. Bez jakékoliv další předehry do ní tvrdě vstoupil. Netušil jestli ji tak zoufale chce, kvůli tomu, aby mu pomohla zapomenout nebo aby si na ní mohl vybít svůj vztek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama