1.kapitola-Drahoušku,medvídku a kdo ví co dál..

15. června 2008 v 18:53 | Annie |  Nenávist nebo láska??
Ahoj Lidičky, konečně jsem se dokopala k napsání kapitolky, ráda bych ji někomu věnovala, ale podle mě je taková o ničem, prostě si myslím, že si zasloužíte nějakou pořádnou.. takže Ness atd, až napíšu něco co bude dokonalý, tak vám ji věnuju... jinak vím, že by se správně mělo říkat Siriovi, ale Siriusovi atd., se mi prostě líbí více, takže to budete muset vydržet..:-)Jinak děkuju všem a hlavně Ness, za dokonalý pokec u minulé kapči.. No nic.. tak ať se vám alespoň trochu líbí, protože mě se moc nezamlouvá.. Takže příjemné počtěníčko, a doufám, že pro přístě budu mít pro vás jen dokonalou kapitolku, která se vám bude moc líbit..
P.S.: zelené části,jsou myšlenky Lily, tak doufám, že se v nich nestratíte avšechno pochopíte...
Vaše Annie

1.kapitola- Drahoušku,medvídku a kdo ví co dál..
"Drahoušku, kdo jsou ti mladíci, co právě stojí na naší zahradě?" zeptala se zájmem Ewelin Evansová.
Lily, měla co dělat, aby vůbec své matce mohla odpovědět. Ztratila dar mluvit… S hořkostí v hlase pronesla do hrobového ticha…
"Drahá rodinko, ti mladíci, jak si je mami nazvala, jsou mí exspolužáci ze školy." Nutila se do klidu Lily..
"Tihle dva jsou stejný jako ty?" pronesla plaše Petunie, jakoby se bála na svou sestru vůbec promluvit. Své velké bledé oči upírala na dva hochy, kteří se právě posadili na vrtkavou lavičku. Nemohla uvěřit, že by takový pohlední kluci mohli patřit do života její sestry. Do toho bláznivého světa pomatenců. Dlouhovlasý hoch, který si všiml jejího pronikavého pohledu se na ní zářivě usmál.. Petunie skoro přestala dýchat… Posléze přenesla pohled na vysokého rozčepýřeného kluka, který ji silně přitahoval jako magnet… Vypadal tak sladce, roztomile, nevinně...... Přestala dýchat, když ji lehce zamával střapatý klučina sedící a hledící do okna, hledajíc svou vysněnou ryšavou dívku. Petunie rychle sklonila zrak, našpulila rty a po vzoru své mladší sestry zrůžověla. Vernon, který zpozoroval konkurenci a to silnou, zbrunátněl a na krku mu vyběhla rudá žilka. Pronikavé ticho přerušil až pan Evans, který popostrčil svou mladší dceru směrem ke dveřím… Povzbudivě se na ni usmál a Lily, prošla ven na zahradu sledována nepřejícným pohledem své sestry…
"Pottere! Blacku! Co tady děláte?"zaječela Lilien na své staré známé…
"Květinko…," vyskočil elegantně na nohy James. Sladce se na ni usmál a roztomile pročechral černé husté vlasy. Lily jen protočila oči… Co měl tenhle nesmyslné gesto znamenat, jí neustále unikalo."Doufám, že jsem ti chyběl, protože ty si mě chyběla strašně.... Už jsem to bez tebe nemohl vydržet…"
Sirius mezitím obdařil Petunii dalším ze svých přitažlivých úsměvů. Ta se jen nesměle usmála a na tváři se jí znovu objevil červený ruměnec. Vernon zpražil Siriuse tím nejhorším pohledem. Ten se jen zašklebil a pohodlně se rozvalil na dřevěné lavičce.
"Neříkej mi květinko, Pottere! Nejsem žádná květinka! Takhle si můžeš říkat Blackovi ale ne mě…!"
"Ale Sirius tak krásně nevoní po svěží rozkvetlé louce, plné lučních květin a rostlin jako tvé vlasy, Sirius nemá tolik pronikavý pohled, jako máš ty medvídku, krásně pronikavé smaragdy, ve kterých se lidi topí a volají o pomoc. Tvé růžové tváře jsou jako lístky rudých růží, plný živin a krásné rosy, ve které se odráží jen a jen tvá krása, květinko… Promiň, ale Sirius by rozhodně nebyl můj typ…" zašklebil se směrem k lavičce, kde posedával Sirius a vrhal na svého nejlepšího kamaráda vyčítavé pohledy. James po něm mrkl, aby byl zticha a opět se zadíval do jejích pronikavých očí… Přitom se sladce usmál… Roztomilým pohybem si opět zajel do úhlových vlasů a obdařil mého otce jedním ze svých andělských úsměvů. Lily, na to vyjeveně koukala a nezmohla se na nic jiného než, že směrem někam ke svým botám tiše odvětila…" Neříkej mi medvídku…" K její smůle to řekla hlasitěji, než si plánovala, protože na tváři Jamese se rozlil vítězný pohled… "Bože, jak já děsně nesnáším, když se takhle blbě usmívá. Tenhle úsměv musí mít vyhrazený jenom pro mě… Vždycky to znamená, že mě něčím dostal a já mu nemohla nějak hnusně odpovědět." Mezitím co Lily, prozkoumávala špičky svých bot, tak si James podal ruku s otcem. Matce elegantně políbil ruku…
"Tak už mi je jasné po kom je Lily tak půvabná." Řekl Ewelin Evansové a Lily jenom s otevřenou pusou zírala na divadélko, které se jí vůbec nelíbilo. "Snad mu to nebaští??!!" Ona se jen polichoceně usmála " i ty jeden!"zasmála se ještě a Lily své zelené kukadla přemístila s prosbou ke své starší sestře. " ta mu určitě na ty jeho přeslazený úsměvy neskočí. Vždyť má Vernona" Na Lilianině tváři se objevil vítězný úšklebek. " A má po zábavě!!" Jenže ten vítězný úšklebek ji hodně rychle zmizel z tváře, když James z ničeho nic sáhl Petunii za ucho a vytáhl Kytici těch nejkrásnějších lilií, které kdy Lily a Petunie spatřili… Pet potěšeně vypískla a uhladila si vlasy…"Přijde mi to nebo mi sestra svádí kluka? Co to sakra zase melu?? Jaký můj kluk?? Já jsem sakra úplně zblbá, ale z čeho? Kvůli tomu, že mi sestra svádí spolužáka nebo proto, že mi Potter skládá tak neobyčejné poklony?? Jsem mimo z toho, že se opovážili přijít neohlášení!!! Ano to bude ono…"
"Zopakuju to ještě jednou, Pottere, co tu děláte?," vykřikla do příjemné atmosféry… Když se James neměl k odpovědi a Black jen překvapeně koukal, odpověděla si sama… " Samozřejmě, že nic… Takže teď laskavě vypadněte, ty i ten náfuka Black!!"
"Jak se to chováš k naší návštěvě!!!" zavřeštěla pisklavým hláskem ke všeobecnému překvapení Petunie… Lily jen zalapala po dechu… "To si dělá srandu??"
"Ehm pánové, co byste řekli příjemné večeři? Dneska máme k večeři Nadívaného Krocana… Má žena je nejskvělejší kuchařka…" odvětil George Evans, hlava rodiny.
"Ale ano… jistě… tak pojď Jimmy, sedneš si vedle mě…" Petunie chytla překvapeného Jamese Pottera za ruku a táhla směrem ke dveřím… Její husté kadeře vlály v mírném vánku. James jen vysílal prosebné signály Siriusovi. Chtě nechtě mu musela, Lily pomoct, i přesto jak moc ho nesnášela…
" tak dost! Ty…" ukázala ukazováčkem na překvapenou Petunii, která se zastavila uprostřed kroku…" ty ho okamžitě pustíš a začneš se věnovat svému rituálu v oprašování všech věcí v domě…" přitom se tvářila jako největší bohyně pomsty a její rodiče překvapeně přejížděli pohledem k Lilianě maličkosti a k té silně napudrované káče… nepříjemné dusno prolomil až kluk s bouřkovými očima…
"Já se jmenuji Sirius Black, přišli jsme pozdravit naši skvělou primusku, seznámit se s překrásnou paní Evansovou, samozřejmě i s vámi pane Evansi a nakonec s ehm… zajímavou sestrou dokonalé Lily…"
"Těší nás Siriusi a Jamesi, že jste se zastavili,… Nemáme moc často návštěvy, a tak trochu jste nás překvapili. Ale místo u večeře se pro vás samozřejmě najde."
"Ale tati, jsou ti namyšlení blbou, kteří mě ničí život, takže na to zapomeň…"
"Už jsem řekl Lilian Elizabeth Evansová… "Jakým nemožným způsobem si Potter obměkčil mou rodinu."
"Fajn," musela říct, něco smysluplného aby si vůbec udržela zbytek hrdosti, která z ní vytékala jako z cedníku…
"Ehm…Petunie..zlatíčko. Můžeš na okamžik?" procedil skrz zuby už rudý Vernie, jak ho ráda nazývá, Lily.
"Ale Vernůnku…" snažila se zachránit situaci Pet, aniž by odvrátila oči od oříškových kukadel.
"Pusť ho!!" vyštěkl podrážděně Vernon Dursley a na krku mu vyběhla tak silně rudá žíla, že Lily raději popadla Blacka za ruku " kdyby, jste viděli ten jeho překvapený kukuč…" a odvedla ho do kuchyně. Vernie mezitím surově popadl ségru za ruku a odtáhl neznámo kam.
"Máš, Lil zajímavou sestru…" "Cože James Potter mi řekl, Lil?? Oh bože, to je tak krásný ..Lil, Lil…
" Zajímavou?? Snad ledajak namyšlenou, bezcitnou, kostnatou potvoru." "No řekněte, dokázali byste pochválit sestru, která se zbláznila do kluka, který se vám přes 6 let klaní?? Já teda rozhodně ne… doufám, že mu Petunie klesne pořádně v žebříčku… jsem to ale nepřejícná potvora…"
" Dost si to vystihla… Celkem mi nahání strach… má pevný stisk!!"
"Všiml sis, že všichni Evansovi mají přirozenou autoritu?" pronesl Sirius, aby odlehčil situaci. " musím uznat, že to nejsou zase tak strašní kreténi. Docela jsou i v poho…"
"Víš, že se umíš Evansová celkem pěkně smát?" pronesl Sirius a přitom se jí s laškovným úsměvem díval hluboko do očí… "Musím uznat, že mi jeho oči nahánějí pořádný strach, kolik toho chudák musel zažít…"
"Blacku tohle na mě neplatí!" s úsměvem mu vrátila předcházející poznámku…
"Hele tichošlápku, na tuhle zapomeň… ta je moje!"
"Ale no tak Jamesi, třeba se jí líbí typy kluků jako sem já…hmm, co na to říkáš Evansová?" Lily, vykulila oči " On se mě pokouší sbalit nebo jsem se zbláznila?? To je pravda, rozhodně jsem se musela zbláznit!!! Sedím v jedné místnosti s jedním nafoukaným pitomcem, kterého nesnáším a přitom se mě pokouší sbalit jeho nejkámoš?! Kdo mi poradí, co mám odpovědět, aniž bych nelhala a nepřiznala se, že se mi líbí Potter…" Odpověď kupodivu vylétla z úst, aniž by ji mohla pořádně promyslet.
" tak to jseš na omylu Blacku, takový nepoužitelný materiál ,jako seš ty se mi rozhodně nebude líbit a pokud jsem jediná, kdo ti chybí na tvém seznamu*holek na noc* tak máš smůlu. Líbí se mi jiní typy."
"To si nevěděl Tichošlape, že Evansové se líbím jedině já?!" přitom se na ni tak sladce usmál, že se Lily úplně rozklepala kolena… Naštěstí se hodně rychle vzpamatovala z opojného pohledu zkoumavých oříškových očí, skrytých pod brýlemi, kterému přidávali tu něžnost a citlivost, kterou byste u Siriuse Blacka těžko hledali.
" To bych si teda dala!!" snažila se o co nejlhostejnější tón a přitom se modlila, aby nezrudla.. " Zatraceně! Určitě se to nepovedlo… Cítím, jak mi hoří tváře… Ach to bude průser…"
"Lhaní ti moc nejde medvídku, to bys už měla vědět. Známe se již několik let, a přesto v mé přítomnosti rudneš stále dokola."
"Amy!" vykřikla, aby se vyhla nějaké nepříjemné odpovědi. Dneska je den opravdu plný překvapení. Nejdřív tyhle dva Nebelvírský kořeni a teď její nejlepší kamarádka.
"Lily!," vběhla do místnosti rozesmátá černovlasá dívka a než se vůbec Lily, vzpamatovala, tak ji v náručí div nezadusila…" On je tak báječný, jedinečný a strašně milý… asi jsem se do něj zam…" pohlédla zrzce přes rameno a zaskočeně zamrkala…" Co ty tady dělají?" zamračeně se podívala na svou kamarádku, a ona moc dobře věděla, že je zle..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni pokud si tady byl/a

Click
neclick..

Komentáře

1 Nessa Nessa | Web | 16. června 2008 v 15:42 | Reagovat

Prosím tě, vůbec není o ničem ! Je fakt super, a doufám, že na další nebudeme muset čekat tak dlouho jako na tuhle. Ne že bych si nechtěla pokecat :-) ale to můžeme i u další kapitoly...

2 Annie Annie | Web | 16. června 2008 v 18:13 | Reagovat

no.doufám, že nebude trvat ji sesmolit jako tuto...:-)

3 Nessa Nessa | Web | 17. června 2008 v 18:30 | Reagovat

Držim palce:-)

4 šárka šárka | 19. června 2008 v 18:08 | Reagovat

supr už se těšim na další

5 Annie Annie | Web | 20. června 2008 v 14:24 | Reagovat

to Šárka: díky, budu se snažit.. teď už ve škole neděláme vůbec nic takže volnost myšlenek bude..:-)

To Nessa: Budu to potřebovat..:-)

6 Nessa Nessa | Web | 20. června 2008 v 15:39 | Reagovat

Ale to zvládneš, škola pryč, prázky za rohem a navíc komentáře i od někoho jiného než ode mě.. je to čím dál lepší ne? :-)

7 Annie Annie | Web | 21. června 2008 v 19:14 | Reagovat

tjn, ale mohlo by jich být víc..:-)

8 Nessa Nessa | Web | 22. června 2008 v 16:13 | Reagovat

Věř mi, že tomu dokonale rozumím, ale časem se to snad zlepší...

9 anonym anonym | 25. června 2008 v 13:00 | Reagovat

teda vam to trva

10 Annie Annie | Web | 25. června 2008 v 18:32 | Reagovat

no...dobře...vím, že mi to trvá docela dost času, ale když se podívám na to jak často sem přidávají články mé ostatní kamarádky, tak mi příjde, že sem přidávam poměrně často... samozřejmě, že ti nedočkavější už nebaví čekat, ale opravdu chuť na psaní se musí objevit sama a já ji nemůžu bohužel řícz, tak a teď prostě napíšeš pokračování.. Samozřejmě že mě vždycky potěší jak pochvala tak i kritika., ale někdy prostě není nálada psát... ale slibuju, že tenhle týden ji dokončím a během příštího týdne přidám...... tak ten týden by jste mohli počkat, ne??,

11 Nessa Nessa | Web | 27. června 2008 v 9:50 | Reagovat

Teda já nechci rýpat, ale je slušnost se aspoň nějak podepsat- anonym mi jako podpis fakt nepřijde. Nickem ´anonym´ si pak totiž ten dotyčný přímo říká o to, aby jeho- většinou nelichotivý- vzkaz nebyl braný vážně, když nemá odvahu se ani ke svému názoru normálně podepsat. Ale možná je to jenom můj názor, který i když je podepsaný samozřejmě také nemusí nikdo brát vážně.

Annie - už se těším =) doufám, že se ti to podaří dokončit

12 Annie Annie | 27. června 2008 v 20:10 | Reagovat

můžeš být v klidu Ness, právě jsem se k tomu chtěla vyjádřit v další kapitolce co si o tom vlastně myslím.. no... jinak vypadá to slibně, sice teďk abudu propadat melancholii, a takže zřejmě se astane nějaká katastrofa, ale přsto se mi kapča zatím líbí.. takže v nejbližších dnec sem třeba něco hodím.. a Ness díky moc za komantík.... strašně jsem ráda, že se mnou někdo souhlasí, protože jsem myslela že někoho pošlu do*****

13 Nessa Nessa | Web | 28. června 2008 v 13:07 | Reagovat

=) v pohodě, vůbec nemusíš děkovat Jsem kdykoli k dispozici =)

14 Annie Annie | Web | 6. července 2008 v 19:39 | Reagovat

to je důležité vědět...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama