35.kapitola 2/2

22. února 2012 v 20:00 | Aňulka + Annie |  Růže z Norfolku
Tak a druhá část... Tak si říkám... Je to tak zamotaný, že už brzo musí přijít rozuzlení... A s rozuzlením... přijde jistě konec... Myslíte, že bude šťastný? Zůstane Angie s Charlesem, nebo se vrhne za mužem, který ji opravdu miluje... Tak moc, že je ochoten to i připustit... A co Regulus? Ta rozdvojená, vášnivá hora svalů, co je zatrpklý a mermomocí se snaží odolávat pokušení....
Čtěte dál a dozvíte se... Annie

Annie se probudila, když už slunce svítilo v plné kráse. Chtěla rychle vyskočit z postele, aby zjistila, jestli nepromeškala snídani, na které byl jistě i Regulus, ale jakmile se o to pokusila, bolest hlavy ji naprosto ochromila a vrátila její tělo zpět do polohy ležící.
Asi tak od osmi večer si nic nepamatovala. Jediné, co ji silně utkvělo v paměti bylo, že se s Regulusem líbala. Ovšem byla na vážkách, jestli se jí to jen nezdálo.
Proto se rozhodla, že se nebude chovat nijak jinak, než normálně. Rozhodně se ale Reguluse nebude ptát. Když se podívala naproti na velké hodiny, bylo jí jasné, že snídani už promeškala. Nemohla si nalhávat, že není zklamaná, byla, ale asi to tak mělo být. Zkrátka ho neměla vidět.
S opatrnou pomalostí vylezla z postele, zkulturnila se a rozhodla se jít vyhledat Angie. Než vyšla z pokoje, pomocí hůlky si sbalila.
Už už se málem vydala za Angie, když ji z myšlenek vyrušil dupot nohou. Otočila se a uviděla Gaiu a Timmyho, jak k ní tryskem letí. Gaia v rukou držela plyšového jednorožce a vlásky jí vlály a Timmy zase měl oblečené botičky naopak. O vteřinu později bylo vidět, jak Regulus vykoukl ze dveří a když je zmerčil, vydal se rychle za nimi. To už byl dupot ale docela jiného kalibru.
Mezitím obě děti stačily doběhnout k Annie, loučily se s ní, říkali, že je táta Sirius veze zpátky do domova a prosily ji, aby je přišla s Angie navštívit.
Annie to samozřejmě přislíbila a pak Timmymu přezula boty. Vmžiku byl u nich Regulus.
"Říkal jsem vám, že mi nemáte nikam utíkat!" zamračil se na ně. "Hezky se teď vrátíte do pokoje, obléknete si kabáty a vezmete batůžky, aby vás Sirius mohl odvézt." rozkázal jim a obě děti se vydali do pokoje velmi sklíčeně. Věděly ale, že nemá smysl otci odmlouvat, to nikdy nezabralo.
Annie to všechno jen pozorovala a připadalo jí, že Regulus je moc zlý. Nějakou dobu s těmi dětmi byla, ony nikdy neodmlouvaly, koneckonců kdo by muži Regulusových rozměrů a chování odmlouval? No, jedině někdo z Howardových.
"Gaio, Timmy!" zavolala na ně. "Pojďte sem zpátky." řekla a děti se okamžitě rozradostnily.
"Co to provádíte?!" sykl na Annie Regulus.
Odpověděla mu se stejným tónem. "Myslím, že i Angie by se chtěla s nimi rozloučit. Navíc jsem si všimla, že nejste schopen Gaie učesat ani vlasy, takže se toho ujmu. Nachystejte kabáty a tašky a za dvacet minut se sejdeme dole." Pak vzala děti za ruku a vedla je k pokoji, kde byla Angie.

Angie seděla za kosmetickým stolečkem v Charlesově ložnici a líčila se. Na sobě měla jedny z nejlepších svých šatů, značku Roberto Cavalli. krk jí zdobil diamantový náhrdelník od Cartiera, ale i tak se cítila docela mizerně.
Dnes, až skončí tento novoroční bál Charlese Gordona, se s ním rozejde.
Bylo rozhodnutá, cítila to tak a věděla, že Charles by nikdy nechtěl, aby dělala věci, které nechce, měl ji rád tím nejméně sobeckým způsobem, jakým to šlo. Toho si na něm cenila, za to měla ráda a právě proto se cítila mizerně.
Měla chuť tam ani nejít. Co jí bylo po tom, že bál už dávno začal? Nechala si tu výsadu králů a přijde později. Přestože královnou nebyla, nebyla už ani lady. Ale to jí vadilo nejméně.
Neměla čas na to přijít dříve, balila. A slabošsky až poté, co Charles odešel za hosty.
Když na sebe pohlédla do zrcadla, připadala si jako jablko. Zvenčí nádherné, s krásnou barvou a přímo k zakousnutí, ale uvnitř to všechno uhnívalo.
Zrak jí spočinul a několika papírech a klíčku. Dárek od Charlese. Dostala k Vánocům nádherný zámek ve Skotsku, s obrovskými pozemky, na nichž bylo i krásné jezírko ke kterému vedla cestička a bylo tam tak nádherně…sakra, už jen z vděčnosti by s ním měla zůstat! Ale nemohla.
Když vešla, bál byl v plném proudu. Očima našla Charlese, zrovna se s velkým prožíváním bavil s Beatou, smáli se společně a okolí si prakticky nevšímali.
Angie nepocítila žádnou žárlivost. Ba naopak, její první myšlenkou bylo, že jim to spolu sluší a na tváři se jí mihl úsměv.
"Přeji příjemný večer, sestro." uslyšela za sebou. Annie v dlouhých černých šatech s obrovskou rudou mašlí pod prsy a odhalenými zády vypadala skvěle.
"Díky, ale nemyslím si, že bude příjemný." řekla Angie, dívajíc se na Charlese s Beatou. Pak se prudce otočila na sestru, vzala si její skleničku, kterou držela a napila se. "A co naši bratři jak se patří, už dorazili?"
"Zahlédla jsem Siriuse s doprovodem, Reguluse nikoliv." poznamenala Annie a nepřítomně se rozhlédla po sále. Regulus v nedohlednu.
Zato Angie zbystřila Siriuse, jak do sebe nalévá jednu skleničku za druhou. Rozhodla se, že ho po dobu bálu nechá na pokoji, ostatně nejdříve si musí vyřešit svou záležitost s Charlesem.
"A mamka s taťkou?" ptala se znova sestry.
"Nedorazili. Mamka už moc kvůli Kaliforňanovi nechce nikam chodit, to přece ale víš." Annie si sestru změřila podezíravě očima. "Je ti snad něco?"
Angie zavrtěla hlavou. "Ne, ne, jen jsem zapomněla. Mám toho teď tolik…"
"Čili plnou hlavu vévody Siriuse Blacka." Annie to neřekla nějak výsměšně, ona zrovna svou sestru chápala úplně nejlépe.
"Taky." přikývla Angie a zadívala se za sestru. "Vysoká černovlasá kráčející hora se zapšklým výrazem a blonďatým bonbonkem vedle sebe. Hádej třikrát, kdo je to?" usmála se Angie.
Annie se ani neotočila. "Aha, tak už se taky uráčil dorazit."

Sirius si doprovod sehnal jen proto, aby nepřišel sám a nevypadal jako ubožák. Stálo ho to přesně 500 liber. Za kvalitu se totiž platí. Dotyčná měla perfektní šaty a vypadala, jako by se do téhle smetánky narodila. Děvka na úrovni.
Sledoval ji, jak se baví s ostatními, usmívá se, kdy se má usmívat, tváří se pohoršeně, když se tak tvářit má a tak dál. Bylo to vyšší rusovláska, velice pěkná, ale Sirius s ní žádné jiné úmysly neměl, přestože ho cestou na bál k nim neustále vyzývala. Skončí bál, naloží ji do taxíku a pošle hezky šupem do Londýna a bude rád, když už ji nikdy neuvidí.
A poté hezky sám odjede domů.

Regulus byl protivný od chvíle, kdy vešel do sálu. Ba ne, vlastně už od chvíle, kdy se začal na tento bál připravovat.
Už ho to nudilo, nudilo ho všechny. Všechny ty blondýny z klubu slepic, všechny večírky, svatby, dokonce i jeho práce už mu nepřišla tak záživná. Jakž takž ho držely děti a to bylo vše. Táhlo mu 29 a měl pocit, že cokoliv si přál mít, má a jeho život postrádá smysl.
Vlastně jedno ještě neměl. Ještě nezkusil, jak chutná Annie Howardová nahá v jeho posteli. Když se rozhlédl, aby se jí to třeba pokusil navrhnout, uviděl, jak se baví s Davidem Mannersem.
Jak toho chlapa nesnášel. Zčásti proto, že mu neustále lezl do zelí vzácné odrůdy s názvem Howard, ale z velké části také kvůli minulosti. Jeho láska…jeho jediná láska, žena, kterou kdy skutečně miloval a chtěl vzít, jej opustila kvůli tomuhle kreténovi. A pak, jednoho dne…ale ne, nemůže na to myslet!
Annie jí byla tak podobná a přesto jiná. Obě měly hnědé vlasy avšak Annieiny se leskly po mědi a zlatu, stejně jako ty Angieiny. Obě nebyly příliš vysoké, ale takové akorátní. Jejich tělesné proporce se příliš nelišily, krásné nohy, bříška, vypouklý zadeček a prsa ani malá ani velká.
Když nad tím tak přemýšlel, nechápal, proč se do Annie nemůže zamilovat. Vždyť na ni možná i trochu žárlil a měla na něj určitý vliv.
Uvědomil si, že možná pořád hledá to, co kdysi miloval. Ale ona už tu není a Annie Howardová byla povahou úplně jiná. Pochopil, že on se nesnaží zamilovat si její povahu pro její originalitu, ale spíše je porovnává a hledá nuance, které chápe jako chyby. Ale to nejsou chyby, to je Annie.
Za další Annie nebyla jednotného charakteru. Dokázala být stejně výstřední, jako nenápadná. Tichá, jako hlasitá. Divoká, jako klidná. Vzpurná, jako pokorná. Buď to byl oheň nebo to byla voda, ale nikdy nic mezi tím.
Ty šaty jí nesmírně slušely. Musel si s ní zatančit alespoň jednou. Aby se mohl dotknout její nádherných zad, které ho provokovaly k myšlenkám, které chtěl uskutečnit, jakmile se jí zmocní coby milenec.

Angie neponechala nic náhodě. V nestřežené chvilce si zašla pro tašku a vloupala se do Siriova auta pomocí kouzla. Hodila si tam tašku a rozhodla se, že půjde vyřešit tu věc Charlesem.
Našla ho opět ve společnosti Beaty, byli spolu snad celý večer.
"Charlesi, můžeš na moment?" usmála se a jemně ho odtáhla pryč.
"Copak, děje se něco, Angie?" ovinul jí ruce kolem pasu.
"Já..." odmlčela se, rvalo jí to srdce, že mu to musí říct. "Nechci ti lhát, Charlesi. Budu doufat, že to pochopíš. Já jsem zkrátka až po uši zamilovaná do Siriuse Blacka a tímto vztahem ubližuji tobě, ale i sobě. Už z tebou nemůžu dále být, bylo by to ode mě nefér. Nezlob se."
Charles se konejšivě usmál. "Jsi pro něj až moc dobrá, víš? Nezaslouží si někoho jako ty, to je můj názor. Ale pokud s ním budeš šťastná, přeju ti to. A asi to znamená, že se rozcházíme, viď?" zasmál se, aby to nějak odlehčil.
"Nikoliv! Vždycky jsme byli spíše víc přátelé. Akorát od nynějška už bez výhod." usmála se na oplátku.
"A to mě skutečně mrzí." posmutněl. A pak se oba rozesmáli. "Věnujete mi poslední tanec, slečno Howardová?" uklonil se jí a nabídl ruku.

Annie sledovala Angie, jak tančí s Charlesem a ještě několika páry závěrečný tanec a zrovna se to chystala zabalit, když ucítila, jak jí něčí jemná horká ruka přejela po páteři odshora dolů - resp. až tam, kde sahal výstřih.
Nepotřebovala být jasnovidka, aby věděla, kdo to má na svědomí. Zaprvé tohle si dovolil jen jediný muž takhle veřejně mezi smetánkou - a to ten, který na ní vůbec nedbal - a zadruhé jeho přítomnost vždycky bezpečně poznala. V jejím těle se totiž vždy spustil požár a začaly houkat alarmy.
"Nezatančíte si se mnou, lady?"
Pomalu se otočila. "Copak může za tu vaši změnu chování, vévodo? Na Adelaidině svatbě jste se nemohl dočkat, než se mě zbavíte a teď tu na mě děláte oči kvůli tanci. Máte rozdvojenou osobnost?"
Aniž by odpověděla, vzal ji za ruku na parket a začal tančit. Jednu dlaň položil na její záda a užíval si toho doteku.
"Nejspíš, lady, ale za to můžete vy. Já naprosto šílím z vás…" řekl a začal jí rukou po zádech jezdit.
Annie ho vmžiku pustila. "A dost! Vy buď na něčem jedete nebo jste opravdu šílený. Buď chcete nebo nechce, ale nemůžete jeden den chtít a druhý nechtít. To je na hlavu, odcházím!" procedila skrz zuby a rychlým krokem odešla pryč.

Sirius byl lehce opilý. Věděl, že by řídit neměl, navíc v noci, ale nechtěl zůstávat přes noc. Ta myšlenka, že v tom stejném zámku je i Angie s Charlesem a nejspíš si to rozdávají, ho ničila.
Svůj doprovod už nechal odvézt do Londýna a sám se vydal ke svému autu. Sako držel v ruce, košili měl napůl rozepnutou, z toho alkoholu mu bylo vedro. I přestože lehce sněžilo.
Posadil se do auta, zapnul si CD od Ramstein, na navigaci zadal adresu svého bytu v Londýně, zapnul pas a pak málem dostal infarkt.
"Dobrý večer, vévodo. Jedete domů? To jsem ráda, svezete mě." Angie Howardová se vynořila odnikud a cpala se na přední sedadlo vedle něj.
Na chvilku, než ho málem zasáhla nohou do hlavy, si myslel, že má vidiny.
"Co tady děláte?!" obořil se na ni. Její přítomnost se mu vůbec nehodila. Zařekl se, že ji nechá být a ona mu to takhle komplikuje.
"Jedu s vámi domů." odpověděla klidně.
"Slečno, vystupte si a to ihned. Copak nechápete - nevidíte - že s vámi už nechci nic mít? Už prostě ne. Nezáleží mi na vás, už s vámi nechci spát, tak se hergot běžte bodnout a vypadněte z tohoto auta. Nechci s vámi strávit už ani minutu."
Angie se zarazila. Nemluvila z něj opilost a tvářil se velmi vážně. Myslel to vážně. Ach bože! Jak moc ji to zranilo…už ji nechtěl.
Stěží zadržela slzy. "Ale vy…řekl jste mi, že mě máte rád."
Vypadala, že se každou chvílí zhroutí. Ale takový pocit měl i on o své osobě. Proto se rozhodl uchýlit ke lži, k té nejhorší lži, kterou kdy řekl. "Nebyla to pravda, vy jste tomu snad uvěřila?" zeptal se výsměšně, přičemž chápal, jak moc ji zraňuje a že mu tohle nikdy neodpustí. Ale takhle to bylo lepší, bude lepší, když ho bude nenávidět, protože on s ní nemohl být.
"Sbohem." řekla Angie, vzala si svou tašku a vystoupila.

Přestože byla nedělní noc, Angie v Londýně našla bar, který byl otevřený. Poté, co sama ve svém autě přijela do Londýna, neměla chuť na nic jiného, než na skleničku. A bylo jí jedno čeho, hlavně, ať to utopí její žal.
Byla tam sama s barmankou a nasávala. Teď už neměla nic. Možná jediné, co jí tak pošramocené zbylo, byla její hrdost.
Angie byla nedaleko hotelu, kde měl Sirius byt. Dokonce měla pocit, že kdesi zaslechla, že Regulus jej má hned vedle. Zaplatila v baru a s taxíkem se tam vydala.
Možná ji zranil, shodil na kolena, ale neměla v povaze se vzdát. Když už kvůli němu přišla o tolik, dostane ho stůj co stůj. To jí dluží.
V silně podnapilém stavu vystoupila z auta a řekla řidiči, že na ni nemá čekat. Skoro se připlazila k recepci a zeptala se, kde mají pokoj Blackovi.
A když jí to recepční odmítla říct, posadila se na koženou pohovku v hale a čekala na vhodnou příležitost.
O chvíli později recepční někam odběhla a úplně na Angie zapomněla. Ta vyskočila, jenže málem upadla, protože neudržela rovnováhu.
Po špičkách došla k počítači na recepci a napsala Black. Bingo! Měli koupená prezidentská apartmá. Čekala snad něco jiného?
Zamířila k luxusnímu výtahu a zmáčkla nejvyšší číslo. Posadila se na zem výtahu a sundala si střevíčky, na kterých nedokázala udržet rovnováhu. Liftboy se na ni zmateně díval.
Po chvíli výtah dojel až nahoru a ona vystoupila. Rozhlédla se po chodbě, kde byly jen dvoje dveře a zamířila hned k těm prvním. Párkrát zakopla a upadla, ale začala se tomu smát jako šílená.
Pak zaklepala na první dveře. Otevřel jí Regulus a Angie, která se opírala o dveře, mu vpadla přímo do náruče.
Na sobě měl jen tepláky ve kterých asi spal a zatvářil velmi překvapeně.
"Nemůžete najít cestu domů, slečno Howardová?" zašklebil se.
"Proč mě nechce?!" rozhodila rukama Ang a málem se s pláčem složila. Regulus se na ni nejdříve zmateně díval a až pak pochopil, o kom mluví. Mezi tu dobu se už Angie sebrala. "Když ne on, tak alespoň vy." řekla hlasem, kde najednou nebyl ani náznak opilosti a vrhla se na něj.
Veškerou svou váhou ho přirazila ke zdi, stoupla si na špičky a začala ho zuřivě líbat na krku. Její ruce bloudily po jeho těle až zabloudily k jeho šňůrce tepláků, kterou dychtivě odvázala.Tak moc jí připomínal Siriuse.
Regulus byl překvapen její energií, ale rychle se vzpamatoval. "Jste opilá, přestaňte." řekl, vzal ji za ruku a dal od sebe jako nějaké páchnoucí ponožky.
"Co jsem sakra udělala špatně, vévodo?" rozbrečela se a dívala se mu zpříma do očí. "To už ho ani trochu nepřitahuji, co se stalo s tou jeho žádostivostí? K čemu mi je, že mi každý říká, jak jsem nádherná, když jemu se nelíbím?! Co je na mě tak špatného? Tak jsem o jedenáct let mladší, no a co? To přece není žádná hrůza…já ho chci!" brečela a Regulus ji opatrně soucitně objal. Na tyhle věci moc on nebyl, když to vypadalo někde na víc emocí, než snesl, utíkal.
"Já vás chápu, " řekl. To přesně potřebovala. Pochopení. "Přitahujete ho, možná ani nevíte, jak moc. Doslova po vás šílí, ale rozhodl se na vás zapomenout a nechat vás být, abyste mohla být s někým jiným. Není na vás nic špatného a už vůbec ne to, že jste mladší, věřte mi. Uklidněte se, vyspíte se a ráno bude líp." chlácholil ji a vzal ji do náruče.
"Opravdu se mu líbím?" ujišťovala se se slzami v očích a schoulila se mu v náručí.
"Opravdu a strašně moc. Neznám nikoho, komu byste se nelíbila." usmál se a položil ji na svou postel. Vzal kapesníky v krabičce a podal jí je. Jeden vytáhl a setřel jí z tváří rozmazanou řasenku.
"A vám se taky líbím?" zeptala se a trošku ho tím zaskočila.
"Jste nepochybně nádherná, ale já…víte, mě víc přitahuje vaše starší kopie, " přiznal.
"Pochopitelně. Za tenhle exces mě asi nebude nosit na rukou." posmutněla Angie a z očí se jí spustil další proud slz.
"Nic se nestalo, nic jste neudělala, kromě toho, že budu mít na krku asi pěkný cucflek." usmál se a ona si sundala šaty. "No, jen do toho, slečno…mě to přece vůbec nevadí, jednou budeme rodina." zamračil se na ni a rychle vstal, aby byl od ní co nejdál.
"Pardon, " zčervenala a přetáhla přes sebe peřinu. "Ona mě zabije, až se to dozví, " vybuchla v hysterický pláč.
"Lady Annie se nemusí nic dozvědět, není totiž co. Teď se vyspěte a ráno si promluvíme, " řekl Regulus a dal jí pod hlavu polštář.
Staral se o ni jako o mladší sestru, kterou musí chránit. Byla tak moc krásná, ale neměla to něco, to, co měla Annie. A byl si jist, že právě to něco má Angie pro Siriuse. A tak to mělo být.
"Švagrová, " zašeptal, když začala tiše oddechovat a vydala se do říše snů, s úsměvem odešel.
Neslyšela ho, ale to nevadilo. Věděl, jakou má pro ni Sirius slabost. Přestože si teď hrál na mučedníka a Regulus věděl, že jeho bratr má nesmírně pevnou vůli, rovněž věděl i to, že jí neodolá. Lásce se odolat nedá. Můžete mít sebelepší výzbroj, zbraně a stejně vás zasáhne přímo do srdce. A také věděl, že jednou přijde nevyhnutelné.
Cesta bude hodně trnitá, ale bude to stát za to. Nepochyboval.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Space Space | 1. března 2012 v 22:12 | Reagovat

Tuhle povídku jsem našla náhodou a okamžitě jsem si jí zamilovala! Musela jsem jí přečíst najednou, jinak to prostě nešlo :D ... a doufám, že další kapitola bude dřív než za půl roku ;)

2 TheEliska007 TheEliska007 | Web | 9. března 2012 v 19:04 | Reagovat

Krásná povídka! Totálně jsem si ji zamilovala! Těším se na další kapitolu!
Zapomněla bych zmínit, že máš překrásnej blog!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama