Operace Lily Potterová 2.)

22. dubna 2008 v 20:00 | Poberti
"Ahoj Hagride!" pozdravili sborově Poberti.
"Tak vy si ještě pamatujete moje méno?"
"Hagride, nám je líto, že jsme tady tak dlouho nebyli. Ale měli jsme spoustu učení," omlouval je Remus.
"Ale dyť já vim. Lily se omlouvala stejně. Tak poďte dovnitř."
"Lily tu byla?" zajímal se James hned.
"Jo. Zrovinka dneska ráno. Byla ale taková divná. Dokonce na tebe ani moc nenadávala, když jsme mluvili vo tobě."
"Vy jste mluvili o mě?"
"No jo. Řikala něco vo tom, žes chytnul nějakou krysu," řekl a nalil všem čaj. Petr se nepříjemně ošil a Sirius s Remem se spokojeně usmáli
"Co se zase takhle smějete. To nikdy neznamenalo nic dobrýho."
"My jsme jenom spokojení, že náš plán vychází," vysvětlil Sirius.
"Jakej zase plán. Co zase kujete za pikle?"
"Plán k operaci Lily Potterová," řekl pyšně Sirius a spolu s Remem mu ho začali vysvětlovat.
"Heh, hádám, že tuhletu část vymyslel tady náš Sirius," uchechtl se Hagrid, když mu popisovali fázi tři.
"Samozřejmě," řekl Sirius a zářivě se usmál.
"Když už sme u toho, zrovinka včera jsem tě viděl utíkat před nějakou holkou po pozemcích."
"Ta byla úplně šílená. Chtěla mě políbit a nešlo se jí zbavit. Byla úplně posedlá," řekl Sirius a zatvářil se zděšeně, když si vzpomněl, jak ho včera ta příšera s výraznou rtěnkou honila po pozemcích. Nakonec se jí schoval až v hradu v jedné z tajných chodeb a čekal až bude bezpečné jít zpět na kolej, kam se dostal až po večerce.
"Skoro jako by ji někdo podal nápoj lásky, viď?" zeptal se ho James klidným hlasem. Sirius se zamračil.
"Vy! To jste udělali vy!" vykřikl a vrhl se na Jamese a Rema. Hagrid ho zachytil a James s Remem se váleli po zemi smíchem. Když se uklidnili, povídali si s Hagridem o všem možným. Hlavně mu vyprávěli jejich žerty na účet paní Norrisové, na kterou měl Hagrid taky pifku.
"Kluci, asi bychom už měli jít," řekl Remus po chvilce, když se podíval na hodinky. Hagrid se podíval ven, kde už byla tma, popřál Jamesovi hodně štěstí a všechny je vyhnal na kolej.
"Nezajdeme ještě do kuchyně?"zeptal se jich Petr, když se blížili ke vstupní bráně.
"Taky mám hlad," přimlouval se za něj Remus, který si uvědomil, že kvůli návštěvě u Hagrida zmeškali večeři. Tedy, ne že by jim Hagrid nenabízel něco k snědku, ale z předchozích zkušeností věděli, že není dobré pokusit se pozřít cokoliv, co sám uvařil nebo upekl. Jeho Griliášové hrudky a pár vylámaných zubů jsou tomu důkazem. Jamesovi taky zakručelo v břiše.
"Jdeme," zavelel Sirius a vytáhl Pobertův plánek, aby na někoho nenarazili. Všichni čtyři se pod neviditelný plášť prostě nevejdou.


"Dvanácteráku, nech nás ještě spát," zakňučel Sirius a přetáhl si peřinu přes hlavu.
"Vstávejte," zakřičel znova James a strhl z Rema peřinu. "Za dvě hodiny už začíná nejdůležitější zápas sezóny!"
"To je podle tebe každý," zaprotestoval Remus a snažil se před ním schovat pod polštář. James se nevzdával a otevřel na ně okno. Do pokoje vnikl studený vzduch z listopadového rána. Remus se zatřásl zimou a zvedl se z postele. James tahal Siria za nohu z postele a zároveň z Petra stahoval peřinu. Když se mu po dlouhé chvíli podařilo všechny zburcovat, vyrazili na snídani.
James se ihned připojil ke svému týmu a začal poradu. Ostatní Poberti se posadili kus od nich, aby nerušili.
"Nazdar kluci," pozdravil je Alex. "Co vy tady takhle brzo?" zeptal se jich, když si k nim přisedl.
"Ahoj Alexi," pozdravil ho Remus, zatímco Sirius s Petrem jen kývli na pozdrav. "No když máš na pokoji famfrpálového maniaka a kapitána týmu k tomu, nemůžeš očekávat, že se v den zápasu vyspíš."
"Koukám, že nás stihlo stejné neštěstí. Duncan s Ewanem sice nejsou kapitáni, ale v posedlosti se s Jamesem můžou rovnat," zasmál se Alex a pustil se do snídaně.
"Nevíte, kdo dneska bude komentovat zápas?" zeptal se po chvilce Petr.
"Nevím. Včera jsem se ptal McGonagallové a řekla mi, že se mám nechat překvapit. Ani James to neví. Právě ten mě za ní poslal," řekl Remus.
"Já to vím," přerušil ho Sirius.
"Jo, a kdo teda?" vyzvídal Alex.
"No já přece," řekl Sirius a zářivě se na všechny usmál.
"A proč ses nám nepochlubil dřív?" zeptal se ho Remus.
"No já sám to vím od včerejška, kdy mě o to McGonagallová požádala. A včera večer měl James opět svůj monolog a přerušovat ho je životu nebezpečné," vysvětloval Sirius s úsměvem.
"Měli bychom vyrazit, ať chytneme nějaké slušné místa," řekl Alex a začal se zvedat.
"To je pravda. Minule nám je vyfoukly Jamesovy fanynky," řekl Remus. Petr jen zaskučel a snažil se narvat co nejvíce jídla do kapes. Na stadion dorazili mezi prvními a zabrali si ty nejlukrativnější místa úplně nahoře. Sirius se s nimi rozloučil ještě před stadionem a vydal se spolu s McGonagallovou na komentátorské stanoviště. Cestou do něj něco stále hučela a on jen pokyvoval hlavou.
"Dobré ráno, dámy a pánové. Vítejte na letošním druhém famfrpálovém utkání! Dnes se utká družstvo Havraspáru s famózním družstvem Nebelvíru."
"Blacku, varuji vás!"
"Omlouvám se, paní profesorko. Vyklouzlo mi to," omlouval se Sirius a usmál se na ní. "Jako první nastupuje družstvo Havraspáru. Prosím přivítejte Ruth Thomasovou, Briana Martina, Lee Thompsona, kapitánku Susan Bakerovou, Billa Bakera, Gary Harrise a Renee Nelsonovou!" vykřikl Sirius a diváci nadšeně zařvali.
"A nyní nastupuje družstvo Nebelvíru, s ladností jim vlastní. Přivítejte Amandu Hillovou, Duncana Cartera, Sunshine Andersonovou, Ewana Druma, Matthewa Hayridge, Florence Julesovou a kapitána Jamese Pottera!" zařval nadšeně a pokřik nebelvírských fanoušků málem zbořil stadion. Několik dívek na tribunách rozvinulo transparent ,Milujeme tě, Jamesi!' a nadšeně pištěly. Mezitím si na hřišti kapitáni podali ruce.
"A camrál je vyhozen. Zápas může začít. Jkoa první se camrálu ujala havraspárská střelkyně Ruth Thomasová. Přihrává Martinovi a ten nahrává Thompsonovi. Thompson střílí, ale Florence jeho střelu vykryla a nahrála Sunshine, která už se žene na havraspárské obruče. Nahrává Amandě a ta skóruje. Nebelvír vede 10:0!" Z nebelvírských řad se ozval uširvoucí řev. Za chvíli už Nebelvír vedl 90:40.
"A James Potter se řítí střemhlav k zemi. Že by zahlédl zlatonku? Renee Nelsonova se vydala za ním, ale James má dostatečný náskok. Řítí se neskutečnou rychlostí k zemi. 200 stop… 100 stop… 50 stop…30 stop…10 stop… Sakra, Jamesi, zvedni to!" začal hysterčit Sirius. Dál už nekomentoval. Bez dechu pozoroval jak se jeho nejlepší kamarád nekontrolovatelně blíží k zemi. Na poslední chvíli to naštěstí vybral, natáhl ruku a sevřel zlatonku.
"James Potter chytil zlatonku! Nebelvír vyhrává 240:40! Dvanácteráku, ty spodky mi nezůstaneš dlužen," řekl Sirius a rozběhl se s davem na hřiště poblahopřát hrdinovi dne.
"My vyhráli! My vyhráli!" skandovali všichni a vzali členy týmu na ramena a společnými silami je donesli až do šaten. James se ještě zastavil ve dveřích a podal Removi, který byl nejblíž, zlatonku. Sirius s Petrem se odpojili od ostatních a vydali se do kuchyně pro nějaké jídlo a pití na oslavu. Když dorazil James a ostatní členové týmu do společenské místnosti, zábava už byla v plném proudu. Na stolech bylo několik táců s chlebíčky a bas máslového ležáku. Po vstupu se na ně všichni sesypali a ještě jednou jim gratulovali. James se prodral davem až k Záškodníkům. Sirius mu hned podal jednu láhev máslového ležáku.
"Na Dvanácteráka," zvedl Remus svou láhev k přípitku.
"Díky, kluci," usmál se na ně James a připil si s nimi. "Reme, máš to?" Remus jen přikývl, podal mu krabičku a pergamen s brkem. James se znovu usmál a dal se do práce. Na pergamen napsal krátký vzkaz, připevnil ho ke krabičce a ještě na ni vykouzlil mašli. Sirius si všiml, že se Lily zvedá a tak podal Jamesovi neviditelný plášť.
"Máš příležitost." James se rozhlédl a pak se zakryl neviditelným pláštěm a doufal, že si ho v tom mumraji nikdo nevšimne. Rozběhl se za Lily, která zrovna vstupovala na schodiště do dívčích ložnic. Podařilo se mu proklouznout až k ní do ložnice a položit krabičku na její postel.
"Co to tu je?" zeptala se Lily sama sebe a zvědavě si začala číst vzkaz: "Chytil jsem ji jen pro tebe. Nikdy ti neuletí. Navždy tvůj J." Lily se nadšeně usmála a rychle otevřela krabičku. Vyletěla z ní zlatonka a začala kroužit kolem její hlavy.
"Jamesi," vydechla a se zalíbením sledovala zlatonku jak krouží kolem. James se spokojeně usmál a vyplížil se z pokoje. Zapomněl ale na kouzlo na schodech, a tak s dušeným výkřikem sjel po kamenné skluzavce zpět do společenské místnosti. Naštěstí byl stále zakrytý neviditelným pláštěm. Propletl se mezi lidmi a dosedl do křesla k ostatním Pobertům a sundal ze sebe neviditelný plášť.
"Tak co, dostal ses tam?" zeptal se ho Sirius.
"Jo, dostal, ale dolů jsem se svezl," řekl James a vyvolal salvu smíchu.
"A jak si dopad?" zeptal se ho Remus.
"Nadmíru dobře," usmál se James.
"Dvanácteráku, myslím, že s tebou chce někdo mluvit," řekl Sirius a odtáhl zbytek Pobertů pryč.
"Ahoj Lily," řekl James a postavil se.
"Ahoj," řekla Lily nervózně. "Já jsem ti chtěla jen poděkovat."
"Není zač," usmál se na ni. "Počkej, Lily. Nechceš si dát třeba máslový ležák?" zeptal se ji rychle James, když chtěla odejít.
"Ne, děkuju. Ještě si musím napsat esej na přeměňování," řekla a zmizela na schodišti do dívčích ložnic.
"Kámo, myslím, že je čas na finální fázi," poplácal ho po zádech Sirius, který všechno z povzdálí sledoval.
"Taky si myslím," přidal se k němu Remus. James se spokojeně usmál a napil se máslového ležáku.


James seděl u stolu a všude kolem se povalovali zmačkané pergameny. Zamyšleně si hrál s brkem.
"To je ono!" vykřikl nečekaně a začal hledat prázdný pergamen. Když ho našel, napsal na něj krasopisem vzkaz pro Lily.
"To je ono," opakoval si a naposledy si ho pro sebe přečetl: "Nevěřila jsi mi, když jsem ti říkal, že tě miluju. Věř mi alespoň teď, když v slzách říkám: "Miluj mě!" Pokud mi věříš, přijď k jezeru. Budu tam na tebe čekat. S láskou Tvůj J." Spokojeně se usmál, složil pergamen, napsal navrch ,Lily' a šel se pochlubit Remusovi.
"Teda Jamesi. To se ti vážně povedlo," pochválil ho Remus. "Ale docela mi vrtá hlavou, kde si narazil na ten mudlovský citát, podle kterého jsi to napsal."
"Četl jsem ho v oblíbené knížce citátů Lily."
"Ona ti půjčila svou knížku citátů?" zeptal se ho překvapeně Remus.
"No, to se zrovna říct nedá," přiznal se James a mírně zčervenal. Remus jen protočil oči v sloup a zamrmlal něco o tom, že si to mohl myslet.
"A kdy jí to pošleš?" zeptal se ho pochvíli.
"Zítra. Končíme společně."


Poberti seděli ve společenské místnosti a čekali, až se objeví Lily. Ta po chvilce prolezla otvorem a s náručí plnou knih se uvelebila u stolku u okna. James se usmál a vyrazil do sovince.
"Tak, Flakey, dnes je tvůj velký den," pošeptal James svému puštíkovi a ten ho vlídně klovl do prstu. "Tohle zanes Lily Evansové do společenské místnosti a nikde se nezdržuj. Moc mi na tom záleží." Přivázal mu vzkaz k nožce a vypustil ho ven. Sám se vydal ven z hradu na školní pozemky. Venku bylo chladno a všichni už očekávali sníh. James si zachumlal bradu do šály, posadil se u jezera na zem a zády se opřel o strom. Pomalu ale jistě ho začaly přepadávat černé myšlenky, že nepřijde. Litoval, že Pobertův plánek nechal v ložnici. Na tom by viděl, jestli k němu jde. Vytrhl stéblo seschlé trávy a začal si s ním nervózně pohrávat. Nevěděl, jak dlouho tam sedí. Připadalo mu to jako věčnost a už ho začala opouštět naděje, že Lily přijde. Už to chtěl zabalit, když za sebou uslyšel její líbezný hlas.
"Věřím ti…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zmazka Zmazka | Web | 23. dubna 2008 v 14:30 | Reagovat

Tak jo spřátelíme

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama