11.kapitola - Ve vlnách ostrova

25. února 2016 v 0:08 | Annie + Emma |  Ve vlnách ostrova
Je 0:0. Dne 25.2. a Já po pěti letech přidávám novou kapitolu k Vlnám. Nedokážu popsat co se dělo, ale dnes mne to přímo táhlo k tomu, abych stvořila kapitolu právě k této povídce. Já vím, já vím... Měla bych raději psát kapitoly k Růžím. Ty aspoň ještě někdo čte... Ale copak lze odolat jiné touze. Tak mi to prosím odpusťte... Tuto kapitolu bych chtěla věnovat svým skvělým, jedinečným, střeleným kamarádkám. Blázínkovi Kate, která psala (možná i píše) ty nejvtipnější scénky na světě. Emmě, která je stejnného ražení jako jsem já. Holky, chybíte mi... V poslední řadě Fioně.. Mé drahocené sestřičce, která bude každým okamžikem rodit... A také Aňulce.... Další povídkové sestře... Doufám, že se ti bude též líbit...
P.S.: Tato povídka je ještě starší než těch zmiňovaných 5 let. Když jsem si pročítala poslední kapitoly, musela jsem se mermomocí snažit, abych ji nezačala poupravovat. To jsem přece nemohla napsat! Ne, fakt... Napsala jsem to... Bože... Je to děs.. Ale co! Dopsat to přeci musím!!!


Po 14 dnech každodenního života ve školních lavicích Bradavic.
Ashley právě seděla v knihovně a své dlouhé vlasy si namotávala nepřítomně na prst. Měla psát esej na Studium mudlů, ale v tichu knihovny se mohla soustředit jen na jediné. Myšlenkami byla stále v minulosti. Na začátku těhotenství razantně zhubla a tak madam Pomfreyová vyhlásila klidový režim. Prý klid, to určitě. Stáhla rty do tenké linky a kousla zuby do rtu. Copak to jde? Stala se spíše stínem, stranila se ostatním spolužákům, kteří ji akorát tak litovali. O lítost opravdu nestála. Ztratila sice svého kluka, jediného kluka, kterého kdy milovala… Ale zároveň získala věčnou památku…. Svůj malý poklad bude milovat ještě více, než kdy milovala a mohla milovat Siria. Sklopila řasy a znovu se pousmála. V mysli si představila věrnou kopii Siria… Tmavé vlasy, šedé oči a ty překrásné dlouhé a husté řasy. Pořádně ramenatá postava a ten nejvíc přitažlivý úsměv pod celým kouzelnickým sluncem. Dokázal být přímo neodolatelný. Věčně bezstarostný, flegmatický, usměvavý a flirtující. Neznala nikoho jiného, kdo by jej trumfl. A líbat uměl jako nikdo. Netušila sice, jak by Sirius vzal skutečnost, že bude tatínkem. Nicméně si byla jistá, že by byl skvělý. Dokázal si přiznat, že ji miluje a požádal ji i o ruku. Vsadila by se o cokoli, že po prvotním šoku, dávce oživování, několik desítek lahví Ohnivé whisky by se radoval. Ano. Byli by spolu šťastní, měli by krásný malý domek na předměstí Londýna. Na oknech muškáty, plaňkový plot kolem dokola a všude levandule a růže. Sirius by pracoval jako bystrozor a Ashley by hájila nevinné u soudních procesů. No, nebyla by to idylka… Opět se jí do očí vehnaly slzy. Zvedla hlavu právě v okamžiku, kdy k ní zamířila svalnatá postava s hnědým rozcuchem na hlavě a starostlivým pohledem, jenž se upíral do její tváře. Okamžitě začala zběsile mrkat a na tváři se pokusila vykouzlit úsměv.
"Koupil jsem byt." James jako vždy šel přímo k věci. Posadil se naproti malé blondýnky, natáhl ruku, aby ji jemně uchopil za bradu a zkontroloval její tvář. "Velký… Má dvě patra." Když se přesvědčil, že plakat nebude, pohladil ji po tváři a pohodlně se usadil.
"Dobře." Ashley se usmála a zhluboka se nadechla. Musí mu sdělit něco, co považovala za správnou věc. Nicméně to, že se o tom rozhodla v duchu, neznamená, že se něco obdobného lehce svěřuje další osobě. "Jimmy, ale je tu jedna maličkost, kterou ti musím oznámit."
"Co?" James nemusel mít telepatické myšlenky, aby pochopil, že se mu to určitě líbit nebude. Napřímil se proto a zabodl své oříškové oči do těch modrých.
"Nejspíš nechám školy. Nemám prostě jinou možnost." Věděl to. Opravdu se mu to nelíbilo. Už chtěl namítnout něco ve stylu: Pitomost, ale pak si uvědomil, že Ashley je vlastně mladší.
"A jo. Vždyť ty jsi teprve v 6. ročníku."
" Jo, přesně. Jinak to nejde." Přikývla Ashley a v duchu mu poděkovala za to, že ji její názor neodkázal do určitých mezí. Sice neočekávala, že by ji to schválil, nicméně naprosto neočekávala jeho prudké vyhrknutí.
"Já se o to dítě postarám." Ashley se musela nutit, aby přivřela svá ústa a co možná nejklidněji se mu pokusila vysvětlit budoucnost.
" Jimmy." natáhla se pro jeho ruku a sevřela. " Určitě chceš jít na další školu. Rozhodně si neměl v plánu starat se o dítě. Navíc… o cizí." Snažila se, aby se jí přitom netřásl hlas. Nemohla si dovolit ztratit Jamese. Ale nemohla jen tak s klidným srdcem dovolit, aby si kvůli ní zkazil celý svůj život. Vypadalo, že James se nad jejími slovy zarazil a pečlivě zvažuje. Díval se na jejich spojené ruce, převrátil ji a palcem pohladil po dlani.
"To ne. Ale dlužím mu to." Po jeho slovech se Ashley znovu vtrhly do očí slzy. Neohrabaně se k němu vrhla pro objetí.
"Omlouvám se, že ti bourám budoucnost."
" Já žádnou nemám." Řekl to nekompromisním hlasem.
" Každý nějakou má."
"Bez Elis…" Bylo to poprvé od opuštění ostrova, kdy se o ní zmínil. Hlas se mu zlomil. A blondýnka jej znovu objala.
"Jamesi..." Snažila se zaplašit bolest na hrudi a toužila jej utěšit. "Já… Vždycky tady pro tebe budu." Lehce se usmála a pokračovala: "I když jsem chabá náhrada za milovanou osobu, ale budu tady vždycky, když nebudeš vědět jak dál." Zdálo se, že se jí podařilo rozehnat chmury v jeho nitru. Pousmál se, políbil ji na tvář a pronesl: "Děkuji."

Hnědovlasý mladík ve vínové mikině s kapucí na hlavě a volnými kalhoty netrpělivě přešlapoval na nádraží. Vlak už měl půl hodiny zpoždění. Na místě přimrzl až v okamžiku, kdy se ozvalo známé dunění. Když se z vlaku začali trousit jednotlivý studenti, jeho bývalí spolužáci, sklopil hlavu, aby nemusel odpovídat na vtíravé dotazy. Navíc vítání šťastných rodičů, že se jim vrací jejich potomci, nemohl vystát též. Přehlédl proto dotyčnou, kvůli které tady vystával. Když opět zvedl oči, spatřil ji, jak se nejistě rozhlíží po přítomných na peróně. Důkladně si ji prohlédl. Těhotenství jí jen prospělo. Byl pouhý chlap, a tak již na dálku poznal, že se jí dvojnásobně zvětšila prsa. Štíhlá byla stále, tedy až na vystouplé bříško a zadek měla opravdu působivý. Líce měla zardělé, vlasy ji jen zářily. Byla jednoduše překrásná, ačkoliv blondýny nevyhledával. A muž, který ji měl takto vidět a vítat na nádraží, leží na pláži. Osud je fakt krutý bastard. Ač je sám živ a zdráv, závidí mrtvému. Za prvé leží po boku Elis a za druhé… Toužil po tom, aby Elis na svět přivedla jeho dítě. Nic naplat. James shodil kapuci, prohrábl si vlasy a vyšel Ashley vstříc. Prokličkoval mezi lidmi, nahodil ležérní úsměv a zašeptal do ucha. "Tady."
"Jimmy!" Zapištěla nepříliš elegantně Ashley a nemotorně se otočila a nepatrně objala. V bouřlivém přivítání jim bránilo značné bříško. "Tak ráda tě vidím!"
" Já tebe taky."
"Vůbec ses nezměnil za ten půl rok." Pronesla možná i obdivně a pohlédla si ho od shora až k teniskám. Přitom se stále drželi za ruce, jako dva puberťáci. James si povzdechl a vyprostil svou ruku z té její malé.
"Pořád utrápený." Pokrčil ramena a odstoupil o krok dále.
"A pořád stále stejně skvělý přítel." Ashley se na něj laškovně usmála. Nešlo odolat její dobré náladě. Jednoduše z něj vydolovala úsměv proti jeho vlastní vůli. Znovu si ji přitáhl do své náruče. Bylo to příjemné, voněla po nějakém sladkém ovoci a něčím, co by se dalo popsat jako vůně ženy. Byl rád, že je tady. Vytvořilo se mezi nimi značné pouto, které dokázalo vyplnit jeho zpustlý život.
"Tak pojď, těhulko." Zvedl její objemný kufr a s rukou položenou na jejím kříži pomalu kráčeli k autu. James Ashley gentlemansky otevřel dveře od auta a prakticky pomohl sednout do sedačky. Aby té péče nebylo moc, dokonce ji i připásal.
"Děkuji." Ashley se rozesmála. "Neřekla bych do tebe, že si pořídíš auto."
"Čím bych vozil toho prcka? Na koštěti těžko. Opravdu jsem se snažil na něco přijít, ale ještě nevynalezli koštěsedačku." James se za doprovodu Ashleyina úsměvu rozjel na cestě do jejich bytu. Byl z toho krapet nervózní, Ashley v něm ještě nebyla a on doufal, že se jí bude více než líbit. Nenápadně ji pozoroval, jak si položila čelo na okenní sklo a pozoruje okolí. Sakra, to je ticho. Něco řekni, Pottere.
"No a něco nového?" Pronesla tiše Ashley, snažící se zaplnit ticho.
"Ne, vůbec nic. Sirius a Elis mají nové květiny." Odvětil a zařadil se do levého pruhu. Všiml si, že se vedle něj ošila. Nuceně se usmála a zavřela oči.
"Kdy si tam byl?"
"Včera. Předevčírem. Předpředevčírem." Proč to najednou zní tak nepřirozeně? Jednu ruku si opřel o hlavu o dveře a druhou plynule řídil. Snažil se, aby to vyznělo ledabyle. Kéž by o tom nezačínal.
" Chodíš tam hodně často?" Zeptala se a James odolával nutkání zaklít. Z jejího tónu usuzoval, že mu za péči o jejich milé nepoděkuje. Respektive poděkuje, ale až potom co dostane přednášku o tom, že to není zdravé. Nicméně, nechtěl ji lhát. A navíc už potřeboval si o tom s někým pohovořit.
"Pořád. Nudím se."
"Víš jistě, že ti to prospívá? Když tam tak pořád trávíš veškerý svůj čas." Tentokrát promluvila velmi tiše a dotkla se jeho ruky na volantu. To si kruci dělá srandu! Vzkypěl v něm hněv. Předjel pomalejší auto, znovu zajel do pravého pruhu a snažil se ji ignorovat.
"Jamesi!!!" A sakra. Měl právě dost! Prudce dupl na brzdu a zabrzdil na odpočívadle.
"Jamesi?" Tentokrát zněla vyděšeně. A navíc se tak i tvářila. Oči měla vykulené, rty pootevřené a ruce pevně zaťaté do sedačky. Místo toho, aby jej potěšilo, že konečně mlčí tak pocítil lítost nad svou reakcí. Povzdechl si, vypnul motor a vjel si rukou do vlasů.
"Ashley. Jsem pořád sám. Samota mě zabíjí."
"Ale i tam to nemůže být o moc lepší." Snažila se argumentovat. Musel zakroutil hlavou. Jak je možné, že zrovna ona to nechápe?
"Ne, tam se cítím skvěle. Jsou tam mí nejbližší přátelé. Je mi s nimi dobře." Nedokázal se jí podívat do očí. Sledoval provoz, který vedle nich projížděl. Červené, bílé, rudé, modré a zase červené.
"Jamesi!" Ashley ho popadla za bradu a natočila tak, aby se musel dívat do jejich pomněnkových očí. "Jamesi, byli to naši nejbližší přátelé. Ale už nejsou! Nemůžeš žít takhle dál!" Nereaguj! Neposlouchej ji a ignoruj! Ve tváři mu zaškubal sval, jak moc se snažil ji ignorovat. Trhnutí vyprostil svou hlavu z jejího sevření, zaťal pravou ruku a rytmicky ťukal do volantu.
"Tohle by nechtěli!" Vyhrkla nešťastně a zastavila mu dopadající pěst na volantu.
" Jakým právem tohle říkáš!?" Tentokrát se neudržel. Zařval a vytrhl svou ruku z té její a hněvivě se na ni otočil čelem. Opět mu na tváři zapulzoval sval, zoufale si rukama zajel do vlasů.
"Jamesi, trávíš veškerý svůj čas vzpomínkami. Žiješ a libuješ si v bolesti! Nic už nebude stejný. Ale už je to dost dlouhá doba. A společnost ti musí dělat i skuteční lidé! Ne vzpomínky. Slyšíš, lidi!" Zřejmě se už přestala taky ovládat, protože na něj začala skoro hystericky křičet.
"Ty vzpomínky mě drží při životě." Zahřměl na oplátku a zrychleně dýchal. Znovu si přitáhla jeho obličej k sobě a zoufale se jej snažila přesvědčit.
"Jamesi, dívej se na mě, prosím. Vzchop se…. Prosím…. Kvůli mne a malému." Ježiši Kriste, ona ze mne dělá blázna! Co je jí do toho?! Ať se stará o sebe! Snaží se ho vydírat soucitem?To je dost ubohý! Elis by si určitě nepřála, aby na ni zapomněl.
" Je to můj život!!!!"
" A já ti ho nemůžu nijak ovlivnit, když nechceš. Ale oni jsou mrtví! Mrtví, slyšíš!? Už tady nejsou a NEBUDOU! Zůstanou navždy s námi, ale nejsou tady! NEJSOU! Copak chceš život trávit takhle?" Ječela na něj zpět. Mrtví. Mrtví. Mrtví. Doprdele. James se chytl za hlavu a začal se tahat za vlasy. Pořád to ale nepomáhalo. Začal se kolébat dopředu a dozadu.
"Jamesi!" Nepříjemně nahlas zase zaječela, nicméně teď se v jejím hlase promítal strach. "Dost, to STAČÍ!" Odpoutala se, natáhla se k němu a začala se s ním prát o jeho ruce. Po chvíli se jí je podařilo vytáhnout z vlasů a pevně je držet. "Uklidni se.. Jimmy… Jsem tu s tebou."
" Jsem slaboch."
"Ty nejsi slaboch! Nebyl jsi jím a nikdy nebudeš. Slyšíš?" Pořád na něj hystericky ječela. Zabralo to. James k ní stočil své ublížené oči. Ashley ho pohladila po tvářích, aniž by dbala na to, že jí kanou slzy z očí. "Všechno se zlepší, zlato. Chce to jen čas." Pořád jej lehce hladila. Zavřel oči a opřel hlavu o opěrku. Přitáhl ji k sobě a objal. Ashley se usmála a potáhla. A hned na to zkřivila tvář bolestí. Všiml si toho a okamžitě ji opatrně vrátil na sedadlo spolujezdce.
"Co je ti?"
"To… To malý… Už má nejvyšší čas." Zhluboka se nadechla a zaťala nehty tentokrát do paže Jamese. Ani nemrkl.
" Cože?"
"Budu rodit!" Tentokrát nedokázala potlačit bolestný výkřik.
"Vydrž!" Prudce nastartoval, otočil automobil o 180°a vysokou rychlostí se rozjel rovnou k Mungovi. Jen co dojeli, tak Ashley okamžitě odvezli na sál. James nervózně poposedal v čekárně… Opět se tahal za vlasy. Vyčítal si, že ji rozrušil. Je to jeho chyba. Je normální, aby u toho tak trpěla? Co když se něco stalo? Co když malé není v pořádku? Jak dlouho to SAKRA bude ještě trvat. Když ji dva saniťáci vezli na sál, ani se na něj nepodívala. Jen zrychleně dýchala, potila se a křivila tvář. Sem tam ji unikl výkřik, který zněl velmi bolestně. Prudce přiskočil k sestřičce, která právě vyšla ze sálu.
"Jak je jí? Už je po všem? Je v pořádku? Dítě taky? Proč to tak dlouho trvá?"
" Uklidněte se… Můžete jít dovnitř. Teprve až za chvíli bude rodit. Nebojte, stihl jste to čas. A teď běžte uklidnit svou ženu." Musel se přeslechnout. Určitě se musel přeslechnout.
"COŽE?"
" Vaše přítelkyně si vás žádá na sále." Sestra na slovo přítelkyně kladla velký význam. Nicméně než se stačil ohradit, již mu do ruky cpala plášť a návleky. Okamžitě Ashley uviděl. Byla sice uprostřed místnosti a zběsile dýchala. A zatímco ona trpěla, bolestmi křičela tak kolem ní postávali dva lékaři a sestry, kteří si spolu nevzrušeně povídali a očkem sledovali vývoj. Nevěděl čím ji má pomoci. Přešel k ní a chytil ji pevně za ruku. Ashley k němu stočila uslzené oči a pokusila se o úsměv, který ovšem přešel v další bolestnou grimasu.

"Tak je tu kluk!!! Tatínku, můžete být pyšný!" Prohlásil doktor, zatímco odstřihoval pupeční šňůru od novorozence. James fascinovaně hleděl na malý uzlíček, který se hlasitě rozkřičel. Počkat. Jak tatínku? Ne… To ne… Ne…
"Nejsem otec! Ten je mrtvý. Jsme jeho nejlepší přítel." Odvětil možná až příliš prudce a pustil Ashleyinu ruku. Byla sem chyba chodit. Není správný, aby si ti lidé mysleli, že je to jeho dítě. To není fér vůči Elis… A už vůbec vůči Siriovi.
"Pardon. Netušil jsem." Pronesl zaraženě lékař, chtěl zřejmě pokračovat. Ale zarazil ho další bolestný výkřik.
"Vůbec to nepřestává bolet! Aaaa!"
"Vypadá to na dvě děti, maminko."
"Aaaaa. Kruci!" Ashley se nadzvedla a chňapla znovu po Jamesově ruce a celé to začalo nanovo.

"Holčička. Máte překrásný páreček, madam."
"Děkuji." Sotva slyšitelně pronesla, zatímco se novorodička unaveně choulila na lůžku. Na každé ruce měla položené ty dvě ratolesti. Takže ne jeden poklad. Ale rovnou dva. To je snad osud. Život za život. Nevšimla si, že začala brečet, dokud ji James rukou nesetřel slzy z tváře a šťastně se neusmál. Veselé jiskřičky se tentokrát promítly i do jeho oříškových očí.
" Jsi skvělá." Znovu ji stiskl ruku a líbnul na tvář. Odpovědí mu byl pouze blažený úsměv.
"Chceš si ji pochovat?" Opatrně mu předala malý raneček v růžové zavinovačce. Přikývl a nezkušeně se jej pokoušel chovat. Překvapilo ho, když na něj ta malá vykulila oči, jako by se ho prohlížela a schvalovala.
"Víš co to znamená? Elisabeth a Sirius." Zkoumavě se na něj zadívala a James cítil, že tentokrát do očí slzy vstoupily jemu. Přikývl.
"Ano. Je to znamení."
"Jamesi… Až mne propustí z nemocnice…. Vezmeš nás za nimi… Že? Tam na ostrov. Prosím.
"Jistě." Ashley mu z náručí vzala malou a předala Siriuse juniora. Jen tento pohyb ji unavil tak, že se zhroutila zpět na lůžko.
"Musíš odpočívat." Ustaraně si k ní přisedl na nemocniční lůžko.
"Budu… Musíme být silní my oba…." Opatrně předala malou do náručí sestřičky, která ji měla za úkol odvést k ostatním novorozencům. Jen co se za nimi zabouchly dveře, vyčerpaně usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni pokud si tady byl/a

Click
neclick..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama