40.kapitola - Kus Blacka pro Růži 2/3

14. dubna 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Ve Sněmovně lordů to všechno začalo. Jen pouhých pár dnů od té hříšné události a Angieiny oslavy. Celé pondělní dopoledne měla žaludek celý zkroucený nervozitou a vzrušením. Vzrušením díky tomu, že Reguluse znovu uvidí. A strach měla z toho, že vůbec netušila, jak to mezi nimi teď vlastně je. Strávili spolu nejdokonalejší noc a ráno. A od té doby se neviděli. Až doteď. Vlastně to byly jen několik obyčejných kalendářních dní, ale Ann to připadalo jako celá věčnost. No, možná krapet přeháněla, ale obavy ji přímo zaživa užíraly. Teď, když konečně nastal ten okamžik, by jej raději znovu oddálila. Jo, takový srab byla. Ale co když Regulusovi zase přeskočí a začne se chovat jako naprostý pitomec? Přeci jen to u něj bylo více než obvyklý jev. Jednou ji chtěl, pak ji odháněl. Pak zase byl něžný a vzápětí IDIOT. Annie se při té představě několikrát ošila, aby ze sebe setřásla trému. Tím samozřejmě upoutala pozornost Angie, která se už díkybohu zotavila ze své maličké kocovinky.
"Hlavně nepanikař, že něco nemáme. Je to vyloučené. Strávila jsi nad tím celé dva dny."
Kéž by Angie věděla, nad čím vlastně strávila celé dva dny. Musela se kousnout do rtu, aby Angie neprozradila, že celou dobu strávila nad vybavováním si Regulusova nahého těla.
Jo, to opravdu není dobrý nápad, když vezmeme v potaz, že Angie se právě řítila nebezpečnou rychlostí po Londýnských uličkách. No, zatím si to nechá pro sebe. Na příhodnější čas.
"To sice jo, ale pokaždé mám pocit, že se nás mermomocí pokouší na něčem chytit. Znervózňuje mě to. A zároveň nabývá chtíčem. Teda. Ehm. Chtíčem. Chtíčem jim dokázat, že nejsme jen sladké bonbónky v karamelu," Annie se raději začala soustředit na svou sestru. "Překontrolovala si ještě ty čísla čtvrtletních výdajů?"
"Hmm. Třikrát. A opovaž se to po mně chtít ještě jednou," Angie se prudce zařadila do levého pruhu.
"Jasně. Promiň," zahuhlala Ann a sklopila si zrcátko, aby zkontrolovala svůj vzhled.
Dnes si dala se opravdu záležet. Vlasy si nechala úmyslně rozpuštěné, a doufala, že Regulusovi se tím vybaví jejich vášnivá noc. A kožená sukně jí dělala naprosto neodolatelné boky. Lnula se k ní stejně, jako to tehdy v noci dělal on sám. Bála se ale, aby to nebylo až příliš provokativní vzhledem k obchodnímu rázu celého setkání. Navíc neustále hrozila skutečnost, že by ji Drew mohl poslat domů se převléci. Proto zvolila obyčejnou bílou košili s černými knoflíky a černou vázanku kolem krku. Vypadala elegantně a přitom sexy. Tím si byla stoprocentně jistá.
"Je ti dobře? Takhle nervózní si nebyla snad od chvíle, co jsme sem vstupovaly poprvé,"pronesla Angie, zatímco zaparkovala svého milovaného Speedyho na vyhrazeném parkovišti pro VIP členy.
"To proto, že se mám poprvé 'oficiálně' setkat s novým přítelem své malé sestřičky." škádlila ji Ann, zatímco čekala, než se Angie vykope z auta.
"Já bych spíš podotkla, že se třeseš na bratra mého 'nového' přítele," poškádlila ji zpět Angie, která ve svých tmavomodrých pouzdrových šatech s hlubokým výstřihem konečně obešla své auto a zamířila na chodník k sestře.
"No, kéž by se on také tak třásl na mne," poznamenala s ironickým povzdechem Annie a zavěsila se do své sestřičky. "Jsem ovšem přesvědčena, že tvůj 'nový přítel' je napumpovaný přímo k prasknutí," Spiklenecky se usmála na Angie, která ji šťouchla do žeber, aby přestala.
"Co ty máš co vědět o napumpovanosti mého přítele, co?"
"No, vzhledem k tomu, že chodíš s člověkem, který proháněl ženské sukně snad již od malička... A nyní je v celibátu, tak…"
"V naprosto dobrovolném, ovšem." dodala Angie.
"Doufám, že ho pořádně frustruješ," Spiklenecky ztišila hlas Annie právě v okamžiku, kdy Angie zazvonil mobil. Dotyčná sestře naznačila ukazovákem, že má zavřít pusinku. "Ahoj. Už tu budeš?"
"Zeptala ses mne právě, kdy už budu?" Ozval se z telefonu mužský, lehce zastřený smích.
"Ale ne. Jestli tu už budeš?" Angie protočila na Annie oči.
"Jo, už tam budeme. Strachuješ se o mě, zlato?"
"Možná. Docela to klouže, tak abys nevyklouzl," zasmála se Angie a plácla si se sestrou.
"Ehm - chtěla jsi říct neuklouzl," Ozvalo se trochu přidušeně. "Nemůžu uvěřit, co to se mnou děláš, Angie." pronesl už opět normálnějším tónem Sirius.
"Já bych to pojmenovala jako mučení," usmála se poťouchle Angie a zamávala projíždějícímu automobilu, který zaparkoval pouze o pár míst dál od Speedyho. Zavěsila hovor a přiměla Ann, aby se bratrům Blackovým vydaly vstříc.
Sirius hodil přes kapotu auta klíčky Regulusovi a spěchal za svou milou. V bílé košili a saku mu to zatraceně moc slušelo. Než k nim došel, tak si sundal z očí sluneční brýle a obdivně písknul, zatímco Angie přejížděl pohledem odshora dolů. Pak ji na uvítanou zvedl do vzduchu a políbil.
"Ahoj, krásko. Chyběl jsem ti?" zamumlal po chvíli do pootevřených úst Angie a spustil ji dolů. Moc daleko jí nepustil, okamžitě si ji přitáhl k boku a objal kolem pasu.
"Víc než si dokážeš představit," odpověděla mu lehce udýchaně Angie a přejela mu rukou klopu saka.
"Jsi ďáblice, Angie. Snažil jsem se řídit rovně. Dokud ses mne nezeptala, kdy už budu. A navíc před bratrem!" Vyhnul se jejímu pokusu o pohlavek, přitáhl si ji k sobě zády a objal ji kolem pasu. Vyhledal místečko na krku a jemně ji tam políbil. Angie se blahem zkroutily palce u nohou. Minule pokoušela ona jeho a teď je řada na ní. Sirius se ovšem ovládl a zvedl zrak k její starší sestře, která stála opodál. "Dobré ráno, lady,"
"Vévodo," Kývla mu na pozdrav nazpět. "Doufám, že ji budete operovávat," Psaníčkem ukázala na "obsah" v jeho svalnatém objetí.
"Nebuď přehnaně ochranitelská, ségru," Vyplázla na ni jazyk dotyčná zmiňovaná a zasmála se, když jí to Annie, jako prává dáma, samozřejmě oplatila. Sirius pravačku uvolnil a natáhl ji směrem k Annie.
"Myslím, že nastal pravý čas udělat přítrž konvencím,"
Starší Howardová ruku s úsměvem přijala. "Annie, velmi ráda ti dám šanci napravit si reputaci,"
"A já ti na oplátku slibuji, že tady to škvrně budu přehnaně hýčkat." Znovu obmotal svou ruku kolem Angieina pasu a krátce je líbnul do vlasů.
"Lidi, učíte se tady na chodníku dvorní etiketě?" pronesl Regulus, který konečně donesl své udělané tělo až k nim.
"Pro tvou informaci - " začal vysvětlovat Sirius, ale Regulus jej přerušil.
"Je mi to putna," Přejel obdivným pohledem Angie, kterou stále objímal Sirius a pochvalně pronesl: "Brácho, máš štěstí, jako vždy. Zdravím, slečno, " Pak konečně přejel pohledem taky na osobu, která si právě, jakoby zaujatě, přehrabávala v psaníčku. "Lady," Oslovil ji co možná nejvíc ledabyle to šlo. Přesto měla Annie pocit, že tentokrát její titul převaloval ve svých ústech mnohem déle, než bylo potřeba pro vyslovení toho jednoduchého titulu. Už jenom z toho Annie naskočila husí kůže.
"Dobré ráno, vévodo," Oplatila mu Annie stejným tónem, zavřela psaníčku a zvedla k němu své oči.
Šedé oči se střetly s těmi zelenými. A byly plné jiskřiček. Fajn. REGULUS IDIOT se nekoná. Byla to ona, kdo odvrátil pohled první.
"Zaspala jste dnes, lady?" zeptal se už s drzým úsměvem ve tváři.
"Ne. Máte snad ten pocit, vévodo?" odvětila Annie sladce.
"Trochu. Řekl bych, že jste poněkud… pomuchlovaná,"
"Myslíte mé vlasy? To se pouze zježily, když jsem zjistila, že tu budete taky," pronesla se smíchem Ann a obrátila se k odchodu. A dala si pořádně záležet, aby mu poskytla velkou podívanou na svůj pohupující se zadeček.

Angie usedla na židli vedle vévody Blacka staršího a Ann se posadila vedle ní. Nemohlo ji tedy neuniknout, že se Siriova ruka položila na sestřino obnažené koleno a Angie mu poté něco potichu pošeptala do ucha. Na její vkus až moc potichu. To něco vyvolalo Siriusův tichý smích a stisk se zdál být na Angieině noze ještě pevnější. "Nezlob. Nebo tě potrestám,"
Tentokrát Angie rozuměla perfektně. Uff. Dovolila si okem mrknout na vévodského syna mladšího. Rozvalil se pohodlně vedle svého bratra a jeho laškování s její sestrou naprosto ignoroval. Naopak se zdál být zcela soustředěn na svůj iPhone. Zajímavé, ještě před chvíli si byla jistá, že nemohl z jejích boků spustit zrak. Pravda, na svém výstavním pozadí právě teď sedí. Možná kdyby naschvál upustila šanon papírů na zem, tak by se pro něj samozřejmě musela ohnout. A kdyby udělala velký randál, jeho pozornost by si zaručeně zajistila. Jenže to by samozřejmě prokoukl. Nemohla to být ona, kdo udá v jejich "vztahu" směr. To on měl pravomoc odsoudit je na občasné chvilky v extázi nebo plánovat společnou budoucnost. Vydechla a strčila si pramen vlasů za ucho.
Šmíruješ? Ann nakrabatěla čelo, když si příchozí zprávu přečetla. Že by na veřejnost zase proniklo její osobní číslo? Kvůli tomu už číslo měnila nespočetněkrát.
Kdo mi to u všech rohatých píše?
Au. Právě si poranila mé ego - pravidelně zapomínáš jména mužů, co tě opakovaně přivedli k orgasmu? Cítila na sobě jeho upřený pohled. Nemusela se ani pootáčet, aby věděla, že má jeho plnou pozornost. Stiskla odeslat odpověď, pomalu zvedla dlouhé řasy a vyhledala jeho pohled. Když se jim střetli, skousla zuby spodní ret. Téměř okamžitě sjel pohledem k jejím ústům a znovu k očím. Poněkud méně soustředěně zvedl svůj mobil z desky.
Opakovaně? Jsi si jistý? Koutky úst se mu svezly do menšího úšklebku. Rychle svými dlouhými prsty naťukal odpověď. Mobil a sako odložil. Pohodlně se uvelebil, opřel se a dal si ruce za svou hlavu. Se zdviženým obočím se na ní za zády jejich sourozenců zadíval.
Vzhledem ke stavu svých zad a stenů, co jsi vydávala... Sakra. Nesmí se červenat. Jaké štěstí, že si sedli do poslední řady. Nikdo je tak nemůže načapat. Nečervená se, že ne?
Hmm. Taky jsem to mohla celé jen předstírat. A k té první otázce: ne, nešmíruji.
Ne? Před chvíli jsem měl pocit, že bys ze mne nejraději servala oblečení. Jsem šokovaný. Takhle na veřejnosti? A pokud si v duchu namlouváš, že jsi jen předstírala, budu se ti muset připomenout. Ježíšku na křížku. Bude další příště. Bude!
Nefandíš si trochu moc?
Definuj pojem moc? Hluboko? Tvrdě? Pomalu?
Na to nebudu reagovat. Cos provedl mé číče? Měla samozřejmě na mysli Sunnyho, nic jiného.
Uff. Též bez komentáře. S těmito narážkami je to čím dál tím tvrdší…
Těžko myslíš na něco jiného, že?
Teď si fandíš trochu moc ty, ne?
Uvidíme. Rozhodla se, že jej trochu potrápí. Schválně se také opřela, přehodila nohu přes nohu, pravačkou rozvázala vázanku a porozepínala několik horních knoflíčků. Pohledem vyhledala ten jeho a konečky prstů si přejela po obnaženém dekoltu. Viděla, jak mu poskočil ohryzek a pohled potemněl. Mobil ji na desce stolu znovu zavibroval a ona se pro něj neohrabaně natáhla.
Za deset minut ve čtvrtém poschodí, dveře nalevo. A Ann… přijď bez kalhotek. Zahleděl se na ni tak, až pro změnu ona zalapala po dechu. Bylo v tom tolik příslibů. Už jen z té představy zvlhla a tak stiskla k sobě pevně svá stehna. Chystala se právě odpovědět, když ji přišla druhá.
Haló? Země volá vola! S kým si to sakra píšeš? A proč naprosto ignoruješ setkání, na které jsi tak celé ty dny tak dřela? Co to sakra? Nechápavě hleděla na odesílatele. Aha. Angie. Okamžitě zvedla hlavu a zahleděla se na sestru, která ji pozorovala s očima lehce přivřenýma. A už zřejmě delší dobu. Sakra.
"Promiň. Asi se mé číslo profláklo znovu na veřejnost. Snažila jsem se je trochu zmást," Pokoušela se Angie koukat do očí, když tu lež pronášela, nicméně ji oči putovaly všude kolem.
"Mám říct Drewovi, aby se o to postaral?" zeptala se nedůvěřivě Angie, když si prohlížela sestry uzardělou tvář.
"Myslím, že jsem si s ním již poradila. Díky." Jen co to dořekla, mobil ji znovu zavibroval. Na svou sestru se raději už nepodívala.
"Jsi si jistá?"
"Jo. Nic se neděje."
To bych řekl, že sis se mnou poradila. Máš už jen 5 minut, kotě.

"Musím si dojít pro kafe. Ehm, dáte si taky?" Ann se naklonila k sestře a Siriovi.
"Ne, díky." odpověděl nezúčastněně Sirius, který se zaujatě prohraboval papíry.
"Musíš odejít právě teď? Za chvíli přijdeme na řadu," zeptala se podezřívavě Angie.
"To zvládneš. Vše je přichystané. Navíc si musím odskočit," Pak ztišila a spiklenecky kývla směrem k Siriovi. "V mé nepřítomnosti ovšem můžeš využít šance bezostyšně osahávat svého společníka,"
"Ou. Latté. Tak už padej. Než mne opustí hravá a jeho naopak ta sexy zaujatost," pronesla s úsměvem Angie, podívala se na Siriuse po svém boku a přejela jej vášnivým pohledem. Copak mu provede tentokrát? A, už ví. Svou ručku mu položila vysoko, hodně vysoko na jeho stehno. A jednou, dvakrát možná třikrát jej pohladila. Odpovědí bylo zadrhnutí dechu, pomalý nádech. Poté výdech, spuštění levé ruky pod stůl. A nakonec pomalý dotyk na vnitřní straně stehna. Když jej znovu pohladila, Sirius jí stehno stiskl mnohem pevněji. A tlumeně zaklel.

Annie se snažila co nejtišeji a nejnenápadněji odejít ze svého místa. Nicméně jakmile se postavila, stočily se k ní pohledy snad všech zúčastněných lordů. Kruci, tolik k té nenápadnosti. Co to k čertu provádí?
"Omlouvám se, nenechte se rušit," Omluvně se usmála a naznačila přítomným, že mají zůstat sedět. Sevřela ještě pevněji své psaníčko, rozpohybovala své boky k chůzi a za klapotu svých podpatků co nejsebevědoměji odešla hledat zmíněné čtvrté patro.
Když vcházela do haly, povšimla si, že kavárna je ve spodní části. Nesmí zapomenout na kávu. Navíc to bude muset být rychlovka. Co si vymyslí on? Nebude to nápadné? Přijď bez kalhotek. Do háje, co bude dělat s těmi kalhotkami? Má si je sundat nebo to potěšení nechat pro něho? Cítila, jak jí pokožka pálí, končetiny měla celé ztuhlé. Ke všemu ji kombinace těsné sukně a vysokých podpatků způsobovalo slastné tření stehen o sebe. Už jen pomyšlení na to, co se bude za chvíli odehrávat, ji připravovalo o dech. Snažila se ignorovat překvapené pohledy zaměstnanců a několik postarších gentlemanů, když pomalu stoupala po schodišti vzhůru. Pro jistotu jim nabídla omluvný úsměv a překřížila ruce na hrudi. Ten letmý dotyk způsobil, že se jí okamžitě zahrotily bradavky. Pane Bože, co to se mnou Regulusi děláš? Svěsila ruce podél boků, aby nebyla v pokušení uvolnit svému napětí, ještě než vůbec vystoupá do druhého patra. Navíc před bezpečnostními kamerami.

Ve vyšších patrech Westminsterského paláce ještě nikdy nebyla. V přízemí se vyskytoval bar, jídelna a kanceláře. Z druhého patra právě před chvíli odešla a nyní se nacházela v nejvyšším patře budovy, které sloužilo k administrativním účelům a k občasným jednáním. Na rozdíl od spodních pater zde byl klid a ticho. Narušovalo jej pouze klapot jejich podpatků. Zabočila doleva, rozhlédla se a rychle zaplula do druhých dveří.
Byla to obyčejná malá kancelář - stůl, židle a malá knihovna. Zkontrolovala mobil, jestli tam není zpráva od něj. Žádná. Schovala jej zpět a sedla si do židle za stolem. Bude to první, co spatří až, sem vejde. Poslušně si sundala kalhotky, přičemž si mimovolně vybavila písničku: Zvolna kalhotky si sundej, odpusť, jestli trochu naléhám. Neznám rým na slovo sundej, touha je silnější než já. Odložila je na desku stolu a rozepnula si košili. Tepání mezi nohama bylo čím dál silnější, až skoro násilím odolávala nutkání postarat se o své potřeby sama. Právě se chystala se trochu připravit, když vešel dovnitř. Opřel se zády o dveře a zabodl do ní ocelově temný pohled. Spalující. Nemilosrdný. Nejprve se zastavil u její zčervenalé tváře, pak líně sjel pohledem na prsa a pak na ruku, kterou měla položenou na stehně.
"Chtělas začít beze mě?"
"Jen se - nažhavuji. Potřebuješ chvilku?" zeptala se zastřeným hlasem a líce ji zrůžověly hanbou. Nikdy se nechovala tak skandálně, nenechávala se strhnout k takovým nemravnostem. A hlavně ONA se nikdy nechovala až tak skandálně. Nechápala, co se s ní děje. Co to dělá? Co to on s ní dělá? Stal se z ní roztoužený uzlíček nervů.
"Ne. Připadá ti snad, že potřebuji povzbudit?" Pořád si ji dlouze prohlížel. Určitě je moc hambatá, nelíbí se mu to. Kde se to v ní sakra bere?
"Možná. Tady odsud se mi zdá, že bys možná potřeboval trochu rozvášnit," S elegancí šelmy se zvedla z křesla a s houpavými kroky přešla až k němu. Zastavila se až těsně před ním, svůdně se přes něj naklonila, aby konečně zavřela ty zatracený dveře, které ji dělily od uspokojení. Ňadry se dotkla jeho hrudi. V tom okamžiku ji hrubě otočil. Sílou svého těla ji natlačil na zamčené dveře, dlaní popadl štíhlé stehno a vytáhl si jej k pasu. Ou, opravdu nepotřeboval povzbuzovat. Na své jemné pokožce vnitřní strany stehen cítila, jak mohutně je vzrušen. Zřejmě i on byl skoro nepříčetný touhou. Pohled měl ztěžklý a upřený k jejímu nakloněnému tělu. Zasténal a i její druhé stehno si omotal kolem svých boků. Konečně ji políbil, a byl v tom takový hlad. Zajel svou rukou do jejích rozpuštěných vlasů, zatáhl a přinutil ji tak zaklonit hlavu ještě víc, aby si ji mohl ještě zběsileji brát jazykem. Při jednom z hladových výpadů ji zajel rukou i mezi stehna. Oba dva překvapeně zasténali. Zatímco ona slastí, on opravdovým překvapením. Skousl ji spodní ret, než se trochu odtáhl, aby si ji pozorně prohlédl. S hlavou zakloněnou, mírně otevřenými a oteklými rty a s těmi jejími jemnými vlasy, které mu v kaskádě přepadali přes ruku, byla opravdu více než žádostivá. Kdyby nebyl gentleman, použil by slovo šukatelná. Chtěl ji. Chtěl ji jako nikoho na světě. Jak je to možné? Je čím dál tím hladovější a vášnivější. Zavřel oči, položil si své čelo na to její a snažil se zhluboka dýchat. Chystal se s ní vyspat ve starobylém Westminsterském paláci. A ona mu v tom nebránila. Do prčic. Fakt ji ojede, k čertu s etiketou.
"Ženská, ty je fakt nemáš," Pomalu vydechl a zasténal, když rukou zajela pod jeho košili. Oplatil jí to dalším pohlazením tam dole. Zasténala a prohnula se. Pak se natáhla k němu, rukama mu zajela do vlasů, rty vyhledaly jeho klíční kost a vyzývavě pronesla:
"Příště, mi je sundáte osobně, pane,"
Fajn má to mít… Výhružně zavrčel, sevřel drsně její zadek a pozpátku i s ní v náručí došel ke stolu, na který ji pohodil. Pravačkou jí roztáhl nohy a uvelebil se mezi nimi.

***

"Buď té lásky, drahá sestro, a popravdě vyklop, cos dělala? Není možné, aby ti to pro kávu tak trvalo. Tos ji jela někam do Indie sesbírávat z plantáží nebo co?"
Angie se řítila za hudebního doprovodu AC/DC po londýnských silnicích ze sněmovny lordů zpět domů do Chiswicku.
"To ne, akorát ten barista byl hrozně pomalý, to bys normálně nevěřila," říkala Annie, zatímco si do rytmu T.N.T. ťukala nehtem do opěrky na dveřích auta. Jako dynamit se rozhodně cítila.
"Já bych si dovolila spíš tvrdit, že to musel být docela fičák, když jsi přišla taková rozcuchaná,"
Angie prudce zabrzdila na červenou. Potom se natáhla k přehrávači a pomačkala pár tlačítek. Místo T.N.T. začalo ve Speedym vyhrávat Back In Black. Výmluvně se podívala na Annie.
"O čem se teď bavíme?" zeptala se nevinně, ale musela bojovat s cukajícími koutky.
"Myslím, že Brian Johnson to říká jasně," řekla jen a sešlápla plyn.
"Vážně netuším, o čem mluvíš," řekla Annie s otočenou hlavou k okýnku a velice pečlivě nyní zkoumala auto, jedoucí vedle nich.
"Idiota dělej z někoho jiného, já tě znám a Regulus byl za těch pár minut po tobě vážně nenápadný. Beztak jste si to někde rozdávali," prohlásila suverénně Angie a zabočila.
"Tak dobře. Máš pravdu," přiznala Annie. Bylo by k něčemu to Angie zatajovat? Že se spolu vyspali, už věděla a vzala to dobře. Bylo to sice sladké neřestné tajemství, ale v hloubi duše z toho byla tak rozjařená, tak plná pocitů, že by to nejraději vykřičela.
Ještě štěstí, že už byly na příjezdové cestě k domu, protože Angieino prudké zabrzdění by na silnici způsobilo jistě dopravní nehodu.
"Cože?!"
"Co cože?" Annie byla zmatená.
Angie se zhluboka nadechla. "Vy jste si to rozdávali někde ve Westminsterském paláci?"
"No… jo," přikývla Annie a pořád nerozuměla tomu, z čeho je Angie tak v šoku.
"Nad našimi hlavami?!" vydechla zděšeně.
"Co se divíš, vždyť jsi to sama říkala, že jsme si to tam rozdávali,"
Angie nevěřícně kroutila hlavou. "To byla samozřejmě nadsázka! Ach bože, a to jsem si myslela, že ta nemravná z nás dvou jsem já," řekla už klidněji a zase se rozjela.
Annie se pousmála. Vždycky si to totiž myslela taky, ale Regulus Black nad ní měl zřejmě nějakou čarovnou moc, která ji v jeho přítomnosti zbavovala zábran. Marně přemýšlela, jestli by mu něco odmítla.

Když Angie zaparkovala před Chiswickem, odpočinek je rozhodně nečekal. Annie tedy rozhodně ne, jelikož měla nezvanou návštěvu v podobě hraběte Davida Mannerse. Jeho luxusní SRT Viper parkoval kousek od schodiště.
"Ale ne, na něj teď nemám náladu," protočila oči Annie a chystala se vystoupit, když ji Angie chytila za ruku. "Copak?"
Její sestra měla nezvykle vážný výraz. "Annie, vypadá to, že s Regulusem si teď rozumíte. Dobře víš, že tohohle chlapa ze srdce nenávidí, takže myslím, že by bylo dobré to s ním jednou pro vždy ukončit,"
Annie se zabořila do sedačky. Věděla, že má Angie pravdu, nechtěla si to s Regulusem nijak pohnojit. A David byl, přiznejme si, to nejsilnější hnojivo vůbec.
"Fajn, pošlu ho do háje," slíbila sestře. "Akorát bych ráda věděla, proč se vlastně tak nesnáší,"
Angie si povzdechla. Neplánovala to vytahovat, neplánovala se o tom ani kdy zmiňovat. "Manners není člověk, se kterým by ses chtěla jakkoli stýkat, Annie. Věř mi. Ptala jsem se na něj Siriuse, zajímala mě přirozeně ta nevraživost mezi ním a Regulusem a Sirius mi to celé povyprávěl, proč to tak je. Nebudu ti to ale říkat, to není na mě, to ti musí Regulus říct. Jen mi prosím tě věř, že to opravdu není dobrý člověk,"
Annie zpočátku chtěla něco namítnout, ale věděla, že sestra by jí nic neřekla. Taková byla a Annie musela uznat, že má pravdu - byla to Regulusova záležitost a měla by všechno slyšet od něj, protože to ona s ním chtěla být, ne Angie.
"OK. Ale mám dojem, že nebude tak snadné se ho zbavit,"

Nakonec se Annieiny obavy potvrdily. První čtvrt hodinu si připadala, že mluví s Mongolem, protože očividně vůbec nerozuměl tomu, co mu říkala. Chtěla to udělat bez scén, v klidu, tiše a hlavně rychle, ale už tak se jí zdálo, že s ním v přijímacím salónku sedí minimálně hodinu. Nikdy jí nepřišel tak protivný jako dnes.
Naštěstí bude do pěti minut osvobozena, dvacet minut, tak zněla dohoda s Angie. Kdyby byl David zločinec, což podle Angie rozhodně byl, tak ona měla přijít hrát toho zlého poldu.
"Tak kdo tě začal šukat místo mě, co? Komu dalšímu roztahuješ nohy?" zeptal se jí David. Jeho slova ji probrala z modliteb k otevření dveří. Bylo to jako ledová sprcha. Zpočátku to bylo samé miláčku sem, miláčku tam, přesvědčování a teď na ni tak urážlivě zaútočil. Hulvát. Moc dobře tam slyšela ten nevyřčený opovržlivý titul na její adresu. Děvko. Vyčetla mu ho i z tváře.
Rozhodla se, že zachová klid, i když to v ní po jeho slovech vřelo. Přehodila si nohu přes nohu a naprosto nezúčastněně prohlásila. "Nedokážeš unést, že jsi mě prostě přestal bavit? Že jsem to já, kdo to ukončil první?"
Pobaveně se usmál. "Ještě přijdeš, Annie Howardová a budeš prosit, abych ti to udělal,"
Tak to určitě. Zničehonic prudce vstala, drobnou pěstí praštila do stolečku, až čaj vytryskl. Zapřela se dlaněmi do stolečku a naklonila se přes něj blíž k Davidovi, aby ji ten zatracenec dobře slyšel. "Dobře poslouchej, co ti teď řeknu. My. Dva. Jsme. Skončili. S okamžitou platností navždy. Rozumíš mi nebo ti to mám, do prdele, vyznakovat?"
"Jsi - " David už se k něčemu nadechoval, když se otevřely dveře v salónku. Annie se okamžitě napřímila a pohlédla k nim. Angie tam stála s výrazem anděla smrti. Annie se musela pousmát, bylo jí jasné, že nadešla Davidova poslední minutka. Sestra s ním bude hotová raz dva. A co bylo překvapení, nebyla na to sama. Za ní stál Drew, s pažemi založenými a bůh války by mu jeho výraz záviděl.
"Já jsem tady skončila," řekla Annie směrem k sourozencům a zamířila ke dveřím.
"Vzala jsem s sebou i mlátičku, kdyby to nestačilo slovně," pošeptala jí Angie, když procházela okolo a mrkla na ni.
Když šla po schodech nahoru do své ložnice, přemýšlela o tom, jak vybouchla. Netušila, kde se to v ní vzalo. Takhle by se spíš zachovala Angie. Poslední dobou si ale všimla, že v určitých věcech se občas zachovala jako Angie a podle slov Angie dokonce někdy i hůř - dnešní jízda ve Westminsteru toho budiž důkazem - a její sestra zase byla umírněnější. Jejich povahy byly odlišné, ale očividně každá v sobě měla kousek té druhé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama