Operace Lily Potterová. 1.)

22. dubna 2008 v 19:59 | Annie

Operace Lily Potterová

"Mám to!" křičel James nadšeně.
"Výborně. Můžeme už vypadnout z knihovny?" zabručel Sirius.
"No jo, ať ti nezkazíme pověst," dobíral si ho Remus, ale všichni čtyři se zvedli a vyrazili na školní pozemky.
"Tak se pochlub, Dvanácteráku," pobídnul ho Remus.
"Dobře," přikývl James a začal předčítat: "Kouzlo Cogitatum vám umožní na několik vteřin číst myšlenky jiné osoby. Stačí hůlkou namířit na vyvolenou osobu a vyslovit formuli: Cogitatio."
"To zní jednoduše," zajásal Sirius. Remus se ale zamračil a vytrhl Jamesovi knihu z ruky.
"Je tu ještě varování," zamračil se na Jamese, že se neobtěžoval si přečíst i tohle: "Kouzlo může mít nežádoucí účinky v podobě silných bolestí hlavy, zvracení a zmatenosti. Upozorňujeme, že slyšet myšlenky ostatních osob může být někdy skličující až depresivní." Remus se po dočtení zamračil ještě víc.
"Ale no tak, Náměsíčníku. To nic není," uklidňoval ho Sirius.
"Jamesi, jsi si jistý, že to chceš na Lily použít?"
"Já musím," řekl James a posmutněl. "Prostě se musím dozvědět, proč mě odmítá."
Sirius ho poplácal po zádech a řekl: "A jakej je plán, brácho?"
"No, sešlu na ni kouzlo a zeptám se, jestli by se mnou nešla na rande. A zjistím, co potřebuju. Na tom se nic nedá pokazit." Remus si hlasitě vzdychnul.
"A kdy to uskutečníš?"
"No, teď hned," řekl James a vydal se zpět do hradu. Ostatní Záškodníci ho následovali, i když Remus dost reptal. Usadili se do křesel u krbu a čekali, až se Lily objeví. Nečekali dlouho. Za chvilku se otevřel portrét Buclaté dámy a vešla Lily s plnou náručí knih. James hned vystartoval. Vytáhl nenápadně hůlku a zašeptal: "Cogitatio!"
"Hej Evansová!" zařval.
"Už zase!"Slyšel jak si povzdechla.
"Lásko, nechceš se mnou někam zajít?" A zastoupil ji cestu.
"Ano, nechci!"
"Ale proč? Já tě miluju!" naléhal James.
"Ty? Milovat? Těžko!" Slyšel její myšlenky.
"Odstup mi z cesty!" zavrčela a konsternovaný James ji jen uhnul. Těže dosedl zpět na své křeslo a smutně se zadíval do země.
"Ona mi nevěří, že ji miluju," zašeptal. "Proč?"
"No, třeba proto, že ji to říkáš vždy, když je kolem spoustu lidí. Asi si myslí, že chceš jen upoutat pozornost," řekl Remus a James se na něj překvapeně podíval.
"Ale já nechci upoutat pozornost. Já ji opravdu miluju," řekl James a schoval si obličej do dlaní.
"My to víme, kamaráde," utěšoval ho Sirius. "A i ona to bude vědět. Jen musíš změnit taktiku. A my ti pomůžem," dodal a James se na něj vděčně usmál. Remus zas tak nadšený nebyl, nicméně zaklapl knihu a posunul si křeslo blíž k nim. Petr jen zajásal a s obdivem v očích koukal na Siria a čekal, co z něj vyleze.
"Máš nějaký nápad?" zeptal se ho James. Sirius se zářivě usmál. Remus se zatvářil vyděšeně a radši začal on.
"Nejdřív musíš dát Lily a Srábkovi alespoň na 14 dní pokoj," řekl a vysloužil si vražedný pohled od Siria.
"A to jako proč?" zeptali se James se Siriem společně.
"Největší hádky mezi Jamesem a Lily jsou, když provádíte něco Srabusovi. Z čeho jste snad už pochopili, že jí to vadí. A taky jí vadí, jak na ní neustále pořváváš ,Hej Evansová!´ Takže když jí dáš na chvilku pokoj, rozhodně to neuškodí. A pak můžeme přejít k fázi dvě." Sirius musel uznat, že má Remus pravdu.
"A co je fáze dvě?" zeptal se zvědavě James.
"To se dozvíš, až přijde čas. Jinak s ní začneš moc brzo," řekl Remus pevně a James jen pokrčil rameny, zabrblal něco o tom, že to zkusí a vydal se do ložnice. Petr ho následoval.
"Reme, mě to snad prozradit můžeš," řekl Sirius, když je James a Petr opustili.
"Nemůžu. Ještě jsem ji nevymyslel. Vlastně chtěl jsem se o ní poradit s tebou," řekl.
"A alespoň nějaký nápad máš?" zeptal se Sirius zoufale.
"No podívej," začal Remus. "Každý na téhle škole ví, že Lily a James jsou pro sebe jako stvoření. Kromě Lily. Takže jen musíme zařídit, aby si to uvědomila i ona." Sirius se zakabonil. Uvědomil si, že to nebude lehké. Ještě dlouho tam spolu kuli pikle a pak šli spát spokojeni sami se sebou a se svým dokonalým plánem.
"Co jste včera dole tak dlouho řešili?" zeptal se jich ráno James.
"Dotahovali jsme operaci Lily Potterová k dokonalosti," odpověděl mu Sirius s úsměvem a James na něj vyjeveně koukal.
"Když už jsme u toho, máme pro tebe pokyny k fázi jedna," dodal Remus a James se zatvářil ještě vyjeveněji.
"Takže za prvé ji nezvi na rande," začal Sirius.
"Oslovuj ji Lily."
"Necuchej si vlasy."
"Nehraj si se zlatonkou."
"Na nikoho neútoč."
"Ani na Srabuse."
"Snaž se neztratit moc bodů."
"A zkus se vyhnout školním trestům," zakončil to Remus. James jen koukal z jednoho na druhého, jak se hezky doplňují.
"A tím si jí získám?" zeptal se jich.
"Ne, ale nebudeš ji štvát," řekl Remus klidně.
"Tohle všechno ji štve?"
"Jo," odpověděl mu Sirius.
"A jak to víte?"
"Ty ji neposloucháš, když na tebe řve?" zeptal se Remus.
"Ne. Většinou jsem plně zaměstnán jejíma krásnejma očima." Remus se Siriem protočili oči v sloup a radši vyrazili na snídani.



"Dvanácteráku, je čas na fázi dvě," zašeptal mu do ucha Sirius během hodiny Dějin o měsíc a půl později. James se zářivě usmál, podíval se na Siria a pak na Lily, která ho doteď pozorovala. Když však zjistila, že na ní kouká, otočila se na profesora Binnse. Remus se taky usmál, nenápadně na Lily namířil hůlkou a zašeptal: "Cogitatio!"
"Co se to s Jamesem stalo?" Slyšel jak uvažuje a usmál se ještě víc.
"Ano, už je čas," potvrdil slova Siria a pak se znovu pokusil sledovat hodinu. Marně. James se vedle něj neustále vrtěl, jak se nemohl dočkat konce hodiny. Vyndal si Pobertův plánek.
"Teď bude Obrana, takže půjde touhle chodbou," ukazoval Siriovi.
"To je ideální, tady to můžeš uskutečnit," řekl Sirius nadšeně a ukazoval na plánek. "Já jí tu ještě můžu zdržet, aby tam nešla s davem."
"To by bylo skvělý," zaradoval se James. Sirius se smál a přivolal si z Lilyiny brašny jednu učebnici. Na konci hodiny se James vyřítil z učebny jako velká voda s plánkem v ruce. Sirius naopak nespěchal.
"Evansová, počkej," řekl Sirius a zadržel ji v učebně. "Něco tu pro tebe mám."
"A co?" řekla.
"Tvou učebnici Obrany, nechala si ji ve společenské místnosti," řekl Sirius a začal se přehrabovat v tašce. Dával si načas. Za chvilku ji přece jen vyndal a podal Lily.
"Děkuju, Siriusi," řekla mile a odešla. Sirius se jen ušklíbl.
,James to má v kapse,' pomyslel si a spokojeně se vydal na další hodinu.
Mezitím James čekal v tmavém rohu chodby a neustále kontroloval, jestli už jde Lily. Když vyrazila z učebny, zaradoval se, schoval se pod neviditelný plášť a připravil si hůlku.
"Diffindo!" zašeptal a hůlkou namířil na Lilyinu tašku. Ta se roztrhla a všechny její věci se rozsypaly kolem. James pohotově zaběhl za roh, sundal si plášť a přispěchal ji pomoci.
"Já ti pomůžu," řekl a klekl si k ní na zem. Hůlkou opravil její tašku a pomáhal ji naskládat vše zpět. Párkrát se přitom náhodu dotkl její ruky.
"Děkuju," řekla, usmála se na něj a zvedla se ze země.
"Není zač, Lily," řekl James a všiml si ještě jedné čokoládové žabky, která se zakutálela. "Ještě ti vypadlo tohle," řekl a podal ji Lily.
"Nech si ji. Za to, že jsi mi pomohl," řekla a dřív než se James stačil vzpamatovat zmizela za rohem. James se usmál, čokoládovou žabku si pečlivě schoval do brašny a šel se pochlubit klukům.



"Ještě pár takových galantností a můžem přejít na fáze tři, Dvanácteráku" řekl mu Remus na hodině Bylinkářství, když James podal Lily lopatku, která ji upadla, a ona se na něj mile usmála.
"Už je taky čas. Už 10 dní ji něco házíme na zem," poznamenal Červíček.
"Já myslel, že se ti to líbí, Červíčku. Zrovna včera si vypadal velmi potěšeně," rýpal si do ně Sirius.
"O tom mi ani nemluv," zamumlal Petr, když si vzpomněl, jak včera děsil Lily v krysí podobě a James si hrál na ochránce. "Taky si mě nemusel chytnout za ocásek tak pevně."
"Promiň, ale muselo to vypadat autenticky," zazubil se na něj James omluvně. Petr něco zamrmlal a dál se věnoval své rostlince, která se k němu zrovna přátelsky přitulila.
"Sakra, Petře, dávej pozor," řekl Remus a snažil se ho vyprostit. To už k nim přiběhla i profesorka Prýtová.
"Chlapče, neříkala jsem vám, že jejich přísavky jsou jedovaté?" řekla naštvaně a pomáhala Removi ho vyprostit. "Pane Lupine, prosím, odveďte pana Petigrewa na ošetřovnu. A vy ostatní si dávejte pozor!"
"Tak pojď, ty pako," řekl Remus a podepřel ho. James a Sirius se za nimi ještě chvilku dívali.
"Kdy myslíš, že bych měl zahájit fázi tři?" zeptal se James Siria.
"Dnes v noci, zjistíme kdy má svou hlídku," mrkl na něj spiklenecky a vydal se k Pat to zjistit. Vrátil se za necelé tři minuty.
"Dneska má hlídku od 8 do 10 ve druhém patře."
"Jak jsi to zjistil tak rychle?"
"Využil jsem svůj půvab," řekl Sirius, kapesníkem si otřel rtěnku z tváře a pak ho hodil po Jamesovi, který se začal nekontrolovatelně smát.
"Můžeš mi říct čemu se směješ?" zeptal se ho naoko naštvaně.
"Tobě."
"Pche… Tak já se ti tu snažím pomoci a tobě je to k smíchu?"
"Já jen, že jsme se mohli stejně tak zeptat Remuse," řekl James a rozesmál se ještě víc a Sirius se rozesmál s ním. Ještě celí rozesmátí dorazili na ošetřovnu za Petrem.
"Co se vám dvou stalo?" zeptal se jich Remus a starostlivě si je prohlédl.
"Sirius byl nucen využít svého šarmu," řekl James a Remus se taky rozesmál. Jen Petr seděl na posteli a zmateně koukal z jednoho na druhého.
"Čemu se smějete?" zeptal se zmateně.
"To nic, Červíčku. Spi. Ještě se tu zastavíme," řekl Remus a spolu se Siriem a Jamesem se vydal na další hodinu. James byl celý zbytek dne duchem mimo, neustále vytahoval Pobertův plánek a vybíral místo pro večerní akci. K večeru se to ještě zhoršovalo, nervózně pobíhal po pokoji a propadal panice. Všechny kolem vyčerpával svými tragickými scénáři, co všechno se může pokazit popřípadě, co všechno on může pokazit. Remus se ho nejdříve pokoušel zklidnit a Sirius si z něj utahoval, pochvíli to oba přestalo bavit a snažili se ho neposlouchat. Nakonec na něj použili povzbuzovací kouzlo a byl klid. James si už jen potichu brblal a dolaďoval akci. V půl deváté se zvedl, vzal si Pobertův plánek a šel na věc. Remus se Siriem šli kousek s ním, aby mu popřáli hodně štěstí, a pak se odebrali za Petrem na ošetřovnu. James šel pomalu a nejistým krokem. Trvalo mu docela dlouho než se dostal na místo. Naposledy zkontroloval plánek a spokojeně se usmál na tečku, která se k němu blížila. Popošel kousek do zadu, aby to vypadalo důvěryhodně a pravou nohou vykročil vpřed. Stačily mu tři kroky, aby se dostal na roh a díky perfektnímu načasování vrazil do Lily. Lily se lekla a přitiskla se ke zdi. Toho James využil a přistoupil k ní.
"Promiň," zašeptal a zadíval se jí do očí.
"To nic," řekla tiše. James se k ní ještě trochu přiblížil a ona cítila jeho dech na své tváří.
"Máš nádherné oči, jako dva smaragdy," zašeptal jí do ucha a odešel. Lily tam zůstala zaraženě stát a než se vzpamatovala James byl pryč.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama