35.kapitola 1/2

21. února 2012 v 20:00 | Aňulka + Annie |  Růže z Norfolku
Tak a po nekonečně dlouhé odmlce, tady pro Vás máme další pokračování k Růžím.. Nikdo to zřejmě ani neočekával, takže si to užívejte... a my pro vás se sestřičkou vytvoříme další pokračování o příběhu dvou neúnavných sester, komplikovaných mužů a hormonech...
Vaše Annie (tentokrát jsme si tuto kapitolu střihly na půl...)

Ten den byl přenádherný, Jemně sněžilo, ale ihned to zase tálo.
Adelaide zářila jako cenný drahokam a Jacob ji držel takovým způsobem, jako by se obával, že mu uteče. Ale Adelaide se na něj vždycky usmála tak, že nevěděl o světě. Několikrát ho pohladila palcem po dlani a on mohl touhou vyletět až do ovzduší. Bylo mu celkem jedno, jak dlouhý bude obřad dlouhý, hlavně když už bude jeho a bude šťastná. Její bratři byli jako tlupa T-Rexů. Nedovolili jim být spolu o samotě, jako by byli v nějakém 15. století. Ulevilo se mu až v okamžiku, kdy mohl políbit svou nevěstu. Vzal její líce do dlaní a neskutečně něžně a dlouze si vychutnával jejich první manželský polibek.
"Proč se na mě tak díváš, Jacu?" zašeptala mu tiše do ucha a dlaň přiložila na hruď svého vyvoleného.
"Pššt, drahá. Uvedl bych tě do rozpaků." Laškovně se na ní usmál a znovu ji políbil. Byl tak šťastný, že když míjel její bratry, nejraději by jim poslal pár zvednutých prostředníčků na důkaz toho, že je už konečně jeho a oni se jim již nebudou muset nikdy plést do života a hlavně už mu nikdo nebude zakazovat vstupovat do její ložnice. Ale aby ji udělal šťastnou, rozhodl se s nimi raději po dobrém vycházet.
Usmál se, když mu na hlavu spadla první várka rýže. Tenhle den bude vykládat svým vnukům po celá léta, ale o tom, na co myslel během obřadu, vysvětlí jen své ženě a to v přítmí jejich společné ložnice.

Annie jen mlčky přihlížela obřadu. Společně stála s Angie na stupínku, obě v nádherných splývavých bílých šatech a usmívaly se jako cvičené opice. Ovšem dvě kouzelné opice. Měly z nich upřímnou radost, konečně jsou svoji. Nesmírně jim to přály. Annie se chtělo brečet, když zahlédla, s jakou láskou se novomanželé poprvé políbili.
"Tak tohle mě zřejmě nikdy nepotká." pronesla si tiše pro sebe, protože co se týče jejího objevu, se dalo předpokládat, že by jí někdy mohl říct ty potřebná slova.
Byl tak moc vzdálený, že se jí nikdy nepodaří přiblížit do stejné galaxie. S trpkostí si uvědomovala, že již dlouho nevydrží usilovat o oboustrannou lásku. Jeho rodinu milovala, oni ji měli stejně tak rádi jako její vlastní rodina a skvěle spolu vycházeli. Znamenalo by to odříznout se i od nich. Ode všech. Pomalu jí docházely síly nebo spíše ji zklamávala psychika. Dá mu poslední šanci, aby se konečně projevil. Aby konečně projevil jakékoliv city k ní. Poslední měsíc.
Pohlédla na muže sedícího v druhé řadě, který zdaleka převyšoval veškeré osazenstvo lavice. On se na ní nepodíval za celý obřad ani jednou.

To Angie se zabývala mnohem jinými věcmi, vesele si pobrukovala svatební pochod a jakmile novomanželé sestoupili ze stupínku, musela je následovat. Sladce se usmála na svůj doprovod. Její doprovod si pouze povzdychl. Uchopil její ručku a opatrně vedl ze schodů.
"Teď jsem si vlastně vzpomněl na tvůj původní plán, Angie." šeptl tiše, když jí pomáhal ze schodů. "Přála sis, abych tě vedl k oltáři." pousmál se tomu. "To bylo ovšem ještě v době, kdy sis přála, aby vedle tebe usínal pořádný chlap a ne ten nafintěný panák v uniformě. Jinak děkuju, za hezký vánoční dárek. Kdo by řekl, že se zadaná žena odváží k takové věci. Klobouk dolů, Charlesovi by se asi zrovna nelíbilo, kdyby obdržel ty fotky, že?"
"Vévodo, vy si na ten směšný nápad se svatbou ještě pamatujete? Nebuďte sentimentální. Mohl jste si dříve uvědomit, že nejsem jako každá žena. I já mám svou představu o vztahu. A ty nevinné fotky…koho by zajímaly, " Krátce se rozesmála. "Skoro každý muž mě už viděl v rouše Evině. Jenom vy, vévodo, jste o tu výsadu navždy přišel. Skoro se mi zdá, jako byste žárlil." Po očku na svého partnera mrkla a přejela mu rukou chlácholivě po paži.
"Bodujete, slečno Howardová. Máte pravdu, každý chlap, co nevidí jaký skvost ve vás je, je slepý. A já jsem král slepců." Sirius úmyslně přešel do vykání.
"Nelichoťte si příliš, vévodo. A usmívejte se, je to svatba. A svatby jsou dokonalou zástěrkou pro nezávazný sex. Alkohol, krásné povolné ženy…" Angie se snažila potlačit špatný pocit, který se jí právě usadil v hrudi. Rozhodla se správně pro Chase? Je neuvěřitelně dokonalý, není žárlivý, není výbušný, je tak klidný. Tak opatrný a hodný.
A Sirius…těch pár momentů, co spolu strávili o Vánocích, ji přimělo přemýšlet, zdali o ni Sirius neusiluje. Tak často se jí vyhýbal, tak něžně s ní promlouval a teď před ní shazuje Charlese.
"Jistě, díky za radu." Křečovitě se pousmál a vyšel ze dveří vyzdobené kaple.

Annie se zavěsila do nabízeného rámě Jaydona a snažila se potlačit zklamání, že se nenabídl dříve Regulus. Tohle ji zrovna na náladě nepřidalo. Ačkoliv byl Jaydon sexy a milý chlap, své srdce svěřila už do jiných rukou, jenže ty s ní ošklivě pohazovaly.
"Promiň, Jaydone. Můj doprovod stojí támhle." Zdvořile se mu vyvlékla a energeticky se zavěsila do Reguluse, který se zrovna chystal s Timmym vylézat z lavice.
"Vévodo, jdete jako na zavolanou." Sladce se na něj usmála.
"Měl jsem za to, že jsem vzal do zaječích včas. Pro příště si budu muset trochu více pospíšit. Jste totiž děsná, lady." Ironicky se zašklebil, ale nijak se jí nesnažil vyškubnout. Jen přidal do kroku, jako by se jí snažil setřást.
"Snažíte se uběhnout maratón nebo nevěstě zašlápnout šaty?" ucedila sladce Annie a štípla ho do ramene, když se nechystal zpomalit.
"Měla jste zamčeno, lady." Prudce se zastavil a ignoroval její utahování si z něho. Pohlédl jí skoro vyčítavě do očí.
"Přikázal jsi mi to…Regulusi." šeptla tiše a Regulus sklouzl pohledem k jejím rtům. Mermomocí ji chtěl znovu políbit. Musí nějak odvrátit zrak. Co je nejlepším způsobem útěku? Jednoznačně útok.
"Copak nemáte vlastní názory? Musí vám je štěpovat někdo zkušenější? Když budete chtít zase poradit, můžete přijít i oblečená." Ušklíbl se a znovu se dal do pohybu. Bylo tak zničující vidět, jak moc mu je oddaná. Nejspíš by udělala všechno, oč by ji požádal. A jemu na mysl vyvstala stovka přání, které by chtěl, aby udělala…
"Jistě, Vaše Milosti. Příště se Vám předem ohlásím." Annie nahodila strnulou masku.
"Annie, " ozval se poněkud plaše Timmy stojící na druhé straně kráčejícího Reguluse. Hádavý tón v jejich hlase ho poněkud vyděsili.
"Copak, zlatíčko?"
"Moc ti to sluší. Žíkali to všichni páni, jen táta se mlačí. Asi se mu nelíbíš, ale neboj. Já s ním plomluvím. A už na tebe nikdy nezvýší hlas, že ne, tati?"
"Timmy!" okřikl ho polohlasem Regulus. Opatrně se vyhnul pohledu lady Howardové,
"Zlatíčko, musíš si s ním promluvit, slib mi to. Půjdeme napřed, budeš mi dělat doprovod?" Znovu se usmála a pohledem ho pohladila. " A ty, se styď. I to dítě vidí, jak nemožně se chováš." odsekla Regulusovi a vydala se k východu. Jeho společnosti měla právě tak dost. Za ten obřad přišla o další sebevědomí.

Regulus tam vzadu stál, jako kůl v plotě. Sledoval ohromeně Timmyho, který následoval Annie a něco jí roztomile žvatlal a ONA se opět smála a hladila ho. Sliboval si, že se bude chovat lépe. Ale to prostě nešlo. Nešlo to, když měl chuť vrhnout se na ni. Nešlo to, když jí měl plnou hlavu. Nešlo to, nešlo to! Nemohl znovu podlehnout svodům ženy, tak podobné jiné. Jiné, která ho zničila. Annie Howardová, ačkoliv moc svůdná, nemá šanci, aby ji miloval. Nemá žádnou šanci. Opět se přinutil k pohybu a doběhl právě v čas, aby se stačil zařadit na své vyhrazené místo a usmát se přímo do objektivu fotografa.
Melanii se ani za mák, nelíbil úsměv svého vnuka, který spatřila na jeho ostře řezané tváři. Nevěstil vůbec nic dobrého.

Po velkolepé svatbě následovala ještě velkolepější oslava. Timmy a Gaia již byli uloženi v postýlkách svou drahocennou babičkou. A jejich hrdí otcové? Sirius právě popíjel více než jednu whisky a Regulus právě učil Clarissu hrát kulečník. Regulus stál za Clarissou, těsně nalepení k sobě a učil jí pár základních triků. Jen těchto pár osob bylo v hudebním salónku, zbytek byl venku v prostorném altánku, kde se tančilo a popíjelo.
Sníh byl odklizen kouzly, takže jim to oslavu jinak neztrpčovalo.
"Pojď si zatančit, kotě." prosil svádivě Chase a přejížděl Angie po bocích rukama Měla krásné krátké šaty vzadu s vlečkou, takže všem vystavovala na obdiv své dlouhé nohy. "A pak se půjdeme podívat po našem pokoji, abych ti mohl ukázat, jak moc se mi líbíš v těch šatech."
"Charlesi, je to svatba mé přítelkyně. Nemám náladu tu hledat volný pokoj." prohlásila Angie a odstrčila jeho ruku bloudící po stehně. Nebylo to tak, že by neměla chuť, ale byl tam Sirius. Ne v nějaké přímé blízkosti, ale prostě tam byl a to stačilo.
"Pojď, bude se ti to líbit. Jsi k sežrání, když se mi snažíš odolávat." přitáhl si ji k sobě blíž a vytáhl na parket.
Angie si povzdechla, byl tak neodbytný. "Miláčku, tohle je svatba, ne mejdan na nějaké koleji. Teď prostě ne." zamračila se na něj a snažila se ignorovat pohled Siriuse, který je sledoval z druhé strany sálu. Pohrával si se skleničkou s ledem a pozorně sledoval Charlesovy ruce.
Charles si rovněž povzdechl. Jeho přesvědčovací schopnosti byly výtečné, ale znal Angie natolik, že pokud řekla NE, skutečně to tak myslela a nic a nikdo s ní nehnul. "Tak dobrá, jak chceš." zašeptal a lehce jí kousl do ušního lalůčku. Všimla si, že Sirius přivřel oči a zamračil se.
Tančila s Charlesem a přitom se dívala na Siriuse. Tušila, jaký má asi výraz. Lítostivý, omlouvající se, jako by snad k vévodovi Blackovi vysílala pomocí tváře omluvu, že se svým přítelem tančí.
Angie věděla, že je v tom až po uši. Věděla, že s Charlesem nedokáže už moc dlouho být, její srdce s tím nekorespondovalo. Ale Sirius se choval od jejich zimního výletu zvláštně. Nepálil za ní, nesváděl ji, jen ho občas přistihla, jak se na ni tím svým nic-neříkajícím výrazem dívá. To ji mátlo.
Když tanec skončil, Angie řekla Charlesovi, že ho bude čekat v zimní zahradě. Chtěla si ujasnit jak jí s ním je, co vlastně od sebe chtějí, než se definitivně rozhodne.

Annie tančila dlouho se všemi bratry, bratranci, synovci a vším možným co bylo ještě použitelné pro tanec. Snažila se zapomenout, jak dneska vyjela na Reguluse. Vlastně nic neuděl, už by si na to měla přeci zvykat. Proto toho hodně vypila. Proto jí vůbec napadlo, že by se mu měla jít omluvit. Na cestu si ještě vzala lahvinku sektu a dvě skleničky. Možná by jí mohlo být ku prospěchu, kdyby ho pozvala do vířivky. Trochu se jí už pletly nohy, proto si sundala střevíčky na vysokém podpatku. Vzala si je pod paži a potichu se plížila do hudebního salónku. To co zahlédla, jí vyrazilo dech. Našla Reguluse, jak objímá Clarissu, tiskne se k ní a pomalu jí pomáhá pohybovat s tágem. Přitom se usmíval a úmyslně pohyby protahoval. Chtěla vycouvat nenápadně ven, ale Regulus zvedl hlavu. Usmála se a zacinkala skleničkami o sebe. Clarissa zvedla hlavu a vítězně se usmála.
"Nazdar, tak jsem si říkala, kde asi vězíte. Chtěla jsem si přiťuknout, ale asi se bavíte jinak. Můžu se přidat?" zahodila boty a položila skleničky doprostřed hracího stolu.
Střih jejích šatů byl obdobný jako ten Angiein, tak Regulus neměl šanci její nohy přehlédnout.
"Lady, nemyslím si, že by to bylo vhodné. Nemohu doučovat dvě žačky najednou." prohlásil s úsměvem Regulus a trochu poodstoupil od Clarissy.
"Nepotřebuju učitele, učím se dobře sama. No tak, jedna nevinná hra. Dáte si bublinky. Mají jich tam spousty." Znovu se usmála a přejela si jazykem přes rty, Rozpustila rty a nalila plné sklenice šampáňa.
"Máme už rozehranou hru, přistěhovalče. Smůla." rozesmála se Clarissa a přejela rukou přes tágo.
"Jen jednu hru. A bublinky." Jednu sklenici dala jemu do ruky a druhou vrazila Clarisse, kterou trochu polila. "Jej, pardon. To ty bublinky. Lezou pěkně do krve. Mršky. Tak teda na hru a na Adelaide." prohlásila přípitek a sama se uchopila láhve sektu. Čtvrtku do sebe vypila a pak se natáhla pro jiné tágo u stěny.
"Jste opilá, lady." konstatoval Regulus a snažil se jí vytrhnout tágo z ruky.
"To byste toho měl využít. Hrajme." pronesla a snažila se nevybuchnout potlačovaným hněvem. Ona se mu ještě chtěla jít omluvit. Pořádně se rozmáchla a tágem strčila lehce do Clarissiného ramene.
"Ach, jsem to ale nešika. Nestalo se vám nic?" Zaujala bojovný postoj a málem Clarisse vypíchla oko.
"Lady, jste velmi vtipná." pronesl se smíchem Regulus a opřel se o stůl. Annie ho ignorovala, jen ho propálila pohledem.
"Zpřelámu ti hnáty, nádhero. Slyšíš?" Znovu se rozmáchla ve vzduchu tágem, ale tentokrát ji zarazil. Clarissa s křikem utekla pryč a Annie vztekle odhodila tágo.
"Měl jste mi dovolit ji zabít, byl by pokoj." pronesla bojovně a znovu se natáhla po flašce.
"Mluvíte nesmysly." řekl stroze a odstrčil flašku z jejího dosahu.
" To pokaždé…" rozesmála se a pak k němu vzhlédla očima. "Ještě jsem vám nepoděkovala za dárek. Je skvostný."
" Nemáte zač." pohladil jí něžně po tváři a ona ztratila rovnováhu. Málem sebou sekla na zem, ale zachytil jí a klekl si k ní.
"Už mi to nedělejte, chlape." usmála se sladce na něj a on jí musel prostě políbit. Pod stolem je nikdo neviděl, tak to tak moc nevadilo.
Musel a musel se smát. Jakmile se jejich rty spojily, ona slastně vydechla a vjela mu rukou do vlasů. A on jí jemně jednou rukou držel za lícní kosti a druhou hladil po stehně. Pomalu mu začala rozvazovat kravatu. Ale byla tak pomalá, že nevydržel a začal si ji rozvazovat sám. Jakmile ji odhodil, vzhlédl a našel lady Annie potichu dřímat opřenou o kulečníkový stůl. Vypadala přímo andělsky a ďábelsky najednou. Usmál se a přejel jí prstem po linii rysech a rtech. Vzal jí do náruče a odnesl do jejího pokoje. Kde ji nechal odpočívat. Netušil, že ta dívka je tak žárlivá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 R. R. | 29. února 2012 v 11:43 | Reagovat

Páni! Konečně jsem se dočkala další kapitoly a jako vždy je to krása :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama