37. Návrat domů

19. září 2013 v 8:00 | Aňulka+Annie |  Růže z Norfolku
Tak jo, zdarec lidičky.. :) Jsme tu s další kapitolkou. Je pravda, že dílo stálo celý rok jen kvůli mé lenosti. Tímto se vám všem velice omlouvám.. Moje sestřička je prostě parádní pisatelka a já se vždy velice pobavím.. :)

Už to bylo měsíc, co se tady Angie ocitla prvně. Pamatovala si ten okamžik smrtelně dokonale. Jakmile uviděla člověka, který ji nechal unést, jak se sklání nad novinami a s jistotou věděla, kdo to je, rozběhla se a vrhla se na něj. Mlátila ho svými pěstičkami všude možné, kam se dalo trefit, zatímco on ji chytil kolem pasu, postavil se za ni a pak ji, netušila jak, dostal na zem na břicho.
"Uklidni se, Angie, " pobízel ji, jako by jí říkal, ať se napije kávy.
"Jakým právem, Blacku?! Jakým právem?!" křičela, zmítala se a rozhodně se neplánovala uklidnit.
Chytil její zápěstí do ruky a přetočil ji na záda. Když nekopala, využil toho a rychle si sedl na její pánev. Její hubená zápěstí stále držel ve své ruce.
Sklonil se k jejímu obličeji. "Copak nejsi ráda, že jsme na tak krásném místě spolu sami?"
Když neodpovídal na její otázky, vytáčel ji do maxima. Angie usoudila, že z něj beztak nic nedostane a tak, jako maličkou ukázku vzdoru, zvedla hlavu a dala mu čelo.
Sirius hlavu trochu zvedl, ale pak se začal smát. "No né, Angie. Nech toho nebo tě budu muset spoutat, začínáš se chovat agresivně."
"Začínám?!" vyštěkla. "Když jsem tě hlava nehlava mlátila, tak sis myslel, že jsem si tě jen spletla s boxovacím pytlem?!" prskala navztekaně.
Sirius překvapeně zvedl obočí. "Ty jsi mě mlátila? Já jsem si ani nevšiml."
Na to neodpověděla, ale začala sebou házet víc. Sirius se tomu opět zasmál. "Koukni, zlato, jestli budeš předvádět tohle, můžeme tu tak ležet do večera, já s tím problém nemám. Anebo se prostě uklidníš, vstaneš a budeš se chovat jako člověk. Pro tvou informaci, kdybys odtud chtěla utéct, je to zbytečné, být tebou se dívám se na to z té lepší stránky - můžeme si spolu lecos užít."
"Jasně, to jsem si mohla myslet! Jakýpak je asi ten důvod, proč jsi mě nechal unést a uvěznil tady?" zeptala se ironicky, ale už se přestala zmítat. Jen ležela a zírala na něj.
"Chytrá holka, " pochválil ji, a když se sklonil, že ji políbí, otočila hlavu. "Zapomeň na to. Byl jsi to ty, kdo mě odmítl, kdo se strašně dušoval, že už pro něj nic neznamenám a poslal mě pryč. A pak jsi na mě byl ještě hnusný. Chováš se jako idiot a pak čekáš, že ti padnu do náruče?"

Sirius z ní byl úplně vedle. Byla tak krásná, tak roztomilá. Ano, chtěl na ni zapomenout, loučil se s ní před Vánoci, chtěl, ať je šťastná s Charlesem. Jenže když ho pak znova začala uhánět, nemohl jí odolat, zbožňoval ji. A moc dobře chápal, že je teď raněná a že o to to s ní bude těžší. Na tu nehodu, která se jí stala s jeho bratrem, už skoro zapomněl, přestože se to stalo teprve před pár dny.
Byl zklamaný, to ano, nelíbilo se mu to, to také ano, ale chtěl na to zapomenout. Když nad tím tak přemýšlel, mohla to být vlastně jeho vina, neboť se to stalo přesně ten večer, kdy jí ublížil a tak nezpůsobně vyhodil ze svého auta, když odjížděl z bálu Charlese Gordona a ona se mu znenadání objevila v autě.
"Nevadí, stejně už jsem tě líbal, takže nic nového." řekl, slezl z ní a postavil se.
Když ji po oku pozoroval, tvářila se zase naštvaně, nejspíš urazil její ego. Stoupla si na špičky a chytila ho za bradu. Jeho hlavu sklonila, aby mu dobře viděla do očí. "Jo, to možná. Ale ještě jsi mě nešukal, zlato a s takovým přístupem ani nebudeš." procedila skrz zuby, otočila se a zamířila pryč.
"Kam jdeš?" zeptal se a cítil, jak mu zatepalo ve slabinách, když jeho pohled sklouzl na její zadek.
"Nevím." odpověděla a zmizela uvnitř rezidence.

Po pár dnech se spolu naučili jakžtakž žít. Sirius ji hodně brával na výlety, nejen do okolí, ale po celé zeměkouli. Ráno vždycky odletěli a v noci se vrátili zpátky. V letadle si vesměs povídali, o sobě, o svých zájmech, oblíbených jídlech a barvách, mluvili o všem.
Na třetí týden Sirius pro Angie nachystal překvapení v podobě Gaiy a Timmyho, zůstali tam s nimi týden a Angie byla totálně naměkko. Přestože byli docela slaboučcí, asi nemocní, užívala si chvilky s nimi. Nechtěla si to přiznávat, ale to, že tam byla ona, Sirius a děti…no, zkrátka jí připadalo, jako by byli rodina na dovolené, jako by k sobě patřili. Moc se jí to líbilo, ale připouštět si to nechtěla, protože věděla, že to jednou skončí, že tahle adaptace jejího snu se rozplyne. Nechtěla se na tu krásu moc upínat, protože pak by jí to stejně jen ublížilo.

A teď už zbývaly jen dva dny do jejího návratu domů. Přistihla se, že je jí to dokonce i líto, protože celý měsíc byl úžasný. Sirius ji překvapil, vůbec se ji nesnažil - ani náznakem - dostat do postele, jak tvrdil ze začátku, že proto tam je. Spíš jí to připadalo, jako by byli pár, cestovali spolu, sbírali zážitky a fotky na různých místech světa, povídali si, občas jen tam mlčky v noci leželi na pláži a pozorovali hvězdy.
Byl to úplně jiný Sirius, než jakého znala. Měla pocit, jako by chtěl poznat skutečně ji a ne to, co schovává pod kalhotkami. Ano, byl to muž a myslel na sex nejspíš neustále, ale musela uznat, že se mu daří se ovládat. To bylo plus pro něj, stejně by mu nedala. Už dávno, přesněji řečeno na jejich výletě v horách, kam se s Annie přifařily, mu jasně řekla, že se s ním vyspí až tehdy, kdy bude mít za svým jménem Blacková. Byl s tím obeznámen, znal její podmínky a ona je rozhodně nehodlala měnit.

"A co bude pak?" zeptala se Siria, když seděli na okraji bazénu, nohy měli ve vodě a jedli salát, který společně připravili. Slunce zrovna zapadlo a voda byla příjemně teplá.
"Kdy pak?" opáčil a napíchl na vidličku rajče.
"Až se vrátíme domů. Budeme předstírat, že jsme každý celý měsíc byl jinde?" zeptala se a naklonila se nad misku. Byla zvědavá, co odpoví.
"A co bys ty chtěla?"
Aby sis mě třeba vzal, když už jsme u toho., problesklo Angie hlavou. Místo toho, aby to vyslovila, jen odložila misku a seskočila do bazénu. Pak řekla. "Ani nevím, doteď jsem nad tím neuvažovala."
"Tak si to necháme pro sebe, platí?" navrhl Sirius a skočil do bazénu za ní. Voda zašplouchala a zvedla se o několik centimetrů.
"Tak platí," souhlasila Angie.
"Už ses naučila pořádně plavat?" usmál se, i když při jejich posledním vodním počinu mu do smíchu dvakrát nebylo.
S úsměvem si skousla spodní ret. "Ne, netrénuju to." Došla k němu a objala ho. Hlavu si položila na jeho prsa. "Bylo to opravdu úžasné, Siriusi, celý ten měsíc, děkuju."
"Vidíš, a to ses tak bránila! Jsem prostě úžasný, víš, zlato, takže to jinak dopadnout nemohlo," řekl jí. Pak ji ale přitiskl k sobě ještě víc a nos zabořil do jejích vlasů. "Jo, bylo, Ang, " zamumlal tiše.

Nic ho nemohlo učinit šťastnějším, než její uznání. Začínal cítit, že chce od života víc. Už ho nebavilo prohánět sukně a dělat si fajfky u té a té lady, už ho nebavilo navštěvovat pánský klub, a když vyhrál šachovou partii, už mu to taky nedělalo tak velkou radost jako v pětadvaceti.

Vesmírnou rychlostí se mu blížila třicítka a on začínal toužit po ženě, která by mu věnovala svůj život, kterou by mohl chránit, rozmazlovat ji a všem napotkání říkat "To je moje žena!". A v neposlední řadě chtěl ženu, se kterou by si mohl pořídit další děti, protože věděl, že už to nepotrvá dlouho a jeho srdce bude krvácet. Nějakou, která by ho uměla rozesmát, ale i chápat a podporovat. Nějakou s podobnými nebo stejnými zájmy a sny. Nějakou, která by jej uměla docenit a poděkovat mu. A pokud by se víc díval, než myslel, tak chtěl i nějakou, která by jej přitahovala.

No, Angie Howardová se jevila jako dokonalá kandidátka. A teď svůj budoucí život, své nebe, své slunce, svou zemi a svůj vzduch, svíral v náručí. Strávil s ní měsíc a dokázal si představit takhle zbytek života. Na jeho blankytných nebesích budoucnosti byly pouze dva nemilosrdné mráčky: její věk - pochyboval, že tak mladá bude chtít děti, po kterých on toužil každým dnem víc a víc a Charles Gordon - její přítel, se kterým, jen tak mimochodem, stále chodila.
Měsíc v tahu mu bude Angie asi těžko vysvětlovat. Navíc měsíc, který měla strávit s Jeremym Bankesem.
"Siriusi, proč jsi to udělal? Proč jsi mě nechal unést?" zeptala se v té posvátné chvíli ticha. Asi ji ta otázka hodně trápila.
Sirius měl pořád zabořenou hlavu v jejích vlasech. Zvedl ji. "Já ani nevím, Angie. Nevím." Zatraceně, věděl to moc dobře! Za žádnou cenu by ji nepustil nikam s Bankesem. "Asi jsem tě chtěl vidět, trochu tě poznat."
Odstoupila od něj, aby mu viděla do tváře. "Aha, takže kdykoliv mě zas budeš chtít příště vidět, tak mě necháš unést?!" zlobila se naoko.
"A co jsem měl jiného dělat, ty chytrolíne?" založil si ruce na prsou a čekal, co vymyslí.
Angie předstírala, že přemýšlí a pak jízlivě řekla. "Hm, co třeba mi zavolat, jestli bych nechtěla s tebou strávit úžasný měsíc v tvé rezidenci v Mexiku a každodenními výlety po celém světě? Třeba!"
"Odmítla bys." řekl naprosto nevzrušeně.
Hnědovláska povytáhla obočí. "Vážně?" podivila se s ironií.
"Jo. Kvůli tomu, co se stalo." odpověděl.
"Myslíš to s Regulusem?" Její tón už tak jízlivý nebyl, začínala se ocitat v oblasti takového téma, o kterém by nejraději mlčela nadosmrti.
"Ne, myslím to, co se stalo v mém autě."

Sirius viděl, jak sebou trhla. Podle jejích očí a výrazu, který se ji mihl ve tváři, to pro ni rozhodně nebyla vzpomínka, kterou by si vybavovala ráda.
"Věděl jsi, že mi ubližuješ, že? A přesto jsi to udělal," řekla pomalu a tiše. Dívala se mu do tváře tak, jako by chtěla zjistit důvod jeho činu.
Neměl na to, aby to vyslovil. Jen zbaběle přikývl, přiznal, že jí vědomě ublížil.
"Proč, řekni mi, proč, Siriusi? A proč teď celý ten měsíc? Řekl jsi mi tak hnusné věci a tímhle jsi to zase celé úplně popřel. Asi jako všechno ostatní zlé, cos mi kdy řekl."
Přestože stál ve vodě, cítil, jak se začíná potit. "Podívej, Angie, řeknu ti pravdu. Tehdy v tom autě jsem ti lhal. Není nic, čím bych to mohl ospravedlnit. Jenom onehdy jsem byl rozhodnutý tě nechat být, nechat tě šťastně žít s Charlesem, on si tě zaslouží. Přeju ti to, budu jedině rád, když s ním budeš šťastná. On ti může nabídnout věci, které já se musím ještě naučit, najít si je ve slovníku. V tom autě jsi prostě vypadala tak odhodlaná se mnou jet a kdoví, co ještě, vypadala jsi tak šťastná, tak bláznivě šťastná, ale nechtěl jsem, abys toho pak litovala. Že jsi ho podvedla, protože vím, že svědomí máš. A tenhle měsíc? Dozvěděl jsem se, kam se chystáš a nechtěl jsem to. A taky mi došlo, že moc času jsme takhle spolu nikdy nestrávili, a když ano, štěkali jsme po sobě, nikdy jsem neměl možnost tě doopravdy poznat. To je celé, Angie."

Angie netušila, jak na to reagovat. Lecos se vysvětlilo, kdyby mu teď řekla, že se s Chasem vlastně rozešli, mohli se do Anglie vrátit jako pár.
Ovšem neřekl, že chce něco víc. Jistě, dalo se poznat, že mu na ní záleží, ale to nestačilo. Nemůže s ním být, pokud ji nebude milovat. Aby ona mu dala všechno a on jí jen trochu? Tak to přeci nefunguje.
Přál si, aby byla šťastná s Chasem. Asi ji nechtěl zas tak tolik, aby o ni bojoval. Netušila, co se v něm děje, ale dokud to neměl vyřešené sám v sobě, nemůže s ním být. Musí vědět, co chce, ne že jeden den zraní její srdce a druhý den jí ho bude léčit. Angie ze všeho nejvíc potřebovala jistotu - najít ji v něm.
Chytila ho za tváře a zadívala se na něj. "Miláčku, musíš si spoustu věcí ohledně mě ujasnit a až to uděláš, přijď za mnou a řekni mi to, ano?"

Sirius ale měl docela dost jasno. Chtěl ji, chtěl si ji nejspíš asi i vzít. Někdy časem. Akorát se potřeboval ujistit, zda opravdu tak dospěla, jak vypadá. Ovšem netušil, jak si poradí s Charlesem.
Možná může chvíli počkat a ono se to vyřeší nějak samo, ale pokud ne, asi začne hledat jinde a ji nechá žít si její vlastní šťastný život.
Netušil, co na to říct. Vlastně ani moc nechápal, co tím chce Angie říct. Co vlastně chce, aby udělal. Protože on jasno měl, z jeho strany mohlo jít vše jako po másle.
Dala mu pusu na tvář a pak zmizela uvnitř rezidence.

Když sem Angie před měsícem dorazila, měla s sebou jen to, co zrovna měla na sobě. Nyní se domů vracela s dvěma nemalými kufry, v jednom trocha oblečení a bot a v druhém spousta suvenýrů z výletů.
Sirius ji doprovodil ke svému soukromému letadlu, rozhodl se, že sám odletí až za dva dny.
"Tak teda v Anglii?" zeptala se Angie, když stáli před schůdky do letadla.
"V Anglii, " přikývl.
Chviličku na sebe jen tak mlčky zírali. Pak si Angie stoupla na špičky, chytila ho za tváře a naklonila jeho hlavu dolů, aby jej mohla políbit.
Za ten měsíc se s ním tak sžila, že jí připadalo, jako by opouštěla kousek svého života, nedobrovolně. Toto pomyšlení v ní vyvolalo smutek a tak byl její polibek ochucen jejími slzami.
To, že se Sirius vůbec nebránil a objal ji, brala jako reakci na to, že jedná správně. Že přesně tohle chce on taky.
Stejně nečekaně, jako začala, také skončila. Rychle popadla kufry a vyšla po schůdcích. Mezi tu dobu Sirius neřekl nic a ona mu za to byla nesmírně vděčná. Sice věděl, že plakala, byl to jeho obličej, jehož smáčely její slzy, ale netřeba to nějak komentovat a zhoršovat. Situace mluvila sama za sebe dost.
Když jsem Angie usadila na černé kožené pohovce a zapnula si pás, všimla si, že před ní na stolečku leží červená dárková krabice s černou mašlí a lístečkem. Natáhla se pro ni.
Vždycky, když odejdeš, můj svět potemní. Teď tě ale mám napořád u sebe. Kdykoliv.
To stálo napsáno na kartičce. Angie odvázala saténovou mašli a vzala víko z krabice. Jakmile to udělala a nakoukla dovnitř, chtělo se jí zase plakat. Krabice byla plná fotek jí a Siriuse na různých místech, byly tam ale fotografie jen jí, o kterých neměla tušení, že je pořídil a v neposlední řadě i fotografie jí s Gaiou a Timmym.
Jedna byla obzvlášť povedená. Angie s Gaiou na ní byly vedle bazénu v plavkách, stejně rozkročené a uprostřed jakéhosi tanečního čísla se žlutými mřížkovanými brýlemi. Timmy seděl za nimi na lehátku, dost skepticky je pozoroval a jedl svačinu.
Angie začala plakat nanovo. Ale tentokrát ne smutkem, ale štěstím.

Annie si mezitím udržovala od svého okolí odstup. Svůj domek ve Skotsku, si již plně a funkčně vybavila, a návštěvy hraběte Davida Mannerse byly na denním pořádku.
Vlastně, ona už se začínala cítit jako doma na jeho hrabství. Zrovna teď se povalovala v jeho posteli, v jeho košili a v jeho peřinách. Měla by se cítit jako v nebi.
Ale necítila. Cítila se úplně prázdně v tom krásném bohatém království. Cítila se jako lapená v kleci, uvězněná mezi luxusem a bohatstvím. V tuto chvíli by si přála být úplně obyčejnou dívkou bez závazků k zemi, rodině, přátelům atd.
Nikdy si nestěžovala na svůj urozený původ, to akorát Angie. Ale teď pocítila něco, co ještě nikdy. Nechtěla se vracet do Londýna, nechtělo se jí vracet k Regulusovi a už vůbec se nechtěla cítit opět tak hloupě a být všem jen pro smích.
Ale zároveň milovala svůj titul i rodinu. Milovala toho tolik v tom světě luxusu a rodiny, že bez nich nedokázala dlouho existovat. Nutkavě si uvědomovala nedostatek lásky a pochopení.
"Musím se omluvit Angie, musím se vrátit a musím zapomenout na Blacka." Všechno to musím, v ní vyvolávalo obrovský tíživý pocit. Ale svým rozhodnutím si byla stoprocentně jistá.

Přehrávala si celý minulý týden. Nebyl ničím zajímavý. Jen přeochotně skočila do postele chlapovi, který pravděpodobně zabil svou ženu, byl několikrát ve vězení a aby nezapomněla na to nejdůležitější, je to největší nepřítel muže, který jí nikdy milovat nebude. Zrovna takovéto myšlenky Annie popadaly, když se z ní konečně zvedl dotyčný "zločinec" vyšší společnosti.
"Baby, jsi prostě… wow. V životě jsem si takhle nezařádil už dlouho." Pronesl s úsměvem David, jen co z Annie vytáhl svou již změklou chloubu. "Na tohle bych si dokázal velmi rychle zvyknout." Znovu se jí zadíval lačně na tělo. "Líbí se mi tvá zarudlá tvář. Zvlášť když vím, že jsem já tou příčinou. Tak krásná. A moje." Kdyby si zrovna nezapaloval doutník, tak by si všiml, jak se jeho "moje" ušklíbla.
"Nefanděte si tolik, hrabě. Je to jen na zkrácení dlouhé chvíle. Pouhá zábavička." prohlásila Annie naoko ledově a začala zvedat své spodní prádlo.
Ten chlap se někdy chová, jako její manžel. A bůh chraň, aby se stal jejím manželem. Se svou povahou by pravděpodobně už ležela někde v příkopě.
Ne, na tohle rozhodně nemysli! Stačí, že tě táta seřeže, jen co se to dozví. Paráda.
"Tak zábava, jo? Myslel jsem, že jsem si vybral správnou sestru Howardovou. Teď mi ale přijde, maličká, že ses trochu poangiskovatěla a nesluší ti to. Vůbec." David se natáhl a plácl ji přes zadek, aniž by přestal potahovat.
Jen vyjekla. "Kdybych byla Angie, tak ti za takové řeči jednu vrazím. A hlavně s tebou vůbec do postele nevlezu." pronesla sladce a začala se oblékat. Ačkoliv měl své tělo téměř dokonalé, protože přímo božské tělo měl jen Regulus Black, tak jí někdy opravdu dokázal vytočit.
"Odjíždíš, drahá?" zeptal se David a zdlouhavě si prohlížel její tělo. Byl nadšen z toho, že konečně měl opět něco, po čem tak šíleně prahl arogantní sobec Black. Bylo to jako by se znovu opakovala minulost.
Howardová byla tak krásná, že kdyby jí spatřily bájné sirény, vlasy by se jim pravděpodobně na hlavě ježily a dobrovolně by si rozdíraly hlavu o kameny, jen aby se na ni nemusely dívat. A on měl to potěšení. S velkým potěšením ji přebral Blackovi.
"Došlo mi již čtivo a vypila jsem ti celý bar. Myslím, že mě tady již nic nedrží." zamumlala s úsměvem a natáhla se, aby ho kousla do ušního lalůčku. "Leda, že by si věděl o něčem, co by mě mohlo přinutit změnit názor." pronesla laškovně a zajela mu prsty do jeho krátkých vlasů.
"Věděl bych o něčem, co tě přinutí vzlykat slastí, hnědovlásko má." Chytil jí prudce za ruce a přitáhl si ji na své tělo.

Měl pravdu. Annie se nakonec zdržela opravdu o něco déle, než měla v plánu. David, když měl své lepší chvilky, dokázal být přímo neodolatelný. A Annie si chtěla vynahradit to pro ni nepříliš úspěšné milování, při kterém neustále myslela jen na Blacka. Tak jako již několikrát před tím. Teď se však cítila uspokojeně a sebevědomě.
A to přesně potřebovala pro tento večer. Do jižní části Anglie nevkročila již přes měsíc a půl. A teď seděla v krásné černé limuzíně a zrovna ne příliš pohodlně seděla na klíně hraběte Mannerse.
"Jsi připravena čelit všem pomlouvačným matronám?" zavrněl do ucha starší sestře Howardové její doprovod, který ji bez obtíží sundal ze svého klína a upravoval si vázanku.
Zrovna se pomalu plížili londýnskými uličkami na premiéru nového filmu, po kterém měla následovat i večírek pro vybranou společnost.
"Buď bez obav. Nedám se sežrat zaživa." odvětila s klidem a upravila si záhyby na svých zelených šatech, které opravdu více ukazovaly, než zahalovaly. Šaty ji vepředu končily těsně v půlce stehen, zatímco v zadu byly dlouhé až do půlky lýtek. O tom, že je neodolatelná, se již přesvědčila. Davidovi nepokojné prsty cestou prozkoumávaly její napěchovaný výstřih.
"O tom jsem přesvědčen, kotě. Jen tě připravuji na to, že by ses mohla setkat s někým, kdo by tě mohl trochu vyvézt z míry."
" Buď bez obav. Christian Grey je bohužel jen smyšlená postava z románů. Přesto, kdyby se zde náhodou objevil, tak přísahám, že se nenechám přivázat ke kříži." ironicky ho setřela. Mimo to, že svůj volný čas trávila především u Davida, tak stihla podlehnout mánii Padesáti odstínů.
"Jasně. Uklidnila jsi mě." pronesl trochu nechápavě. Měl na mysli Blacka, ale již nestačil nic zmínit. Dveře se na straně otevřely a prostor zaplavil hluk mikrofonu a blesky z fotoaparátů.
" A KDO JE DALŠÍ SLAVNOU OSOBNOSTÍ, KTERÁ SE ZÚČASTNÍ HOLLYWOODSKÉHO TRHÁKU ROKU? A ANO, JE TO HRABĚ MANNERS, z NORTH YORKSHIRU. A NENÍ SÁM!"

David elegantně vyklouzl z limuzíny a nechal se ihned zvěčnit několika fotografy. Pak se otočil a nastavil ruku, tak aby se i jeho doprovod mohl představit celé Anglii. Nejprve se na chodník okouzlivě snesly dlouhé nohy a až za nimi následoval zbytek. V momentě, kdy se Annie ocitla na červeném koberci, se rozhostil šum.
"JE TO VELMI NEČEKANÝ DOPROVOD! LADY HOWARDOVÁ V DOPROVODU HRABĚTE MANNERSE!"

Automaticky se usmála do stovek objektivů a zavěsila se do Davida, který vypadal se s sebou náramně spokojeně.
V sále bylo již rušno, ale nikdo, kdo by měl Annie vyvézt z míry, tam nebyl. Ani její otec, ani žádný Black a domnělý Christian Grey už vůbec. Pohodlně se uvelebila vedle Davida.

Večírek neproběhl již tak hladce jak si představovala. Jakmile jen vstoupila ve své provokativně ležérní "róbě" do prostorného sálu, ihned na ní utkvěly veškeré pohledy přítomných.
Ohlašovat, kdo to vlastně přišel, bylo zbytečné. Přesto se tak stalo: " Hrabě Manners v doprovodu lady Howardové." Nicméně přesně to očekávala. Byla pryč měsíc a půl a to vyvolalo rozruch. Pomalu sešli ze schodiště a David jí uctivě políbil na ruku.
"Prý byla ve Skotsku." promluvila tiše jedna silně napudrovaná matrona, která se skrývala za péřovým vějířem. Nedala se přeslechnout. Lady se na ní pouze vlídně usmála a uklonila se.
"Já zase slyšela, že byla v Karibiku na jachtě s kupou polonahých striptérů a s princem Harrym!" pronesla šeptem blondýna Anastázie.
"Jak skandální!" vykřikla třetí baronka a zděšeně si odfrkla.

Annie měla co dělat, aby se hlasitě nerozesmála. Najednou měla opravdu chuť si zajet k moři.
"Oddychla jsem si. Už jsem si myslela, že mě někde leze ven spodní prádlo a ono jde pouze o to, že jsem byla někde na moři!" pošeptala Davidovi a rozesmála se.
"To nic, drahá. To víš, jsi jen adeptka na svržení celé monarchie." rozesmál se i David. "Královna by tě měla dát zatknout za to, jak jí kazíš vnuka!"
"To mi nemůže nikdo dokázat! On jel přeci dobrovolně." Se smíchem se bránila a postupovala dál do sálu. "Navíc to byla jeho loď! Teda… aspoň jsem to takhle četla."
"Pokud by tě královna nechala uvěznit v Toweru, můžeš si být jistá, že se budu brodit i v blátě, jen abych přísahal, že ses nehnula ze Skotska ani nohou a že jsi mě důkladně obšťastňovala celou tu dobu."
V tom momentě se oba zastavili. David si ho všiml jako první. Annie o sekundu později. A o ještě jednu mikrosekundu později si všimla ještě jedné postavy. ANGIE se na ní dívala se stejně překvapeným obličejem jako ona na ni.

"Ann, rád bych tě představil svým přátelům." chytil ji za loket a doslova ji odtáhl na druhou stranu sálu, protože najednou celá zcepeněla. "Mí drazí přátelé, chci vám představit perlu tohoto večera, jež na mé pozvání přispěchala ze Skotska, aby znovu ochutnala chuť plesů. Přivítejte prosím zde lady Howardovou, mou krásnou přítelkyni." Annie se uctivě pozdravila se všemi, koho jí David představil.
Bojovala s nutkáním se otočit a sledovat upřeně svou sestru, která byla dokonale opálená. No, nebude si přeci nic nalhávat. Hlavní roli hrál obr, který stál stranou a upřeně ji pozoroval ledovým pohledem.
"Děkuji za milé přivítání, ráda jsem vás poznala." promluvila už posté s papaláši, kteří obchodovali s Davidem.
Až poté si znovu dovolila otočit. Regulus Black na ni zíral s takovou zlobou, kterou u něho ještě neviděla. V tom momentě jí David objal kolem pasu a políbil. Vyhrál.

Angie nepřijala nabídku Siriuse jít na večírek společně. Šla sama, pro jistotu. Přeci jen si teď jako slečna dělala, co se jí zachtělo a hlavně, byla z něj pořád nesvá, momentálně z těch lidí. Nebyla připravená se s ním někde objevit. Nevěděla přesně jak se má k němu chovat po tom všem, co spolu krásného zažili. Navíc měla v paměti ty fotky z jejich výletů.
Sirius se choval přesně tak, jak se domluvili. Nechali si to pro sebe jako své velké tajemství. Na veřejnosti se chovali zdvořile, jak se očekávalo od sousedů. Potajmu a v soukromí si užívali výletů za město a v častých návštěvách barů.
Ještě před deseti vteřinami Siria Angie ironicky setřela před jeho rodinou. Ještě před pěti sekundami si vyměnili škádlivý pohled, který nikdo jiný nemohl zahlédnout. Ještě vteřinu poté si Regulus utahoval ze svého bratra. I hned potom se objevila její sestra. A ne sama.
"Annie?" pronesla překvapeně a ztuhla.
"Ach můj bože!" zaslechla za sebou hlas Walburgy Blackové a pak následovalo jen ticho.
Váhavě se podívala na svou sestru. Odpustila ji? Začala v to doufat, sestra jí zaregistrovala a vypadala zmateně a pak se zlehka usmála. To bylo jasné znamení, že…
Annie se odvrátila a nechala se odvézt na druhou stranu.
"Neodpustila." hlesla a snažila se zaplašit slzy deroucí se z jejích očí. Annie dala přednost muži před ní. Ale přeci si to zasloužila. Zradila ji. Sirius jí potají vzal za ruku a lehce stiskl. Povzbudivě se na ní usmál. Nejraději by ho objala. Ale musí si počkat. Minimálně do konce večera. Znovu se usmála.

Regulus zíral na Howardovou bez výrazu. Slyšel, že na něj matka mluví, ale nevnímal co. Byl vzteky bez sebe. Vlastně ze začátku ne.
Vypadala úchvatně. Takhle ji chtěl vidět před měsícem a půl na zasedání lordů. Usměvavou, svůdnou a s rozpuštěnými vlasy. Bože, její rozpuštěné vlasy ho přiváděli do extáze. Vlastně oprava. Přiváděla. Přelétl zrakem na Angie. Byla stejně úchvatná a bradu držela jako královna. Podíval se na svého bratra. Opětoval jeho pohled. Bože, nestál o soucit!
"Žena je často rozmarná, hloupý, kdo důvěru v ní má." zacitoval Regulus a vypil do dna skleničku whisky.
"Ale? Koukám, že tady má někdo rád citáty. Zřejmě se velmi nudíte, možná byste mohl poprosit bratříčka, aby vás vyvedl někam do společnosti nebo aspoň koupil lektvar na protivnost." začala si ho dobírat Angie, ale zarazil ji prudký stisk Siriovi ruky. Všimla si výrazu obou bratrů. Pochopila.
"Kdo je autorem?"
"Stendhal," odmlčel se Regulus. "A vlastní zkušenost!" dodal a skleničku rozdrtil v mohutné pěsti.

V ten moment David vyslal vítězný úsměv směrem k Blackům a políbil její sestru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni pokud si tady byl/a

Click
neclick..

Komentáře

1 Elizabeth,Ella Elizabeth,Ella | 5. března 2014 v 21:43 | Reagovat

Prosím další kapitolku :(

2 Scorpio Scorpio | Web | 5. srpna 2014 v 14:19 | Reagovat

Ahoj,
byl/a jsi přidán/a na seznam neoficiálních autorů fanfiction na adrese http://archivpovidek.blog.cz/1408/seznam-hp-ff-4
S pozdravem
Scorpio za tým B.U.N.C.R.u
*B.U.N.C.R. (Bookcase of Unofficial Creators) je amaterský blog tří adminek, které se snaží dát dohromady co největší počet blogařů/pisálků. Pokud máš nějaký tip, byli bychom rádi za tvou pomoc.

3 LillyPotterml. LillyPotterml. | E-mail | 15. března 2015 v 8:23 | Reagovat

Takže. Ako aj na druhom blogu.  Prosím O ďalšiu kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama