38. kapitola- Zahalené v černé 1/2

15. února 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Po třech letech se znovu ozýváme... Je to tedy obrovská ostuda - tedy jen moje... :( Angie je v tom úplně nevinně. Takže po třech letech jsem vypotila další kapitolu k Růžím... Všichni se modlete, ať mi další kapitola netrvá další rok... Hezky si počtěte... :) Ann


Annie hryzalo svědomí. Nic neobvyklého. Tento pocit se jí stal větším partnerem než samotný David. Opravdu její svědomí řeklo partner? No, to byl teda fakt gól. Rozhodně to její partner nebyl. Když si to řekneme na rovinu, jednoduše ho využila. Cílem bylo zapomenout a naštvat Reguluse. Otázkou bylo, zda fungovalo alespoň jedno z toho. Frustrovaně vydechla. Pravděpodobně ne. S Angie to pořádně pohnojila. A včera na tom večírku taky, měla sestře skočit kolem krku. Jenže to by vedle ní nesměl stát samotný "pán tvorstva" a tvářit se jako by se nic nestalo. A k tomu ještě přihlížel budoucí švagr. Naprosto nevhodný moment, na druhou stranu - jediný toho večera. Proto teď stála v přijímacím salónku Melanie Blackové a netrpělivě čekala na objevení Angie.
"Drahá, jsem ráda, že tě opět vidím. Ovšem… Víš, Ann, mám tě moc ráda, ale nebudu házet Boba Dylena na zeď ke Queenům. Zbláznila ses? Manners?"
"Byl to jediný muž s pekáčem buchet, který mi zabušil na dveře." Ann pokrčila rameny a rozpačitě zaryla špičkou coversek do leštěných parket. Melanie, ačkoliv dáma každým coulem, přinutí lidi krčit se strachem. Takže než se objeví Angie, bude pravděpodobně ještě o deset centimetrů nižší. Což si rozhodně nemůže dovolit.
"Pokud jsi chtěla, aby ti na dveře bušil můj vnuk, mělas mu dát vědět." Melanie se uvelebila na sofa nohu přes nohu, v ruce drink. Nakrčila obočí ve zjevné nechuti. "Nebo nezdrhat z bojiště dokud na sobě máš zbroj. V tvém případě nějaké sexy šatičky, jímž jistě dokážeš mému vnoučkovi pomotat hlavinku." Usrkla lehce načervenalou tekutinu.
"Jenže tvůj vnuk je poněkud… poněkud…"
"Neodolatelný? Skvělá partie? Výborný společník?"
"Chtěla jsem říct svéhlavý. Nevypočitatelný. Nezdvořilý. Schizofrenní a necitelný. Kdybych mu sdělila svou adresu, tak je pravděpodobnější, že bude chtít výpalné, než že by přijel cokoli… uvést na pravou míru."
"Pravá míra. Hmm… Mluvíme teď o minimálně dvaceticentimetrovém průměru penisu mého vnuka?"
"CO? To... to jsem teda rozhodně neřekla a ani jsem na to nemyslela, Melanie!" Se zarudlými líci se obrátila zády ke stále vitální stařence. "Manners byl chyba - to uznávám. Nechala jsem se unést. To je jedno čím vlastně… Nejdřív musím mluvit s Angie. Pak přijde na řadu zbytek."
"Cožpak o to, Mannersové byli vždycky fešní chlápci. Já ti nic nevyčítám, bývala jsem stejná, no, možná ještě horší. Ani bys nevěřila, co se tenkrát dalo vyzkoušet. Ale zpět do jednadvacátého století. Děvče, zapletla ses mezi dva sexy svalovce, kteří si mezi sebou vyřizují účty." Babička Blacková znovu usrkla a nakrčila obočí v děsivé grimase.
"Pochybuji o tom, že bych byla využívaná j…"
"Jen si nemysli. Pro Mannerse je tvoje krása jen takový bonbónek navíc," Smutně se usmála a láskyplně poklepala vedle sebe na pohovku. Zřejmě už byla Annie opět v milosti. Přisedla si, přijala sklenku na kuráž, kterou do sebe v mžiku obrátila a rozkašlala se. "Děvče, obávám se, že pokud jsi mého vnuka jakkoli vyprovokovala k akci - je možné, že jeho novější zájem o tvou osobu bude pravděpodobně výrazem snahy připravit Davida o jakoukoli výhodu."
"U Reguluse si člověk nemohl být jistý ničím už předtím, takže pár schémat odlišného lidského chování mne už nedokáže jen tak vyvést z konceptu." povzdechla si starší lady Howardová.
"Everybody cries sometimes, drahá," Melanie soucitně pohladila svou mladší společnici po rameni. "To dobře věděli už chlápci z REM. A příčinu odhalila skupina Queen. Nic zákeřnějšího, než crazy little thing called love. Tobě nezbývá než napravit svou bad reputation a doufat, že vnouček zapomene na vengeance is mine a bude addicted for love."
"To zní jako skvělý plán." Neubránila se mírnému úsměvu Annie.
"To si piš, děvče. Nesmíš ztrácet naději, že se vše v dobré obrátí." Objala dívku kolem ramen a smutně se zadívala na fotografii svého zesnulého muže. Najednou se ozvalo nezaměnitelné a opakované bouchnutí dveří. "Posbírej veškerou svou kuráž, Ann. Mí pohlední vnuci právě dojeli."

Nádech, výdech…
Howardové z boje nikdy neutíkaly. A Annie věděla, že již nesmí rodovou tradici nikdy narušit. Už nikdy zbabělý útěk pro záchranu rozbolavělého srdíčka. Je nutno nasadit všechny síly a jít si tvrdě za svým.
Nádech, výdech…

"Babi, už jsme tady! A podle tvých instrukcí jsme ukořistili i fešnou trofej, která nám zpříjemní čas oběda, " To byl Sirius. Už od dveří hlasitě ohlašoval svůj příchod. Pravděpodobně se obával, aby svou babičku nenačapal při něčem společensky nevhodném.
"Nebo nám ten oběd opraví aspoň na částečně poživatelnou směs," Zahuhlal na oplátku morous vévoda mladší. "Počkat, umíte vůbec vařit, slečno?" Neodpustil si rýpnutí do jejich doprovodu.
"Vévodo, copak vás nenaučili žádným způsobům? Můžete být bez obav. Vařím velmi ráda a často…"
"Fajn, Siriusi, možná to opravdu nebyl špatný nápad vzít ji s sebou."
"Samozřejmě. Byl to přeci můj nápad! Kdyby byl tvůj - musel bych ti dát do nosu," křenil se Sirius a demonstrativně si Angie přitáhl ke svému boku.
"Svým psům,"
"Co-že?" ozvalo se dvouhlasně nechápavě.
"No, vařím často a ráda svým psím miláčkům," dopověděla Angie se smíchem.
Regulus hlasitě zasténal. Sirius se od nejmladší Howardové odtáhl a než se nadála, visela mu přes rameno hlavou dolů. "Beru to zpět, vezu vás okamžitě domů."
"Dejte mne dolů, vy šašku!" smála se Angie, přičemž demonstrativně a přehnaně bušila do jeho zad.
"Na tvém místě, bráško, bych jí raději vyhověl. Kdoví… Příště by nám mohla při slavnostním obědě u Howardových nabídnout něco ze svého kulinářského umění."
"Můžete být naprosto klidný, mí drahoušci se s vámi rozhodně dělit nebudou chtít. A kdyby byly náhodou dobře naladění, pořád tam je Sunny, který vás bez milosti pro kus žvance roztrhá na kousky. My pak samozřejmě vaší rodině, v této vizi již pozůstalým, naservírujeme chutný guláš k příštímu slavnostnímu obědu a Ann…." Angie se odmlčela a polkla. Dotkla se citlivého místa. Nejen že ona sama přestala mít chuť žertovat, Siriusovi poněkud ztuhly ramena a Regulusovi zmizel úsměv ze tváře. Angie okamžitě svých slov zalitovala.
"V tom případě je štěstí, že na svém sourozenci nijak vážně nelpím, jinak bych byl nucen vás, slečno, potupně vyklopit do nejbližšího příkopu," Zachraňoval situaci Sirius a opatrně ji po svém těle spustil dolů na zem. "V pořádku?" zeptal se tiše Angie, která jen lehce přikývla na souhlas.
"Copak příkopy… Kdybychom chtěli svět ochránit před slečnou Howardovou, nepomohly by nám čtyřmetrové zákopy ani polní lopatky."
"Zato uchránit svět před Blacky by bylo snadné. Stačilo by najmout tucet modelek." Bleskově odvětila Angie, našpulila rty a svůdně zapózovala. Výjimečně nastala situace, kdy se pobaveně křenil Regulus a Siriusovi se obličej stáhl do křečovitého úšklebku.
"No, tak to by mohlo opravdu fungovat. Za předpokladu, že bych se já kdysi nepopálil." Podotkl lehce dotčeně. Angie se zarazila, netušila, o čem mluví, ale nevyptávala se dál.
Lehký náznak úsměvu se mu na tváři usadil až v okamžiku, kdy Angie jemně přejel prstem po tváři. Zatetelila se blahem. Neuměl si ani představit, jak moc jí chyběla jeho přítomnost. Od návratu z jejich neplánované dovolené se potají začali tu a tam scházet. Nicméně nic fyzického, krom pár letmých doteků v tom nebylo nic víc. Zatím… I když vévoda nepromarnil jediný okamžik, kdy by se mohl krátce dotknout jejích vlasů, tváří či rukou. Tělo se jí vždy přeměnilo v kus želé. Na dnešní odpoledne s ním se těšila celé dny.
"Překvapilo mě, že Regulus neprotestoval, abys jela s námi." Měnil téma.
"Co mu zbývalo, když mě pozvala vaše milovaná babička," Zahýbala rozpustile obočím a upravila mu lem trička kolem krku. Ruce přitom nechala pomalu sjet na jeho mohutný hrudník, kde je ponechala.

Regulus vycítil její přítomnost dřív, než stihl zavřít dveře od salonku. Po zádech mu přeběhl mráz a vybavil si její jedinečnou vůni. Lady Annie Howardová seděla v celé své kráse na gauči vedle babičky Blackové. Regulus ji vídal nejčastěji učesanou a nastrojenou do předrahých šatů. Naprosto fascinován jí byl, když ji i její sestru zastihli se Siriusem v zaprášených zástěrách u pečení cukroví. Bože, vidí ji svůdně polonahou nataženou na jeho koženém gauči v jeho pracovně, kde jej vítá s vášnivým úsměvem, tak jak pózuje v kalendáři, který mu darovala jen pro jeho potěšení. Nyní, sedí zde v obyčejných černých šatech s nápisem Swim all day-dance all night-fall in love pizza. Vlasy má rozpuštěné a na nich ledabyle usazenou černou čapku. Sjel pohledem její překrásně tvarované nohy, které si živě dokázal vybavit omotané kolem svého těla. Byla pouze lehce nalíčena, ledabyle učesaná a oblečena jako obyčejná dívka a přesto seděla jako královna a jemu se jako obvykle v její přítomnosti postavil. Spí s jeho největším nepřítelem, stejně jako ta čubka dávno před ní a on po ni přesto dál touží. Snad ještě víc. Regulus za sebou třískl dveřmi. Když ne jinak, tak aspoň takhle si vybije svou frustraci.
"Netušil jsem, že si pozvala dalšího hosta, babi," pronesl nenuceně, když se polibkem přivítal se svou babičkou.
"Je mi naprosto jasné, že by ses pak z toho vykroutil, drahý," poplácala jej Melanie láskyplně po tváři a podala mu sklenku plnou kvalitní whisky.
"Bingo. A nebyl bych zajisté sám," Ozval se kousavě a až poté s co největším možným opovržením pozdravil pokynem skleničky i Annie. "Lady, to už je Manners na tom tak bídně, že vám nedopřeje ani slušné oblečení?"
"Regulusi…" ozvala se Melanie káravým hlasem.
"To nic, drahá. Vévoda má očividně opět dobrou náladu. Také vás ráda vidím, mylorde," ironicky podotkla Ann, aniž by pohledem uhnula jako první.
"Tak aspoň jeden z nás má radost ze setkání. Doufám, že jste tady sama nebo jste toho kokota dotáhla s sebou?" Vyplivl Regulus a na kuráž se posilnil velkým douškem whisky. Vyhnul se přitom aspoň káravému pohledu své babičky. V obličeji starší Howardové se nepohnul ani sval. Pořád se na něj lehce usmívala, jako by ji právě přednášel ódy na její zelenkavá kukadla.
"Můžete si nechat svůj okouzlující šarm na jindy, Regulusi. Já vím, jak dokážete být okouzlující" ucedila ironicky a přehodila nohu přes nohu, čímž opět upoutala jeho pozornost na své překrásné nohy. "A nemusíte se nijak naparovat, za vámi jsem rozhodně nepřijela. I když mne tedy blaží skutečnost, že častujete mou osobu nemalou pozorností, pokud máte tak dokonalý přehled o mých doprovodech na společenské akce, jak je zřejmé." Vstala a přešla k těsně k němu. "Zato u vašich uměle zakonzervovaných doprovodů se obličeje střídají až podezřele často." Regulus přenesl váhu z jedné nohy na druhou a znovu co nejvíc ledabyle upil ze své sklenky.
"To víte, jsem náročný muž a nesnesu kolem sebe někoho méně… přitažlivého." Opět posměšně sklouzl po jejím těle, jako by jí tím chtěl vyjádřit, že není pro něj dost dobrá. Podařilo se, úsměv z její tváře zmizel. Znovu pozdvihl sklenku a úmyslně se přitom letmo dotkl jejího ňadra. "Je známo, že komu není shůry dáno, na plastice dokoupí." Při tom doteku se zachvěla ona, nebo to byl on sám? Oba na sebe upřeně hleděli.
"Jaká škoda, že se nedá dokoupit i vám mozek. Mohl byste tak konečně přestat myslet jen tím… jedním," Annie zběsile pulzovala žilka na krku a stejně posměšně jako on předtím, přejela pohledem po jeho těle. Úmyslně se déle pohledem zastavila na jeho přirození. A on cítil, jak znovu tuhne.
"Mýlíte se, lady… Mne mozek nechybí. To k vám Bůh zřejmě nebyl nejmilostivější. Nedostatek inteligence a…"
"Nedostatek materiálu v přední části hrudi? Nebo mám snad křivé nohy?"
"Tak to už by stačilo, nemyslíte?" vložila se do toho ostře Melanie zrovna ve chvíli, kdy do salónku vstoupil Sirius s Angie.
Annie se prudce na příchozí otočila. Instinkty jí velely se k sestře rozběhnout a obejmout ji, ale ovládla se. Jen se jedna druhou dívaly a místnost opanovalo ticho ruku v ruce s napjatou atmosférou.
Melanie si všechny pozorně prohlédla. "Nechám přinést další láhev whisky,"
Sirius se podíval na Angie a Annie a povzdechl si. "Raději dvě,"

Po obědě, u kterého udržovali konverzaci jen Blackovi, to nebylo o moc lepší. Angie se alkoholu ani nedotkla, za změnu jejích mravů ve volné, které zapříčinily přesně toto rozkmotření, mohl totiž právě alkohol. Když už dál nemohla sedět u stolečku naproti sestře, vstala a procházela se po salónku, kam se opět přesunuli.
"Máte opravdu nádherné piano, Melanie," Angie už nemohla dál mlčet. Ticho jí připadalo vždycky tak trapné.
"Hraješ, Angie?" zeptala se Melanie a všichni se po dotazované ohlédli.
"Ne moc," Podívala se na sestru. "Nejsem ta hudebně nadanější. Ale je jedna speciální písnička, kterou umím zahrát, myslím si, velmi dobře,"
"Tak do toho," pobídla ji stará dáma.
Angie na to čekala. Ten nápad přišel spontánně, když to piano uviděla a pevně doufala, že to vyjde. Usadila se tedy za něj a s pohledem upřeným na sestru začala hrát Supergirl od Reamonn.

Annie samozřejmě sestřinu zprávu skrytou v hudbě pochopila velmi záhy. Ohromně se jí stýskalo po tom, jaké to mezi nimi bylo vždycky, do toho incidentu, kdy se toho, přiznejme si, až tolik nestalo, což Annie dovedla uznat až po značné době. Spíš než o Reguluse šlo o ten pocit zrady od vlastní sestry. Jenže ani ona to tehdy neměla lehké a Annie nejenže tím vším přišla o sestru, přišla i o přítelkyni, parťačku, rádkyni a v případě potřeby kapesník s možností opakovaného použití.
I Angie byla její super holka. A protože toho už bylo dost a natrápily se kvůli tomu obě, usoudila, že by se i její sestra měla o své suprovosti dozvědět. Vstala a sedla si na křeslo vedle piana. Slova znala a tak nebylo těžké jí o tom zazpívat.
"Omlouvám se, zlato… Moc jsi mi chyběla." Pronesla potichu mezi slokami Annie a povzbudivě se na Angie usmála.

Angie byla šťastná, že se na ni už Annie nezlobí. Mohla zase hezky volně dýchat. Jistě, nemyslela si, že jí to bude zapomenuto, tak naivní nebyla a sestru znala, ale rozhodně jí bylo odpuštěno a ona už se pod vlivem jakési sebetrýzně vlastního svědomí nehodlala nikdy ničeho podobného na vévodovi Regulusi Blackovi dopustit.
Hrála na piano jako o život. O Siria se už taky nebála. Po tom měsíci, který spolu strávili v Mexiku, pochopila, že z jeho strany jí bylo odpuštěno už dávno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama