42. kapitola - Ohňostroj emocí 3/3

16. července 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Navzdory tomu, že původně měla v plánu své jednadvacáté narozeniny do konce života vytěsnit z paměti, tak se Regulus úspěšně postaral, že o nich zaručeně jednou bude Annie povídat svým vnoučatům. Samozřejmě, podá jim jen zcenzurovanou verzi, ale i tak. Podařilo se mu, aby zapomněla na nepřítomnost své sestry a užívala si s přáteli a rodinou.
Od Drewa dostala VIP lístky na koncert Muse v Londýně, od babičky Constance a dědy Maxmiliána další první vydání do své sbírky anglických spisovatelek 19. století, parfém Chanel od druhých prarodičů a od rodičů další luxusní botičky od Jimmyho Choo. Od svého "snad-jednou-budoucího" švagra dostala knihu Sonetů od Williama Shakespeara s věnováním, ať si s Regulusem mají po dlouhá léta, co citovat do oušek. Ocenila Siriovu snahu a rozhodně tím získal plusové body. Teď už jen netrpělivě čekala ve své ložnici na Regulusův příchod. Jaký to geniální nápad nechat některé hosty, kteří byli rodině blízcí, přenocovat! Rozhodla se, že ho trochu popožene. Jako oslavenkyně na to měla přeci plné právo.
Čekám. Nemáš zájem o piškotek? Jeho odpověď přišla o pár minut později a opět ji svou nestydatostí vyvedla z míry.
Než piškotu, bych dal přednost tvé buchtičce.
Proč mám pocit, že se tvé sexuální narážky používáním textovek násobí?
To bude asi tím, že nemyslím na nic jiného. Navíc, líbí se ti, když jsem sprosťák. Vlhneš z toho. No, v tom má zaručeně pravdu.
Nepopírám, že na mé spotřebě spodního prádla máš hlavní podíl.
Víš, že kdyby bylo po mém, žádné kalhotky bys už neměla. Jistě, to by nebyl on, kdyby to nezdůraznil.
Když sem konečně dostrkáš svůj zadek, můžeš mi je osobně vyházet ze šuplíků.
Vidím, že opravdu bažíš po mé společnosti.
Zlato, těším se na svůj dárek.
A máš se na co těšit. Ovážu si ho mašličkou, abych tě potěšil. Sakra! Myslí tím to, co si právě představila? To by totiž bylo hodně… Sexy? Divné?
Regulusi, POJĎ UŽ.
Cítím se potěšeně, že nedokážeš vydržet bez své denní dávky perverzností. To je ale blbec. Usmála se a rychle odepsala totéž, co si myslela. Doufala, že to vezme v legraci.
Blbče.
Ťuk-ťuk-ťuk.

Než stačil doopravdy zaklepat, otevřela. Rychle ho za ruku vtáhla dovnitř, ne že by protestoval. Spíše se pobaveně culil. Jakmile zavřela, okamžitě se mu dychtivě pověsila kolem jeho krku. Neměl ani čas si ji pořádně prohlédnout. Šaty na sobě evidentně měla. Zbytek musí prozkoumat později.
"Tak kde ho máš?"
"V kalhotách?"
Musel se usmát jejímu pohoršenému pohledu, jímž ho počastovala. Pobaveně povytáhl pravý koutek úst a vzal její obličej do svých dlaní. Palcem přejel po spodním rtu a sledoval, jak svůdně pootevřela ústa. V jeho rukou byla tvárná jako želé. Ale malinové. Potěšilo ho, že jí konečně může cítit. Celý večer se na něj usmívala a lákala ho jako svůdná siréna, nicméně voněla cize. Tahle vůně k ní zkrátka patřila. Naklonil se a opřel si své čelo o té její, zavřel oči a zhluboka se nadechl. "Co kdybys opravdu zkusila ty kalhoty, Ann."
"Jestli to je další tvůj pokus o vtípek, slibuji, že tě praštím,"
Musel zadržet smích, který se mu dral přes rty. "O nic se nepokusím, slibuji." Úsměv měl na tváři, i když ji pustil ze svého sevření a ona obezřetně ustoupila o krok dozadu.
"Fajn,"
"Možná později." Nenechal ji jít daleko, chytil ji za pas a přisunul si ji blíž. "Jsem celý tvůj. Tak hledej, ještěrko." Schválně ji poškádlil dávnou přezdívkou a odměnou mu byl mírný kousanec do krku. To mu stačilo, aby se vzrušil, sakra. Zřejmě si uvědomovala, jaký vliv na něho má, protože se pánví přitiskla k němu. A přitom se tlumeně zasmála. Zvedla ruce na Regulusovu vypracovanou hruď, přejela po ní a pak začala postupně rozepínat knoflíčky bílé košile. "Konvalinko, říkal jsem kalhoty."
Nevěřícně potřásl hlavou, opřel se o zeď a pustil ji, až v okamžiku, kdy jí pomáhal sundat košili dolů. Klidně si ho prohlížela, jako by nehořela zvědavostí. Moc se mu líbilo, jak na něj hleděla. Jako by v duchu pohladila každé místečko, kam dopadl její zrak. A pak zrak nahradily i její ruce.
"Rozhodla jsem se, že tě prohledám důkladně." Přitiskla se na něj, a prohledala mu zadní kapsy.
"Musíš jinde." I jemu zněl jeho hlas nepřirozeně hluboko. Rukou mu zajela nejprve do levé a pak do pravé, kde už konečně sevřela obálku. Nadšeně vypískla, nechala svého průzkumu. Přivřel ruce do pěstí, aby trochu uklidnil své burácející srdce.
"Děkuju,"
"Ani se nepodíváš, co v ní je?"
"Samozřejmě, že se podívám. Ale chci ti poděkovat za dnešek. Nemysli si, že nevím, že jsi mne schválně rozptyloval," Stoupla si na špičky a políbila ho krátce na ústa.
Nevěděl, co jí má na to odpovědět, nadechoval se, ale přerušila jej. "Nemusíš na to nic říkat, Regulusi. Jen ti děkuji." Pak zaměřila pozornost na svůj dárek. Opatrně obálku roztrhla a zůstala nevěřícně koukat.
"Tys mi daroval planetku?"
"Ano. Vlastně asteroid, abych byl přesnější. A nechal ji pojmenovat po tobě." Nemohl se na ní vynadívat. Ve tváři se jí střídala spousta emocí. Pochopil, kdy jí došlo, že to má souvislost s dárkem, který mu dali minulý rok s Angie, ihned po svém příjezdu do Anglie, zadrhl se jí dech a na tváři vykouzlila takový úsměv, ve který si na začátku její narozeninové oslavy ani netroufal doufat.
"Má to nějakou skrytou souvislost s tvým dárkem?"
"Možná," Než se stačila nadechnout k odpovědi, tak ji zarazil. "Nech se překvapit." Byl přesvědčen, že se jí to bude líbit. A hodně.
"Děkuji, je to krásný dárek. Nezapomenu na něj." Dívala se mu dlouze do očí a pomalu se k němu vlnivými pohyby vrátila. A on si teprve nyní uvědomil, co vlastně na sobě nemá. Šaty sice měla, ale zmizela podprsenka, která zakrývala krásná prsa po celý večer. Polkl, a měl pocit, že kdyby promluvil, tak by akorát chraptěl. Jednu ruku ji omotal kolem pasu a tou druhou ji uchopil, těsně pod ňadry. Mohl je tak ve své ruce potěžkat. Bože, jakmile ruku přesunul výše, okamžitě mu do dlaně zatlačil ztuhlý vrcholek. Annie mělce zasténala, a jeho nahou hruď ovinul její dech. Myslel, že se zblázní, jestli se do ní okamžitě neponoří. Svaly se mu napnuly, když přejela špičky prstů z jeho břicha nad lem kalhot.
"Co kdybys mi raději poděkovala jinak?" Podařilo se mu vychraptět za sebe, otočil ji, aby byla opřená o zeď, doslova ji k ní přišpendlil, ruce ji přidržel jednou svou nad hlavou a pak sklonil hlavu, aby uskutečnil to, o čem celý večer přemýšlel.

***

Annie byla celá rozněžnělá. Seděla doma v Norfolku v pohodlném křesle a v náručí držela brášku. Kdyby tu tak ještě byla Angie, byla by nejspokojenější, protože jinak tu měla všechny - babičky, dědečky, brášky, strejdu i sestřenku. Všichni dorazili na její oslavu před dvěma týdny a slíbili, že zůstanou až do konce měsíce. To už sice bylo za pár dní, ale ten čas, kdy byli - skoro - všichni pohromadě, byl úžasný. Byla na roztrhání, nevěděla, kterému prarodiči se věnovat dřív nebo jestli snad zajít s maličkým na procházku a tajně přizvat Reguluse… Taky si musela užít svého strýčka Edwarda, kterého vídávala vcelku málo, protože většinu času trávil doma v Manchesteru. Angelínu teď měla u sebe doma v Londýně, tak jí občasná absence sestřenky na vévodství, když někam vyrazila s Richardem Dashwoodem, zas tolik nevadila. Taky se myšlenkami vracela k oslavě svých narozenin, která všemu navzdory nakonec dopadla skvěle. Největším překvapením krom Regulusova dárku, byl nádherný půlnoční ohňostroj, o který se z Řecka postarala jeho babička a který opravdu nečekala. Moc ji potěšilo, že si Melanie vzpomněla, úplně se tetelila štěstím.
Ach, kdyby se jen ta Angie chtěla objevit! Jistě, teď by se jí vrhla okolo krku, jak byla celá naměkko, ale zhruba za minutu smrtelně pevného objetí by ji vyhubovala. To věděla, že udělá, i kdyby se její sestra rozhodla vrátit za deset let!
Teď na to ale myslet nechtěla. Kolem přeci bylo tolik miminek! S úsměvem se dívala do těch nádherných velikých kukadel svého brášky, vdechovala tu jedinečnou miminkovskou vůni a vzpomínala na včerejší den, kdy takhle chovala i maličkého Harryho a Draca, když se konala sešlost u Lily a Jamese.
Díky bohu za to, protože kromě toho, že se měla možnost s těmi maličkými uzlíčky pomazlit, měla možnost vidět i Reguluse. A nakonec asi nejpozitivnější zpráva, Drew a Sirius se usmířili.

Annie se ulevilo, že aspoň sem Sirius nedotáhl tu krasotinku. Když jim šel James otevřít, v duchu se modlila, aby tomu tak bylo, protože jinak by za sebe neručila. Sice od Lily věděla, že všichni Carlu znají, do jednoho, kteří tam byli, už z doby před šesti lety, ale doufala, že mu případný doprovod Regulus vymluví, protože on věděl, jak na tom ve vztahu k té holce je a jejich další společné setkání by jen rozvířilo vody ještě víc.
Kromě absence doprovodu Annie rovněž ocenila, že si Sirius, jakožto kmotr, hleděl především maličkého Harryho, i když svou pozornost pečlivě dělil mezi něj i Draca. Nestála o další pohledy s otazníkem nebo o nějakou konverzaci. Měla pocit, že svůj aktuální postoj mu dala jasně najevo na své garden party. Jediné, co ji trápilo na celé téhle sešlosti, kde nechyběl nikdo z té jejich bradavické partičky, Lupinem počínaje, Luciusem a Narcisou konče, bylo to, že atmosféra nebyla pohodová, jak při takové příležitosti - oslavy narození miminka - měla být. Annie se mohla pokusit zakopat válečnou sekeru, ale neměla zájem. Poohlédla se po Drewovi a ten taky nevypadal zrovna uvolněně.
Viděla na ostatních, že je to všechno trápí a nejvíc ze všeho se nad tou situací mračila Cissa s Bellou a Remus Lupin. Seděli všichni u sebe, o něčem hovořili a něco v jejích tvářích Annie napovídalo, že to takhle rozhodně nenechají.

A nemýlila se. Netušila, čím to Drewa a Siriuse nalili, ale po několika sklenkách už spolu dokonce i mluvili. Po chvíli vyšli na zahradu, přes skleněné dveře Annie po očku viděla, jak spolu vášnivě diskutují, rozhazují rukama, a když se vrátili, vše vypadalo odpuštěno.
Ona sama se rozhodla přemoct a předstírat, že tu Sirius není. S mnohem větším nadšením se začala nenápadně věnovat jeho bratrovi, aby přišla na jiné myšlenky a potom si už jen povídala s Lily, Cissou, Adelaide a Bellou a jejich tématem byly samozřejmě děti. Dvě novopečené maminky, jedna těhotná, další se narodil sourozenec… Kdyby snad Bella chtěla mluvit o něčem jiném, neměla beztak šanci.
Annie po očku sledovala Reguluse a z jeho tváře se urputně snažila vyčíst, jestlipak ho za celé odpoledne alespoň napadla ta myšlenka, že by snad jednou mohli řady rodičů tady rozšířit. Dobře ale věděla, že aby k tomu došlo, musí spolu ujít ještě kus cesty.
Začít třeba oficiálním oznámením, že spolu chodí, by nebylo úplně od věci.
 

42. kapitola - Ohňostroj emocí 2/3

13. července 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Annie měla blbou náladu už od rána. Špatně se vyspala - za což mohl samozřejmě Regulus a jejich noční hovor, pak se jí nedařilo natočit vlasy kulmou, jako to uměla Angie a její výjimečné šaty pro dnešní večer v poledne ještě nebyly doma.
Když přinutila Andrewa, aby se obětoval a zajel do butiku pro ně, vykašlala se na lokýnky a vyčesala si vlasy do volnějšího drdolu. Pár pramínků si nechala spadat kolem obličeje. Tenhle účes ji sestra naučila dobře. Regulus se sice vyžíval v jejích dlouhých rozpuštěných vlasech, do kterých s oblibou vplétal své prsty - ale pro dnešní večer to jednou přežije, stejně nebudou o samotě, takže si na nic beztak netroufne a Annie stejně měla jistý plán.
Úsměv na tváři ji vykouzlila až vzpomínka na jejich společné rande. Byl tak okouzlující, romantický. Jejich vztah se proměnil o 180°. I když, to ten Angien taky. Povzdechla si. Trápila se, že na její narozeniny s ní není její sestřička. Od rána kontrolovala mobil, zda jí nepošle aspoň přání, nebo nezavolá. Už bylo po šesté hodině a stále nic. Někde v koutku mysli věděla, že se neozve. Bolelo ji, že pro ni znamená tak málo, že není ochotna ani zapnout na minutu mobil, nebo poslat pohlednici, k čertu. Angie milovala a obdivovala, jak vždy byla silná a sebejistá. Skvěle si spolu rozuměly, ale své sestře zkrátka nestála ani za blbou snahu. Jakoby jí místo Siria ublížila snad ona. Vůbec neměla náladu oslavovat své narozeniny ani s rodinou, natož s anglickou smetánkou. Nejraději by si zalezla do peřin, přizvala Reguluse a nevylezla až do zítřejšího večera. Možná. Mohla své narozeniny oslavit soukromě jako Angie, pozvat si jen ty nejbližší, ale myšlenky na takovou oslavu už jí v hlavě strašily dlouho a přála si takovou mít. Samozřejmě do té doby, než zmizela Angie. Jenže teď už bylo pozdě něco rušit a navíc bylo potřeba zacpat bulváru ústa. Musela tedy své narozeniny obětovat ve prospěch Angie, což znamenalo pozvat i Siriuse pravděpodobně s jeho novým módním doplňkem.

"Můžeme, zlato?" vyrušil ji ze zamyšlení otec, který vešel do vstupní haly. Annie byla ráda, že se její narozeninové oslavy účastní aspoň on. Všichni se shodli na tom, že Kaliforňan je pořád ještě malý na takové události, a tak se oslavy nemohla účastnit její máma. Ovšem, už se plánovalo, že si uspořádají rodinnou oslavu na počest nového člena, hezky jen v rodinném kruhu. Pravděpodobně někdy příští týden, protože když už tu byli všichni, od babiček, dědečků až po strejdu a slíbili zůstat do konce měsíce, bylo by škoda toho nevyužít.
Annie sklopila hlavu a zavěsila se do nabízené paže. "Tak jo. Jdeme rozpoutat tu opičárnu," Málem si znovu povzdechla, když jí Richard Howard starostlivě přejel pohledem.
"Holčičko, dnes máš narozeniny. Usměj se přeci trochu na svého starého dobrého tátu," Přivinul si ji do náručí a pohladil po vlasech, jako by byla opět jeho malou holčičkou.
"Tati, ty přeci nejsi vůbec starý," Spokojeně opětovala rodičovské objetí a upřímně se usmála pokusu svého táty ji rozveselit. Ačkoliv sám měl starosti ohledně své mladší - a teď i možná starší - dcery, tak to na sobě nedával znát.
"Tím si nejsem zase až tak jist. Za poslední rok jsem zestárl minimálně o deset let,"
"No, moment. To se nesnaž hodit na Ang a mě. Pokud vím, bude to mít spíše co do činění s tím, že jste si s mámou pořídili dalšího potomka."
"Ale Andreas je hodné miminko."
"To jsme byly taky. Myslím, že z něj vyroste pořádný raubíř. To mají Howardovi v krvi," zachichotala se, když si přehnaně nahlas vzdychl a zatahal za vázanku.
"Já upřímně doufám, že nám nepřidělá tolik starostí jako naše dvě ztřeštěné dcerušky." Štípl ji do tváře a položil ruce na ramena své starší dcery.
"Tati!"
"Trochu zdravíčka, Annie," Starostlivě si ji prohlédl. "Jsi si jistá tím, co máš v plánu? Víš, že to nemusíš dělat."
"Vím, ale očekává se ode mne, že podpořím svou sestru. A to taky udělám."
"Za nic na světě bych vás nevyměnil, děti moje." Sklonil se a políbil ji na čelo. "Připravená? Nenechávejme hosty a novináře zbytečně dlouho čekat."
Společně vyšli z otevřených francouzských dveří na zahradu, aby se připojili k hostům. Annie se nadechla a na svou tvář nasadila falešný úsměv. Show může začít.

Annieny narozeniny se staly rozhodně velkou společenskou událostí. Nad celou akcí se vznášel mrak skandálu a spekulovalo se, jak se vévodská rodina zachová, zda pozve vévodu Blacka prostředního či nikoliv, zda se objeví slečna Howardová či nikoliv a v případě, že by v obou případech došlo na ano, jak se dva milenci k sobě zachovají. Nemluvě o senzacích typu, že by se tam vévoda Black snad mohl objevit se svou bývalou. Strhlo by se k rvačce? Angie Howardová nejednou ukázala, že se toho nebojí.

Jedna z věcí, které dnes udělaly Annie alespoň trochu spokojenou, bylo pojetí její oslavy. Nebyla to žádná tradiční oslava v nějakém sálu, nic takového. Díky netradičnímu nápadu garden party a skvělému počasí, se mohly po celé zahradě v Norfolku rozestavět altánky, ozdobené jejími oblíbenými květinami a lucernami a mezi sebou byly propojeny osvětlenými chodníčky, které umožňovaly pohodlnou chůzi i v podpatcích.
Nezbytností byla samozřejmě velký taneční parket, který byl asi tím největším altánem v zahradě. Tady se všichni shromažďovali, v popředí hrála živá hudba a právě tady nyní mezi sebou diskutovaly nejvyšší vrstvy londýnské společnosti a poletovali upravení číšníci se sklenkami. Pro dárky byl vyhrazen speciální stůl a i novináři měli určené své místo.
Když se objevili na zahradě, fotografové se ihned dali do práce. První myšlenka ji takřka polaskala na kůži. Počasí se skutečně povedlo. Nebylo ani příliš horko, ale ani zima, přestože bylo už k večeru. Bylo to akorát, dress code byl volnější, všichni se jistě cítili pohodlně. V šumu všech těch hlasů se mísily vůně luxusních parfémů s lahodnými vůněmi jídel a přírody. Musela se ještě jednou zhluboka nadechnout.
Členy rodiny Blacků uviděla okamžitě. Tři rozložité postavy vévodů z Cambridge nešlo přehlédnout. Zamířili rovnou k nim. Když se má strhávat náplast, ať je to vždy rychle. Drew, který už se mezi hosty vmísil před chvíli, razantně odmítl hrát nějaké divadélko a Siriuse okázale ignoroval a vyhýbal se mu obloukem. Nebo Sirius jemu. Záleželo na úhlu pohledu. Jakmile k nim došli, nebylo pochyb o tom, že jsou šokovaní.
Regulus si ji zkoumavě a ne příliš nadšeně prohlížel a Sirius jen útrpně hleděl. Jako první se vzpamatovala Walburga. Políbila ji na tvář a popřála všechno nejlepší, Orion jí vysekl dokonalou poklonu, o jejím zvláštním vzezření se ani slůvkem nezmínil. Regulus jí špičku jazyka přitiskl na hřbet ruky, když ji "formálně" zdravil. Annie netušila, co to má znamenat, proč to udělal a snažila se ignorovat jeho nechápavý výraz, do kterého víc a víc, kdoví proč, prostupovala mračna.
Na konec na řadu přišel Sirius se svým doprovodem. Richardu Howardovi ztuhly snad všechny svaly v těle a Annie mu chlácholivě přejela po ruce. Zamračil se na vévodu Blacka prostředního a s krátkou omluvou, že se musí pozdravit ještě s několika hosty, jednoduše odkráčel pryč.
Aha. Howardovic pýcha. Takže jediný, kdo se bude muset dnes přetvařovat, je Annie. Výborně. Všimla si, jak se Walburga s Orionem po sobě ustaraně podívali a pak se s omluvou vydali také mezi hosty. Silou vůle se přinutila na Siriuse usmát. Věděla, že mu Drew roztrhl ret a tak nějak očekávala, že bude vypadat špatně, nicméně nečekala, že to bude až tak zlé. Sirius Black byl pobledlý, pod očima měl kruhy a od své domnělé přítelkyně stál půl metru daleko. Ačkoliv si přála ho pořádně podusit, nechutně lehce se jí ho zželelo.
"Siriusi," Prve mu chtěla vykat, ale nakonec si to rozmyslela a napřáhla k němu smířlivě ruku. Chvíli ji hleděl do tváře, do té skoro identické tváře Angie, ale jakmile promluvila, kouzlo bylo prolomeno. Není tou, za kterou se dnešní večer vydává a ruku přijal. Než jí pustil, svezl se mu zrak na náramek, který měla na ruce. Překvapeně k ní zvedl zrak.
Ano, přesně tak, Blacku. Je to náramek mé sestry, vlastně je to tvůj náramek se štírem. Určitě ho poznáváš, s Angie jste si je vyměnili na Vánoce. Trápí tě, že ho mám na ruce? No, to by zatraceně mělo. Ale víš co, jde mi skvěle k pleti a je to pouhý začátek všeho, co tě pro dnešní večer čeká.
Usmála se na něj a stáhla ruku zpět. Nespustil zrak z náramku. A mračil se. Výborně.
"A tvůj doprovod?" Střelila pohledem na přitažlivou plavovlásku po jeho boku, ale evidentně ji nebral vůbec v potaz. Otázku musela podruhé zopakovat. Jako uhranutý sledoval Annieino zápěstí. Vlastně za celou dobu nespustil oči z Annie, což Regulus toleroval s pevně zaťatou čelistí.
"Co? Jo. Carlo představuji ti lady Annie Howardovou. Dnešní oslavenkyně,"
"Těší mě, lady Howardová a rovnou přijměte mou gratulaci k narozeninám," pronesla s úsměvem dlouhonohá kráska. Vedle ní by každá ženská přišla o kus sebevědomí. I Annie, ale ta byla pro dnešní večer vyzbrojená sebevědomím a odvahou i za Angie.
Annie si ji změřila. Vůbec neměla chuť jí poděkovat, natož říct, že ji také těší. Netěšilo, to v žádném případě. A tak jen s největším sebezapřením mlčky kývla a přenesla pohled z plavovlasé módní divy zpět na Siriuse. "Mohl bys prosím na slovíčko?"
"Jistě," ozval se pohotově Regulus a všichni se k němu překvapeně obrátili.
"Později," Chlácholivě se na Reguluse usmála a jeho potemnělé oči jen poletovaly mezi ní a Siriusem.
Nečekala na nic, prostě vykročila tam, kam měla namířeno a čekala, až se k ní Sirius přidá. Za chvíli se po jejím boku objevila obří postava.

Sirius se pokusil o úsměv a nabídl oslavenkyni rámě. Jakmile se do něj ale zavěsila, jakoby zamrzl na místě. Pátravě se zadíval na dívku po svém boku.
"Děje se něco?"
Přísahal by, že spokojeností sama nad sebou ta malá potvůrka povytáhla pravý koutek úst!
"Ne. Vůbec nic," Ale dělo se. Dělo se toho hodně. Jak se mohla opovážit? Takhle má právo vonět jen ONA. Angieina sestra se mu rozhodla z dnešního večera udělat naprosté peklo, žádné nadávky - ale přímo surové utrpení.
Nejprve ta její vizáž. S Angie si byly podobné i normálně, ale když si Annie Howardová nasadila kontaktní čočky a vyčesala vlasy do Angiena oblíbeného drdolu, veškeré odlišnosti se jednoduše vytratily. Nebo alespoň trochu zdálky to tak vypadalo. Angie měl prostudovanou velmi pečlivě, nicméně v první moment, když Annie uviděl na těch schodech do zahrady s otcem, si byl skoro jist, že se Angie vrátila. I když byla pak Annie o něco blíž, bylo jednoduché věřit, že je to Angie. Možná za tím byla zčásti i ta šílená touha ji vidět. Annie se snažila napodobovat i Angieny pohyby, jenže pak si všiml bratrova výrazu a došlo mu, že to je pouhý klam. A sám to podvědomě dobře věděl už od začátku, jen chtěl na chvilku uvěřit, že je to jeho miláček. Ale necítil žádné známé mravenčení, žádný zběsilý tlukot srdce, jen bolest. Angie i přes svou podobnost se sestrou, byla jen jedna. Avšak ani tahle skutečnost mu ani o trošku neulehčila trápení, které si pro něj Annie připravila, protože mu ji tím vším tak hrozně připomínala. O tom žádná.
Ten náramek by mohl považovat za náhodu, ale teď i Angien parfém? Opravdu to bolelo. Tohle je promyšlené týrání všech jeho smyslů. Nejen, že udělala maximum, aby vypadala jako sestra, nyní stejně i voní. Má její šperky a je stejně drobná. Stačilo zavřít oči, a stála by s ním v zákoutí růží jeho malá Angie. Mohl by udělat cokoli. Pohladit ji po bělostném krku, políbit na tu její vzdornou bradu, přivonět si k její pokožce. Jak už to bylo dlouho, co necítil tuhle vůni?
Sirius od Annie okamžitě odskočil, než by udělal opravdu nějakou ztřeštěnost, za kterou by si vysloužil další nakládačku. Stála kousek od něj a měřila si ho pronikavým pohledem. Ticho by se dalo krájet.
"Annie, ehm… Přeji tedy vše nejlepší."
"Děkuji," No výborně. Co dál?
"Jak to jde s Regulusem?"
"Dělíme pokroky. Dík za optání," Věnovala mu unavený úsměv. Nechtěla s ním náhodou mluvit? Zatím měl pocit, že se akorát on snaží vést rozhovor. Nechtěl to zbytečně prodlužovat. Kdo ví, co ho ještě čeká.
"Ozvala se?"
"Ne. Ani dnes,"
"Takže stále žádné nové zprávy." shrnul to Sirius, opřel se o trám altánu a stále ostražitě sledoval kopii své bolesti. V tom mu padl do oka známý předmět. Růženínové srdce se válelo na zemi, přímo vedle jedné podivně zkroucené sochy. Bylo to srdce, Siriovo srdce, které daroval Angie.
Ranilo ho to víc než by dokázal přiznat. Jako by byl odvrhnut. Nebo zapomenut - i když na to neměl nejmenší právo. To on byl tím záporákem. Zrádcem. On sám, Sirius Black, stál za to být vyhozen. Měl co dělat, aby se vůbec udržel na roztřesených nohou. Trhl sebou, když se ozvala. V té změti myšlenek zapomněl, že tu s ním stále je.
"Přece sis nemyslel, že se s ním potáhne,"
Ne, to si teda opravdu nemyslel. Přinutil se odtrhnout zrak od svého srdce a přesunul jej na dubové parkety.
"Ne. Ale - "
"Ale co?"
"Proč je tady?" I jemu zněl hlas zlomeně.
"Ach tak, myslíš, proč není v té uzamčené dřevěné truhličce, kterou si nechala Angie na zakázku vyrobit, aby se k tvému srdci nedostal nikdo jiný? No, není to ironie?" ptala se Annie, hlasem plným sarkasmu. "Aby se k tvému srdci nedostal nikdo nezvaný," opakovala. "Hm, řekla bych, že ta modelka do této kategorie zaručeně taky spadá."
Sirius vůbec nebral na vědomí, co mu říkala. "Tady. Proč je tady, Annie?"

"Víš, říkala jsem si, že ho pro jistotu uklidím z Chiswicku pryč, aby ho Angie neměla na očích, až se vrátí. Lehčeji na tebe zapomene, což by neměl být stejně problém, když jsi ji tak hluboce zranil a navíc… No, nevyjímá se krásně u těch studených soch, co nic necítí? Že jo? Myslím, že to je opravdu perfektní místo," zakončila spokojeně Annie, jako by hovořila o obyčejné dekoraci do zahrady.
Ale tady šlo o víc. A ona to zatraceně dobře věděla. Angie by na svou sestru mohla být pyšná. Svaly, aby namlátila Siriovi jako Drew, neměla, ale psychicky škodit se zdá zvládla na výbornou.
Jednou bude Ang vyprávět, jak popadla její střežený poklad z nočního stolku v Chiswicku, odjela na policejní stanici a vyhledala Dougela O´Donelliho, fešného třicátníka, který ji kdysi nasadil náramky, za překročení rychlosti a maření policejního výkonu. O´Donelli vypadal velmi překvapeně, když ji spatřil, nicméně brada mu spadla až v momentě, kdy mu oznámila, co potřebuje. Jeden by si mohl myslet, že po něm chce vykrást banku a ne pouze šetrně otevřít jednu dřevěnou schránku. Nakonec ho musela uplatit - večeří, kterou si vynutil již před měsíci. Nakonec se ale všechno úsilí vyplatilo. Sirius dostal zaslouženou lekci.
"Jsi pěkný osel, Siriusi. Zlomil si jí srdce, ty idiote," řekla nahněvaně. "A kardinálně jsi to posral hned dvojnásob. Co si myslíš, že si Angie asi pomyslí, když se budeš neustále na veřejnosti tahat s tou - " zasekla se. Annie Howardová se ve svém hněvu snažila marně nalézt vhodné přízvisko pro Carlu.

"Kde bereš tu jistotu, že se vůbec vrátí?" Siriuse myšlenka na tuto možnost hryzala zevnitř už hodně dlouho.
"Proto ses rozhodl, že raději využiješ příležitosti pobavit se s dávnou milenkou? A až si užiješ, přiběhneš se staženým ocasem jako věrný pejsek k Angie?"
Překvapil ho vztek Annie Howardové, která zvýšila hlas a naštvaně odsekávala jednotlivá slůvka.
"Ne. To ne. To bych - "
"Chceš říct, neudělal? Nebuď směšný! Abys věděl, vůbec si ji nezasloužíš. Moje sestra si zaslouží muže, který ji bude celým srdcem milovat a bude ji po celý život věrný! Nic míň nehodlám tolerovat! Dala jsem ti druhou šanci a tys znova dokázal, že jsi jen arogantní, nedospělý pitomec s titulem, který neudrží péro v kalhotách. A věř, i kdyby se vrátila, tak si o tebe neopře ani - nezaparkuje vedle tebe auto. Máš nulovou šanci začít s ní vše od znova!"
"Já vím. Ublížil jsem jí," Vztekle sevřel ruce v pěst. Jak absurdní. Jediné co nikdy nechtěl, jí bylo znova ublížit a přesně to se mu podařilo dokonale.
" A jestli ti Ang dá přeci jen další šanci, věř, že tě budu setsakramentsky dobře sledovat! Jediné zakolísání a budeš mít obrovský problém jménem Howardovi!"
A tohle ji opravdu věřil. Nakládačka od Drewa byla v porovnání s jejím případným hněvem asi procházka růžovým sadem. Kdysi by svou lásku k Angie bránil stejně vášnivě, jako Annie bránila svou sestru. Jenže od konce května se mu to všechno hroutilo jako domeček z karet, byl plný hněvu, lítosti a bolesti a tyhle emoce, všechny najednou tančící jako hurikán v jeho srdci, ho šíleně unavovaly. A co měl dělat? Co měl dělat, když tu ani nebyla? Komu měl dokazovat, že ji miluje? Jediný člověk, který to měl vědět, byl pryč. Tak pro koho se má krucinál snažit?
Už mu neměla co říct. Nechala ho tam na pospas svým myšlenkám a výčitkám.

"Lady Howardová, musím vám pochválit tuhle narozeninovou garden párty, vypadá to tady opravdu nádherně. Je to příjemná změna oproti těm sálům a salónkům,"
Annie jen kývla zdvořile na odpověď. Sice ji nepřímo pozvala, ale to neznamená, že s touhle ženskou bude pořádat pyžamové párty či čajové dýchánky. To totiž vůbec. Nejraději by ji na místě totiž vyfackovala. Nebo by zařídila Carlino setkání se Sunnym. Tomu nápadu se musela usmát, ale vzápětí ji napadlo, že z modelky by stejně žádné pořádné steaky nebyly.
"Váš nápad?" zeptala se Carla a Annie znovu pouze přikývla a věnovala zářivý úsměv procházejícímu Henrymu. Nijak nebrala na vědomí její snahu o konverzaci. Pořád nemohla uvěřit tomu, že se Sirius tahá na veřejnosti s touhle ženštinou. Tak brzy. Aspoň jeden z nich by mohl mít rozum.
"Zajímavé," zhodnotila, spíš sama pro sebe, rozhlížela se okolo a upila šampaňského. Potom se zpět obrátila k Annie. "Mnoho jsem o vás slyšela,"
A Annie už toho všeho měla právě po krk. Napřímila se a zadívala se jí do očí. Howardová, ukaž jí zač je toho loket! "Já o vás taky už leccos slyšela. A především četla,"
"Chápu váš postoj, nicméně - "
"Pak vám tedy, slečno, nebude vadit, když budu ve své averzi k vám nadále pokračovat,"
"Věřte tomu nebo ne, ale velmi mne mrzí celá ta věc s vaší sestrou,"
"Jistě. Mrzí vás to tolik, že jste si sem dnes se Siriusem vyrazila společně, že?" prohodila ironicky Ann a společně s Carlou se obrátila za Siriusem, který se skleničkou v ruce již před velmi dlouhou dobu přátelil na lavičce úplně mimo společnost.
"Myslím, že to vůbec nechápete," pronesla Carla pořád smířlivým tónem. A čelo se jí zkrabatilo starostmi, když si prohlížela Siria.
Nevypadal dobře, to musela uznat i Annie. Ačkoliv byl pořád hříšně krásný, svou pověst lva salónu nenaplňoval ani zdaleka. Nepřítomně kroužil sklenkou a jeho plnou pozornost si vyžadoval poletující hmyz.
"Hlavně jestli celou situaci dostatečně chápe váš slepičí mozeček," Teď se výhrůžně napřímila i Carla. Výborně. Annie potřebovala vypustit páru a k tomuto účelu se Carla hodila více než dobře. Jejich oči se setkaly v němém souboji vůlí.
"Slyšela jsem o vás leccos lady, ale - "
Annie byla sice zvědavá, co o ní mohla tahle modelína slyšet, ale v tuto chvíli ji jednoznačně chtěla odkázat, kam patří. A to rozhodně nebylo místo vedle Siriuse. Ačkoliv pochopila, že modelka před ní je překvapivě dostatečně inteligentní a nebýt celé této situace, možná by ji byla i sympatická - nicméně ona byla příčinou toho, že její sestřička má zlomené srdce a také toho, že neochutná Annien narozeninový dort. Jakmile si připomněla, že její sestra je neznámo kde, přistoupila až těsně ke Carle, přičemž ignorovala významné pohledy svých rodičů a bratra, a důrazně oznámila:
"Dám vám jednu radu, slečno. Nacpěte si své poprsí do podprsenky a zmizte bleskurychle z Anglie," S Carlou to překvapivě ani nehnulo. Zasloužila by si metál v tom, jak se jí v obličeji nepohnul ani sval a dál se uvolněně usmívala. "Nemyslíte, že to Vaše sestra, by tady měla stát a zarývat mi podpatky do zadnice?"
Howardová se přistihla, že má chuť zaskřípat zuby. Přesně to si taky myslela, ale co mohla krucinál dělat, když Angie zmizela kdesi v časoprostoru? Nejdříve nakope tuto krasavici a pak s radostí nakopne i svou mladší sestru, aby dostala rozum. Ale všechno popořadě.
"Nenechte se mýlit, slečno. To, že tady Angie není, ještě nic neznamená," usmála se Annie jako by vyhrála v páce. Pak se naklonila ještě blíž a důvěrně ztišila hlas. "Její nepřítomnost, to je jen delší délka rozběhu. Předtím, než skočí." V to Annie celým svým srdcem doufala. Že Angie docválá a vytasí meč. Trochu poodstoupila a s úsměvem mávla na Drewa, který je nepřestal pozorovat. Zřejmě očekával, že se po ni jeho sestra okamžitě vrhne a rozdají si to v pěstním souboji přímo na parketě.
"Uvidíme," usmála se Carla. "Ale stejně je zajímavé, jak moc se vaše sestra potřebuje rozbíhat. Možná bude něco pravdy na tom, co se mezi anglickou smetánkou ještě nedávno šuškalo, jak jsem se doslechla, a to, že vaše sestra je zřejmě ještě děcko, které neví, co chce. Jinak by tak skvělého mužského jako je Sirius neposlala k šípku,"
Tentokrát začala útočit ona. Jejímu pokusu naštvat ji, se Annie mohla jen vysmát. Což také udělala.
"Je to vskutku rozšířená pohádka, vím o tom. Ovšem když se nad tím tak zamyslím," pronesla Annie tónem, který naznačoval, že se zamýšlet vůbec nepotřebuje, "jste nejspíš dost pokrytec, protože tvrdíte-li tohle, tak v tom případě jste také děcko. Nebyla jste to náhodou vy, kdo ho kdysi opustil? A na rozdíl od vás, to Angie neudělala ze své vlastní vůle, ale byla k tomu donucená okolnostmi," Annie nepochybovala, že Carla ví, koho těmi okolnostmi myslí.
"Lady, můžete mít říct, co má tohle znamenat? Pozvala jste Siriuse s doprovodem a doufala, že mne vezme s sebou jen abyste - "
Ann ji nenechala domluvit a zaútočila znova. Začínala ji tahle šaráda zmáhat čím dál více. Vše by to mohla vyřešit jedinou fackou, ale ničemu by to nepomohlo.
"Sirius vám také zaslal pozvánku do své postele nebo jste se rozhodla oprášit dávnou permanentku? Do háje, ženská, uvědomujete si vůbec, že jste jim možná zničila život? Nevidíte, jak se kvůli vám trápí?" Trhla hlavou směrem k Siriovi, založila ruce na hrudi a pokračovala: "Radím vám dobře, odejděte. Nemáte proti Angie žádnou šanci - on ji miluje. Doby, kdy miloval vás, jsou už dávno pryč, nesnažte si sobě něco nalhávat a přestaňte se kolem něj točit. Dejte jim prostor," zakončila už mírněji Annie, protože vycítila, že Carla má o Siriuse opravdové obavy. A na odpověď zase nečekala.

"Kde jsou mé oblíbené maliny, konvalinko?"
Začal jí tak říkat po jejich první schůzce. Pokaždé, když to převalil na svých ústech, srdce jí legračně poskočilo. A stejně tomu bylo i teď. Stál kousek od ní, naklonil se k jejímu krku a pošeptal ji to do ouška. Po páteři ji přejelo lehké mrazení. Ať si říká, kdo chce, co chce, Regulus má přímo božský chraplák, když ztiší hlas. Mohla by jej poslouchat od rána do večera, jednou ho přesvědčí, aby jí něco předčítal. Zaručeně by z toho byla hotová, a to by nemuselo jít ani o Lady Fuckingham.
Sledovala ho, jak se jeho hruď mohutně zvedá a při každém vdechu krčí čelo. Najednou jí to došlo. Ta špička jeho jazyka na její ruce. Ochutnával ji. Bože. Už tehdy poznal, že tohle není její vůně a proto se tak mračil. To zjištění ji zaskočilo, ale snažila se napovrch zůstat klidná.
"Neříkej, že ses mi zamiloval do šampónu?!"
Annie se na něj škádlivě usmála a natáhla se přes něj pro skleničku šampaňského, kterou převzala od číšníka. Úmyslně se o něj otřela. Po celý večer se musela spokojit jen s nahodilými pohledy a tajemnými úsměvy, které si čas od času vyměnili. Regulus toho využil ve svůj prospěch, přejel ji rukou nenápadně po boku a zastavil se dlaní těsně nad jejím zadečkem, kde palcem línými pohyby kreslil kroužky. V místě, kde se jí dotkl, se okamžitě svaly napnuly. Stáli bokem k ostatním hostům, takže si mohl dovolit pár letmých doteků, aniž by to spustilo lavinu otázek, kterým se Regulus snažil vyhnout asi stejně tak jako dobrovolnému manželství.
"Chceš říct, že po tobě toužím jen kvůli němu? Já věděl, že jsi vykutálená čarodějnice, která mne očarovala,"
A zase ten skvostný chraplák. Se smíchem se od něj pomalu odtáhla a ustoupila do vzdálenosti, kterou diktovala společenská etiketa. Okamžitě postrádala jeho dotek.
"No samozřejmě, slovy Carla Gustava Junga, člověk může ztratit rozum více či méně normálním způsobem. Můžeš si namlouvat, co chceš, ale to já tě dostala na lopatky." Šťouchla ho ukazováčkem do hrudi a škádlivě na něj mrkla.
"Já si to tedy pamatuji úplně jinak. Řekni, kdopak to byl, doslova, na zádech, když na to došlo?" Mohla by přísahat, že si to celé přehrával právě v hlavě, protože ji propaloval tak sexy upřeným pohledem, že se jí nedostávalo pomalu dechu. A lhala by, kdyby říkala, že nemyslí na totéž.
"Nejde přeci o to, kdo byl nahoře. Jde o to, kdo komu neodolal." Obličej mu ozářil domýšlivý úsměv. A věřte, že každý úsměv na Regulusově tváři bylo pro Annie malé vítězství a vůbec nezáleželo na pohnutkách.
"To je přeci zřejmé. Už od mala mi všichni říkají, jak jsem neodolatelný," No jistě. Co jiného se také dalo od něj čekat, že?
"Škoda, že nejsi Pinoccio," Hranou sklenky si ťukala do rtu, aby nespatřil její šťastný úsměv.
"Jak si můžeš být jistá, že nemám podobnou schopnost? Při lhaní, se mi totiž neprodlužuje nos, ale něco úplně jiného," Přitom, jaký důraz klad na poslední slova, nemohlo být vůbec pochyb o tom, co má na mysli.
"Hlavně, že máš na co svou erekci svést. Proč mi to vůbec říkáš?"
"Asi proto, abys věděla, na čem jsi. Je to totiž aktuální stav, kterým trpím," Nedokázala se ubránit pokušení, zkontrolovat jak na tom nyní je. Pobaveně se usmál a ukazováčkem jí zvedl bradu nahoru. Zasekl se pohledem na její tvář a pustil ji, až když zaregistroval, že jeho počínání si vysloužilo pár zvědavých pohledů. To, že byl přistižen, ho očividně vyvedlo z míry. Přestal se usmívat a celý strnul. Annie věděla, že je jen otázkou času, kdy se otočí a zmizí v davu.
"No páni. Mám začít vybírat vstupné?" dobírala si ho dál v laškovném tónu a doufala, že to celé nepokazí. Nakonec se pousmál a znovu se uvolnil.
"To samé jsem si říkal, když jsem tě dnes uviděl. Co kdyby sis tyhle šatičky nechala na sobě, až ti večer přijdu předat dárek?" Pohledem ji přejel po těle a zastavil se na ňadrech, které zakrývala pouze podprsenka v tělové barvě.
"To má být způsob, jakým Regulus Black lichotí ženě?"
Jeho slova způsobila, že se jí po těle rozšířila zrádná červeň. Věděla, že se mu ty šaty budou moc líbit. Zakrývaly sice vše důležité, ale neponechávali zase až tak moc šanci představivosti.
"Ty nepotřebuješ, abych ti skládal komplimenty, konvalinko,"
Opřel se zády o stolek s občerstvením, a založil si ruce na hrudi. Nepokrytě se mu líbilo, co viděl, protože si ji stále prohlížel. "Ale i takový morous jako já, musí uznat, že dnes jsi obzvlášť krásná. Škoda jen, že celý večer přihlížíme falešnému úsměvu. Ovšem hodného královny, to je pravda."
Takže si toho všiml? Jeho upřímný zájem ji potěšil. Aspoň někdo se zajímal o to, jak se kvůli Angie cítí. Chtěla ho za to obejmout. Vlastně, chtěla s ním dělat mnohem více než to.
"Páni, dvě lichotky ve dvou větách a hned po sobě? Chceš si mě rozmazlit, Regulusi?" věnovala mu nejzářivější úsměv, který mu byla schopna v tento moment vykouzlit na tváři.
"Řekl bych, že spíš na oplátku očekávám sladkou odměnu,"
"Jen Black může chtít za lichotku odměnu. Ale dobře, uznávám, že děláš pokroky. Takže si něco malého zasloužíš."
"Přesně, na něco malého mám právě chuť." Regulus to pronesl zastřeným hlasem, odstrčil se, přešel až k Annie, zavěsil ji do sebe a s jednou rukou na pasu ji odvedl do středu tanečního parketu. Musel vynaložit obrovské úsilí, aby si ji nepřitáhl blíž do náruče nebo nesjel dlaní na její zadeček. "Předtím se umyj, konvalinko. Chci se milovat s tebou, ne s nikým jiným."
Annie málem klopýtla, kdyby ji včas nezachytil a její chybu nevyrovnal krokem navíc.
Řekl milovat.

42. kapitola - Ohňostroj emocí 1/3

9. července 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Drew si myslel, že posnídá se sestrami v klidu. Ale nestalo se ani jedno. Když už ráno čekal u stolu, žádná dlouho nepřicházela.
Všechny slušné noviny, které na podnose měl, už prolistoval a co ho zaujalo, tak přečetl. Rozhodl se na sestry ještě počkat, a tak sáhl po jednom z bulvárních plátků.

NEVĚRA NA VEŘEJNOSTI! SIRIUS BLACK, BUDOUCÍ VÉVODA Z CAMBRIDGE, VEŘEJNĚ ZOSTUDIL SVOU PŘÍTELKYNI ANGIE HOWARDOVOU, DCERU VÉVODY Z NORFOLKU, SE SVOU DÁVNOU EXMILENKOU!

Tak zněl titulek. Delší, ale naprosto vystihující zbytek článku. Drew ho jen přelétl očima. Psalo se tam uměle vydramatizovaně, co se vlastně stalo, také to, že se Angie ihned po incidentu vypařila, neznámo kam. Média jí samozřejmě přisuzovala různá nelichotivá místa, kam unikla, neboť prý studem se jistě nemůže objevit ani na veřejnosti a podobně.

Ve chvíli, kdy se otevřely dveře do jídelny, praštil pěstí do stolu tak silně, až šálek s ranním čajem poskočil a čaj vytryskl. Spatřil Annie, jak se zarazila v půli kroku.
"Promiň mi to zpoždění," usmála se nesměle. "Netušila jsem, že se budeš tak zlobit."
Po stole jí hodil noviny. Váhavě je vzala, sledovala jeho hněvem ovládnutý obličej. Ještě ho neviděla tak… ne rozzlobený, ale doslova zuřivý. Pak ale sklopila zrak k papíru.
Obočí jí vylétlo nahoru. "K čertu," vydechla Annie a pohlédla na bratra. "Vrátila se Angie domů?" udeřila na majordoma.
"Ne, mylady," odpověděl John a i v jeho tváři se zračila starost.
"CHCI JEHO HLAVU!" zahřměl zničehonic Drew, až Annie leknutím poskočila. Pak se vyřítil z jídelny a ona uslyšela hlasité bouchnutí vchodových dveří. O moment později zapískaly pneumatiky, a když přiběhla k oknu, zůstal na cestě jen prach…

Vyběhla nahoru a snažila se sestře dovolat. Nic. Potom volala mámě, jestli tam je Angie. Tam nebyla. Zkusila to u prarodičů. Nic. Nakonec volala Drewovi, aby nedělal žádnou hloupost.
Zeptal se jí, jestli už zjistila, kde Angie je. Nechtěla mu lhát, i když chápala, že tohle jeho odhodlání ještě víc podnítí.
"Nikdo nic neví," špitla.
"Varoval jsem ho, Annie, je oba," řekl jen a zavěsil. Z jeho tónu jí přeběhl mráz po zádech. Takového ho neznala.

Annie si připadala tak bezmocná. Přemýšlela, jestli se nemá pokusit kontaktovat Reguluse, aby se případně pokusil Drewa zastavit nebo aby svého bratra někam uklidil, než Drew vychladne. Nebo by snad měla zavolat tátovi, aby syna zastavil? A nepřidal by se táta k němu? Bylo to možné. Drew chtěl Blackovu hlavu, protože Angie zlomil srdce. Táta by ji chtěl, protože kvůli němu jeho dcera zmizela neznámo kam a strach o ni ho naplňoval hrůzou. Dvacetiletá holka se zlomeným srdcem - mohla by udělat cokoliv.
Cítila se tak bezmocná. Věděla, že jediný člověk, který může tu blížící se katastrofu zastavit, je Angie. Ale ta tu nebyla. A Annie se nad jejím zmizením, nad tou bezmocí a ze vzteku na Siriuse rozplakala.


Andrew naštvaně praštil do volantu. Mířil do londýnského sídla Blacků, předpokládal, že Sirius bude právě tam. A pokud ne, je to fuk, najde si toho parchanta, i kdyby měl prohledat zeměkouli.
Byl tak rozezlený. Všechno vypadalo, že se k dobrému vrací. S Bárou se při slavnostním otevření univerzity usmířili, a pak později celkem ještě třikrát, a když odjížděla tentokrát, bylo to v mnohém jiné, byli v kontaktu a on slíbil, že ji co nejdřív navštíví. Pak to štěstí jeho nejmladší sestřičky, když Siriuse přivedla k rodičům a oznámila oficiálně, že spolu chodí. Když se na ně díval, když viděl, jak ji drží a dívá se na ni, tolik mu to věřil. Jejich štěstí bylo takřka hmatatelné. A Annie, potutelně se usmívající a konečně se nehádající s Regulusem. Všechno to vypadalo tak úžasně nadějně. Nechápal, co se stalo, co Sirius udělal, proč to musel zničit, proč musel zničit Angie. Ale už ho unavovalo se ptát, tentokrát bude prostě jen jednat.

Drew se vždycky považoval za člověka klidné povahy. Víceméně. Jenže tohle bylo přes čáru. Jednou Blacky varoval a myslel to vážně. Jeho slovo něco znamenalo a jejich přátelství teď muselo stranou. Teď šlo totiž o víc. Rodinná záležitost. Která, dle jeho vlastního mínění, nesnese odkladu.
Být starším bratrem dvěma sestrám se splašenými hormony, je docela tvrdý džob. Být bratrem Annie a Angie Howardových je džob, který by měl být placen ve zlatě. Jednou byl ale jejich starší bratr, a když přijel do Anglie, rozhodl se této role zhostit se všemi právy i povinnostmi. A teď měl jedinou povinnost: když chudák jeho maličká Angie s bolavým srdcem zmizela a nemohla vrazit Siriu Blackovi sama, udělá to milerád za ni.
A vůbec, vrazí každému, kdo se pokusí říct něco ošklivého na její adresu. Všichni musí vědět, že Angie v tom není sama. Že rodina za ní stojí, ať se stane cokoliv.

Když dojel na místo, vyletěl z auta a začal zvonit a bušit na dveře. Otevřel mu překvapený Regulus.
"Čau, brácho, co se děje?"
Drew zavrčel. "Kde je?!"
Regulus o krok ustoupil a jeho obočí vylétlo nahoru. Takhle Drewa ještě neviděl a nebyl to zrovna bezpečí značící pohled, co měl ve tváři. "Myslíš Siria?"
Howard se nehezky ušklíbl. "Koho asi jiného? Kde je? Potřetí se ptát nebudu,"

Regulus netušil, zda by se měl pokoušet ho uklidnit nebo ho pustit za bratrem, který od svého večerního návratu nevyšel z ložnice. Teoreticky, kdyby Drewa na něj pustil, mohl by se stát vévodou z Cambridge on místo Siria. A jestli Drewa Sirius vytočil takhle skoro k nepříčetnosti, což se jen tak někomu nepovedlo, muselo to být něco fakt něco, takže si tu nakládačku beztak zasloužil.
Regulus se však nemusel rozhodovat, protože za pár vteřin už k nim pochodoval Sirius a vůbec nevypadal, jako by si uvědomoval, že přišla jeho poslední chvilka. Ve tváři měl obavy, ale rozhodně se nevztahovaly k jeho osobě.
"Kde je?!" vyhrkl ještě, než k nim došel. Regulus nechápal už vůbec nic. Díval se z jednoho na druhého a uvědomoval si, že mu rozhodně něco ušlo.
V příští vteřině Drew vyrazil proti jeho bratrovi. Dal mu takovou ránu, že to Sirius neustál a šel do kleku. Na nablýskané parkety vystříkla krev. Sirius se chytil za pusu, krvácelo mu ze rtů. Trošku se potácel, ta rána s ním otřásla a mlžilo se mu před očima. S Drewem to ale nehnulo. Chytil ho za košili, vytáhl na nohy a přirazil ke stěně s dřevěným obkladem. Služebnictvo se už kvůli tomu hluku seběhlo a Regulus byl tak v šoku, že jen stál a koukal.
"Zapomeň na ni, ty jeden zmrde zasranej! Ještě jednou se k ní přiblížíš a nechám ti zpřelámat všechny hnáty," procedil skrz zuby Drew, pak ho pustil a stejně rychle, jako se objevil, i zmizel.


Když se Regulus po poledni zastavil v Chiswicku, byl už mnohem víc v obraze, než tomu bylo ráno. A vůbec netušil, co si o tom všem myslet.
"Co všechno mu udělal?" ptala se ustaraně Annie, když seděli společně v salonku. Sirius měl lehčí otřes mozku a museli mu sešívat ret. Doktor mu řekl, že měl štěstí, že nemá vyražené zuby. To všechno Annie taky řekl.
"Já… pffuu… na jednu stranu mi je to líto, nikdy jsem ho takhle naštvaného neviděla, víš, ale na druhou stranu, to, co tvůj bratr udělal mé sestře… Mám z toho všeho dost rozpolcené pocity, Regulusi."
"Slyšela jsi i Siriovu verzi nebo znáš jen tu novinovou?" zeptal se, protože on si to rozhodně nechal vysvětlit. Nějak se mu nezdálo, že by se Sirius až takhle zachoval, nehledě na to, že Regulus věděl, že bratr ji opravdu miluje.
"Poslouchám," vybídla ho Annie a mlčky si vyslechla všechno, co dnes Regulus slyšel od bratra, z čehož vyplývalo, že se jednalo o nešťastné nedorozumění. "Jestli je to, co říká pravda, tak teď už vůbec nevím, co říct. Angie je horká hlava, na druhou stranu to není zase celé její chyba, že."
"Proč myslíš, že by to nebyla pravda? Nechci se hádat, toho jsme si spolu užili až dosyta, ale on nelže. Nějakou dobu ho už znám a dokážu to poznat,"
"No dobře, dobře!" Annie se postavila na nohy a začala pochodovat po salonku. "Ale zase nemůžeš tvrdit, že nechat se od ex políbit takhle veřejně je jako v pořádku,"
"Zaskočila ho, nestál o to," Regulus to nevzdával, najednou měl potřebu bratra hájit. Měl pocit, že po té ranní náloži od Drewa už to boxování do Siria stačilo. Jenže Annie nevypadala, že hodlá Angie dát.
"Regulusi!"
Zvedl ruce na znamení, že se vzdává. "Fajn! Máš pravdu, v pořádku to není, na tom se shodneme, ovšem jak k tomu došlo, taky není jednoznačné, aby se mohlo na někoho ukázat prstem,"
Annie se prudce otočila. Takový výraz v její obvykle mírumilovné tváři snad ještě neviděl. "Za všechno může ta modelka," Poslední slovo doslova vyplivla z úst jako tu největší nadávku.
Regulus pochopil záhy, že by nebylo dobré vířit vody a změnil téma. "Už víte kde je?" Opravdu si přál, aby mu Annie řekla, že ano, bylo to totiž to jediné, o čem se chtěl Sirius bavit, nic jiného ho nezajímalo.
Zavrtěla smutně hlavou. "Netušíme, na telefonáty ani zprávy vůbec nereaguje. Odpoledne jedu do Norfolku, máme rodinnou poradu."
"Je mi líto, co se stalo, Annie," řekl po chvilce mlčení, kdy přemýšleli. "Vzpomínám si na to naše dvojité rande a byli tak šťastní, tolik v pohodě,"
Annie si sedla vedle Reguluse a opřela se o něj. "Zařídili naše první pořádné rande, trochu jim dlužíme, nemyslíš?" Pohlédla na něj.
Usmál se a dal jí ruku kolem ramen. "Trošku víc, řekl bych,"
Annie se náhle napřímila a oči jí zazářily. "Až Angie najdeme, musíš mi slíbit, že uděláme cokoliv, aby si ještě dali šanci. Samozřejmě nenápadně,"
Regulus neměl proč nesouhlasit. Věděl, že Sirius už nikdy nebude moct být s někým jiným a navíc to znamenalo zase o něco víc kontaktu - ať už v jakékoli formě - s Annie. "Slibuji," odpověděl a přivinul si ji ještě o kousek blíž k sobě.

***

Sirius po Angieiném zmizení a nakládačce od Drewa raději odjel z Londýna pryč. Po dlouhé době se objevil na svém panství v Suffolk, ale jakmile toho dne zamířil chodbou do své pracovny, usoudil, že úplně dobrý nápad to nebyl. Koneckonců v oné pracovně se Angie dozvěděla, že se on a bratr znají s Drewem už z dřívějška, z Ameriky, a na oné chodbě zastavila služebnou a zjistila, že on byl ten zelenooký lord z bálu.
S nemilými vzpomínky se ale i vracely ty příjemné. Jak si od Angie nechal představit Gejšu a Casanovu, jak ji zval do své ložnice a jak ji líbal. A nakonec ta, které si nejvíc cenil - jak se před něj ochranitelsky postavila a všechno vzala na sebe, když je Drew při tom polibku načapal a ztrácel příčetnost. Bolestně si uvědomoval výmluvný obsah toho gesta.

Seděl za svým stolem a přemýšlel nad tím vším. Neměl náladu na nic, celé dny s mobilem v kapse buď chodil po chodbách a přemýšlel o tom všem, o ní, o Carle, o tom, co měl a oč přišel nebo seděl v pracovně a zíral do prázdna. Uběhl od toho všeho už týden, pro něj velmi emočně vypjatý. Šílel, že se nemohl Angie dovolat, pořád jí psal, prosil, aby se ozvala. Kohokoliv, kdo ji znal a potkal ho, se ptal, zda o ní neslyšel. Děsilo ho, že není k nalezení a přemýšlel už i o využití jiných prostředků, než elektroniky, aby ji našel. Jenže zase věděl, že potřebuje čas pro sebe a být sama. Tento její prostor považoval za posvátný, věděl, že tohle jí musí dopřát. Bylo to to nejmenší, co mohl udělat. Že by si něco udělala, o to strach neměl, taková ona nebyla.
Z přemýšlení ho vytrhlo zaklepání a po vyzvání dovnitř vstoupil majordomus a mírně se uklonil. "Vévodo, je zde slečna Carla a přeje si s vámi mluvit,"
Sirius si povzdechl. S Carlou se od toho polibku neviděl a rozhodně na tom nehodlal nic měnit. Neměl sílu se s ní vidět. "Řekněte jí, že jsem musel nečekaně odjet a nejsem přítomen,"
"Jak si přejete," kývl majordomus a s úklonou opustil jeho pracovnu. Za chviličku se ale dveře opět otevřely, tentokrát ale bez zaklepání a dovnitř vešla Carla.
"Tyhle hry spolu hrát nebudeme, ano? Musíme si promluvit a vyjasnit si pár věcí," Šla přímo k věci, neobtěžovala se ani s pozdravem. Jako doma se pohodlně usadila na křeslo naproti němu.

Sirius se na ni podíval. Její výraz nebyl takový jako tehdy na té open akci Burberryho. Znali se dlouho a dobře, vždyť spolu pár let žili. Poznal, že ho nepřišla svádět, ale skutečně si něco vyjasnit.
"Asi bych ti měla objasnit, proč jsem se tak zničehonic objevila na ostrovech, když se mi dařilo jim celou tu dobu vyhýbat,"
"Celou tou dobou myslíš dobu, která započala tvým útěkem do Států v době, kdy jsem tě chtěl požádat o ruku až do minulého týdne, je to tak?" Tohle si prostě nemohl odpustit.
"Přesně to myslím," Přijala to s pokorou v hlase a Sirius viděl, že ač se lidé mění, něco z jejich starého já vždy zůstane. Miliony na kontě ji nezměnily. "Ale zpátky k věci. Vrátila jsem se, protože jsem to všechno chtěla urovnat. A omluvit se. Anglie je pořád můj domov a nejezdit sem proto, abychom na sebe nenatrefili, to bylo prostě vyčerpávající,"
"Omluvit se? Po šesti letech?! Nemyslíš, že na omluvu je už trochu pozdě?"
Povzdechla si. "Já vím, Siriusi… Ale pocit viny dokáže vydržet velmi dlouho. Nemohla jsem to nechat tak, jak to bylo. Už ne. Alespoň dovol naše vztahy urovnat, když už mou omluvu nechceš přijmout,"
"Neřekl jsem, že ji nepřijmu, ale že je na ni už pozdě. Byl toho urovnávání součástí i ten polibek?" Nedal jí pokoj. Nikdo nesliboval, že bude příjemný.
Ale Carla na jeho podrážděnost nereagovala, věděla moc dobře, že má na ni plné právo. "Přiznávám, nechala jsem se tehdy unést. Anebo možná nenechala. Možná jsem chtěla zjistit, jestli ještě něco z toho, co mezi námi bylo, zůstalo,"
Založil si ruce na prsou. "A copak jsi zjistila?" pronesl trochu kousavě.
"Všechno, co jsem potřebovala vědět, jsem vyčetla z tvého pohledu na ni,"
"Výborně, tak příště, až budeš provádět výzkum, mě zprav dopředu, abych zase nepřišel o to, co mi je nejmilejší," zamručel.

Carla moc dobře věděla, že by ji klidně z toho mohl obvinit a mohl s ní mluvit mnohem méně diplomaticky. Jenže Sirius byl, i přesto všechno, stále gentleman. Avšak své oči diplomacií opanovat nemohl.
"Je mi líto, žes o ni kvůli mně přišel," Smutně se na něj podívala.
Zkoumavě si ji prohlédl. "Ale ne, není,"
Prudce se postavila. "Tak dobře, jinak: je mi líto, že nejsi šťastný," opravila se. "A to, že je to kvůli mně, mě doopravdy mrzí. Protože už je to podruhé," Narážela na to před šesti lety.
Chvíli se na sebe dívali. Potom promluvil. "A řekni mi, prosím tě, jak bys chtěla ty naše vztahy urovnat?"
Zase se posadila. "Chtěla bych, abychom byli přátelé, aby pro nás nebyl problém se vidět, mluvit spolu, zajít na přátelský oběd a tak. Budu teď v Anglii častěji kvůli práci a nechci dusno, nevyřčené otázky a vysvětlení, váhání, jak se k sobě chovat,"
Věděla, že kdyby ji s tím poslal do háje, jedině by si to zasloužila. Přála si ale, aby spolu vycházeli, přeci jen jí na něm záleželo. Byl to skvělý člověk a strávili spolu pár pěkných let. Nechtěla to kvůli nějakým napjatým vztahům zapudit do koutů své paměti, aby ji jej vzpomínky nepřipomínaly.

Sirius usilovně přemýšlel. Přes to přese všechno, měla pořád v jeho životě místo, a pokud skutečně bude teď v Anglii častěji, ani jemu by nebyla příjemná taková napjatá setkání. Pochyboval, že by se dokázali vždy jeden druhému vyhnout, ještě když měli i nějaké společné přátele.
"Tak dobře," souhlasil. "Začněme znova. Jako přátelé. Pokusme se to urovnat,"
S očividnou úlevou ve tváři se postavila. "Děkuji," řekla a šla ke dveřím.
"A Carlo?" Sirius počkal, až se na něj otočí. "Už se mě nikdy nepokoušej políbit,"

Zahleděla se na něj. Bylo to úplně poprvé, kdy ji oslovil tak jak si nechávala říkat už i v době, kdy spolu ještě chodili. Tehdy to odmítal, vždycky pro něj byla Caroline, Carry. Pochopila, co jí tím říká. Tohle byl definitivní konec starých časů.
"Nebudu," zavrtěla hlavou. "Tak hloupá, abych se pouštěla do předem prohraného boje, nejsem,"

***

Ač měla Annie plnou hlavu sestry, která na konci května zmizela a ani po dvou týdnech se nikomu neozvala, bylo jí teď potřeba jinde. Před čtyřmi dny opustila její a sestřin dům v Londýně, aby se na chvíli zase nastěhovala k rodičům v Norfolku.
Jejich máma se totiž měla další den vrátit z porodnice s maličkým Kaliforňanem, který před pěti dny přišel na svět, a bylo toho potřeba mnoho zařídit a připravit.
Přesto nemohla na sestru nemyslet. Její emoce ohledně Angie se střídaly rychlostí světla. Chvíli ji litovala, potom na ni byla naštvaná, pak se zase strachovala, když se dlouho neozývala. A v tuto chvíli na ni měla obrovský vztek. Nejenže jí od Angie přišlo nesmírně sobecké, že upřednostnila své raněné city před rodinou - před novým členem rodiny! - ale taky ji vinila z toho, že její hloupý útěk se z velké části - nebo možná úplně - podílel na tom, že máma porodila o necelý měsíc dříve, než měla termín. A když přišli mámu a malého poprvé navštívit, Annie si nemohla si nevšimnout, jak máma hledala Angie očima mezi babičkami, dědečky, strejdou a Angelínou, občas se podívala ke dveřím, jakoby čekala, že ještě dorazí. A ona nepřišla. Ani když za ní byli podruhé a pak včera. Annie to lámalo srdce.
Vyčerpaně si sedla do křesla a poprosila Anabell, která povýšila na post majordoma vévodství, když se John přesídlil se sestrami do Londýna, o šálek černého čaje s mlékem.

O chvíli později se otevřely dveře a vstoupil její starší bratr. "Potřebuješ s něčím pomoct?"
Ukázala mu, ať si sedne do křesla vedle ní. "Ne, všechno už je připraveno, postýlka v ložnici, pokojíček naaranžován, plyšáci taktéž, peřinky vyprané a vyžehlené,"
Drew si ji pozorně prohlédl. Vyčerpaně seděla v křesle, v ruce měla šálek s čajem a její pohled byl tak trochu nepřítomný. A co hůř, utrápený. Kdyby fantazírovala o nejmladším Blackovi, poznal by jí to z tváře. Tentokrát ale přesně věděl, kdo plní její myšlenky a zatěžuje srdce bolem.
On sám toho neměl moc co říct. Měl pocit, že všechno, co se říct dalo, již řečeno bylo na jejich rodinné poradě před dvěma týdny a dál? Dál se prostě jen čekalo. K úprku Angie se stavěl o něco shovívavěji než Annie, byť zpočátku byl nejvíc rozezlen on. Ale to nikoliv na Angie, ale na Siriuse. Za ty dva týdny stačil už vychladnout, ale přesto s ním ještě nedokázal promluvit, ještě pořád mu neodpustil. A kdyby byl více emotivní, svalil by na něj vinu za nynější situaci v jeho rodině, kdy k nim obrovské štěstí přišlo ve smutných šatech.
Ani v nejmenším nepochyboval o martyriu sestřina zlomeného srdce, ale zase nechtěl její zmizení už nijak dál rozmazávat, dělat z toho něco většího, než to bylo, protože kdyby to udělal, musel by se začít zlobit i na ni za to, že tady není, zrovna v takové chvíli. Takhle na to pohlížel jako na dovolenou, kterou si rozhodla vybrat v trochu nesprávný čas.
Tok jeho myšlenek přerušila nečekaně Annie. "Co vévoda Black prostřední? Už… se vaše vztahy uklidnily?"
Drew byl rád, že si o tom může s někým promluvit. Nechtěl zatěžovat otce, který teď měl plnou hlavu nejmladšího člena rodiny a zmizelé dcery, člověk, se kterým by si o tom mohl promluvit, byl už zase zpátky v Česku, a co se týče ostatních lordů, s žádným si nebyl blízký tak jako s Blacky a rozhodně nehodlal podněcovat někoho svým svěřováním k vymýšlení drbů.
"Řekl bych, že přímo ochladly. Z mé strany. Ale Sirius není hlupák, aby se pokoušel o smír tak brzy. On ví, že potřebuju čas, abych celou tu situaci strávil. Jenom mě zaráží jedno, Annie, proč?" podíval se sestře do očí. "Proč to udělal? Jaké je vysvětlení jeho chování? Myslím nějaké racionální? Co ona má a naše Angie ne? Prosím tě, vysvětli mi to,"
Annie si povzdechla. "Já nevím, Drewe. Třeba to nebylo tak, jak to bylo podáno v tisku. Říkala jsem ti přece o té verzi, kterou mi přednesl Regulus,"
"No dobře," Drew rozhodil rukama. "Řekněme, že to bylo špatně načasované nedorozumění, ale jak vysvětlíš to, že si ji pustil k tělu, že dovolil, aby se scházeli?"
Annie zatnula zuby. "Co prosím? To si ze mě děláš legraci?"
V tu chvíli si Drew uvědomil, že v rámci všech těch návštěv a domácích příprav na brášku, Annie nestačila zaregistrovat to, o čem se v Londýně šuškalo. A Drew, když před dvěma dny v klubu Siriuse potkal, aniž by s ním prohodil slovo či mu věnoval pohled z očí do očí a kývl, viděl jasně, že to není ten stejný Sirius Black, kterého znal. Ač měl po boku určitě jednu z největších krásek v modelingu, nevypadal, že by byl šťastný. Všiml si, že když zrovna nebyla u něj a nebavili se, když si odskočila nebo potkala nějaké známé a věnovala se jim, Sirius jen duchem mimo zíral před sebe nebo na dno prázdné skleničky od whisky. A přestože Drewův vztek nebyl takový jako před dvěma týdny, zlobil se teď na něj za to, že to tak snadno vzdal a nebylo mu hloupé její místo tak rychle nahradit někým jiným.
"Věř mi, přál bych si, aby to byl jenom vtip, ale bohužel. Před dvěma dny jsem je viděl společně v Sin City. Oficiálně spolu nechodí, ale šušká se o tom, tak nevím. Lidi je každopádně už párkrát společně viděli."
Viděl, že Anniein vztek prudce stoupá, stejně jako barva v její tváři. Položila čaj na stolek a celá rozhořčená se postavila. "To je neuvěřitelné!" vykřikla. "Jak si to vůbec představuje?! A za všechno může ta slepice! Jestli se mi dostane pod ruku, přísahám bohu, Drewe, že ji stáhnu z kůže a udělám z ní vývar!"
Přestože by bylo velmi nevhodné se smát, Drew stěží nad tou poznámkou skryl pobavení. Annie byla vždycky tak emotivní, jiným způsobem, než Angie, ale o nic méně. Nebývala příliš naštvaná, ale když byla, byl k tomu opravdu už velmi vážný důvod.
"Také by mě zajímalo, co na ní Black vidí! No, tak to byla jeho první láska, no bože, to je mi šumák! Každý z nás nějakou měl a neopouští kvůli nostalgii tu nynější! Krucinál, Drewe, viděla jsem je spolu, jak se na ni díval, jak s ní mluvil, dotýkal se jí, a jak se díval, když se ona nedívala… Na ně bych si vsadila do Eurojackpotu! Tohle nemohlo za dva týdny pominout! To by ta nána musela být čarodějnice!"
Drew celé to její rozhořčení chápal a musel dát Annie zapravdu. I on sám je několikrát společně viděl a neměl sebemenších pochyb o tom, že je ruka v rukávě. "No, Annie, vzhledem k tomu, že zanedlouho budeš mít narozeninový večírek, a oni jistě dorazí, dostaneme příležitost zjistit, co je na ní tak úchvatného,"
"Nemám sebemenší chuť Blacka a tu slepici pozvat na mé narozeniny," procedila skrz zuby. Potom se zatvářila jako anděl a přesladce se usmála. "Ale v rámci rešerší, to udělám. A slovy Johna Watsona, milý Drewe, měla by se teple obléct, protože východní vítr přichází,"

Annie byla plně zaneprázdněna přípravami na svou narozeninovou garden party a modlila se, aby vyšlo krásné počasí. Jaro bylo překvapivě přívětivé a vypadalo to, že nadcházející léto bude v tomto stylu pokračovat. Její narozeninový den, 17. června, vyšel velmi příhodně na sobotu a tak bylo ihned jasné, kdy se oslava bude konat.
Měla toho až nad hlavu. Samozřejmě mnoho času chtěla trávit s malým Andym a s velkým i malým Regulusem, ale obojí bylo jaksi mimo její časové možnosti. Musela na pár dní vyrazit zase do Londýna, protože se k ní na chvíli stěhovala Angelína. S Richardem zařizovali v Londýně byt a Annie, momentálně bez sestry, spolubydlící a spolumajitelky Chiswick House v jedné osobě, věděla, že až se zase do Londýna vrátí natrvalo, tu samotu nesnese. Kdoví, kdy má Angie v plánu se vrátit. Pomohla tedy ubytovat Angelínu, společně pak vyrazily na oběd a shánět šaty na její narozeninovou party, která se měla už za dva dny konat v Norfolku.
Rodina byla jejich top téma. Maličký Andreas byl číslo jedna, Angelína se těšila, až svého maličkého bratrance zase uvidí, zmizelá Angie dvojka.
"Takže Siriuse jsi nakonec pozvala?" ptala se Angelína a vidličkou si napíchla kousek lososa.
"Co taky jiného? Ne že bych byla nadšená, ale… Na pozvánce je s doprovodem. Po tom, co mi řekl Drew, jsem si téměř jistá, kdo jeho doprovodem bude a mám na ni docela pifku, takže budu mít aspoň možnost si ji vychutnat,"
"A co Sirius?" zeptala se Angelína a ve tváři se jí objevil šibalský výraz. "Hádám, že si plánuješ vychutnat i jeho, je to tak? Zabít dvě mouchy jednou ranou?"
Annie se po tváři rozlil široký úsměv. Angelína, jakožto Howardová, ji samozřejmě měla ihned prokouknutou, že něco chystá i na něj a samotná Annie hořela nedočkavostí se se svým plánem někomu pochlubit. "No… řekněme, že jeden nápad by tu byl. Doslova geniálně mučivý, řekla bych,"
A pak ji Annie zasvětila.
 


41.kapitola - Vztah-nevztah 2/2

14. května 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Tak a je tu druhá část, taky jedna zásadní....

41.kapitola - Vztah-nevztah 1/2

7. května 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Annie se neustále otáčela před zrcadlem. Netušila, že bude tak nervózní. Převlékla se už sedmkrát. Angie, už nějakou dobu připravená, seděla na její posteli a dávala jí cenné stylistické rady.
"Tohle se mi líbí, to si nech," říkala jí mladší sestra. Jenže Annie pořád hledala nějakou chybičku.
"Opravdu mám?" ptala se a pořád se kroutila u zrcadla.
"Rozhodně," tvrdila Angie. "Je to sexy - což ocení Regulus, ale zároveň vkusné - což ocení v restauraci, takže perfektní,"
Angie problém jako Annie neměla, oblékla si černou pouzdrovou sukni s vyšším pasem, přehodila starorůžový oversized svetřík a zakončila to plnými bílými lodičkami a psaníčkem. Hlavu ozdobila černým kloboučkem, se starorůžovou saténovou stuhou. Tohle byl jeden z prvních modelů, který s pomocí jednoduchého kouzlo převedla z myšlenky na papír a tehdy začala ta jejich posedlost vlastní značkou oblečení. Měly teď spoustu starostí s univerzitou, tak vlastní podnikání odsunuly na druhou kolej, ale otevření univerzity se blížilo, a když se tam naposledy jely podívat, byly tak ohromené, až je napadlo, že by se snad i přihlásily ke studiu. A až si z pomyslného papírku odškrtnou univerzitu, budou se moci pořádně opřít do podnikání v oděvnictví. Tedy pokud se některá z nich brzy vdá, jelikož táta na svých podmínkách stále trval.

Angie přesvědčila Siria, aby vyrazili někam společně, s tím, že ona vezme Annie a on Reguluse. Už byl květen a mezi nimi to pořád nebylo jiné, než minulý měsíc. Vztah-nevztah těch dvou byl lehce podivný. Pořád si psali, toužili po sobě, ale že by se scházeli, to se zase říct nedalo. A když se někde potkali, házeli po sobě očima, snažili se o nenápadné dotyky a vůbec v jejich společnosti nebylo k vydržení, protože z nich ta touha tryskala všude okolo a ostatní to přivádělo do rozpaků, protože z nich měli pocit, že se na sebe vrhnout přímo na místě. Což mnohokrát vyřešili tím, že se někam zašili a tam si to prostě rozdali. Angie doteď přicházela o dech, když si vzpomněla na Westminsterský palác.
Takže i když Annie Regulus přímo nepozval, bylo to asi to nejoficiálnější, co spolu měli. A tak byla pekelně nervózní.

Na sobě měla bílý bralet, ale bez ramínek, přes něj bílé sáčko a k tomu černou sukni s růžovými květy. Sladila to s černými střevíčky a psaníčkem. Byl to taktéž jeden model z jejich připravované kolekce.
"Annie, je to dokonalé, tak už pojď!" žadonila Angie.
Annie zkontrolovala čas na mobilu. I kdyby chtěla, už by se nestihla znova převléct, zbývalo pět minut do příjezdů Blacků.

Ještě než s Angie vyšla ze dveří, na chviličku se zastavila u okna. Viděla venku před Chiswickem, který byl plný jara, stát černou limuzínu Rolls-Royce a viděla oba obrovské bratry, jak v družném rozhovoru míří ke schodišti.
Nikdy by si nemyslela, že se to stane. Že to skutečně někdo z nich dokáže. Oni nebo ony, to je jedno. Ale bylo to tu. Společné rande. Angie a Sirius, ona a Regulus. Pohádka se pomalu stávala realitou.
"Můžeme?" zeptala se jí Angie s úsměvem.
Annie to vytrhlo z proudu myšlenek. Blackovi už stáli u dveří a měla pocit, že před pár vteřinami kdesi v dálce uslyšela zvonek.
Podívala se Angie. Usmála se. "Rozhodně," odpověděla a zavěšené v sobě vyšly ven.

Venku už každá scházela ze schodů se "svým" Blackem, který ihned složil milou poklonu jejímu vzhledu. Bylo to zvláštní, protože obvykle do sebe ryli, sotva se uzřeli a stali se z nich mistři sarkasmu. Jenže tohle bylo milé, upřímné a jaksi vážné. Annie nedovedla najít vhodnější slovo. Už to nebylo to jejich pošťuchování, ale něco seriózního, oběma už o něco šlo z hlubších důvodů, než jindy.
Annie na sobě už mnohokrát měla krásné, princeznovské šaty, mnohokrát se setkala s dokonalými džentlmeny, ale až nyní si připadala skutečně jako princezna.
Regulus jí otevřel dveře limuzíny z jedné strany a na druhé otevíral dveře Sirius její sestře. Usadily se na kožených sedačkách a bratři vedle nich.
Opět jim ohromně slušelo. Jejich oblečení nebylo zcela formální, ale to ani nebylo potřeba, do zas tak nóbl restaurace nemířili. Regulus měl bílou košili, lehce rozhalenou, po lokty vyhrnuté rukávy, černou, rozepnutou vestu a černé kalhoty společně s lakovanými polobotkami. Sirius měl také černé kalhoty, vínovou lesklou košili, hnědé kšandy a v téže barvě polobotky.
"Miláčku, ještě sis zapomněl motýlka," zamumlala Angie, když ho láskyplně pohladila po tváři.
Annie se jen pousmála, Doctor Who byl momentálně její nejoblíbenější seriál. Sledování Doctora Who byl totiž tak trošku další anglický národní sport.

Restaurace byla italská, všude byly obrazy Itálie a těch nejnádhernějších míst, které tam byly. Řím, Benátky, Toskánsko, Milán… a nejen města či kraje. Mělo to úžasnou atmosféru a celá večeře probíhala naprosto dokonale.

Přestože byl už květen, počasí večer nebylo ještě moc teplé, ale u večeře se rozhodli pro společnou procházku nočním Londýnem. Sestry nakonec navrhly, že by se všichni mohli zajet převléknout a pak se znovu sejít, v o něco méně formálním a trošku teplejším oblečení.

"Doufám, že se nebudeš zase stokrát převlékat, víš, že tady budou každou chvíli," brblala Angie, když vycházely po schodech do svých pokojů.
"Neměj strach, promyslela jsem to už cestou sem," odtušila Annie, celá nadšená nejen z úžasně galantního, sečtělého Reguluse, ale také proto, že už se tímhle malým problémem nemusí zabývat teď.
Angie se ušklíbla. "Vážně? To jsi na to ještě měla čas, když tak vášnivě hovořila s Regulusem o těch vašich básničkách,"
"Víš, že ženy dokážou dělat víc věcí najednou," Annie důležitě zvedla nosík a odkráčela do svého pokoje.

Když Angie vyšla, oblečená do tmavě modrých džínů, svých nových vysokých martensek s růžemi, rudého tílka a černého volného kardiganu, Annie už stála připravená. Na sobě měla černé maxi šaty s páskem pod ňadry, přes šaty džínovou bundičku, černou kabelku a šedou, melírovanou beanie na hlavě.

O hodinu později se už s Blacky zastavovaly v obchodě, kde si koupili M&M's a Eclairs od Cadbury. Prošli se kousek podél Temže a pak se posadili na jednu z laviček, které byly u řeky každých pár metrů.
Angie si přehodila přes Siriova stehna nohy a Annie se zase o Reguluse opřela. Z toho, co vypozorovala u své sestry a nejmladšího Blacka byla trošku rozpačitá. Rozhodně k sobě chovali náklonnost, ale jako by tomu pořád něco chybělo. Zdálo se, že ona se Siriem jsou tak nějak víc v pohodě.
"Za deset dní se slavnostně otevírá univerzita," začala Angie, aby řeč nestála a nechala Siriuse, aby jí do pusy dával karamelky s čokoládovou náplní.
"Chceš, abych ti dělal doprovod?" nabídl se hned. A v ten moment to Angie došlo. Oficiálnost. To bylo to, co ona měla a Annie ne. Regulus ji přeci jen ještě nevzal do společnosti ruku v ruce, nebyli pár, prostě po sobě jen toužili. Nebýt dneška, asi by neměli ani rande. Angie od Siriuse věděla, co se Regulusovi stalo v minulosti a tipovala, že tady bude ten háček. Jenže Annie nebyla jako ta děvka Shirley, to by si měl sakra uvědomit.
Taky netušila, jak se k Siriově nabídce bude stavět Regulus a nechtěla Annie dostat do svízelné situace, kdy ona by šla s partnerem a její sestra ne.
"Ne, ne, to nemusíš!" vyhrkla. "My s Annie jdeme společně, jakožto zakladatelky. Možná nás doprovodí Drew, ale tím si nejsem tolik jistá, když tu bude i Bára. Ale samozřejmě pozvánka vám přijde," usmála se a otevřela pusu pro další karamelku.
"Přesně tak," přidala se rychle Annie. "Doprovod by asi nebyl úplně vhodný, jdeme tam spíše pracovat, ne se bavit,"
Samozřejmě věděly, že Blackovi nejsou žádní hlupáci a oni zase věděli, že ony to ví, ale byli džentlmeni a tak mlčeli.

Reguluse to ovšem trápilo. Annieina hlava mu spočívala takřka na srdci a celý dnešní večer byl jedním z nejlepších za poslední rok. Už to nebylo o tom provokování, pošťuchování nebo urážení jako v začátcích, ale spíš o snaze poznat se navzájem, která byla tak trošku ostýchavá a neohrabaná na obou stranách. Vždyť jinak, než plni sarkasmu nebo dvojsmyslně spolu skoro nehovořili, a tak jim oběma připadalo, že všechno je ohromně křehké, že každé slovo je slonem v porcelánu.
A i přesto, že dnešek stál na vysokém stupínku, nebyl si jistý, co dál. Věděl, že tu hranici, kdy bylo cesty zpět, už překročil, ale nesl si v tomhle ohledu s sebou šrámy z minulosti a tak se pořád zdráhal. Vlastně se bál. Že když připustí, aby jejich vztah byl oficiální, vyjde s pravdou na veřejnost, dopadne stejně špatně jako kdysi.
A ona byla až moc důležitá, než aby to "špatně" na konci chtěl riskovat. Ale netušil, jestli je zrovna tenhle způsob správným řešením. Co když to skončí špatně právě kvůli tomu?
Uvědomoval si, že by měl něco udělat.

***
Annie už pomalu usínala, když ji probudil vibrující mobil na nočním stolku. S nespokojeným zabručením se pro něj natáhla. Musela několikrát zběsile zamrkat, aby příchozí zprávu byla vůbec schopna rozluštit.
Ivan Raos tvrdí, že spánek je malou smrtí. Jednu takovou la petite mort bych ti nyní taky rád přivodil.
Usmála se a opřela se o čelo postele. Kdo jiný by ji mohl o půl druhé ráno psát o orgasmu?
Také bych aspoň jednu uvítala - když už jsi mě vzbudil. Annie s úsměvem rychle napsala odpověď. Zavřela oči a netrpělivě svírala mobil ve své dlani.
A nabudil? Jeho odpověď přišla téměř okamžitě. Znovu se usmála a prsty přejela po sněhobílém povlečení. Než stačila odpovědět, přišla ji další.
Úplně si tě teď představuji, jak ležíš ve své posteli. Vlasy rozprostřené po bělostném polštáři a tvé krásné nohy mám obmotané kolem svých boků.
Ty si mě právě představuješ nahou, že je tomu tak?
Samozřejmě. Je to přeci má představa. Mohu si s tebou dělat, co chci. Jsi úplně má. Měkká a poddajná.
No ty bláho. Znělo to tak dominantně, jak si to právě v duchu představila? Určitě.
Ty máš snad něco proti mému spodnímu prádlu?
Hm… Řekl bych, že mám. Překáží mi. Zakrývá totiž ty partie, které bych ti tak rád překryl ústy. Annie po přečtení překvapeně vydechla a pak se po dívčím způsobu zachichotala. Nepotřebovala se koukat ani do zrcadla, aby věděla, že má tváře zrudlé a na tváři připitomělý úsměv. A to ani nemluvila o tom, že se jí samou touhou kroutí palce u nohou.
Neděláš tam to, co si myslím, že děláš? Že ne?
Bylo naprosto jasné, co asi tak může osamělý muž dělat o půl druhé ráno, zatímco píše své… Počkat, co je vlastně? Aha, milenka. To není zrovna moc lichotivé.
A co si myslíš, že právě dělám?
Myslím, že jsi začal beze mě. Tak nějak jí to řekl ve Westminsteru, ne?
Jistě. Při tvé zmínce o vzbuzení se probudilo i něco jiného. Tady u mě. Ale když budeš hodná, tak ti pošlu nějaké fotky.
Šokovaně zírala na displej. Panebože, mít jeho nahé fotky v mobilu? To by mobil už nikdy neodložila. A pravděpodobně by s jeho snímky naložila stejně, jako TO právě on činil s myšlenkami na ni.
S tím tvým roztomilým studem musíme taky něco udělat.
Nelíbí se ti mé spodní prádlo a ještě navíc červené tváře?
Omyl. Tvé červené tváře zbožňuji. Zvlášť když jsem jejich příčinou.
A co se mnou plánuješ tedy dělat?
Mmnt. Moment, to jako fakt? Zrovna teď si dovolí přestat? Annie nakrčila čelo a dál zírala na displej očekávajíc další vysvětlující zprávu. Po chvilce jí význam jeho odmlčení došel. Roztřesené si přejela po pálících tváří prstem. Tak po tomhle už opravdu neusne. Jak si to jako představuje?
Cítím se uražena. Začal jsi a hlavně SKONČIL beze mě?!
Dnes ti to vynahradím. Slibuji. Počkat. On si s ní chce někam vyjít? Pokud ji překvapila zpráva o tom, že ji uvažuje poslat své nahé fotky - tak právě teď ještě nevěřícněji hleděla na svítící obrazovku. Zatím si spolu ještě nikam nevyšli. Tedy když se nepočítá to jejich čtyř-rande.
Znamená to, že máme zítra - vlastně dneska - rande?
Přesně tak. Za hodinu tě vyzvednu. Obleč si něco hezkého. A bílého. P. S. Postarám se, abys nepotřebovala své spodní prádlo. Má tedy necelou hodinu na to, aby se přichystala. Ale na co vlastně? Neklidně se v posteli zavrtěla. Pak znovu popadla mobil, aby mu odepsala.
Jsi mizera. Udělal si to schválně, viď?
Aby ses na mě těšila? Samozřejmě. Mazej se chystat, ženská! V duchu viděla ten jeho arogantní úsměv. Zaručeně se teď tak usmívá.
Nemohl jsi to dát vědět dopředu? Třeba včera?
Jistě. Přečetla zprávu okamžitě po jejím přijetí. A ihned jí následovala další. Ale chtěl jsem mít plnou tvou pozornost. A další: Zatímco jsem se dělal.
Je to ale arogantní mizera! Annie se rozesmála a přitiskla si mobil k hrudi. Usmívala se do stropu a vůbec nevěděla, co s Regulusem Blackem dělat. Nicméně se podřídila jeho přání. Aby se trochu zchladila, zamířila do sprchy, pak vykartáčovala vlasy a nakonec vyčistila zuby. Pouze decentně se nalíčila - nevěděla totiž co má čekat. Pokud by chtěl Regulus uskutečnit svou touhu přivodit ji malou smrt, byly by pak šminky na obtíž. Naprosto žádný make-up nemohl přežít invazi Blacka nejmladšího. Na dlouhý výběr šatů neměla dostatek času. Zbývaly ji pouhé minuty. Ve skříni objevila dlouhou bílou sukni a rovněž bílý, průhledný, krajkový top, který ji končil kousek pod ňadry. Aby uprostřed noci nezmrzla, vzala si sáčko a obula bílé sandálky bez podpatku. Jen co se naposledy shlédla v zrcadle, její pokoj ozářilo světlo z dálkových světel auta, které právě přijíždělo po jejich příjezdové cestě.
"Dobré ráno," pozdravil ji, jakmile otevřela dveře. Zády byl opřený o jeden ze sloupů a hleděl na hvězdy na obloze.
"Já bych spíše uvažovala nad tou nocí, Regulusi," Jestli bylo chladno, vůbec to nepocítila. Právě byla totiž sežehnuta jeho hodnotícím zrakem.
"A jaké bylo probuzení?"
"No, nebylo rozhodně tak příjemné, jako jsi měl ty," Pokrčila rameny a zavřela vchodové dveře.
"To se dá lehce napravit," Usmál se, položil ji svou ruku na týl hlavy a přitáhl si ji ke svému tělu.
Pak jí políbil. A že to byl polibek. Pomalu, důkladně a skoro až líně jí okousával rty, než se plnou parou ponořil do jejich úst. Jakmile se od ní odtrhl, zůstala stát jako bez dechu. Jestli je totiž něco, co Regulus fakt dobře uměl - tak to bylo vzrušit ji na nejvyšší možný stupeň s využitím minima doteků.
"Možná si nějaké hezké probuzení zasloužím. Ale řekněme, v trochu normálnější dobu. Teď by se totiž mohlo lehce stát, že bych ti nevěnovala dostatečnou pozornost," Oponovala mu, když se trochu vzpamatovala.
"Můžu tě ujistit, že v mojí přítomnosti budeš sakra čilá,"
O pravdivosti jeho slov opravdu nepochybovala. Zřejmě si svého vlivu na ní byl dobře vědom, protože ji obdařil dalším sebevědomým úsměvem.
"Sluší ti to," Načež se obrátil a zamířil ke svému autu.
"Děkuji,"
I jemu to slušelo. Měl na sobě bílou košili, u krku lehce rozhalenou a rukávy vyhrnuté. Ještě nikdy ho neviděla v bílých kalhotách, ale tyhle mu tedy perfektně obepínaly zadek. A Annie se musela kousnout do rtu, aby při tom pohledu hlasitě nevzdychla. Samozřejmě, že si toho všiml, jemu zkrátka neunikne nic. Pomalu se usmál, vrátil se pro ni, položil ji svou ruku na kříž a popostrčil dopředu. "Pojď, zlato. Nemáme na to celou noc," Pomohl ji nastoupit, plavně obešel vůz a posadil se za volant. Upřeně ho pozorovala, zatímco startoval a vyjížděl pryč od jejich londýnské rezidence.
"Howardová, jestli si nepřestaneš kousat ten ret, dostaneš něco na lízání," Pronesl hlubokým a chraptivým hlasem, aniž by se na ní podíval.
Jak to kruci může vědět? Sledoval prázdnou silnici před nimi.
"V tom případě bys mě neměl provokovat. Mám ostré zoubky,"
"Ou, tady se nám někdo špatně vyspinkal," Tohle sice pronesl posměšným hlasem, ale ihned promluvil o poznání něžněji. "Klidně si zdřímni. Máme před sebou pořádný kus cesty,"
"Blázníš? Právě mě, bůh ví kam, odváží sexuální maniak a ty mi radíš, ať jdu spát?"
Hlasitě se zasmál a zakroutil hlavou. K jejím uším se doneslo něco jako: to snad není možný. Ale jistá si stoprocentně nebyla.
"To je dobrý. Slibuji, že tě neznásilním - jestli ti jde o to. Jsem totiž plně uspokojen." Na důkaz svých slov ji pohladil po stehně a konečně natočil hlavu k ní. Měl krásné oči, bouřkové a plné něčeho, co nedokázala popsat.
"Hmm… Na rozdíl od někoho," Zabručela naoko nespokojeně Annie a opřela si hlavu o opěrku.
"Howardová?"
"Ano?"
Počkal, dokud se na něj nepodívala a pak rozkázal "Spi už,"

Samozřejmě, že usnula. Pravděpodobně se tak stalo někdy ve 4:30 směrem na Winchester. Po celou dobu jízdy mlčeli, ale nebylo to trapné ticho. Bylo to ticho naopak uklidňující. Jakoby si rozuměli beze slov. Po jejich vážném rozhovoru se mezi nimi vzduch vyčistil od všech těch strašáků minulosti a oni si mohli bezstarostně užívat přítomnost toho druhého. Čas od času si věnovali letmý úsměv, párkrát si dovolili nějaké to pohlazení - k tomu jednoduše nepotřebovali verbálně komunikovat. Jedinou kulisou ji při spánku byli Slipknot, které si Regulus potichu pustil a jeho bubnování prsty do volantu. Jak dlouho spala, netušila, ale probudil ji až závan studeného vzduchu na holém koleně a pak ještě víš. Studený vzduch rychle nahradilo pohlazení horké dlaně.
"Ať tě to ani nenapadne," zamumlala rozespale Annie a snažila se zaostřit na jeho tvář sklánějící se těsně nad ní. Sukni měla přirozeně vytaženou až ke klínu.
"Co mě nemá napadnout?" Pokračoval rukou ještě výš, než jej hnědovláska se zrychleným dechem zarazila rukou.
"Už tam jsme?" zeptala se, odstrčila jeho ruku a už netrpělivě vykukovala z okýnka zkoumajíc okolí.
Při jejím nadšením se musel pousmát. V ulicích plály pestrobarevné praporky, za okny bylo vidět muškáty, za domy rozkvetlé sady a nakonec i samotné moře. Páni, byli někde na pobřeží. V mžiku svého společníka popadla za ruku, aby zkontrolovala kolik je. Za deset minut devět.
"Bože, Howardová. Nemůžu uvěřit, že jsi mě právě odmítla," zasmál se tiše Regulus, zastrčil jí pramen vlasů za ucho a jemně políbil. "Dobré ráno znovu, ospalče,"
"Ahoj," Usmála se na něj znovu, omotala mu své ruce kolem krku a přitáhla jej pro pořádný polibek. Z polibku je vyrušilo až zaklepání na okýnko u řidiče, kde stála skupinka zhruba šestnáctiletých hochů, kteří je evidentně více než zaujatě sledovali.
"Hej kámo. Vem tu svou roštěnku do hotýlku a pěkně ji to udělej. Jeden je tady hned za rohem," radil pihovatý zrzek a Regovi ukázal zdvižený palec.
"Nebo ještě lépe, nech nám ji tady. Stejně je pro tebe moc mladá!" ozval se jiný chlapec, který se nahnul, aby měl mnohem lepší výhled na Annie v autě.
Regulus musel zatnout zuby, aby je nevypohlavkoval a dosedl zpět na své sedadlo. Annie si rychle shrnovala sukni zpět ke kotníkům a přitom se tiše smála Regieho výrazu. Důkladně si ji prohlédl - po ruměnci v jejích tvářích nebyla ani stopa. Jak je možné, že se právě teď nečervená? Vždyť ji přistihli s vyhrnutou sukní. Zřejmě si to nechává pouze pro něj.
"Není osvěžující, že tě tady nikdo nezná?"
"Neznají ani tebe - roštěnko," Annie se znovu rozesmála a Regulus musel uznat, že mu její úsměv samotnému činí radost. Znovu se sklonil, aby ji ukradl další polibek. "Asi bych tě měl co nejrychleji vzít do toho hotýlku. Nebo mě ještě někdo předběhne," Kývl směrem k odcházející skupince mladíků, kteří se po nich párkrát ještě otočili.
"Na tvém místě bych mě nejdřív urychleně nakrmila,"

Stihli si dát rychlou anglickou snídani v přecpané místní hospůdce, pak ji vyvedl ven a vedl k místnímu kostelu, ke kterému se zdálo, mířili všichni. Většina z nich měla na sobě též bílé oblečení jako oni, nicméně objevila i pár podivínů ve výstředních šatech - jako z minulého století.
Cestou Regulus koupil jí i sobě pár konvalinek, které sobě připíchl na levé straně své hrudi a Annie na tu pravou a vzhůru nohama.
"Co když se netrefím a ona se zmenší?!" šaškoval Regulus se špendlíkem, načež mu Annie naoko zahrozila pěstí. Její prsa byla 100% přírodní, žádný silikon.
"Už mi řekneš, kde jsme?"
"Jo, teď už bych mohl. Jsme v Cornwallu," zakřenil se na ni a odmlčel se.
"A co tady děláme?" Nevzdávala se Annie a štípla ho do ruky, aby pokračoval.
"V Helstonu, tak se jmenuje tohle městečko, se každoročně osmého května koná Furry Dancing Festival," Když se na něj nechápavě zahleděla, pokračoval ve vysvětlování a za ruku s ní pospíchal po ulici. "Je to stará anglická oslava příchodu jara. Od kostela se vede průvod, ve kterém se objevují mytické i historické témata. My právě míříme na polední tanec - to byl původně tanec pro šlechtu z tohoto města. Počkej chvíli tady," Nechal ji stát uprostřed ulice, odběhl ke stánku s květinami a po chvilce se vrátil s věnečkem z čerstvých květin. "Tohle musí stačit,"
"Stačit k čemu?" Musela si věneček na hlavě přidržovat, protože by pravděpodobně vzal za své, jak si Regulus probíjel cestu davem, aby se mohli zařadit do průvodu. Stáli uprostřed, vedle sebe měli na každé straně mladíky a za nimi se hromadili další a další lidi. Pak se ozvala hudba a průvod vykročil. 1-2-3 lehký výkop levé nohy, 1-2-3 pravé.
"Neříkej, že budeme taky tančit, Regulusi! V životě jsem to netančila!"
"To zvládneš, jsi přeci Howardová, ne?"
To jistě byla, a aby na to nepozapomněl, "omylem" jej kopla při otočce do lýtka. On ji na oplátku zahrozil prstem. Naštěstí to nebylo nijak těžké.
Při každé třetí době se lehce poskočilo na jedné noze, pak na té druhé a přitom se páry otáčely, jako při polce. Pak se chvíli šlo, opět se udělala otočka a partnerka byla přetočena o jednoho partnera do zadu. Sice brzo ztratila Reguluse z dohledu, ale ten si ji na konci průvodu odchytil a společně v objetí přihlíželi, jak se staví májka, pod kterou pak mladí Helstoňané tančili. Nakonec si to bezvadně užila. Nejvíc ji ovšem blažilo vědomí, že si dal záležet na tom, aby se to líbilo především jí. Mohl ji vzít na večeři do některé z londýnských restaurací, ale ne. On se kvůli ní trmácel pět hodin až sem. Jen proto, aby jí ukázal zdejší slavnost a představil staré anglické tradice. Moc to pro ni znamenalo. Absolutním bonbónkem navrch bylo, že ji nechal na zpáteční cestě řídit svého miláčka.

Chvíli mlčeli, ale Annie, naprosto plná dojmů a emocí, cítila, že by měla něco říct. Nějak dát najevo, jak ji tím potěšil, jak jí celá tahle "akce", od nočního esemeskování až po tanec s ním, rozbušila srdce. Dušička se v ní třepetala štěstím a vzrušením, byla jako ptačí mláďátko, nadšené prvním letem z hnízda a plné dojmů z krásného světa.
"Mockrát ti děkuji, bylo to úžasné. Abych pravdu řekla, dost možná jeden z nejhezčích dnů v mém životě," Patrně i ten nejhezčí, ale to mu přirozeně neřekne. Krátce si dovolila na něj pohlédnout. Byl naprosto uvolněný a nepokrytě ji sledoval při řízení.
"Líbilo?" pronesl měkce a dál zaujatě sledoval její tvář.
"Více než to, bylo to fantastické! Nic krásnějšího jsem na prvním rande nezažila," Nechala se unést, ale bylo jí to jedno. Přála si, aby slyšel z jejího hlasu alespoň polovinu té euforie, té radosti, která jí proudila tělem, navštívila každou buňku, pronikla do každé kosti, až na dřeň. "Vždycky mi bylo líto, že se tradice pomalu vytrácí a tohle bylo neuvěřitelné, pohádkové. Bylo by hezké účastnit se každý rok,"
"Často jsme sem s rodiči v dětství jezdívali. Ale teď... Už jsem tady nebyl celé roky. A nějakou pravidelnost - to ti holt povinnosti nedovolí."
"Povinnosti máš jen ty, které chceš mít, Regulusi," pokárala ho mírně a než zařadila, tak se dotkla jeho stehna. Zasyčel, nohou škubl a odklidil do bezpečné vzdálenosti.
"Ne, kotě. Buď řídíš, nebo se mě dotýkáš, ale ne dohromady - první pravidlo, když řídíš mé auto," ozval se káravě a Ann se musela při jeho tónu zašklebit. Natáhl se k rádiu, chvíli ladil a pak znovu pokračoval v hovoru. "Jsou povinnosti a povinnosti. Některých se nemůžeš vzdát jen kvůli tomu, že tě nebaví nebo že chceš dělat něco jiného,"
"Jsem si jistá, že polovina tvých povinností by se dala zjednodušit a zefektivnit,"
Regulus se usmál té naivitě. Kdyby to šlo jakkoli zjednodušit, udělal by to již dávno.
"No co se směješ? Myslím to vážně. Většinou jde jen o správně naplánovaný harmonogram, time management. Jestli to nezvládáš, proč si neseženeš tajemníka nebo asistenta? Na něj by si část svých povinností mohl s přehledem převést,"
"Nedůvěřuji nikomu v tak důležitých věcech jako je spravování regionu. Nanejvýš bratrovi a otci - a ti mají svých povinností až nad hlavu."
"Co kdybys to aspoň na chvíli zkusil? Aspoň by sis odpočinul a měl víc času na - " Zarazila se a pak se na něj znovu zadívala. "Co vlastně děláš ve volném čase?"
Uvědomila si totiž, že ačkoliv jej zná už skoro rok, většinou se setkávali ve společnosti, ve Sněmovně lordů, při přátelských návštěvách s rodiči nebo maximálně občas v klubu. A většina konverzací, které vedli, byla, to si přiznejme, buď sarkastická a urážlivá nebo nepokrytě nestydatá. O svých zájmech, o tom, co jací byli v soukromí, o tom, jací vlastně skutečně jsou, věděli pramálo.
"Posiluju, chodím do klubů, rád si něco přečtu, také vedu jedny stáje a občas sednu jen tak do auta a jezdím zbůhdarma po zemi, rád takhle relaxuju," vyjmenovával. "A abych nezapomněl, velmi rád teď sexuju s jednou malou hnědovláskou," Ke konci ztišil hlas do šepotu. Když po něm loupla pohledem, zasmál se a pokračoval: "Navíc nepřipadá v úvahu, že bych na někoho neznámého hodil své povinnosti,"
"Tak to svěř někomu, koho znáš," navrhla nezúčastněně Annie, protože bedlivě sledovala provoz před s sebou. Byla extra opatrná, o svých schopnostech řidiče nepochybovala ani v nejmenším, ale přeci jen, v jejím Bugatti vedle ní neseděl on a jeho přítomnost ji dokázala vždy rozptýlit dokonale. Nabourat mu auto, o to zájem rozhodně neměla. Jeho významný pohled jí proto unikl.
"Nabízíš se?"
"Já? Ne. To rozhodně ne. Mám svých povinností už tak dost," prohodila a stále sledovala silnici.
"Vidíš? Je naprosto jasné, že bys to se svými povinnostmi nezvládla. Tvůj přesně naplánovaný harmonogram by ti byl úplně k prdu," Ačkoliv to nadnesl lehce zatrpkle, trpělivě se usmála a Regulus zatoužil opět se dotknout té tváře.
"Pochybuji, že by tvé povinnosti zabíraly opravdu tolik času, kolik se mi snažíš namluvit,"
"Chceš říct, že jsem líný nebo neschopný?" Nemusela se na něj ani podívat, aby věděla, že výhružně povyrostl na sedadle. Znovu se zasmála na jeho účet. Kluci a jejich ego.
"Ne, to ne. Tím chci říct pouze to, že žena toho prostě zvládá víc najednou."
Založil si ruce na hrudi a vyzývavě pronesl: "O co, že to nezvládneš přiřadit ke svým stávajícím povinnostem i ty mé. A navíc mít tytéž výsledky,"
"To má být sázka?"
"To si piš,"
Fascinovaně pozoroval, jak po něm loupla ostražitým pohledem. Na čele se jí vytvořila rýha od přemýšlení a Regulus zatoužil vyhladit ji palcem. Musel se pevně chytit dvířek, aby tomu tak neučinil. Pohlédl na hodiny na palubní desce a odpočítával minuty, než se jí bude moci znovu dotknout. Nesměl být přeci moc nápadný. Jednou za pět až šest minut letmý dotyk, to by mohl zvládnout se zapnutým zipem u kalhot.
"Hmm… Dobře. A co z toho budu mít?"
"Cokoliv. Cokoliv si řekneš," Nezúčastněně se zahleděl z okýnka. Možná si mohla myslet, že to pronesl bezmyšlenkovitě, ale nebyla to pravda. Udělal by pro ni opravdu cokoliv, všechno možné. A kdyby to možné nebylo, zařídil by, aby ano. Nebyl hlupák, samozřejmě ho ihned napadlo, co by si mohla tak přát, jakou možnost jí tímhle dává. Ale proto to řekl. Chtěl to risknout, kvůli ní, kvůli tomu, jak moc po ní toužil, by to udělal. Měla nad ním nekonečnou moc. A to bylo to, co ho děsilo. Ne to prozatím nevyřčené přání.

Annie prudce zajela do odstavného pruhu a zabrzdila, až to s nimi škublo. Při té myšlence, že by si opravdu mohla přát cokoliv, jí přejel mráz po zádech. Cítila takové vzrušení, až se jí začaly třást ruce. A to, jak to řekl…. Ani na moment nepochybovala, že by si mohla přát modré slunce a on by to zařídil. Jenže její první, naprosto spontánní myšlenka, byla na něco jiného. Svatba. Jejich. Co kdyby vyhrála?
"Neříkej cokoli, protože jeden by si mohl myslet, že jsi ochoten obětovat i staromládenecký život," řekla, podívala se na něj a se zatajeným dechem čekala, co na její skrytou otázku odpoví.
"Když chceš hrát vysokou hru, musíš dát vysoké sázky," zacitoval neznámého autora a pohlédl ji do očí. "De Chamfort jednou prohlásil, že ve sporu mezi manželstvím a staromládenectvím platí toto: ať zvolíš, co zvolíš, budeš toho litovat," řekl a pak dodal: "Jdu do toho, jestli je tohle to, co chceš,"
A dodal to s takovou rozhodností, že se Annie zadrhl dech a srdce zběsile rozbušilo, byť před pár vteřinami se samým očekáváním nedovažovalo ani zatlouct. Panebože, co bude chtít na oplátku? Její duši?
Odvrátila se. "Chci," vydechla. "A co se stane v případě, že prohraju?" Zírala před sebe a zpracovávala všechno to, co se dělo. Podívat se na něj neměla odvahu. Tohle začínalo být opravdu vážné. Jeho upřený pohled cítila na své tváři, skoro jako by se jí fyzicky dotýkal.
"Na rozdíl od tebe se spokojím s jedním soukromým číslem u tyče. Samozřejmě se vším všudy,"Sledoval, jak se jí nahrnula červeň do tváří. Spokojeně se opřel, miloval její rozpaky, miloval, když se rozpakovala kvůli němu a zbožňoval boření jejích hranic. Nepochyboval, že jeho návrhem není nijak zvlášť nadšená.
Po chvilce mírně přikývla. "Platí," hlesla tiše, prudce otočila volantem a sešlápla plyn.

40.kapitola - Kus Blacka pro Růži 3/3

21. dubna 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
"Lady?"
"Ano, Johne?"
"Mám pro vás tady jisté informace, které jste si před časem vyžádala," Když se na něj nechápavě podívala, dodal: "O té služce, Arianně. A jejím dítěti,"
Annie se okamžitě sevřel žaludek. Samozřejmě, tak teď se dozví, jestli je tím tajemným otcem Regulus. Zrovna teď. Když vypadá vše tak slibně. Teď, když to vypadá, že spodní prádlo už nebude nikdy potřebovat. To je ironie.
"Hmmpf. Děkuji vám. Zavřete prosím za sebou. Nepřeji si být vyrušována. Nikým." Zdůraznila a s úzkostí sledovala objemnou obálku na podnose. Teď byl ten správný čas na úvahu, jestli by ji vadilo, že má dítě s jinou. Ano? Ne? Ano? Ne? Ne, překousla by to. Kvůli Regulusovi a tomu malému by to přešla. To malé je rozkošné a se zkušenostmi, které měl Regulus s péčí o Gaiu a Timmyho, by mu byl skvělým otcem. Nikdo není bez poskvrnky. Sama si navařila pořádný kotel problémů s Davidem. Pokud jí ho Regulus promine, ráda mu dá cokoli na oplátku. A začne důvěrou. Pokud jí ji oplatí. Annie vzala obálku do roztřesených rukou. Teď nebo nikdy.

Annie zvolila variantu teď. Okamžitě. V rychlosti se osprchovala, upravila vlasy, make-up a zvolila celokrajové spodní prádlo. Ať se mu to bude líbit nebo ne - na tak vážný rozhovor kalhotky opravdu nutně potřebuje. Bez nich by to nemělo tu důležitost. A oni si potřebovali vyjasnit všechny ty problémy. Oblékla se neformálně do bílých šatů, které zdobily různobarevné cákance, tak jak tomu bývá v moderním umění. Vlasy nechala opět volně splývat přes ramena. Aspoň tím jej potěší. Usmála se na sebe v zrcadle. Nebyla nijak bledá, už se nebála. Popadla obálku, klíčky od auta a už mířila pryč z domu. Teď nebo nikdy.
Netrvalo to ani chvíli a už vjížděla na příjezdovou cestu k Blackovic londýnskému domu. Majordomus byl opravdu překvapený, když ji poznal.
"Lady, doufám, že pochopíte, proč vás nechám čekat venku,"
"Plně vás chápu. Počkám zde, dokud mne vévoda Black nejmladší nebude moct přijmout." Annie neměla v úmyslu si proti sobě poštvat ještě víc jejich majordoma, tak raději ustoupila. Zřejmě jej svou odpovědí zaskočila, protože jí věnoval další udivený pohled. Pravděpodobně očekával, že se na něj znovu vrhne. Když zavřel hlavní dveře, musela se zasmát. Ona, dcera vévody z Norfolku nebyla vpuštěna do domu rodinných přátel. Usmívala se ještě v momentě, kdy se Regulus rychle vyhrnul ze dveří.
"Co to má znamenat?" Se sexy úsměvem k ní došel, ruce jí dal na boky a přitiskl ke svému tělu.
"Přepadení bude myslím to ideální pojmenování,"
"Přišla sis pro přídavek?" zašeptal, než ji polaskal svými rty na krku.
Zachvěla se. "Možná. Alespoň pro malou ochutnávku. Potom,"
"Po čem?" Naklonil hlavu na stranu, přivřel oči a přitáhl si ji za vlasy k polibku.
"Co? Hm. Musíme si promluvit," zamumlala mu do úst, ačkoliv ji teď mnohem více zajímalo, jak mu tam vsunout jazyk. A vida, podařilo se.
"O tom jak ti to příště udělám?" Odtáhl se a přejel jí prstem po spodním rtu, který byl pořád naběhlý od jejich polibků.
"Ne," Potřepala hlavou, jako by si snažila upřesnit myšlenky a zadívala se na něj již ne vzrušeným, ale vážným pohledem. Šla rovnou k věci "O všech těch sračkách, co mezi s sebou máme - Mannerse například."
"Kretén," ulevil si tiše při zaznění Davidova jména. Evidentně byl celý nesvůj. Potemnělý pohled nahradil ten ocelový. Úsměv nahradila strnulost. Celý se napnul a zamračil se na ni. Patrně zvažoval, co má odpovědět.
"Je to pro mne důležité," Ztišila hlas a teď pro změnu ona si přitáhla jeho obličej k tomu svému. Ocelově šedé oči se zabodly do těch zelených. "Prosím,"
Propaloval ji usilovně pohledem, nakonec skoro váhavě přikývl. "Ale ne tady. U mě v pracovně."
Odstoupil od ní, pravačkou si vjel do vlasů a zamířil ke dveřím. Evidentně potřeboval mít navrch. Nebyl si tak jistý, jak se zřejmě snažil předstírat. Beze slov jej následovala, až ke dveřím, kde jí je jako správně vychovaný gentleman otevřel. "Nemůžu uvěřit tomu, že tě náš majordomus odmítl pustit do domu. Myslel jsem si, že mu přeskočilo, když se přihnal s tím, že venku stojí ta ženská, co násilím vnikla před měsícem a něco do našeho domu." Trochu se pousmál.
"Nemůžu uvěřit skutečnosti, že jsme ho se sestrou omráčily a odklidily. Kvůli tobě, aby bylo jasno," pronesla naoko výhružně, když procházela kolem něj.
"Probouzím v tobě samé špatnosti, že?" uchechtl se spokojeně, zavřel dveře a naznačil směr, kudy má jít. Nedotýkal se jí. Evidentně si nepřál, aby jeho sluhové věděli o jejich vztahu-nevztahu.
"Nepochybně. Děsím se, s čím se vytasíš příště,"
"Nic, co bys už předtím neviděla, maličká," Rukou nenápadně na svém těle naznačil, co má přesně na mysli. Tváře ji znachovatěly. Neměla mu na to co říct, naštěstí právě došli do jeho pracovny. "Dáš si něco? Whisky? Víno?"
"Nemůžu, jsem tu autem,"
"Můžeš tu zůstat," Znovu ji přišpendlil pohledem k podlaze. A znovu ji vyrazil dech. Chtěla. Moc to chtěla.
"Mé auto na vaši příjezdové cestě není zrovna nejnenápadnější, Regulusi,"
"Jak chceš," Pokrčil rameny, sám si nalil štědrou dávku whisky do skleničky a posadil se za stůl. Annie se elegantně usadila do koženého křesla před stolem. Pro větší efekt si přehodila nohu přes nohu.
"Zajímá mě, co máš pod těmi šatičkami… Zda tam něco vůbec máš," Nadzvedl jedno své obočí a napil se.
"Zodpověz mi moje otázky a uvidíš," Delší chvíli si ji potichu prohlížel. Jakoby se jí snažil v tom křesle zapamatovat. Buď to, nebo si ji na něm představoval nahou. Annie přerušila to nezvyklé ticho, tím že položila obálku na stůl mezi nimi.
"Co je to?" zeptal se nechápavě a natáhl se pro ni.
"To až potom. Jedno po druhém,"
"Jak si přejete, vaše veličenstvo." usmál se a znovu upil. Rukou naznačil, že ji poslouchá.
"Pro tvou informaci jsem dnes ukončila veškeré styky s Mannersem. Jednou provždy,"
Napnul se a střelil po ní obezřetným pohledem. To jí jako nevěří? Prohlížel si ji s takovým pohledem, který u něj ještě neviděla. Pak se ale bleskově ovládl.
"Chytré rozhodnutí," Znovu se napil zlatavé tekutiny. "Jak to vzal?" Ann pokrčila rameny. Nechtěla mu to přeříkávat slovo od slova. "Tak jak se dalo čekat,"
Celý se napjal, odložil skleničku a pátravě se na ni zadíval. "Vyhrožoval ti?"
"Ale ne," Usmála by se, kdyby se ovšem na ni nemračil. Ve tváři měl navíc vepsané obavy. Obavy o její osobu. Chápala, jakou má David ve společnosti pověst, nicméně proti ní nikdy násilí nepoužil. A stále nechápala, o čem si všichni šuškají za jejími zády.
"Chci vědět, co to mezi vámi dvěma je. Proč se tak nenávidíte, Regulusi," pronesla vážně. Kdyby ho bývala neznala, domnívala by se, že se výraz v jeho tváři nezměnil. Nicméně ona ho znala již delší dobu. Zbledl. A zaklel. Přesně v tomto pořadí. Odmítavě zakroutil hlavou a tentokrát vypil celý zbytek skleničky najednou.
"Musím to vědět. Ví to všichni kolem. I Angie," zdůraznila jméno své sestry.
"Zatracený užvaněný Sirius. Řekla ti něco?"
"Ne. Chci to slyšet od tebe," Když se k ničemu neměl, pokračovala: "Víš co, tak začneme tímhle," Podala mu ještě neotevřenou obálku.
"Co v tom je?" zajímal se, evidentně rád za změnu tématu.
"Nevím. Předpokládám, že nějaké fotky. A taky dokumenty o určení otcovství,"
"Nechápu,"
"Před časem k nám přišla jedna služebná. Krásná blondýnka. Jmenovala se Arianna," Annie nahnula hlavou do strany a studovala jeho tvář. Něco hledala.
"Nic mi to jméno neříká,"
"Tu služebnou nám dohodila tvoje matka,"
"To je od ní šlechetné," nadhodil nenuceně. "Ale stále nechápu, jak to souvisí se mnou."
"Neboj, dostáváme se k jádru problému. Zhruba po půl roce a něco porodila. A chlapce pojmenovala po tobě."
"Cože? Jak po mně?" Nechápavě se napřímil v křesle a evidentně se snažil rozpomenout.
"Stejným jménem. Regulus," Netrpělivě začala podupávat nožkou.
"Takže tě nenapadlo nic jiného, než že to je moje?" ptal se nevěřícně, a pokud předtím zbledl, nyní zbrunátněl. Znechuceně si odfrkl a odhodil obálku na stůl.
"Vlastně, ze začátku jsme podezřívaly i Siria,"
"A to mě má uklidnit?" zeptal se sarkasticky. Ruce držel v pěst zaťaté a nevraživě si ji prohlížel.
"Z tvého chování usuzuji, že o ničem nevíš," Byl evidentně naštvaný. Na ní. Ale Annie to nevadilo. Mohl by se chovat jako hulvát - stejně by ji to k němu táhlo.
"Sherlocku," pronesl ironicky a došel si rovnou pro celou lahev whisky. Zpět ale neusedl. Zastavil se přímo u jejího křesla. "Proč jsi vlastně přijela? Šukání v tom nebylo, to už jsme si vyjasnili dole na příjezdovce. Mohla sis přeci počíst v těch dokumentech, kde je pravda, ne?" Nalil si znovu plnou skleničku. Byl úmyslně hrubý. Chtěl ji vyprovokovat. Nedala se. Annie se zvedla z křesla, postavila se před něj a pohledem navázala oční kontakt.
"To jsem samozřejmě mohla. Ale jak vidíš," kývla směrem k neotevřené obálce, "rozhodla jsem se, že to chci slyšet od tebe." Řekla to důrazně.
"A co ode mě chceš slyšet? Že si žádnou ženskou s takovým jménem nepamatuji?"
"Otevři tu obálku, prosím. Měla by tam být její fotografie,"
"Fajn," Udělal, jak si přála, nicméně se u toho mračil takovým způsobem, že pochopila, že tak činí jen kvůli své zvědavosti, než kvůli její prosbě. Vytáhl hned vrchní fotografii, kde byla zobrazena jakási blondýna s dítětem v ruce. "Jo, asi tady byla. Nicméně já jsem s ní nic neměl. Pokud si dobře pamatuji, dost se kolem ní motal vikomt Long, když tady párkrát nocoval. Najímání služebnictva má na starost matka, ta bude vědět víc. Klidně se jí můžeš jít zeptat, někde tady bude," Mluvil už klidně, skleničkou ukázal ke dveřím.
"Nechci," utnula ho a přistoupila až těsně k němu. Musela zaklonit pořádně hlavu, aby si hleděli z očí do čí. Překvapeně znovu zvedl obočí. Ta si teda troufá. "Nic jsi s ní, neměl, že?" Upírala na něj své oči a doufala, že chápe význam celé té situace.
"Ne," odvětil bez zaváhání a bez toho, aniž by přerušil jejich oční kontakt, se znovu napil. Usmála se, natáhla se na špičky a políbila ho na bradu. "Věřím ti,"
Polkl a nevěřícně na ni třeštil oči - otočila se, sebrala mu z rukou jak fotografii, tak i celý obsah obálky. Všechno vhodila do jeho odpadkového koše.
"Co když ti lžu?"
"Tomu se říká důvěra," Významně se odmlčela a lehce se pousmála. "A já ti prostě důvěřuji."

Najednou pochopil, oč jí šlo. Ona mu svou důvěru poskytla. A nyní je řada na něm. Pohlédl do těch zelených očí a věděl, že si zaslouží znát pravdu. Celou pravdu. A ačkoliv o tom s nikým od té události před tolika lety nemluvil, nyní se jí chtěl svěřit. Se vším. Se svou ne příliš ukázkovou minulostí.
Záleželo mu na té sladké Annie Howardové mnohem více, než si dokázal dříve připustit. Pro vztah mezi nimi, ať bude jakýkoli, je důležité začít s čistým štítem. Tahle, v Anglii sotva zletilá, slečinka s hlubokýma očima pochopila, co mu unikalo. Dříve se jí vysmíval, za její nezkušenost, ale nyní se ukázalo, že to ona se chovala dospěle. Teď tu navíc stála těsně před ním, tělo naproti tělu a stále mu hleděla do očí. Jak by ji mohl cokoli odepřít, po tom, co právě řekla? Co udělala. Dovolil si jí pohladit po tváři a ona se na něj znovu laskavě usmála. Zatnul zuby při tom, jak mu při jejím úsměvu poskočilo srdce v těle.
"Klidně si ještě dolij. Já mám času dost," stoupla si na špičky a krátce ho líbla na rty. Pak se s úsměvem vrátila na své místo v křesle. Znovu si dopřál dlouhý doušek lahodné whisky, posadil se za svůj stůl a dal se do vyprávění.


Bylo mu sotva dvaadvacet let, když už s přehledem dorovnával Siriusovu pověst zhýralce. Jeho dny netrvaly od východu do západu slunce, ale od večírku do večírku, které obvykle završoval s nikoliv jednou dámou, ale obvykle několika. Jeho pověst ho - stejně jako u Siriuse - začala předcházet a ženské si pořizovaly permanentky do jeho postele. Od svého bratra, který takhle léčil své zlomené srdce, se naučil všechno, co potřeboval. Ženy se mu vrhaly přímo k rozkroku. Jemu i Siriovi ten život vyhovoval, ale jejich babička Melanie měla jiný názor. Ne že by je snad chtěla přehnaně moralizovat, jelikož i ona sama jednou byla mladá - a navíc v šedesátkách - ale začínala se bát i o jejich zdraví. Tenhle životní styl, z večírku na večírek, spousta alkoholu, bitek a kdovíjakých pochybných žen a děvek, jí dělal vážné starosti. O to víc, když ani po pár letech nenastala žádná změna. Myslela si, že se jen oba potřebují vybouřit, ale oni v tom tempu nepolevovali, Walburga tehdy byla hrozně nešťastná, netušila, co si s nimi počít a tak babička zakročila. Když mu poprvé v životě na tváři přistála od babičky facka, bylo to přesně to, co potřeboval, aby se probral.
Dal si tu práci, aby se choval aspoň trošku podle toho, jak se slušelo na muže jeho postavení. Přestal navštěvovat vykřičené domy, dodržoval etiketu, začal se starat o část rodinného majetku, čímž ulehčil otci a začal shromažďovat vlastní. Když konečně získal Cheshire ke správcovství, pořídil si tam sídlo a odstěhoval se. Čím Londýnu dál, tím lépe. Choval se jako největší anděl s tím nejtemnějším jménem.
Stálo ho mnoho sil, aby se vyhnul padlé smetánce včetně svého vlastního bratra, který nějaký čas ještě odolával.
Přemýšlel, že se tedy rozhlédl po manželce, ale ač narazil na spoustu nádherných žen, vždycky mu u nich něco chybělo. Nedovedl to popsat, ale věděl, že jednou potká nějakou, která to bude mít a on to pozná na první pohled. Když ale hledal a nenacházel, rozhodl se vytyčit si prozatím jiný cíl. Věřil, že ta správná žena si ho pak najde sama a tak se mohl naplno věnovat získávání pozemků, které v dřívějších časech patřily jeho rodině. Často to probíral se svým bratrem, kterého tím nakonec také nakazil, rodinné zájmy nakonec Siriusův zhýralý životní styl přepraly a on se také, k radosti jejich babičky i matky, konečně vzpamatoval a zklidnil.
Už šlapal na paty Mannersovi, získal pozemkové listiny od samotné královny a věděl, že má vyhráno. Hrabě by to nemohl nijak vyvrátit. Avšak v té době poznal ženu, která okouzlila snad každého v okolí. Objevila se na zahradní párty pořádané Mannersem, hrabětem z North Yorku, zrovna v okamžiku, když se Regulus rozhodl, že přede všemi hosty hraběte vykopne. Zarazil se však uprostřed kroku. Byla to prý vzdálená příbuzná hraběte, pocházela odněkud z Walesu, nebo to aspoň tvrdila. Byla překrásná s těmi černými loknami s ledově modrýma očima. Dobře to o sobě věděla a podle toho se také chovala, ale ani její arogantní vystupování mu ji nijak nezprotivilo, naopak jemu to přišlo poměrně roztomilé. Její původ byl ovšem pro všechny záhadou. Nikdo o ní neslyšel a hrabě se taky nikdy předtím nezmínil. Byla pro něj zvláštní výzvou, protože se mužům nijak nepodbízela, jen si je nudně prohlížela a nechala svého příbuzného, aby ji představoval přítomným gentlemanům. Pamatoval si přesně na ten okamžik, když mu Manners představil to skvostné stvoření.
"Vévodo, dovolte mi, abych vám představil lady Shirley. Je to ta nejdokonalejší osůbka z celé naší rodiny. No řekněte, není půvabná?" zeptal se a hraně na Reguluse mrkl. Bez váhání se mu uklonila a tím poskytla pohled do svého bujného výstřihu. Bylo prakticky nemožné se dívat jinam. "Shirley, vévoda Regulus Black,"
"Naprosto dokonalá. Rád vás poznávám," Lehce se uklonil a přitom nespouštěl oči z těch jejích, pak jí políbil hřbet ruky déle než by se slušelo a patřilo. "Budu vám k dispozici, kdybyste cokoliv potřebovala, třeba i společnost při vyšívání," usmíval se a ignoroval Mannerse.
"Umíte vyšívat, vévodo?" zeptala se zvědavě a několikrát zamrkala.
"Nedej bože, ale rád se vám budu dívat přes rameno a oceňovat vaši práci," rozesmál se a ona se přidala.
"To je ale laciný trik, vévodo," pronesl s úsměvem hrabě.
"V tom vy máte praxi, že, hrabě?" Neodpustil si rýpnutí, ale opět se vrátil pohledem k černovlásce, která si ho důkladně prohlížela. Po zbytek zahradní párty z ní nespustil oči a ona z něj. Jemu jako jedinému věnovala svou pozornost a ostatní zcela ignorovala.
Poštěstilo se mu na ni narazit ještě na několika společenských akcích, kde obvykle zmizeli do nějakého potemnělého koutku, kde ho sváděla a dovolila mu nespočet doteků, ale nikdy nic víc, doháněla ho tím k šílenství. Zapomněl na ostatní ženy, žádná mu už nepřipadala tak půvabná, žádná ho nedovedla takhle rozdráždit. A když ji zrovna neměl na očích, stále na ni myslel. Mannerse prostě nikdy neměl rád a když zjistil to, že neprávem vlastní několik rodinných pozemků, měl ho rád ještě méně. Musel si však přiznat, že kvůli ní by byl ochoten zakopat válečnou sekeru. To Sirius měl jasno hned a poslal ho rovnou do háje s tím, že Mannerse v rodině trpět nehodlá.

Snažil se ovládnout, počkat, ale neustále ho to táhlo do North Yorku, vědomě i podvědomě. A když se tam tedy jednou vydal, aby si znova prohlédl všechny ty pozemky, které by, přiznejme si, sňatkem s ní získal tak jako tak, i když by s nimi nemohl nakládat, potkal ji při vyjížďce na koni. Došlo na to, co si jejich oči slibovaly při každém setkání, milovali se v hotýlku u cesty, dlouze a dravě. Konečně.

Regulus víc času nepotřeboval, byl přesvědčen, že ona je ta pravá. Už poprvé, když ji spatřil, pocítil něco, co u ostatních žen celý zoufalý nenalézal. Uvědomil si, že tu ženu ctí, že ji obdivuje a nedokáže být bez její přítomností. Konečně věděl, jaké je to milovat. Nerozmýšlel se, bratrovy obavy, které ohledně jeho zbrklého rozhodnutí měl, nebral na zřetel. Měsíc po jejich seznámení jí požádal o ruku a ona nadšeně souhlasila. Byl jedním z nejšťastnějších lidí na světě.
Ráda poslouchala, na čem zrovna pracuje, a když se jednou zmínil o těch pozemcích, na které teď už vůbec nemyslel, krátce ho přesvědčovala, ať to nechá být, aspoň kvůli ní. A on poslechl. Schoval ty papíry doma do stolu a šel se věnovat své milované snoubence.
Pár týdnů před jejich sňatkem si jí odvezl do Cheshire, aby ji měl jen pro sebe. Nebyla nadšená, neustále mu říkala, že potřebuje chvilku pro sebe, aby se mohla na tu událost připravit a nebyla příliš nervózní.
Jak si přála, tak Regulus učinil, stejně si potřeboval vyřídit ještě nějaké záležitosti s rodiči a vyzvednout dárek pro ni. Celý nedočkavý, co na střevíčky, zdobené diamanty, které jí nechal vyrobit, řekne, se vrátil o den dřív, než měl v plánu. Hned jak vešel do hlavních dveří a spatřil provinilý obraz hospodyně, bylo mu jasné, že se něco děje. Vyrazil k pokoji své budoucí ženy, ale už na schodech se zarazil. Jeho drahá polovička slastně sténala, sténala až moc nahlas. Stál jako opařený, ale v momentě, kdy uslyšel, jak křičí jméno hraběte Mannerse, sevřel zábradlí tak, až mu zbělely klouby. Nemohl tomu uvěřit. Cítil, jak s ním lomcuje zuřivost.
"Ta děvka," procedil mezi zuby a vrazil do dveří. Nebezpečně se třásl po celém těle a blesky z něj přímo sršely. "Hezké představení, Shirley. Škoda, že jsem přišel o začátek. Kam se na tebe hrabou děvky z londýnských bordelů. Ale není děvka jako děvka, viď? Tamty si za to nechávají aspoň platit, kdežto ty roztahuješ nohy, jak vidno, zcela zdarma, což je mnohem horší, než za peníze," prohlásil zhnuseně a odvrátil se.
Shirley se zalkla a začala se spěšně oblékat. David se jen smál a válel se v posteli. Smích ho přešel, když ho z té postele vytáhl a přirazil hlučně ke stěně. Manners byl tak překvapen, že se nestačil ani vykrýt před jeho rychlou pravačkou. Pořádně mu pomuchlal vizáž, nicméně ve zmírnění vzteku mu to nepomáhalo. Chtěl ho zabít. Než se na něj stačil znovu vrhnout, tak se na něj nalepila jeho bývalá snoubenka.
"Nemáš vůbec žádné právo mě urážet, nejsem tvoje žena!" křikla na něj, zatímco si oblékala poslední zbytky oblečení.
"Ty zmlkni. Děvky jenom šukám, s těmi nekonverzuju," prohlásil ledově a vražedně hleděl na Davida. "Jaký je vlastně incest, Mannersi?"
"Jen tak pro zajímavost, ona není vůbec žádná má příbuzná," oznámil David a měřil si ho taktéž výhrůžným pohledem.
"Tak to tě aspoň nemusím litovat," odpověděl Regulus a hodil po něm jeho kalhoty, co se válely po zemi. "Vypadněte, než vám ukážu zkratku oknem,"
Shirley Reguluse probodla očima. "Abys věděl, nikdy jsem o tebe skutečně nestála. Jak jistě chápeš, šlo nám pouze o papíry k těm pozemkům. Byl jsi naivní, jestli sis myslel opak." Chtěla ho úmyslně co nejvíc zranit.
Jenže Regulus se v tomhle ohledu zase ovládat uměl dokonale. Udělal dva rychlé kroky a byl přímo u ní. Polekaně o krok ucouvla, ale on zůstal na místě. Naklonil se k ní a pohlédl jí zpříma do očí. "Táhni odsud, ty laciná děvko. A každý večer, než půjdeš spát, si zamkni dveře," poradil jí s ledovým klidem, přestože si byl jist, že ji jeho divoké oči děsí. Sledoval, jak oba dva odcházejí, teprve až pak se vrhl ke svému stolu pro vlastnické papíry k těm pozemkům. Hrdelně zavrčel, když zjistil, že je přihrádka prázdná a mrskl archivní láhví vína, kterou si popíjeli, na postel. O dřevěné čelo se postele se rozbila, potom na postel hodil střevíčky s diamanty a hned nato vytáhl z krbu zpola hořící poleno a hodil ho na postel. V okamžení vzplála.

Ještě ten večer zrušil zásnuby a o měsíc později se dozvěděl, že se ti dva tajně vzali. Bylo pro něj peklo je vídávat ve společnosti, nehledě na tu ostudu, a tak na společenské akce chodil minimálně a uzavřel se do sebe. Přísahal si, že se to již nikdy nebude opakovat. A jednoho večera Shirley prostě zmizela a jemu se konečně ulevilo. Policie její zmizení prošetřovala, ale nikdy se ničeho nedopátrali. I přestože jí vyhrožoval, moc dobře věděl, že jsou to jen plané řeči, skutečně ji miloval a nikdy by na ni ani ruku nevztáhl. A tak byl Regulus přesvědčen, že se jí hrabě nějak zbavil, když už mu nemohla být užitečná a toto přesvědčení v něm žilo dosud.
Od této zkušenosti začal o ženách uvažovat jinak. Vlastně vůbec začal být jiný. Kdysi připomínal hodně Siriuse, ale potom… potom se stal tím odměřenějším, tím chladnějším a tím ironičtějším z bratrů. Řídil se heslem, že ženské jsou jen proradné a nedá se jim věřit. Nikdy jim nejde o muže. Jsou to bezcitné mrchy. Jen jedinou výjimkou byla jeho matka, babička a sestřenky. Bohužel všechny již zadané.

"A pak ses na scéně objevila ty," prohlásil nakonec. Bylo to strohé zakončení celého příběhu, ale víc než výmluvné. Nepopsal, jaký vztek ho užíral, jak se trápil. Stačilo jí to takhle. A jemu také. "Už tehdy, poprvé, co jsme se viděli, jak jste s Angie přijížděly na koních k našemu domu, podvědomě jsem věděl, že se musím mít na pozoru,"
Zřejmě byl tak zaujatý svými myšlenkovými pochody, že ani nezpozoroval, kdy se k němu přiblížila.
Sedla si na desku stolu hned vedle něho, natáhla se pro jeho krásnou tvář.
"Omlouvám se." Myslela tím to, že se spustila s Mannersem.

Neměl ji na to co říct, pouze přikývl. Alkohol ho už dostatečně otupil. Ale jen do okamžiku, kdy zvedl z desky drahé kuličkové pero a špičkou nadzvedl lem šatů až k jejímu rozkroku. Slyšel, jak se jí zadrhl hlas. A dýchat přestala přesně v tom okamžiku, kdy kovovou sponkou od pera mučivě pomalu sundával její kalhotky. Studená spona ji zřejmě studila a neskutečně dráždila. Prohnula se do oblouku a zasténala. Bez jakékoliv další předehry do ní tvrdě vstoupil. Netušil jestli ji tak zoufale chce, kvůli tomu, aby mu pomohla zapomenout nebo aby si na ní mohl vybít svůj vztek.

40.kapitola - Kus Blacka pro Růži 2/3

14. dubna 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Ve Sněmovně lordů to všechno začalo. Jen pouhých pár dnů od té hříšné události a Angieiny oslavy. Celé pondělní dopoledne měla žaludek celý zkroucený nervozitou a vzrušením. Vzrušením díky tomu, že Reguluse znovu uvidí. A strach měla z toho, že vůbec netušila, jak to mezi nimi teď vlastně je. Strávili spolu nejdokonalejší noc a ráno. A od té doby se neviděli. Až doteď. Vlastně to byly jen několik obyčejných kalendářních dní, ale Ann to připadalo jako celá věčnost. No, možná krapet přeháněla, ale obavy ji přímo zaživa užíraly. Teď, když konečně nastal ten okamžik, by jej raději znovu oddálila. Jo, takový srab byla. Ale co když Regulusovi zase přeskočí a začne se chovat jako naprostý pitomec? Přeci jen to u něj bylo více než obvyklý jev. Jednou ji chtěl, pak ji odháněl. Pak zase byl něžný a vzápětí IDIOT. Annie se při té představě několikrát ošila, aby ze sebe setřásla trému. Tím samozřejmě upoutala pozornost Angie, která se už díkybohu zotavila ze své maličké kocovinky.
"Hlavně nepanikař, že něco nemáme. Je to vyloučené. Strávila jsi nad tím celé dva dny."
Kéž by Angie věděla, nad čím vlastně strávila celé dva dny. Musela se kousnout do rtu, aby Angie neprozradila, že celou dobu strávila nad vybavováním si Regulusova nahého těla.
Jo, to opravdu není dobrý nápad, když vezmeme v potaz, že Angie se právě řítila nebezpečnou rychlostí po Londýnských uličkách. No, zatím si to nechá pro sebe. Na příhodnější čas.
"To sice jo, ale pokaždé mám pocit, že se nás mermomocí pokouší na něčem chytit. Znervózňuje mě to. A zároveň nabývá chtíčem. Teda. Ehm. Chtíčem. Chtíčem jim dokázat, že nejsme jen sladké bonbónky v karamelu," Annie se raději začala soustředit na svou sestru. "Překontrolovala si ještě ty čísla čtvrtletních výdajů?"
"Hmm. Třikrát. A opovaž se to po mně chtít ještě jednou," Angie se prudce zařadila do levého pruhu.
"Jasně. Promiň," zahuhlala Ann a sklopila si zrcátko, aby zkontrolovala svůj vzhled.
Dnes si dala se opravdu záležet. Vlasy si nechala úmyslně rozpuštěné, a doufala, že Regulusovi se tím vybaví jejich vášnivá noc. A kožená sukně jí dělala naprosto neodolatelné boky. Lnula se k ní stejně, jako to tehdy v noci dělal on sám. Bála se ale, aby to nebylo až příliš provokativní vzhledem k obchodnímu rázu celého setkání. Navíc neustále hrozila skutečnost, že by ji Drew mohl poslat domů se převléci. Proto zvolila obyčejnou bílou košili s černými knoflíky a černou vázanku kolem krku. Vypadala elegantně a přitom sexy. Tím si byla stoprocentně jistá.
"Je ti dobře? Takhle nervózní si nebyla snad od chvíle, co jsme sem vstupovaly poprvé,"pronesla Angie, zatímco zaparkovala svého milovaného Speedyho na vyhrazeném parkovišti pro VIP členy.
"To proto, že se mám poprvé 'oficiálně' setkat s novým přítelem své malé sestřičky." škádlila ji Ann, zatímco čekala, než se Angie vykope z auta.
"Já bych spíš podotkla, že se třeseš na bratra mého 'nového' přítele," poškádlila ji zpět Angie, která ve svých tmavomodrých pouzdrových šatech s hlubokým výstřihem konečně obešla své auto a zamířila na chodník k sestře.
"No, kéž by se on také tak třásl na mne," poznamenala s ironickým povzdechem Annie a zavěsila se do své sestřičky. "Jsem ovšem přesvědčena, že tvůj 'nový přítel' je napumpovaný přímo k prasknutí," Spiklenecky se usmála na Angie, která ji šťouchla do žeber, aby přestala.
"Co ty máš co vědět o napumpovanosti mého přítele, co?"
"No, vzhledem k tomu, že chodíš s člověkem, který proháněl ženské sukně snad již od malička... A nyní je v celibátu, tak…"
"V naprosto dobrovolném, ovšem." dodala Angie.
"Doufám, že ho pořádně frustruješ," Spiklenecky ztišila hlas Annie právě v okamžiku, kdy Angie zazvonil mobil. Dotyčná sestře naznačila ukazovákem, že má zavřít pusinku. "Ahoj. Už tu budeš?"
"Zeptala ses mne právě, kdy už budu?" Ozval se z telefonu mužský, lehce zastřený smích.
"Ale ne. Jestli tu už budeš?" Angie protočila na Annie oči.
"Jo, už tam budeme. Strachuješ se o mě, zlato?"
"Možná. Docela to klouže, tak abys nevyklouzl," zasmála se Angie a plácla si se sestrou.
"Ehm - chtěla jsi říct neuklouzl," Ozvalo se trochu přidušeně. "Nemůžu uvěřit, co to se mnou děláš, Angie." pronesl už opět normálnějším tónem Sirius.
"Já bych to pojmenovala jako mučení," usmála se poťouchle Angie a zamávala projíždějícímu automobilu, který zaparkoval pouze o pár míst dál od Speedyho. Zavěsila hovor a přiměla Ann, aby se bratrům Blackovým vydaly vstříc.
Sirius hodil přes kapotu auta klíčky Regulusovi a spěchal za svou milou. V bílé košili a saku mu to zatraceně moc slušelo. Než k nim došel, tak si sundal z očí sluneční brýle a obdivně písknul, zatímco Angie přejížděl pohledem odshora dolů. Pak ji na uvítanou zvedl do vzduchu a políbil.
"Ahoj, krásko. Chyběl jsem ti?" zamumlal po chvíli do pootevřených úst Angie a spustil ji dolů. Moc daleko jí nepustil, okamžitě si ji přitáhl k boku a objal kolem pasu.
"Víc než si dokážeš představit," odpověděla mu lehce udýchaně Angie a přejela mu rukou klopu saka.
"Jsi ďáblice, Angie. Snažil jsem se řídit rovně. Dokud ses mne nezeptala, kdy už budu. A navíc před bratrem!" Vyhnul se jejímu pokusu o pohlavek, přitáhl si ji k sobě zády a objal ji kolem pasu. Vyhledal místečko na krku a jemně ji tam políbil. Angie se blahem zkroutily palce u nohou. Minule pokoušela ona jeho a teď je řada na ní. Sirius se ovšem ovládl a zvedl zrak k její starší sestře, která stála opodál. "Dobré ráno, lady,"
"Vévodo," Kývla mu na pozdrav nazpět. "Doufám, že ji budete operovávat," Psaníčkem ukázala na "obsah" v jeho svalnatém objetí.
"Nebuď přehnaně ochranitelská, ségru," Vyplázla na ni jazyk dotyčná zmiňovaná a zasmála se, když jí to Annie, jako prává dáma, samozřejmě oplatila. Sirius pravačku uvolnil a natáhl ji směrem k Annie.
"Myslím, že nastal pravý čas udělat přítrž konvencím,"
Starší Howardová ruku s úsměvem přijala. "Annie, velmi ráda ti dám šanci napravit si reputaci,"
"A já ti na oplátku slibuji, že tady to škvrně budu přehnaně hýčkat." Znovu obmotal svou ruku kolem Angieina pasu a krátce je líbnul do vlasů.
"Lidi, učíte se tady na chodníku dvorní etiketě?" pronesl Regulus, který konečně donesl své udělané tělo až k nim.
"Pro tvou informaci - " začal vysvětlovat Sirius, ale Regulus jej přerušil.
"Je mi to putna," Přejel obdivným pohledem Angie, kterou stále objímal Sirius a pochvalně pronesl: "Brácho, máš štěstí, jako vždy. Zdravím, slečno, " Pak konečně přejel pohledem taky na osobu, která si právě, jakoby zaujatě, přehrabávala v psaníčku. "Lady," Oslovil ji co možná nejvíc ledabyle to šlo. Přesto měla Annie pocit, že tentokrát její titul převaloval ve svých ústech mnohem déle, než bylo potřeba pro vyslovení toho jednoduchého titulu. Už jenom z toho Annie naskočila husí kůže.
"Dobré ráno, vévodo," Oplatila mu Annie stejným tónem, zavřela psaníčku a zvedla k němu své oči.
Šedé oči se střetly s těmi zelenými. A byly plné jiskřiček. Fajn. REGULUS IDIOT se nekoná. Byla to ona, kdo odvrátil pohled první.
"Zaspala jste dnes, lady?" zeptal se už s drzým úsměvem ve tváři.
"Ne. Máte snad ten pocit, vévodo?" odvětila Annie sladce.
"Trochu. Řekl bych, že jste poněkud… pomuchlovaná,"
"Myslíte mé vlasy? To se pouze zježily, když jsem zjistila, že tu budete taky," pronesla se smíchem Ann a obrátila se k odchodu. A dala si pořádně záležet, aby mu poskytla velkou podívanou na svůj pohupující se zadeček.

Angie usedla na židli vedle vévody Blacka staršího a Ann se posadila vedle ní. Nemohlo ji tedy neuniknout, že se Siriova ruka položila na sestřino obnažené koleno a Angie mu poté něco potichu pošeptala do ucha. Na její vkus až moc potichu. To něco vyvolalo Siriusův tichý smích a stisk se zdál být na Angieině noze ještě pevnější. "Nezlob. Nebo tě potrestám,"
Tentokrát Angie rozuměla perfektně. Uff. Dovolila si okem mrknout na vévodského syna mladšího. Rozvalil se pohodlně vedle svého bratra a jeho laškování s její sestrou naprosto ignoroval. Naopak se zdál být zcela soustředěn na svůj iPhone. Zajímavé, ještě před chvíli si byla jistá, že nemohl z jejích boků spustit zrak. Pravda, na svém výstavním pozadí právě teď sedí. Možná kdyby naschvál upustila šanon papírů na zem, tak by se pro něj samozřejmě musela ohnout. A kdyby udělala velký randál, jeho pozornost by si zaručeně zajistila. Jenže to by samozřejmě prokoukl. Nemohla to být ona, kdo udá v jejich "vztahu" směr. To on měl pravomoc odsoudit je na občasné chvilky v extázi nebo plánovat společnou budoucnost. Vydechla a strčila si pramen vlasů za ucho.
Šmíruješ? Ann nakrabatěla čelo, když si příchozí zprávu přečetla. Že by na veřejnost zase proniklo její osobní číslo? Kvůli tomu už číslo měnila nespočetněkrát.
Kdo mi to u všech rohatých píše?
Au. Právě si poranila mé ego - pravidelně zapomínáš jména mužů, co tě opakovaně přivedli k orgasmu? Cítila na sobě jeho upřený pohled. Nemusela se ani pootáčet, aby věděla, že má jeho plnou pozornost. Stiskla odeslat odpověď, pomalu zvedla dlouhé řasy a vyhledala jeho pohled. Když se jim střetli, skousla zuby spodní ret. Téměř okamžitě sjel pohledem k jejím ústům a znovu k očím. Poněkud méně soustředěně zvedl svůj mobil z desky.
Opakovaně? Jsi si jistý? Koutky úst se mu svezly do menšího úšklebku. Rychle svými dlouhými prsty naťukal odpověď. Mobil a sako odložil. Pohodlně se uvelebil, opřel se a dal si ruce za svou hlavu. Se zdviženým obočím se na ní za zády jejich sourozenců zadíval.
Vzhledem ke stavu svých zad a stenů, co jsi vydávala... Sakra. Nesmí se červenat. Jaké štěstí, že si sedli do poslední řady. Nikdo je tak nemůže načapat. Nečervená se, že ne?
Hmm. Taky jsem to mohla celé jen předstírat. A k té první otázce: ne, nešmíruji.
Ne? Před chvíli jsem měl pocit, že bys ze mne nejraději servala oblečení. Jsem šokovaný. Takhle na veřejnosti? A pokud si v duchu namlouváš, že jsi jen předstírala, budu se ti muset připomenout. Ježíšku na křížku. Bude další příště. Bude!
Nefandíš si trochu moc?
Definuj pojem moc? Hluboko? Tvrdě? Pomalu?
Na to nebudu reagovat. Cos provedl mé číče? Měla samozřejmě na mysli Sunnyho, nic jiného.
Uff. Též bez komentáře. S těmito narážkami je to čím dál tím tvrdší…
Těžko myslíš na něco jiného, že?
Teď si fandíš trochu moc ty, ne?
Uvidíme. Rozhodla se, že jej trochu potrápí. Schválně se také opřela, přehodila nohu přes nohu, pravačkou rozvázala vázanku a porozepínala několik horních knoflíčků. Pohledem vyhledala ten jeho a konečky prstů si přejela po obnaženém dekoltu. Viděla, jak mu poskočil ohryzek a pohled potemněl. Mobil ji na desce stolu znovu zavibroval a ona se pro něj neohrabaně natáhla.
Za deset minut ve čtvrtém poschodí, dveře nalevo. A Ann… přijď bez kalhotek. Zahleděl se na ni tak, až pro změnu ona zalapala po dechu. Bylo v tom tolik příslibů. Už jen z té představy zvlhla a tak stiskla k sobě pevně svá stehna. Chystala se právě odpovědět, když ji přišla druhá.
Haló? Země volá vola! S kým si to sakra píšeš? A proč naprosto ignoruješ setkání, na které jsi tak celé ty dny tak dřela? Co to sakra? Nechápavě hleděla na odesílatele. Aha. Angie. Okamžitě zvedla hlavu a zahleděla se na sestru, která ji pozorovala s očima lehce přivřenýma. A už zřejmě delší dobu. Sakra.
"Promiň. Asi se mé číslo profláklo znovu na veřejnost. Snažila jsem se je trochu zmást," Pokoušela se Angie koukat do očí, když tu lež pronášela, nicméně ji oči putovaly všude kolem.
"Mám říct Drewovi, aby se o to postaral?" zeptala se nedůvěřivě Angie, když si prohlížela sestry uzardělou tvář.
"Myslím, že jsem si s ním již poradila. Díky." Jen co to dořekla, mobil ji znovu zavibroval. Na svou sestru se raději už nepodívala.
"Jsi si jistá?"
"Jo. Nic se neděje."
To bych řekl, že sis se mnou poradila. Máš už jen 5 minut, kotě.

"Musím si dojít pro kafe. Ehm, dáte si taky?" Ann se naklonila k sestře a Siriovi.
"Ne, díky." odpověděl nezúčastněně Sirius, který se zaujatě prohraboval papíry.
"Musíš odejít právě teď? Za chvíli přijdeme na řadu," zeptala se podezřívavě Angie.
"To zvládneš. Vše je přichystané. Navíc si musím odskočit," Pak ztišila a spiklenecky kývla směrem k Siriovi. "V mé nepřítomnosti ovšem můžeš využít šance bezostyšně osahávat svého společníka,"
"Ou. Latté. Tak už padej. Než mne opustí hravá a jeho naopak ta sexy zaujatost," pronesla s úsměvem Angie, podívala se na Siriuse po svém boku a přejela jej vášnivým pohledem. Copak mu provede tentokrát? A, už ví. Svou ručku mu položila vysoko, hodně vysoko na jeho stehno. A jednou, dvakrát možná třikrát jej pohladila. Odpovědí bylo zadrhnutí dechu, pomalý nádech. Poté výdech, spuštění levé ruky pod stůl. A nakonec pomalý dotyk na vnitřní straně stehna. Když jej znovu pohladila, Sirius jí stehno stiskl mnohem pevněji. A tlumeně zaklel.

Annie se snažila co nejtišeji a nejnenápadněji odejít ze svého místa. Nicméně jakmile se postavila, stočily se k ní pohledy snad všech zúčastněných lordů. Kruci, tolik k té nenápadnosti. Co to k čertu provádí?
"Omlouvám se, nenechte se rušit," Omluvně se usmála a naznačila přítomným, že mají zůstat sedět. Sevřela ještě pevněji své psaníčko, rozpohybovala své boky k chůzi a za klapotu svých podpatků co nejsebevědoměji odešla hledat zmíněné čtvrté patro.
Když vcházela do haly, povšimla si, že kavárna je ve spodní části. Nesmí zapomenout na kávu. Navíc to bude muset být rychlovka. Co si vymyslí on? Nebude to nápadné? Přijď bez kalhotek. Do háje, co bude dělat s těmi kalhotkami? Má si je sundat nebo to potěšení nechat pro něho? Cítila, jak jí pokožka pálí, končetiny měla celé ztuhlé. Ke všemu ji kombinace těsné sukně a vysokých podpatků způsobovalo slastné tření stehen o sebe. Už jen pomyšlení na to, co se bude za chvíli odehrávat, ji připravovalo o dech. Snažila se ignorovat překvapené pohledy zaměstnanců a několik postarších gentlemanů, když pomalu stoupala po schodišti vzhůru. Pro jistotu jim nabídla omluvný úsměv a překřížila ruce na hrudi. Ten letmý dotyk způsobil, že se jí okamžitě zahrotily bradavky. Pane Bože, co to se mnou Regulusi děláš? Svěsila ruce podél boků, aby nebyla v pokušení uvolnit svému napětí, ještě než vůbec vystoupá do druhého patra. Navíc před bezpečnostními kamerami.

Ve vyšších patrech Westminsterského paláce ještě nikdy nebyla. V přízemí se vyskytoval bar, jídelna a kanceláře. Z druhého patra právě před chvíli odešla a nyní se nacházela v nejvyšším patře budovy, které sloužilo k administrativním účelům a k občasným jednáním. Na rozdíl od spodních pater zde byl klid a ticho. Narušovalo jej pouze klapot jejich podpatků. Zabočila doleva, rozhlédla se a rychle zaplula do druhých dveří.
Byla to obyčejná malá kancelář - stůl, židle a malá knihovna. Zkontrolovala mobil, jestli tam není zpráva od něj. Žádná. Schovala jej zpět a sedla si do židle za stolem. Bude to první, co spatří až, sem vejde. Poslušně si sundala kalhotky, přičemž si mimovolně vybavila písničku: Zvolna kalhotky si sundej, odpusť, jestli trochu naléhám. Neznám rým na slovo sundej, touha je silnější než já. Odložila je na desku stolu a rozepnula si košili. Tepání mezi nohama bylo čím dál silnější, až skoro násilím odolávala nutkání postarat se o své potřeby sama. Právě se chystala se trochu připravit, když vešel dovnitř. Opřel se zády o dveře a zabodl do ní ocelově temný pohled. Spalující. Nemilosrdný. Nejprve se zastavil u její zčervenalé tváře, pak líně sjel pohledem na prsa a pak na ruku, kterou měla položenou na stehně.
"Chtělas začít beze mě?"
"Jen se - nažhavuji. Potřebuješ chvilku?" zeptala se zastřeným hlasem a líce ji zrůžověly hanbou. Nikdy se nechovala tak skandálně, nenechávala se strhnout k takovým nemravnostem. A hlavně ONA se nikdy nechovala až tak skandálně. Nechápala, co se s ní děje. Co to dělá? Co to on s ní dělá? Stal se z ní roztoužený uzlíček nervů.
"Ne. Připadá ti snad, že potřebuji povzbudit?" Pořád si ji dlouze prohlížel. Určitě je moc hambatá, nelíbí se mu to. Kde se to v ní sakra bere?
"Možná. Tady odsud se mi zdá, že bys možná potřeboval trochu rozvášnit," S elegancí šelmy se zvedla z křesla a s houpavými kroky přešla až k němu. Zastavila se až těsně před ním, svůdně se přes něj naklonila, aby konečně zavřela ty zatracený dveře, které ji dělily od uspokojení. Ňadry se dotkla jeho hrudi. V tom okamžiku ji hrubě otočil. Sílou svého těla ji natlačil na zamčené dveře, dlaní popadl štíhlé stehno a vytáhl si jej k pasu. Ou, opravdu nepotřeboval povzbuzovat. Na své jemné pokožce vnitřní strany stehen cítila, jak mohutně je vzrušen. Zřejmě i on byl skoro nepříčetný touhou. Pohled měl ztěžklý a upřený k jejímu nakloněnému tělu. Zasténal a i její druhé stehno si omotal kolem svých boků. Konečně ji políbil, a byl v tom takový hlad. Zajel svou rukou do jejích rozpuštěných vlasů, zatáhl a přinutil ji tak zaklonit hlavu ještě víc, aby si ji mohl ještě zběsileji brát jazykem. Při jednom z hladových výpadů ji zajel rukou i mezi stehna. Oba dva překvapeně zasténali. Zatímco ona slastí, on opravdovým překvapením. Skousl ji spodní ret, než se trochu odtáhl, aby si ji pozorně prohlédl. S hlavou zakloněnou, mírně otevřenými a oteklými rty a s těmi jejími jemnými vlasy, které mu v kaskádě přepadali přes ruku, byla opravdu více než žádostivá. Kdyby nebyl gentleman, použil by slovo šukatelná. Chtěl ji. Chtěl ji jako nikoho na světě. Jak je to možné? Je čím dál tím hladovější a vášnivější. Zavřel oči, položil si své čelo na to její a snažil se zhluboka dýchat. Chystal se s ní vyspat ve starobylém Westminsterském paláci. A ona mu v tom nebránila. Do prčic. Fakt ji ojede, k čertu s etiketou.
"Ženská, ty je fakt nemáš," Pomalu vydechl a zasténal, když rukou zajela pod jeho košili. Oplatil jí to dalším pohlazením tam dole. Zasténala a prohnula se. Pak se natáhla k němu, rukama mu zajela do vlasů, rty vyhledaly jeho klíční kost a vyzývavě pronesla:
"Příště, mi je sundáte osobně, pane,"
Fajn má to mít… Výhružně zavrčel, sevřel drsně její zadek a pozpátku i s ní v náručí došel ke stolu, na který ji pohodil. Pravačkou jí roztáhl nohy a uvelebil se mezi nimi.

***

"Buď té lásky, drahá sestro, a popravdě vyklop, cos dělala? Není možné, aby ti to pro kávu tak trvalo. Tos ji jela někam do Indie sesbírávat z plantáží nebo co?"
Angie se řítila za hudebního doprovodu AC/DC po londýnských silnicích ze sněmovny lordů zpět domů do Chiswicku.
"To ne, akorát ten barista byl hrozně pomalý, to bys normálně nevěřila," říkala Annie, zatímco si do rytmu T.N.T. ťukala nehtem do opěrky na dveřích auta. Jako dynamit se rozhodně cítila.
"Já bych si dovolila spíš tvrdit, že to musel být docela fičák, když jsi přišla taková rozcuchaná,"
Angie prudce zabrzdila na červenou. Potom se natáhla k přehrávači a pomačkala pár tlačítek. Místo T.N.T. začalo ve Speedym vyhrávat Back In Black. Výmluvně se podívala na Annie.
"O čem se teď bavíme?" zeptala se nevinně, ale musela bojovat s cukajícími koutky.
"Myslím, že Brian Johnson to říká jasně," řekla jen a sešlápla plyn.
"Vážně netuším, o čem mluvíš," řekla Annie s otočenou hlavou k okýnku a velice pečlivě nyní zkoumala auto, jedoucí vedle nich.
"Idiota dělej z někoho jiného, já tě znám a Regulus byl za těch pár minut po tobě vážně nenápadný. Beztak jste si to někde rozdávali," prohlásila suverénně Angie a zabočila.
"Tak dobře. Máš pravdu," přiznala Annie. Bylo by k něčemu to Angie zatajovat? Že se spolu vyspali, už věděla a vzala to dobře. Bylo to sice sladké neřestné tajemství, ale v hloubi duše z toho byla tak rozjařená, tak plná pocitů, že by to nejraději vykřičela.
Ještě štěstí, že už byly na příjezdové cestě k domu, protože Angieino prudké zabrzdění by na silnici způsobilo jistě dopravní nehodu.
"Cože?!"
"Co cože?" Annie byla zmatená.
Angie se zhluboka nadechla. "Vy jste si to rozdávali někde ve Westminsterském paláci?"
"No… jo," přikývla Annie a pořád nerozuměla tomu, z čeho je Angie tak v šoku.
"Nad našimi hlavami?!" vydechla zděšeně.
"Co se divíš, vždyť jsi to sama říkala, že jsme si to tam rozdávali,"
Angie nevěřícně kroutila hlavou. "To byla samozřejmě nadsázka! Ach bože, a to jsem si myslela, že ta nemravná z nás dvou jsem já," řekla už klidněji a zase se rozjela.
Annie se pousmála. Vždycky si to totiž myslela taky, ale Regulus Black nad ní měl zřejmě nějakou čarovnou moc, která ji v jeho přítomnosti zbavovala zábran. Marně přemýšlela, jestli by mu něco odmítla.

Když Angie zaparkovala před Chiswickem, odpočinek je rozhodně nečekal. Annie tedy rozhodně ne, jelikož měla nezvanou návštěvu v podobě hraběte Davida Mannerse. Jeho luxusní SRT Viper parkoval kousek od schodiště.
"Ale ne, na něj teď nemám náladu," protočila oči Annie a chystala se vystoupit, když ji Angie chytila za ruku. "Copak?"
Její sestra měla nezvykle vážný výraz. "Annie, vypadá to, že s Regulusem si teď rozumíte. Dobře víš, že tohohle chlapa ze srdce nenávidí, takže myslím, že by bylo dobré to s ním jednou pro vždy ukončit,"
Annie se zabořila do sedačky. Věděla, že má Angie pravdu, nechtěla si to s Regulusem nijak pohnojit. A David byl, přiznejme si, to nejsilnější hnojivo vůbec.
"Fajn, pošlu ho do háje," slíbila sestře. "Akorát bych ráda věděla, proč se vlastně tak nesnáší,"
Angie si povzdechla. Neplánovala to vytahovat, neplánovala se o tom ani kdy zmiňovat. "Manners není člověk, se kterým by ses chtěla jakkoli stýkat, Annie. Věř mi. Ptala jsem se na něj Siriuse, zajímala mě přirozeně ta nevraživost mezi ním a Regulusem a Sirius mi to celé povyprávěl, proč to tak je. Nebudu ti to ale říkat, to není na mě, to ti musí Regulus říct. Jen mi prosím tě věř, že to opravdu není dobrý člověk,"
Annie zpočátku chtěla něco namítnout, ale věděla, že sestra by jí nic neřekla. Taková byla a Annie musela uznat, že má pravdu - byla to Regulusova záležitost a měla by všechno slyšet od něj, protože to ona s ním chtěla být, ne Angie.
"OK. Ale mám dojem, že nebude tak snadné se ho zbavit,"

Nakonec se Annieiny obavy potvrdily. První čtvrt hodinu si připadala, že mluví s Mongolem, protože očividně vůbec nerozuměl tomu, co mu říkala. Chtěla to udělat bez scén, v klidu, tiše a hlavně rychle, ale už tak se jí zdálo, že s ním v přijímacím salónku sedí minimálně hodinu. Nikdy jí nepřišel tak protivný jako dnes.
Naštěstí bude do pěti minut osvobozena, dvacet minut, tak zněla dohoda s Angie. Kdyby byl David zločinec, což podle Angie rozhodně byl, tak ona měla přijít hrát toho zlého poldu.
"Tak kdo tě začal šukat místo mě, co? Komu dalšímu roztahuješ nohy?" zeptal se jí David. Jeho slova ji probrala z modliteb k otevření dveří. Bylo to jako ledová sprcha. Zpočátku to bylo samé miláčku sem, miláčku tam, přesvědčování a teď na ni tak urážlivě zaútočil. Hulvát. Moc dobře tam slyšela ten nevyřčený opovržlivý titul na její adresu. Děvko. Vyčetla mu ho i z tváře.
Rozhodla se, že zachová klid, i když to v ní po jeho slovech vřelo. Přehodila si nohu přes nohu a naprosto nezúčastněně prohlásila. "Nedokážeš unést, že jsi mě prostě přestal bavit? Že jsem to já, kdo to ukončil první?"
Pobaveně se usmál. "Ještě přijdeš, Annie Howardová a budeš prosit, abych ti to udělal,"
Tak to určitě. Zničehonic prudce vstala, drobnou pěstí praštila do stolečku, až čaj vytryskl. Zapřela se dlaněmi do stolečku a naklonila se přes něj blíž k Davidovi, aby ji ten zatracenec dobře slyšel. "Dobře poslouchej, co ti teď řeknu. My. Dva. Jsme. Skončili. S okamžitou platností navždy. Rozumíš mi nebo ti to mám, do prdele, vyznakovat?"
"Jsi - " David už se k něčemu nadechoval, když se otevřely dveře v salónku. Annie se okamžitě napřímila a pohlédla k nim. Angie tam stála s výrazem anděla smrti. Annie se musela pousmát, bylo jí jasné, že nadešla Davidova poslední minutka. Sestra s ním bude hotová raz dva. A co bylo překvapení, nebyla na to sama. Za ní stál Drew, s pažemi založenými a bůh války by mu jeho výraz záviděl.
"Já jsem tady skončila," řekla Annie směrem k sourozencům a zamířila ke dveřím.
"Vzala jsem s sebou i mlátičku, kdyby to nestačilo slovně," pošeptala jí Angie, když procházela okolo a mrkla na ni.
Když šla po schodech nahoru do své ložnice, přemýšlela o tom, jak vybouchla. Netušila, kde se to v ní vzalo. Takhle by se spíš zachovala Angie. Poslední dobou si ale všimla, že v určitých věcech se občas zachovala jako Angie a podle slov Angie dokonce někdy i hůř - dnešní jízda ve Westminsteru toho budiž důkazem - a její sestra zase byla umírněnější. Jejich povahy byly odlišné, ale očividně každá v sobě měla kousek té druhé.

40.kapitola - Kus Blacka pro Růži 1/3

7. dubna 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Další kapitolka k Růžím.. Tentokrát kombinace mě i Angie.. :) Takových zlomů. No jsem zvědavá, co na to řeknete... Přeji příjemné počtení...

39. Lev nemejský 2/2

15. března 2016 v 8:01 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Regulus velebil sám sebe za to, jak byl prozíravý a nic nepil. Vyletěl z klubu jako střela a o minutku později už jel směr Chiswick House. Annie. Sama doma. Toho nemohl nevyužít.
Ano, pořád se zlobil, že se paktuje s tím zločincem Mannersem. Neviděl ji s ním rád, byl to nebezpečný člověk, ale ona jako by toho, co jí o něm říkali ostatní, vůbec nedbala. Jeho nenávist k Mannersovi pramenila čistě z osobních důvodů, za tím tupcem utekla prozatím jediná žena, kterou miloval a doteď je nezvěstná.
To, co se dělo, ta přitažlivost k Annie Howardové, ta její přitažlivost k němu, to, ač se toho bál, že se mezi nimi nejspíš něco rodí, ten Mannersův zájem o ni - všechno mu to až nápadně připomínalo minulost. Minulost, na kterou nevzpomínal rád. Nemohl dopustit, aby se to opakovalo.
I proto právě teď jel do jejího domu. Zčásti proto, že s ní chtěl být, ale i proto, aby se ujistil, že tam není Manners. Měl pocit, že ten volant rozmáčkne, sotva pomyslel na to, že by tam přeci jen mohl být.

Jistě, jet tam, bylo jako páchat sebevraždu, ale nemohl si pomoct. Prostě nemohl. Musel s ní zase na chviličku být. Přestože se stále snažil přesvědčovat, že jedna noc s Annie mu bude stačit, začínal o tom pochybovat. Byla jako droga. Nesmírně návyková. A to s ní ještě ani nespal! Chtěl to, ale zároveň ho i děsilo to, jak závislým se může stát. Jet tam bylo, jako kdyby alkoholik vyprázdnil skleničku whisky. Jenže tomu nešlo odolat.

Ve změti těch myšlenek si ani neuvědomil, že už míří po Burlington Lane k Chiswicku. Před bránou zabrzdil tak prudce, až pneumatiky zapískaly. Byla otevřená a on jen tak chvilku seděl a díval se na obrovský pozemek za bránou.
Přemýšlel.
Sirius už v tom byl až po uši, už podlehl, ta maličká ho dostala. A Regulus, ač nerad, moc dobře věděl, že jednou přijde řada i na něj. Tak proč to prodlužovat?
Bylo to zcela nevyhnutelné. A on to věděl už od chvíle, kdy se Angie, jako přízrak, zjevila v jeho bytě a vyjela po něm. Už tehdy věděl, že jednou bude jeho švagrová. A on… že nakonec její sestře stejně podlehne.
Nebyl to však jen sexuální chtíč, bylo tu i něco jiného. Něco, co ho pohánělo, aby jel rychleji, když mu před očima vyvstala představa lady Annie s hrabětem Mannersem. S hrůzou, proudící v celém těle, si zmateně uvědomoval, že je možná zamilovaný a nesnese, aby se jí něco stalo.
Sešlápl plyn.

Vjel dovnitř a jel až k vile. Rychle vystoupil, vyběhl velké schodiště a zmáčkl zvonek. Zanedlouho se otevřely dveře.
"Dobrý večer, vévodo Blacku." pozdravil ho John, už v županu. Pravda, mohlo být už kolem jedenácti, na návštěvu ne zrovna obvyklý čas.
"Dobrý," odpověděl překotně a už nakukoval dovnitř za Johna, jestli tam náhodou někde neuvidí Davida. "Je lady Annie Howardová doma?"
"Jistě," přikývl John. "Přejete si s ní mluvit?"
Regulus se ovládl, ale toužil se ušklíbnout. Prý mluvit, to určitě. "Tak nějak." řekl.
"Pojďte, prosím, dál, zavolám ji." vyzval ho John, ustoupil a zavedl ho do uvítacího salónku.

Annie zrovna ležela v posteli, na nohách ji hřál rozvalený Sunny a u srdce řádky z Heroinových deníků, když se ozvalo zaklepání.
"Dále," zavolala a zvedla zrak od knihy.
"Lady, je tady vévoda Black, nejmladší. Přeje si s vámi mluvit a čeká v uvítacím salónku." John se uklonil, zatímco jí oznamoval zprávu.
Annie to překvapilo. Netušila, jestli příjemně nebo nepříjemně, asi něco mezi tím, to podle toho, jak se bude setkání vyvíjet. "O-opravdu? Aha. No, buďte tak laskav, Johne, a přiveďte ho, prosím, sem nahoru." řekla, začala vylézat z postele a natahovala se po saténovém župánku.
Sunny lenivě seskočil z postele a natáhl se na obrovské kožešině před Annieinou velkou postelí.
"Jistě, mylady." přikývl John, znova se uklonil a vycouval z jejího pokoje.

Annie se rozhlédla. Nejdříve ztlumila světla, číst už asi nebude. Z konferenčního stolku sebrala všechny pracovní papíry a zanesla si je na svůj pracovní stůl. Z malinkého baru, zabudovaného do zdi, vytáhla dvě skleničky, bílé víno a položila vše na stolek.
Upravila polštářky na své pohovce v černé barvě, rychle zanesla do šatny těch pár kousků oblečení, které měla na opěradle, a když zrovna Sunnyho lákala do jeho obrovského pelíšku, ohnutá a se zadkem vystrčeným ke dveřím, otevřely se.
Prudce se narovnala a otočila. Za Johnem se tyčila obrovská postava, která se rozhlížela, jako by se snažila něco či někoho najít. "Děkuji, Johne, můžete jít, bude to všechno." vyhrkla ještě dříve, než jej John stačil uvést.
"Mylady," uklonil se. Pak se otočil k Regulusovi. "Vévodo," Uklonil se i jemu a pak odešel.

Regulus vešel dovnitř. V jejím pokoji byl prvně. Navštívil ji už v jejím pokoji, když bydlely v jejich londýnském domě, ale tady v Chiswicku nikdy. Měla to tam útulné a hezké. Obrovská televize skoro přes půl zdi, u pohovky krb, kožešiny na podlaze, veliká postel s nebesy, knihovna. Moderní a vkusné. A přestože to bylo moderní, podivuhodně to do té vily, dokončené roku 1729, zapadalo a nepůsobilo jak kýč.
Jeho pohled utkvěl na dvou skleničkách.

"Přál jste si něco, vévodo?" zeptala se Annie, když se nějakou dobu jen rozhlížel a nic neříkal. Stála tak dva metry od něj a prohlížela si ho.
Trhl sebou. "Přál. Přál jsem si vás. Ale jak vidím, nejspíš čekáte návštěvu. Asi hraběte Mannerse, že, když se s ním pořád někde ukazujete." vychrlil jízlivě.
Nechtěl to říct, nechtěl se chovat takhle, chtěl být okouzlující, ale když se jednalo o toho kreténa, Regulus nad sebou ztrácel kontrolu. Vyklouzlo mu to, prostě se neovládl. Ano, nesnášel ho kvůli všemu, na co si vzpomněl, ale i on sám ve svém hlase slyšel ten nádech žárlivého tónu. Nemohla ho přeslechnout.
"Víte, co? Jestli jste mě sem přišel peskovat, tak zase můžete jít. O to nestojím, nejjasnější Milosti." I Annie přepadla jízlivost. "Nemáte žádné právo mluvit mi do toho, s kým se scházet mám nebo nemám. To není vaše věc. A i když to není vaše věc, tak pro informaci, ty skleničky tam ještě před dvěma minutami nestály. Takže zapojte trošku důvtipu, jestli nějaký máte, a možná na něco překvapujícího přijdete, vy pitomče!" křičela na něj šeptem.
Tohle jeho chování nesnášela. Ty změny nálad. Nikdy netušila, co očekávat a občas ji to už vážně vytáčelo. Měla ráda nevyzpytatelné muže, ale tohle byl příliš silný šálek kávy i na ni.

Regulus v jeden okamžik pocítil dvě protichůdné věci. Klid a vztek. Klid proto, že na Mannerse nečekala a vztek proto, jak s ním mluvila a že plísnila jeho, že nemá co mluvit do jejích záležitostí.
SAMOZŘEJMĚ, že měl co mluvit! Chce se stát jeho ženou! Nebo chtěla stát…
Regulus udělal tři kroky a najednou stál jen kousíček od ní. "Tak se mnou nemluvte, lady! Byla jste to vy, kdo se strašně hnal za sňatkem se mnou! A já u někoho, kdo si mě chce vzít, nestrpím, aby se scházel s nebezpečnými lidmi! A zvlášť s Mannersem. To je vyloženě KRÁL, promiňte mi to slovo, ale nemohu jinak, kokotů a já ho nenávidím! Takže pro zachování mých sympatií se ho ihned vzdejte po dobrém! Nebo to půjde po zlém! Copak jste úplně na hlavu padlá? Všichni okolo vás varují, ale vy si pořád toho kreténa musíte neustále tahat do postele a ochomýtat se kolem něj! JÁ UŽ VÁŽNĚ NEVÍM, JAK VÁM ŘÍCT, LADY, ŽE TO NENÍ VHODNÝ MUŽ PRO VÁS!" křičel, ale také šeptem, s hlavou skloněnou k ní a z očí mu šlehaly blesky.

Annie zkřivila obličej. "Ááá, držte už hubu, vévodo." zafňukala otráveně, už na něj, a ty jeho řeči, neměla sílu. Všimla si, jak se Regulus zarazil.
"Držte hubu?" zopakoval nevěřícně a probodával ji očima.
"Přesně. Už mě to nebaví poslouchat. Jestli jste sem přišel dělat mi kázání, tak jak jsem řekla, jděte, já s radostí vykážu vás."

Překvapilo ho, jak drzá k němu byla, ale zároveň to byl jakýsi takový políček, aby se probral. Uvědomil si, proč tady vlastně je. Nechtěl po ní křičet, ani jí nic nakazovat, ale byl prostě vytočený a Mannerse opravdu ze srdce nenáviděl.
Vypadala tak rezignovaně, tak vyčerpaně a jako by byla radši, kdyby tam nebyl. To ho zamrzelo, vždycky to mezi nimi jiskřilo, ať už vzteky nebo touhou, ale nikdy nevypadala tak vyčerpaná, tak otrávená.
Odhodlal se proto k něčemu, co normálně skoro nedělal. "Omlouvám se."

Annieino obočí překvapením vylétlo nahoru. Čekala už snad všechno, jen tohle ne. Omlouvající se Regulus Black. Neskutečné. Měla před sebou nový exponát do přírodopisného muzea tady v Londýně, konkrétně do sekce zoologie.
Kdyby byla Angie, pořádně by ho podusila, jenže Annie tak zjihla jeho omluvou, až se jí to nelíbilo.
"Tak co chcete?" zeptala se o poznání mileji.
"Už jsem řekl." odpověděl, zatáhl za pásek župánku a ten se rozvázal.
"Vy vtipkujete! Nejdříve tady na mě křičíte, urážíte lidi a teďka byste se chtěl se mnou vyspat? Opravdu byste si měl ujasnit, vévodo, co vlastně chcete a jaký chcete být."
"Manners není člověk, je to obyčejná svině." říkal klidně Regulus a Annie, visící na jeho rtech, si jen matně uvědomovala, že jí svléká župánek. "Nemám ho prostě rád. Nesnáším ho. A když dojde na něj, neumím se ovládnout." mluvil dál a dlaní jí přejížděl po holé ruce odshora dolů.
"To jsem si všimla." utrousila Annie a snažila se nevnímat, co jeho hlazení s jejím tělem dělá. Přestože měla jen saténovou bílou košilku, začínalo jí být hrozné vedro. "Ale stejně, měl byste se naučit ovládat. Takhle křičet jste nemusel." řekla, snažíc se myšlenky orientovat tímto směrem.
Viděla ale, že jeho tvář už je zaujatá něčím jiným, už nejspíš ani nevnímal, co říkala.

Soustředil se jen na její tělo, nejradši by ji chytil, odnesl do postele a vzal si ji. Kousíček po kousíčku by ochutnával to heboučké, voňavé tělíčko…
Přitáhl si ji za pas k sobě a otočil. Zezadu ji objal, a zatímco bořil nos do těch vlasů, sladce vonících po malinách, a s přivřenýma očima vsával tu její vůni, opřela hlavu o jeho hruď a položila dlaně na jeho ruce.
"Takto lva nemejského slyšíš řvát / jenž do tebe by, jehně, chtěl se dát / pokorně jeho tlapám hleď se vzdát / a snad dostane chuť si s tebou hrát." šeptal a pak se sklonil ještě víc a políbil ji na krk.

Annie začínala mít nohy jako z tvarohu. Byla to stará romantička a Regulus nejspíš věděl, jak na ni. Tohle byla přímá invaze do jejího srdce. Kdyby na jejím místě stála Angie, asi by vyprskla smíchy a ptala se, co jí to vykládá za básničky. Jenže Annie byla jiná, křehčí, romantičtější.
Majetnicky ji tu horkýma rukama objímá, do ucha cituje Shakespeara se slovy víc než výmluvnými.
Jeho "tlapám" se už vzdala a jeho chuť si s ní hrát, začínala cítit až kousek nad zadečkem. Tak maličká oproti němu byla.
Chytil ji za dlaň a natáhl pravou ručku lehce do strany. Pomaličku a jemně ji začal líbat na krku, pokračoval na rameno, ze kterého zuby stáhl ramínko košilky a pokračoval s polibky po celé její ruce. Druhou rukou zajel pod košilku a hořící dlaň jí položil na bříško. Výš se zatím neodvážil.
Annie připadalo, že nic jiného, než tento moment, neexistuje. Cítila se tak výjimečná. Veškerá pozornost od samotného vévody Blacka nejmladšího.
Věděla, že dnes přijde to, k čemu už dlouho směřovali. Občas jim to někdo překazil, občas to překazila sama. Ale dneska už nehodlala nic bojkotovat. Chtěla se tomu lvu nemejskému vzdát.
K čertu s Davidem! Regulus jí právě servíroval sladké ochutnávky toho, po čem už nějakou dobu prahla. Zatím to byly jen takové jednohubky, polibky, ale už si nemohla dočkat, až si smlsne na hlavním chodu. A možná přijde i dezert.
Snad ještě slaboučký hlásek v koutku duše napovídal, aby to nedělala, že podstupuje riziko, že už ji potom nebude chtít, ale nechtěla ten hlásek už poslouchat. Jednou nechtěla přemýšlet, ale jednat. Bezhlavě. Jako to dělávala její sestra.
Udělala krok vpřed, ale svou ručku nechala v jeho dlani. Nechápavě se na ni podíval, ale ten výraz zmizel, když ho pomalu začala vést k obrovské posteli.
"Co mi zarecituješ teď, abychom se dostali ještě dál?" zeptala se Annie.

Regulus se usmál. Ač na to nevypadal, načteno toho měl spousty. "Tak chtěl bych jednou v noční tmě / když rozkoší čas už se blíží / k tvým pokladům se bez obtíží / dostati a pak rozhodně ztrestati tvoje krásné tělo / a spolu s ním tvůj marný klín / aby tím krutým zraněním nesmírná muka vytrpělo / i sladkou něhu závratnou / a potom bych chtěl v tvoje ústa / teď půvabnější dozajista / vlít náladu svou jedovou."
"Baudelaire," vydechla Annie, naprosto unešeně. Všiml si, jak se její úchvatné tělo slabě třese, když se zadíval na ten dlouhý štíhlý krk, viděl, jak žíly zběsile tepou.
Nejspíš i ona měla dost načteno. Ale to ho teď nezajímalo. Opatrně jí z druhého ramene stáhl překážející ramínko a košilku stáhl dolů.
Stála před ním úplně nahá.
Uvědomoval si, že už je příliš pozdě, aby přestal. Ukazováčkem jí přejel od krku, přes žlábek mezi ňadry až na bříško. Měla tak hebkou kůži. Voněla po nějakém drahém krému a on šílel.
Vzal ji do náruče. Nečekala to, trošku se polekala a zalapala po dechu. Bezmyšlenkovitě se ho chytila kolem krku. Položil koleno na postel a pak opatrně i ji. Rukou jí přejel od kotníku, přes lýtko, stehno až k boku. Očí se jí leskly touhou.
Vzpomněl si na výrok Geoffreyho Chaucera. Ten chlap měl sakra pravdu. Speciálně v jejím případě. "Co je lepší než moudrost? Žena. A co je lepší než dobrá žena? Nic." A to ve všech interpretacích.

"Chaucer." zachraptěla. Měla pocit, že se pod jeho doteky rozteče, jako by byla z čokolády. Pálily ji na kůži jako prudký sluneční svit, ale přesto nikdy nezažila něco tak dechberoucího. Regulus Black musel být neskutečný milenec.
Pocítila prudkou touhu to poznat co nejdřív. Přitáhla si ho za tričko a s velkou vášní napadla jeho ústa. Byl natažený přes její nahé tělo, ale neležel na ní, zapíral se rukama.
Když se nasytila těch opojných polibků, činila se, aby si taky mohla zkusit, jaká je na dotek jeho obnažená kůže. Přetáhla mu přes hlavu tričko a dala se do rozepínání džínů. Netrvalo to dlouho a poslední části oděvu, které ji dělily od toho božského těla, letěly pryč. Byl teď před ní stejně nahý jako ona před chvilkou.
Bohové mu to tělo mohli jen závidět.
Probudilo to v ní nesmírnou touhu, zvláštní, kterou nezažila, ne v takové míře. Takhle se cítila poprvé. Jako by si ji v sobě schovávala speciálně pro něj. Ta dychtivost ji přiměla k tomu, aby zlehka pokrčila nohy v kolenou a pomaličku je mírně roztáhla, když ji chtěl zalehnout.
Regulus nemohl od toho nesmělého pohybu odtrhnout oči. Dělala to skoro až stydlivě. Nebylo to ovšem ani trochu vulgární, chodidly se dotýkala peřiny, jen mu zkrátka chtěla dát najevo, že je připravená na moment, k němuž oba směřovali a po kterém toužili.
"Věř mi, že vrcholná rozkoš se nikdy uspíšit nemá, nýbrž průtahem dlouhým zvolna se přivábit má." šeptal a pobaveně se usmíval nad její nedočkavostí. "Ještě ne, miláčku."
Zaúpěla. "Ovidius se nebude zlobit, když to uděláme jinak." řekla. "Prosím." dodala šeptem.

Regulus byl vychován tak, aby ženám plnil každé přání. Byl džentlmen. Copak mohl odmítnout, když s tak trýznivým výrazem prosila?
Nemohl. Ale ještě chviličku si lev se svým jehňátkem bude hrát. Ještě malou chviličku. Podrobí si jehňátko svými doteky prstů a rtů na těch nejcitlivějších místech.
Položil jí obrovskou horkou dlaň na hebké koleno a stlačil jej zpátky na peřinu. To samé udělal i s druhým, trošku couvl a začal jí líbat levou nožku od kotníku směrem nahoru.
Mučivě pomaličku postupoval a cítil, jak hoří nedočkavostí, jak je neklidná. Líbilo se mu to, hrozně moc. Už jen ten pocit stál za všechno - ten pocit, že ji má, že je jeho. V srdci mu doutnala taková radost, že jen čekal na chvíli, kdy bude následovat výbuch a sežehne jej.
Schválně bez polibků přešel to místo, kde chtěla, aby ji líbal nejvíc. Pokračoval na bříšku k pupíku a stále výš. Hladil ji volnou rukou po boku, přejel s ní přes pas až k ňadru. Byla tak štíhlounká. Když prsty klouzal po jejím těle, přemýšlel nad tím, jestli jeho tíhu snese, jestli snese ten zápal, s kterým si ji vezme.
Dlaněmi ho chytila za tváře a přitáhla si jeho obličej ke svému. Chviličku se na něj jen tak dívala, jako by chtěla něco zjistit. Byl si jistý, že jeho oči jsou nyní naprosto čitelné. Políbila ho.

Líbali se dlouho a tak, jako by neexistovalo nic jiného. Jednou rukou se stále zapíral, aby ji nezalehl, protože byl velmi těžký, ale tou druhou, volnou, jemně odsunul její pravou nožku do strany. Měl pocit, že si toho ani nevšimla. S takovým zanícením ho líbala.
Chtěl se věnovat jí, aby nemusel myslet na to, jak moc vzrušený je on sám. Věděla to i ona, neboť byl na ní nahý.
Prstem ji začal dráždit. Nejspíš ji to překvapilo, protože vytřeštila oči a kousla ho do jazyka. Hrdelně zasténal bolestí. Cítil, jak teplá tekutina zaplňuje dutinu ústní. Odtáhl se od ní, aby tu krev polkl, ale přitáhla si ho zpátky, oči měla pološílené mučivou rozkoší, kterou jí způsoboval a potom jeho jazyk vsála do úst a tak ranka zaplňovala krví její pusu.

Když se zavřenýma očima a vychutnávajícím si výrazem polkla jeho krev ona, připadalo mu to neskutečně mocné a úchvatné. Byl jako u vytržení. Přestože ještě ne úplně fyzicky, už byl v ní. Proudil jí v krvi. Byl naprosto očarován. A to tak, že přestal s jejím dosavadním mučením. Jen zíral fascinovaně na její tvář.
Nemyslil si, že to udělala z nějakého hlubšího významu, ale kdysi spojení krve znamenalo mnoho. A on ten pocit měl i tady. Jako by polkla kus jeho samotného. Jako by to byl nějaký rituál spojení. Spojení navěky. Spojení, které završí bezpochyby fantastickým sexem.
Po tady tom už odmítal mučit sebe i ji, odtáhl se, vzal dva malé polštářky z těch mnoha, které měla na posteli, vsunul jí pod zadeček ruku a nadzvedl ji, jako by nic nevážila. Polštářky jí pak položil pod zadeček. Chytil ji za pas a i s polštářky pod zadečkem si ji přitáhl blíž k sobě. Políbil ji do klína. Zasténala a její tělo mu vyšlo vstříc ještě víc, než vycházelo díky polštářkům. A potom si ji vzal, musel zakončit ten úchvatný rituál.
Snažil se být jemný, nechtěl jí ublížit. Přesto mu připadalo, že si počíná jako slon v porcelánu, protože působila tak maličce, tak křehce.
Pomalu ztrácel hlavu. Měl už mnoho žen, žen, kdy sex s nimi považoval za úžasný, jenže s ní to mělo zvláštní příchuť. Bylo v tom víc. Něco krásného a zároveň nesmírně dráždivého. Bylo to i něco v ní, něco, co mu nedávalo spát, co ho vzrušovalo, jen když se ocitla vedle něj, když se ho letmo dotkla. Neuvěřitelná chemie mezi jejich těly. S příměsí lásky, kterou k ní začínal pociťovat, to dohromady tvořilo elixír jeho života. Věděl, že už bez něj nedovede žít.

Annie se probudila velmi příjemně vyčerpaná. Milovali se celou noc, jako by se snažili si vynahradit celé ty měsíce. Její romantickou duši ovšem nejvíc těšilo to, jak usnuli. Regulus, protože byl horkokrevný, se k ní zrovna tulit nechtěl - skoro jako každý chlap, ale když leželi docela kus od sebe, oddechovali a zírali do stropu, aby si to všechno utřídili, uvědomili, přijali a vzpomínali, natáhl ruku po její dlani. Vzal ji za ni a položil si ji na srdce. Dlaň pravé ruky položil na hřbet její a takhle to zůstalo, dokud neusnuli. Cítila jeho tlukot.
Znamenalo to pro ni mnohem víc, než kdyby se k ní tulil.
Ani jí nevadilo, že už jí ruka trne. Držela se statečně. Odmítala ruku stáhnout zpátky. Jako by to snad mělo být naposledy, co ho chytila za srdce.

Když se ohlédla vedle sebe, už tam nebyl. Lhala by, kdyby si řekla, že ji to nemrzí, že to čekala. Lhala. Protože v noci měla takový zvláštní pocit, že tentokrát to není jen o sexu, že Regulus touží po její osobě.
"Už jsem myslel, že se neprobudíš."
Sotva to uslyšela, prudce si sedla. Peřinu si přidržovala na nahém těle a najednou překvapená zírala do tváře vévody Reguluse Blacka, který se jen v kalhotách rozvaloval na její sedačce, jako by mu to tu patřilo. Netušila, z čeho být v šoku víc, jestli z toho, že Regulus zůstal anebo z toho, jak má její obrovský tygr hlavu na jeho mohutném stehně, nechává se hladit, drbat a slastně u toho přivírá oči.
"Moc hodná kočička." řekl Regulus, když neodpovídala.
"Co jsi mu udělal? Nenechává se hladit od nikoho. Jen ode mě, případně Angie, když má náladu."
Regulus se ušklíbl. "Nic jsem mu neudělal, přišel sám."
Annie si odfrkla a vstala i s peřinou okolo těla z postele. "Nevěřím." Když spatřila Reguluse, jak se zamračil a chystá se k ní vydat, utekla do koupelny.

Umyla se, chvilku se na sebe dívala do zrcadla a mluvila se sebou. Samozřejmě tiše. Nevěřila, že tu Regulus opravdu je. Ale úsměv Annie v zrcadle prozrazoval, že ano.
Natáhla si vytahané domácí tričko a kalhotky a vešla do své ložnice. Regulus pořád seděl na pohovce a listoval nějakým časopisem. Sunny už se vyhříval u krbu.
Sedla si vedle něj, zadkem na paty. Loket položila na opěradlo pohovky a podepřela si bradu. Dívala se na něj jako na svatý obrázek, usmívala se. Ta chvíle nepotřebovala slova. Připadalo jí, že na tu pohovku patří. Že tam vždycky patřil.
Položil časopis na stůl. Otočil se na ni, chviličku se na sebe usmívali a pak ji políbil.

39. Lev nemejský 1/2

15. března 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Další den byl skvělý. Sirius vzal Angie autem do Derbyshiru, byla tam velká chovná stanice ridgebacků, před šesti týdny narozené dva vrhy. Dohromady tedy 24 štěňat. Majitelka byla moc milá paní a Sirius nejen jí, ale taky hlavně Angie udělal obrovskou radost, když otevřel kufr svého sporťáčku a ten byl celý přecpaný různými hračkami, granulemi a dobrůtkami pro psy.
Štěňata si ji zamilovala. Hrála si s nimi celé odpoledne, běhala za ní, skákala, když jim házela míčky, nadšeně se pro ně vrhala. Ale byli ještě maličcí, trošku se motali, občas upadli.
Sirius se přidal jen jednou, celou dobu spíš seděl s majitelkou na verandě, popíjeli čaj, povídali si a on to přerostlé dítě jménem Angie sledoval, jak se štěňaty dovádí.
Zrovna ji povalila na trávník a začala na ni skákat. Musel se usmát. Nejspíš ji ani trochu netrápilo, že má na sobě oblečení tak za necelých dva tisíce liber.
"Úplně si je omotala kolem prstu." prohlásila uznale majitelka.
Sirius se otočil a usmál se. "No, to ona každého."
Žena se zasmála. "Neříkejte, že vás taky! Nevypadáte na to."
Sirius se rozesmál. Měl velice dobrou náladu. "Je to tajemství, ona o tom ještě neví." Spiklenecky mrkl.
Chápavě s úsměvem přikývla. "Rozumím." A mrkla úplně stejně jako Sirius před chvilkou.

Při cestě domů, Angie pořád jen mluvila o štěňatech a o tom, jaká to je škoda, že jí to neřekl, protože by vzala i své psy a mohli si všichni společně hrát. Byla úplně unešená, stržená tím zážitkem a Sirius se jen připitoměle usmíval a řídil. Když konečně zmlkla, a že to nějakou dobu trvalo, navrhl jí, aby se večer sešli. Souhlasila a tak se dohodli, že večer zajdou do oblíbeného klubu.

Večer se Angie chystala a rozhodla se vzít si tu nejvíc vyztuženou podprsenku, kterou měla. Zrovna když si ji zkoušela, vpadla k ní Annie.
"Ále, kampak, slečno Howardová?" usmívala se, když viděla sestru, jak se nakrucuje před zrcadlem. Sama měla noční košilku a nevypadalo, že by se chystala někam jít.
"Ven, drahá sestro." odpověděla Angie rádoby vznešeně, na černé spodní prádlo si oblékla jednoduché úzké černé minišaty na širší ramínka a začala si obouvat lesklé černé lodičky.
"Detaily, detaily! Více detailů!" Annie mávala rukou směrem k sobě, aby sestru povzbudila k vyzrazení více informací.
Mladší ze sester Howardových si oblékla bíločervenou basebollovkou a do ruky si vzala malé červené psaníčko od Chanel. Věděla, že jednou to sestře bude muset říct. To, co se odehrálo mezi ní a Siriusem před třemi týdny, o tom se nezmínila a ani nehodlala. Annie by pak jen měla špatnou náladu, protože Regulus se k takovým nabídkám rozhodně neměl. Přemýšlela celý včerejší den, jestli jí říct o tom chození, ale chápala, že je jednou stejně spolu uvidí nebo se to dozví od někoho jiného. Musela jí to říct. I za tu cenu, že bude smutná.
"No," protáhla a sedla si na postel. Dívala se sestře zpříma do očí a pečlivě volila slova. "Včera jsem si četla v kavárně, když se tam najednou objevil vévoda Sirius Black." řekla, raději upřesnila jméno, aby nedošlo k nějakému úrazu. "Přisedl si, začali jsme spolu mluvit. Už vypadal mnohem lépe, od té doby, co děti - " zasekla se, ale nabrala sílu a vyslovila to, "zemřely. Ptal se, jak se mám a tak, jestli s někým chodím. Pravdivě jsem odpověděla, že ne a on se zničehonic vytasil s tím, jestli bych nešla na rande s ním." Angie sledovala velice pozorně Annieinu tvář, jestli se nějak nemění ze zvědavé na rudou a běsnící. Když viděla, že se to prozatím neděje, pokračovala. "A já jsem souhlasila. Říkala jsem si, že to bylo přece vždycky to, co jsem chtěla. A tak jsem souhlasila. Dneska jdeme do klubu." Když to dořekla, docela se jí ulevilo. "Nezlobíš se?" zeptala se.

Annie se na sestru zaraženě dívala. Tak se dočkala, její malá Angie. Ona sama přemýšlela, v které části Reguluse Blacka je ta chyba. Jala by se totiž jejího odstranění. "Ne," odtušila. "Jen jsem překvapená, to jsem nečekala, že jdeš s vévodou."
Angie se postavila. "Upřímně, ještě včera ráno bych byla asi stejně překvapená, kdyby mi to někdo řekl."
Annie se usmála, snažila se vypadat potěšeně. Alespoň Angie se dařilo. "Tak si to užijte." popřála jí a zvedla se ze sestříného křesla.
Angie se zarazila. "Ty dneska nikam nepůjdeš?"
Hnědovláska zavrtěla hlavou. "Ne, zůstanu doma, pustím si nějaký film, možná si něco přečtu."
"Dobře, kdybys, " odmlčela se, věděla totiž, proč sestra nemá náladu jít ven. "Kdybys třeba chtěla nakonec někam zajít, určitě přijď, budeme v Sin City, jako vždycky."
"Fajn." přikývla Annie a nechala sestru jít. Zamířila k její knihovničce a půjčila si - nebo spíš vzala zpět - Heroinové deníky, které jí Angie "odcizila". Vypadá to, že dnes si udělá hezký večer s Nikki Sixxem.

Sirius už čekal Angie před jejich domem opřený o limuzínu. Chtěl se dnes něčeho napít a tak si vzal své loni pořízené Lamborghini Aventador Limo a řidiče s sebou.
Musel za tu křiklavě oranžovou limuzínku ale bojovat, protože dostal od rodičů přednášku o tom, že by měl přestat myslet pořád na nakupování aut a koní, vymýšlet hlouposti a měl by se usadit. Přesně. I ve svých skoro třiceti letech dostával takováto výchovná kázání. Když nakonec svolil k tomu, že by limuzínku koupil a mohli ji používat všichni a Regulus se postavil za něj, mávli nad tím rodiče rukou. Ne že by se jich ptal na dovolení, koupil by ji tak jako tak, ale nechtěl to mít pořád na talíři a tak bylo lepší s nimi být zadobře.

Rozhlížel se okolo. Znal tu vilu, Chiswick House kdysi hodně dávno patřil jejich rodině, někdy před pár staletími. No, a když půjde vše tak, jak chce, bude jeho rodině patřit i teď. Ale bude to už jen takový menší bonus, protože jemu šlo o úplně něco - někoho - jiného.
Velice rád studoval rodinnou historii. Nejednou už si díky tomu s bratrem vydobyli pozemky nebo nemovitosti, které vlastnil někdo jiný.
Chiswick byla nádherná vila s obrovskými zahradami, přes které tekla řeka, nad níž byl vystavěn krásný most, dalo se najít i několik jezírek, všude spousta stromů. Mohli jste se tam klidně ztratit.
Ovšem ani vila se nemohla vyrovnat té nádheře, kterou mu poskytoval pohled na schodiště. Se vší opatrností a elegancí po něm právě sbíhala jeho nová holka. Dlouhé hnědé vlasy jí vlály, vítr foukal dost. U krku si držela bundu a v druhé ruce svírala malou červenou kabelku. Bedlivě sledovala schodiště a i za běhu vypadala božsky.
"Tak jsem tady," vyhrkla, když konečně zabrzdila před ním, v tom podpatkovém úprku. Kam se na ni hrabe Popelka? "Zdržela jsem se, protože jsem mluvila s Annie."
Zarazila se a pohlédla za něj. Obočí jí vystřelilo vzhůru. Pak se podívala zase na něj. "No, vidím, že jsi rád nenápadný."
Jen se zasmál. "Nepřidá se?" zeptal se potom a otevřel dámě dvířka auta. Angie si vlezla dovnitř a on se posadil naproti ní. Zaťukal na okénko oddělující řidiče od cestujících a auto vyjelo.
"Nepřidá. Říkala, že si něco přečte nebo pustí film." odpověděla Angie a sundala si basebollovku. Siriovi se tak naskytl dokonalý výhled na její neskutečný dekolt. Elegantně si přehodila nožku přes nožku.
Sirius přikývl. "Moc ti to sluší," řekl jí. Neplánoval se s ní v nejbližší době vyspat, ale asi se mu jeho rozhodnutí rozhodla stěžovat, jak se dalo.

Angie věděla, že má problém nezírat. Těšilo ji to a musela hodně bojovat, aby se při prvním jeho pohledu nerozesmála. Právě proto si tuhle podprsenku vzala, udělalo jí to tak o číslo a půl, až dvě, větší prsa.
"Děkuju." usmála se a trošku sklopila oči. Lichotky přijímala často, ale jen málokteré skrývaly víc, než "co si to takhle rozdat?", většinou to byly takové ty povrchní kecy, o kterých si muži mysleli, že se na ně ženy ještě chytají. I přes její oblečení a problém, který mu jím vytvořila, poznala, že to myslí opravdu upřímně, že je v tom víc. A právě v takových případech klopila oči.
Vyskočila ze sedačky a posadila se blízko vedle něj. Interiér byl černo-oranžový, moc se jí to auto líbilo. "Je to fantastická limuzína."
Sirius vypadal myšlenkami ale úplně jinde. "Tohle mi nedělej." zaprosil. Usmála se a sedla si mu obkročmo na klín. Šaty se vyhrnuly nebezpečně vysoko. "Sakra, Angie, říkám, že to nemáš dělat a ty to uděláš ještě horší." zaúpěl.
Celé ji to bavilo. Netušila proč ji nelíbá, proč na ni nesahá, proč po ní prostě nevyjede, ale chtěla to změnit. Chtěla ho za celý ten rok líbat tak moc a tak dlouho, že se o to rozhodla bojovat. Chytila ho za dlaně a položila si je na boky. Pak mu dala ruce kolem krku a začala ho líbat na tvářích.
"Zničíš mě." zachraptěl a pak se na ni vrhnul. Obrovské horké dlaně vjely pod šaty, rty napadly její a zrovna, když skončil jejich líbací maraton a jeho prsty jemně, až obdivně přejely přes její prsa, deroucí se z podprsenky ven, limuzína zastavila.
"Houby zničím. Vidíš, jak jsme si tu cestu hezky zpříjemnili." políbila ho na nos a pak z něj slezla. Upravila si šaty a vystoupila. Byl jí v patách. Chytil ji za ruku, ve které neměla kabelku a zamířili vchodem pro V.I.P. dovnitř.

Když vešli dovnitř, několik lidí se po nich otočilo. Sirius byl nepřehlédnutelný, nebylo se čemu divit. Když přijde někdo tak velký, všimnete si toho. Když se pak společně, ruku v ruce protahovali mezi lidmi k baru, připadalo jim, že se na ně dívá víc a víc lidí.
"Všechny oči nás sledují." řekla Angie Siriovi, když zastavili u baru.
"Samozřejmě, dívají se, jak jsi krásná." vysvětlil jí a pomohl jí vyskočit si na barovou židličku. "Vůbec se jim nedivím."
Angie zakroutila hlavou. "Ne, ne. Dívají se, protože jsem tu s tebou. Protože jsme tu spolu. Protože se nehádáme a držíme se za ruce."
"To je taky možné." usmál se a objednal jim pití.
Bylo to vůbec poprvé, co se spolu objevili mezi lidmi. Jistě, potkávali se často na různých místech, takže to nebylo poprvé, co je společně lidé zahlédli, ale dnes tu byli poprvé jako oficiální pár.
"Raději si odskočím a zavřu se na chvíli v kabince, než na mě dámy uspořádají hon." řekla a seskočila z barové židličky.
Ještě pořád jí to připadalo neuvěřitelné. Ale doba, kdy se ho toužila alespoň dotknout, jí přišla hrozně dávná.

Cestou zpět k Siriovi narazila na jeho bratra. "Zdravím, vévodo." Chytil ji za zápěstí, když ho obcházela. Otočila se.
"Taky. Jste tu sama nebo je tu s vámi i vaše sestra?"
Angie se usmála. "Nejsem tu sama, ale sestra tu není. Jsem tady s vaším bratrem."
Regulus se pobaveně ušklíbl. "Vtipkujete?"
Zavrtěla hlavou. "Ani trošku. Čeká na mě u baru, tak já už půjdu." řekla a snažila se ruku z pevného tisku dostat ven.
Regulus na ni překvapeně hleděl a vypadal tak vyveden z míry, že ji zapomněl pustit. "Vy jste tady opravdu se Siriem?"
Angie si povzdechla. Myslela si, že je inteligentní. Že to stačí říct jednou. "Už jsem vám to říkala. Jsem. A nelžu vám, ani nevtipkuju."
To už se u ní objevil Sirius se skleničkami v ruce. Podmračeně se podíval na bratrovu ruku držící Angieino zápěstí. "Regulusi, pusť ji nebo mi ji umačkáš."
Regulus vypadal ještě víc vyvedený z míry, než před chvilkou. Kdyby plaval, asi by se topil. "Něco mi uniklo, bráško?" zeptal se pomalu a pustil Angie. Vzala si od Siria skleničku s koktejlem.
"Uniklo ti toho dost." Sirius se očividně dobře bavil při pohledu na svého bratra. Chytil Angie volnou rukou kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. "Dovol, abych ti představil svou holku, Regu. Ale nemyslím si, že bys ji neznal, fakt je, že už je nějakou dobu v Anglii, dokonce často v mé přítomnosti, možná sis už stačil někdy všimnout, i když je mi jasné, že tvůj zrak většinou spočíval na jejím doprovodu."
Regulus si ho nevšímal, neměl náladu na bratrovy vtipy. "Říkáte, že tu sestra není. A kde je?" zeptal se a snažil se opravdu úporně, aby to neznělo, jako by vyzvídal.
"Není." přikývla dlouhovláska. "Neměla náladu někam jít, zůstala doma." Angie se to pokusila říct takovým tónem, aby pochopil, že za to může jen a jen on.
Kdyby Annie taky pozval na rande, nemusela se vůbec trápit. Přemýšlela, že by si o tom promluvila se Siriusem, ale nechtěla to na něj vybafnout hned v začátku. Nějakou dobu počká.
Regulus se podíval na hodinky. "No, zítra brzy ráno mám nějaké pracovní schůzky, to abych asi šel." řekl. "Slečno, " kývl na Angie na rozloučenou, mírně sklonil hlavu a když procházel kolem svého bratra, poplácal ho po rameni. "Moc neblbni, brácho, na strejdu jsem ještě mladý." A zmizel kdesi v davu.
Pracovní schůzky. Ani Sirius, ani Angie mu to nežrali. Taktně se o tom už ale nebavili a věnovali se sobě.

11.kapitola - Ve vlnách ostrova

25. února 2016 v 0:08 | Annie + Emma |  Ve vlnách ostrova
Je 0:0. Dne 25.2. a Já po pěti letech přidávám novou kapitolu k Vlnám. Nedokážu popsat co se dělo, ale dnes mne to přímo táhlo k tomu, abych stvořila kapitolu právě k této povídce. Já vím, já vím... Měla bych raději psát kapitoly k Růžím. Ty aspoň ještě někdo čte... Ale copak lze odolat jiné touze. Tak mi to prosím odpusťte... Tuto kapitolu bych chtěla věnovat svým skvělým, jedinečným, střeleným kamarádkám. Blázínkovi Kate, která psala (možná i píše) ty nejvtipnější scénky na světě. Emmě, která je stejnného ražení jako jsem já. Holky, chybíte mi... V poslední řadě Fioně.. Mé drahocené sestřičce, která bude každým okamžikem rodit... A také Aňulce.... Další povídkové sestře... Doufám, že se ti bude též líbit...
P.S.: Tato povídka je ještě starší než těch zmiňovaných 5 let. Když jsem si pročítala poslední kapitoly, musela jsem se mermomocí snažit, abych ji nezačala poupravovat. To jsem přece nemohla napsat! Ne, fakt... Napsala jsem to... Bože... Je to děs.. Ale co! Dopsat to přeci musím!!!

38. kapitola- Zahalené v černé 2/2

19. února 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Pršelo. Jakby taky ne. Celé dny střídavě mrholí, nebo se objeví nečekaná průtrž mračen. Idylické britské počasí. Prostě nádhera. Když to přijde, můžete hodiny a hodiny pozorovat nepřetržitě stékající kapičky různé velikosti mířící k zemi či vašemu milovanému sporťáku. Jedna taková jarní bouře smetla celou rodinu Blackových z výšin až na samé dno.
Je to už několik dnů, možná týdnů, kdy se to stalo. Byli jsme zrovna na večírku pořádaný bůhví kým. Byly pozvány i sestry Howardovy, nečekaně a tak jsem strávil docela příjemný čas s Angie. Ten večer byl úchvatný, ona byla úchvatná. Ale pak se ta smršť jednoduše přehoupla přes palubu v podobě jednoho jediného telefonátu. Kéž by ho Regulus nikdy nezvedl.
Vlastně co si to namlouvám. Začalo to už před Vánoci. Noční pocení, závratě, únava. Skončilo bezpříznakové období. Leukémie. Hrozivé slovo, hrozivá nemoc. Možnost vyléčení? Mizivá. Duše i zbídačelá těla již nedokázala čekat na vhodného dárce. V tomto případě byly naše peníze naprosto k hov…u. Člověk může mít prachů jako šlupek a přesto se uvnitř cítí prázdný. Ano, prázdnota…. Ve svém srdci se Angie dělí s touto novou návštěvnicí.
"Sešli jsme dnes zde, na tomto místě, abychom uctili památku těchto dvou zesnulých nebožáčků…" I tenhle farář musel být nechutnou sumou podplacen, aby vykonal obřad v takovémto počasí. Tolik k uctění památek dvou nedožitých životů, náboženské solidaritě, empatii či úcta ke starobylému rodu Blacků.

Snažili jsme se pomoct dvěma duším. Dali jsme jim domov. S Regulusem jsme si dobrovolně nechali říkat tátové, ať to znělo sebevíc homosexuálně. Nevšímali jsme si toho. Otevřeli jsme jim svá srdce a oni nás opět naučili milovat. Což jsme do toho okamžiku, než jsme je poprvé objali, považovali za nemožné. Já se rozešel s Carlou a Reguluse podvedla Shirley. Oba jsme v té době bylI dost emočně na dně, ale ty nadějeplné oči dětí v dětském domově nám dodaly sílu. Timmy a Gaia nás milovali, ačkoliv jsme byli zvrhlé a nešťastné persony, utápějící se v ženách i alkoholu. Kdo jen mohl tušit, že je neuvidíme ani dospět. Nepředstavili jsme je společnosti, nevedli Gaiu na prodlouženou a hlavně… nevedli jsme je ani do mizerné první třídy. Tolik k radostnému soužití, které jim s námi ten nahoře vymezil.
"Náš Pán je milostivý. Pověřil tyto maličké, aby naplnili štěstím tuto rodinu, i když jen na malou chvíli." Ani nevíš, jak moc máš pravdu. S tou milostí bych to ale nepřeháněl. Mohlo by se totiž stát, že vám jednu ubalím, velebný otče. V čelisti mi zacukal sval.
"Vzdáváme tímto Gaie i tobě Timmothy Blacku veškerou úctu a odevzdáváme vás do láskyplných rukou našeho Pána. Děkujeme, že jsi je osvobodil z jejich tělesného utrpení a poskytl jim úlevu v podobě života věčného." Kriste pane, čí to byl nápad nechat je pohřbít tímto tradičním způsobem? Ten chlap v kolárku má zatracené štěstí, že stojí na opačné straně rakví, jinak by už ochutnal mou pravačku. Pravděpodobně bych se smažil v pekle, ale to mi je naprosto fuk. Co to vlastně kecá za nesmysly, mám být vděčný za to, že jsou po smrti? Loupl jsem očima po osobě stojící prkenně vedle.

Regulus, ale jako by zde ani nebyl. Neviděl jsem ho posledních pár… dní. Nebo to už je opravdu týden? Whisky a kombinace dalších lihovin mi v hlavě nadělala pořádnou spoušť, je vlastně dost možné… kruci, neozval jsem se Angie. Určitě jsem jí nezavolal. Musím to udělat. Časem. Až se jí budu moci podívat do těch přenádherných očí a neskučet u toho jako pes. Jaké trefné přirovnání. Měli jsme ji pozvat. Patří… nebo časem určitě bude patřit do rodiny. Gaia i Timmy ji zbožňovali a přece ji na tento čistě rodinný pohřeb nikdo nepozval. Jo, vlastně to je kvůli její sestře. Od té doby co se producírovala s Mannersem je Regulus zamlklejší, než je u něj obvyklé. To byl ten důvod, proč tady se mnou teď nestojí moje sladká Angie. Pokud by tu byla jedna, musela by zde logicky být i ta druhá. A v tom případě by Regulus asi zešílel. Ať už z pohledu na Annie, nebo z toho důvodu, že se před ní bude muset přetvařovat.
Nicméně Regulus těch posledních pár dnů zůstal zalezlý ve svém pokoji. Co tam dělal? Netuším. Zatímco já trávil svůj volný čas v alkoholovém područí a máma s babičkou potají uklízely věci po dětech, Regulus se svůj bol snažil utopit v hlasité metalové hudbě. Řekl bych, že za tu dobu docela zhubl. Poté co konečně vyšel ven z toho svého zars-, zatraceného pokoje, objal mámu a sebral pohádkovou knihu z té hromady zabalených věcí. Nevěřili byste, kolik toho takové děti mají. Některé věci jsem ani netušil, že jsme nakoupili. Nebo to byly dárky? Kdo ví. Jo, takže vzal z té kupy pohádkovou knížku a zavolal si lékaře. Nějakým nedopatřením si totiž musel nechat zašít zápěstí. Možná to nějakým způsobem souviselo s tím, že jeho pokoj byl napadrť.

"Odpočinutí věčné dej těmto svým dětem, Pane. Přijmi je do svého království, Amen." Amen. Sborově celá rodina Blacků tiše zopakovala slova duchovního. Kriste pane, tohle je opravdový konec. Konec jejich rodičovství. Sirius si zoufale vjel do vlasů, skoro se za ně zatahal. Předpokládalo se od něj a Reguluse, že vhodí na rakev v čerstvě vykopaném hrobu první várku hlíny. Otočil se na bratra, který mlčky zíral na kupu hlíny před sebou. Naprosto apaticky, jediným důkazem života byly záškuby v jeho ostré čelisti. Měl snad jako ten prvorozený udělat první krok? Ne. Na tohle nebyl… Znovu si vjel rukou do vlasů a o jeden krok ucouvl. Následoval další krok vzad. Střelil rychlým pohledem po náhrobku a do očí se mu vhrnuly slzy. Opravdu nemohl. Gaia s Timmym…
Se zakletím se prudce otočil. Oči mu slzely a byl schopen myslet jen na jediné. Jak moc mu právě teď chybí děti a podpora Angie.


Annie se rozhlížela nenápadně okolo. Zrovna s Angie byly na Jacobově a Adelaidině večírku, ale nebyl tam ani jeden z Blacků, po jejichž přítomnosti toužily. Walburga i Orion tam postávali s nějakými lordy, ale vypadalo to, že se něco děje, neboť jejich výrazy nebyly zrovna veselé, spíš utrápené.
Annie to trochu vyděsilo. Co když se bratrům něco stalo? Nechtěla se tam jen tak vydat a vyzvídat, i když by to od ní určitě nepovažovali za nepatřičné, neboť jejich rodiny se velice přátelily, byl to takový rodinný vztah. Bylo vzácné najít přátele v takové společnosti, aniž by se kdokoli přetvařoval či předváděl, ale oni, ta starší generace, takoví byli.
Tolik toužila dneska Reguluse vidět. Bylo to už dlouho, co se vrátila ze svého zámečku a David se jí přejedl. Byť na něj byla ještě trošku naštvaná za ty hloupé řeči, které před třemi týdny u Melanie pronášel, zatoužila vidět ten jeho podmračený výraz. Možná by ráda uslyšela i nějakou tu uštěpačnou poznámku. Jen aby ho mohla vidět, mluvit s ním. On se jí naopak snažil usilovně ignorovat. A celkem se mu to i obstojně dařilo.
Odpustila mu. Odpustila Angie. Odpustila oběma. Vlastně to bylo spíš tak, že věděla, že se nebude moct zlobit dlouho, ale snažila se. Snažila se být naštvaná a celkem se jí to i dařilo. Ale už toho bylo dost.
"Tak co? Zahlédla jsi ho?" zeptala se jí Angie, která se zrovna vrátila z průzkumné akce s názvem "Kde je vévoda Sirius Black?" a obrátila do sebe skleničku s šampaňským.
"Vůbec ne. Sirius?" optala se Annie a její špatný pocit vprostřed hrudi se stupňoval.

Angie zakroutila hlavou. "Bez úspěchu, " řekla a povzdechla si, "dokonce jsem se ptala i ostatních lidi a nikdo ho prý neviděl. A nejen na večírcích, ale celkově. Říkají: jako by se po něm slehla zem a jedním dechem dodávají, že ani jeho bratra neviděli. Naposledy prý někdy před týdnem." informovala sestru Angie a ani ona neměla z toho všeho dobrý pocit.
"Víš, mám takové divné tušení, že se něco stalo." přiznala se Annie, zatímco se dál dívala do davu lidí, jestli někde náhodou nezahlédne černovlasého obra. Ale Blackovi byli těžko přehlédnutelní.
"Já taky, je to opravdu zvláštní." Angie se dívala do davu stejně jako sestra, když se na ni zničehonic prudce otočila. "Jsme pitomé!" vyhrkla a protočila oči. "Zeptáme se Jacoba, je to jejich dobrý přítel, možná bude něco vědět. Můj bože, pořádá tenhle večírek a já na něj úplně zapomněla!" lamentovala Angie a už si to se sestrou v zádech rázovala k hraběti Wentworthovi.

"Jacobe! Jacobe!" volala svého přítele Angie.
"Zlatíčka, jak se máte?" usmál se Jacob, elegantně držel skleničku šampaňského v ruce a působil velice uvolněně. Zrovna s někým mluvil, ale to je nezajímalo.
"Špatně. Co je s Blackovými?" vypálila okamžitě Annie. Z toho pocitu byla nesvá a nehodlala čekat ani minutu. Potřebovala vědět, co se stalo teď hned.
"Už dlouho je nikdo neviděl a před nějakou dobou prý byli mimo Anglii. Stalo se jim něco?" starala se Angie.
Jacob se omluvil a poodešel s nimi kousek dál. Jeho uvolněný výraz se změnil. Povzdechl si a napil se šampaňského.
Zkroušeně se na ně podíval. "Ano i ne," odpověděl.
"Jacobe! Nemluv v hádankách!" okřikla ho Angie a visela na něm s naléhavým výrazem.
"Dobrá, dobrá. Teď jsou doma, na vévodství, ale nepřijímají návštěvy a ani nikam nechodí," řekl.
"Proč?!" vyhrkla Annie, Angie se na ni prudce otočila. To, jak vyhrkla, ji vyděsilo.
"Před Vánoci se u dvojčat zjistilo, že mají rakovinu v pokročilém stádiu, ale příznaky se u nich příliš neprojevovaly, spíš pozvolna, ještě nějaký čas měla. Před dvěma týdny se to ale zničehonic hrozně zhoršilo, už se jim nedalo nijak - " odmlčel se a podíval se jinam.
"Ne!" zašeptala Annie a zakryla si pusu. Jacob smutně přikývl.
Angie se v očích zaleskly slzy.

Nechodili už týden nikam, protože drželi smutek. Dvojčata Blackova zemřela. Zemřely jim jejich děti, které nadevše milovali a oni teď trpěli.
Annie i Angie teď cítily to samé. Lítost a utrpení. Bylo jim to tak strašně líto. Angie chytila sestru za ruku a v krásných šatech se rozeběhly ven.
"Kam běžíte?" uslyšely za sebou Jacoba, ale neotáčely se. Nebyl čas.
Angie věděla, že by řídit neměla, ale po tom, co řekl Jacob, najednou vůbec necítila šampaňské v hlavě. Úplně ji to probralo. Z vteřiny na vteřinu vystřízlivěla.
Podívala se na sestru. Po tvářích jí stékaly slzy, plakala ale tiše. Přesně věděla, jak se Annie cítí. Ona sama sice neplakala, ale slzy ji pořád tlačily v očích. Naivně si namlouvala, že dokud je nenechá vytéct, nebude to pravda. Ale tlačily se ven příliš silně. Jen na moment zavřela víčka a nechala je vytéct.

Nasedly do Angieina Speedyho a vyjely neuvěřitelnou rychlostí směrem do Cambridge. Angie se zřejmě rozhodla ze svého auta dostat maximum.
Annie měla zvláštní pocit. Možná se na sebe i trošku zlobila. A taky na všechno ostatní. Zlobila se, protože kdyby Regulus nebyl tak složitý a tak "rozdvojený", mohla teď být s ním. Mohla by ho obejmout a utěšovat ho. A všechno ostatní kolem něj, to bylo taky složité. Ona sama byla složitá. Složitá a citlivá. Taky se styděla. Zatímco si užívala s Mannersem ve svém zámečku, který jí daroval Regulus, on prožíval jedno z nejhorších období svého života - žil s vědomím, že jeho milované děti umírají a s pramalou nadějí, že přežijí. Měla být u něj. Cítila se hrozně.

"Vévodové nepřijímají žádné návštěvy." ozvalo se u brány z intercomu, když zastavily a šly zazvonit.
"Projeď to," řekla Ann, když se vrátily do auta a s bezmocí ve tvářích seděly.
Angie ji málem začala škrtit. "Ty bys to se svým autem projela? Znič si svoje, já si Speedyho nezničím." Angie vylezla ven.
"Tak co chceš dělat?" vylezla i Annie.
Angie si začala trhat sukni svých drahých šatů. "Přelezeme to." řekla jednoduše a začala lézt po zdi. Teď byla ráda, že kdysi rodiče přesvědčily, aby jako kroužek mohly navštěvovat horolezeckou stěnu. Pravda, ty kameny byly trošku o něčem jiném, ale nebylo to tak vysoko, aby se to nedalo zvládnout a pomohly jí větve. Pak přelezla zídku.

Annie uslyšela ránu. Zkřivila obličej, ale měla chuť se zasmát. Na moment zapomněla na tu tragédii. Pěkně to žuchlo. "Jsi v pohodě?" zavolala.
"Jo, dá se to tak říct. Tak pojď!" zavolala na Annie Ang. A Annie si roztrhla i svou sukni a začala lézt. Dopadla do jakéhosi keře.
"Au!" zavrčela, když si vyndávala z ruky trn.
"Jdeme! Je to celkem kus. Musíme podél zdi, aby nás nikdo neviděl. Připrav se na procházku pralesem." ušklíbla se Ang a rychle šla mezi keři a stromy.

Asi za čtvrt hodiny došly k zámku. Všude bylo ticho. Všude byl cítit ten opar smutku. Obě dvě v rámci možností upravily a pak se připlížily ke hlavním dveřím a zazvonily. Otevřel jim Vincent, hlavní majordomus.
"Vévodové návštěvy nepřijímají, ladies." řekl ostře a kdyby asi záleželo na něm, vyhodil by je.
"To víme. Silencio!" namířila na něj Annie, která si z výstřihu vyndala hůlku. "Pouta na tebe!" dodala ještě.
"To si děláš srandu? Ty máš s sebou hůlku a my tady jak idiotky lezeme přes kamenné zdi? " vyjela na ni Angie a vkradly se do zámku.
Angie vzala Vincenta pod pažemi a táhla ho pryč ze dveří.
"Alespoň sis procvičila fyzičku! A víš o tom, že tohle je vloupání?" zeptala se Annie sestry.
"Vím. A taky vím, že tenhle majordomus už nás nikdy nebude mít rád," kývla na Vincenta, kterého táhla.
"Tak zařídíme, aby na to zapomněl," prohodila Annie a rozhlížela, kudy by vyrazila. Byť v Cambridge byly několikrát, nebyly si úplně jisté.
"Že bys mi třeba pomohla?" zeptala se sestry.
Annie naklonila hlavu na stranu, ve tváři výraz a lá "to myslíš vážně? vždyť pomoct nepotřebuješ, jde ti to dobře". "Ale no tak, Angie."
Když ho konečně "uklidily", rozešly se zpátky do vchodové haly.
"Vím zhruba, kde mají pokoje. Teda vím Regulusův, to je jediné, co si z tohohle obrovského zámku pamatuji. Nejednou se mě tam snažil dostat a je mi jasné, že i ty víš, kde je Siriusův." prohodila Annie k sestře, ale už pohledem skenovala schodiště.
"Vím. Tak zatím, " řekla Angie a zamířila po schodech doprava a Annie doleva.
Pak vyšly ještě další dvě schodiště a ocitly se úplně nahoře. Tam měli ložnice. Celé patro zabíraly jen tři vévodské ložnice plus jedna vévodská pro příbuzné nebo výjimečné hosty.

Annie nejdříve jemně zaklepala. Když se nic nedělo, pomaličku otevřela dveře a uviděla Reguluse, jak spí v posteli. Obličej měl i ve snu, kdy je všechno možné, strhaný a smutný.
Nemohla se dívat, jak trpí. Rvalo jí to srdce. Zamířila k jeho veliké posteli, kde by se bez problému a mačkání vyspalo pět, i více, lidí.
Vlezla k němu a posadila se u něj. Začala ho hladit po vlasech a sledovala, jak spí. Sem tam mu prsty přejela po tváři.
Dokázala by se na jeho tajemnou a nádhernou tvář dívat celý život. Její srdce bušilo jako o život, když se na něj dívala, když ho hladila a když jen byla v jeho přítomnosti.
Ve spánku vypadal tak bezbranný, jako dítě. Pocítila touhu dát mu najevo, že je mu oporou a že mu s čímkoli pomůže. Vždycky. Svými hebkými prsty ho hladila po tvářích, přejížděla mu jimi po čele, rtech a zabloudila i na jeho hruď. Po chvíli otevřel oči.
"Co tady děláte?" vyděsil se a pak nahodil svůj obvyklý podmračený výraz.
"Je mi to moc líto, opravdu. Kdybyste něco potřeboval, kdybych vám mohla být nápomocná. Stačí říct," řekla a dívala se mu zpříma do očí.
Díval se jí do očí stejně. Chvilku mlčel, ale pak řekl: "Děkuji vám."
Annie až překvapovalo, jak je najednou přístupný. Žádné nadávky, výčitky, nic, co čekala. "Otevřete ten první šuplík." nařídil jí. Přelezla k šuplíku a otevřela ho. "Vytáhněte tu fotku a tu knihu." dirigoval ji.
"Překrásná fotka, " řekla, když se podívala na malé nádherné děti, které spaly na rukách obou vévodů a docela dobře se v nich ztrácely. Ty děti měla moc ráda. Když si teď plně uvědomila, že jsou opravdu navždy pryč, stěží přemáhala pláč.
"Přečtete mi tu knihu?" zeptal se.
Podívala se na obal a byla to obyčejná mudlovská knížka s dětskými pohádkami. "Byla to jejich neoblíbenější," vysvětlil, když zaraženě pozorovala obal knihy.
"Je mi to tak líto!" vykřikla najednou a schoulila se k němu. Chtěla pro něj něco udělat, aby se cítil líp, ale sama vypadala na zhroucení. Ale pak se rozhodla pro jeho způsob. Otevřela knížku a začala číst pohádku o Popelce.
Po každé pohádce jí Regulus vyprávěl, jaké vzpomínky jeho a Siriuse k té pohádce vážou a vyprávěl jí o nich. O svých mrtvých dětech. Jeho bolest se pomalu stávala poloviční, když ji měl s kým sdílet.

Angie bez zaklepání vtrhla do jeho pokoje jako velká voda. Stál u okna a četl si nějaké složky. Poznala, že to jsou nějaké pracovní papíry. Smutek se snažil zahnat prací.
Otočil se a zatvářil se přinejmenším překvapeně. Stačil ale jediný vzájemný pohled a on okamžitě poznal, proč tady je. Rozběhla se k němu a pevně ho objala. Upustil složky a objal ji taky.
Sahala mu ale jen po klíční kosti a tak se musel trochu zohnout.
Byla to němá chvíle, chvíle, kdy slova prostě přebývala, a stačily činy. Stačilo jedno objetí.
"Jak ses sem dostala?" zeptal se.
"Přelezly jsme se sestrou zeď. A váš majordomus nás bude nesnášet. Je mi to strašně líto, všechno!" podívala se na něj a šla si sednout na postel. Potřebovala, aby s ní mluvil, aby se ze svého trápení a žalu vypovídal.
Opřela se o polštáře a pobídla ho, aby šel za ní. Poslechl ji, lehl si a položil jí hlavu na klín. Hladila ho po vlasech a z očí jí stékaly slzy a dopadaly mu na obličej. "Nedovedu si představit, jak je to pro tebe těžké, ale nechci, aby ses trápil. Prosím!" rozplakala se, když viděla jeho prázdný výraz a ducha někde daleko uvězněného ve vzpomínkách.
"Byly to naše děti, Angie." řekl a díval se do stropu.
"Já vím. Udělali jste ale všechno, co jste mohli. Dali jste jim krásné roky života." utěšovala ho.
"Jenže ani to vědomí mi je nevrátí. Už nikdy, " posadil se a Angie viděla, jak mu z očí stékají proudy slz. Nevzlykal, jen mu z prázdných očí tiše stékaly slzy stejně jako Annie v autě. Byl to pohled trhající srdce.
Klekla si a dolezla po kolenou k němu. Zase ho objala, a když ho viděla plakat, plakala taky. Jeho smutek byl i její smutek.
"Neplač, Siriusi. Prosím! Kvůli mně, " požádala ho.
"Pravda je, že bych udělal pro tebe cokoli, ale tohle prostě nejde. To není věc rozhodnutí," Nechal si pramínky jejích vlasů protéct mezi prsty a zamyšleně ty lesklé kaštanové pramínky sledoval. Potom zvedl zrak k ní. "Vezmeš si mě, Angie? Prosím tě,"

Ztuhla. Tohle nečekala ani v tom nejdivočejším snu. Ke všemu to znělo tak naléhavě. Neměla ponětí, co si o tom myslet, ale nakonec to nechala být a nebabrala se v tom. "Vy jste teď v labilním citovém rozpoložení, nevíte, co mluvíte," řekla, byla tak v šoku, že mu zase začala automaticky vykat. Pohladila ho po tváři.
"Vím přesně, co říkám. Vezmi si mě, Angie, chci tě. Chci tě za manželku, chci s tebou mít děti, chci mít tvou podporu a jediné co nechci je, abys mě ještě někdy opustila. A slyšíš dobře - já tě prosím, prosím tě, aby sis mě vzala. Vyhrála jsi, chci tě za ženu, za milenku a za přítelkyni. Jen tak ulevíš mému smutku, prosím," díval se na ni.

Angie byla v "mírném" šoku. Pořád v ní jaksi sílil pocit, že to nemyslí vážně a jen si z ní dělá legraci. Na druhou stranu usoudila, že na legrácky teď není vhodná doba. Ale jedno ji zaráželo nejvíc: nevěděla, co odpovědět. Kdyby jí ještě před půl hodinou někdo řekl o svatbě s vévodou Blackem, že se uskuteční, už čtvrt hodiny by byla zaneprázdněna přípravami.
Ale teď, když se to opravdu stalo - naprosto nečekaně a v nečekané situaci - zaváhala. Opravdu se chtěla vdát? Vdát a vzdát se toho všeho, co jí svoboda nabízela?
Poznala jeho dobrou i jeho relativně špatnou stránku a ona musela posoudit, jestli je pro ni vůbec vhodný. Problém byl ovšem v tom, že ji přitahovala jak ta špatná, tak ta dobrá. Přitahoval ji prostě celý. To ale neznamenalo, že je pro ni.
"Angie?" oslovil ji trpělivě a ona se vzpamatovala.
"Já- " odmlčela se, "já nevím. " přiznala a vyskočila rychle na nohy se zjevným úmyslem odejít.
"Jestli odejdeš, zničíš mě, " řekl, když mířila ke dveřím.
V půli kroku se zastavila. Najednou jí to došlo. Proč se to všechno děje. Poznala to z toho jeho tónu. A těch pár slov mohlo za to, že si vybavila hned několik vzpomínek, ne zrovna příjemných.
"Ani netušíš, kolikrát jsi zničil ty mě," Otočila se po něm a pak se sklopenou hlavou odešla.

Nechápala, kde se to v ní vzalo. Ale stalo se to. Její pusa mluvila sama. Řekla, co už ji dlouho pálilo na jazyku. Měsíc v Mexiku byl překrásný, ale pořád mezi nimi nic nevyřešil. Mohla mu odpustit všechno a odpustila, ale nemohla zapomenout.
Sice málem ještě nepřekročila práh a už ji honily výčitky svědomí - je psychicky na dně, odmítne ho a ještě ho tam nechá, aby se utápěl sám se sebou v depresi - ale nevrátila se. Nemohla. Ne teď, když se cítil takhle. Nemohla být jeho náplastí na bolístko. Musel ji opravdu chtít. Ji celou, opravdovou. Ne ji mít jen jako náhradu za city jiných dvou malých človíčků, o které přišel. Ničilo ji jeho trápení, ale ani přesto jí rozum nedovolil přijmout. Uvnitř ní probíhal boj a ona čekala na dlouhé chodbě před jeho ložnicí na výsledek bitvy. Její srdce prohrálo.
Věděla, že ji bude nenávidět, ale ona sebe za to nenáviděla mnohem víc.

Sirius přesně věděl, kdy jí ublížil. Na ty chvíle si jasně pamatoval a litoval jich tak, jako jen málo chvil ve svém životě. Nezachoval se k ní férově, proč by teďka ona měla zachraňovat jeho?
Nemohl jí vyčítat, že odešla. Muselo to pro ni celé být dost nelehké. Byl si jistý svou nabídkou, ale nebyl si jistý, jestli by jí to nabídl, kdyby se necítil takhle bídně. Muselo to znít velice neseriózně a asi hodně zoufale. Možná dokonce jako citové vydírání. Samozřejmě to poznala. Poznala, že to takhle vybafl jen z toho citového tlaku.
Pochopil, že se nejdřív musí dát psychicky dohromady. A až bude v pořádku, může o ni konečně začít bojovat. Udělat maximum proto, aby souhlasila. Konečně jeho nabídka bude vypadat seriózně, ne tak vypálená od boku, jak to udělal teď. Musí udělat všechno proto, aby uvěřila, že to opravdu myslí vážně a stojí si za tím.
Přišla za ním. Jediná. Dobře, skoro nikdo to o dětech nevěděl, o to s Regulusem nestáli, ale i tak. Opravdu se zajímala, neboť si dala tu práci to zjistit. Zajímala se o něj a přijela nejspíš ihned poté, co se to dozvěděla. Ty šaty toho byly důkazem. Lezla kvůli němu přes zeď. Tohle by kvůli němu neudělala žádná jiná lady, kterou měl v posteli. Jistě, kdyby jim připravil červený koberec až ke vchodu, utěšovaly by ho také, ale od ní to působilo alespoň upřímně. Kvůli tomu všemu, co podstoupila, aby se do jeho ložnice dostala. Napadlo ho, že si asi dost fandí, ale chtěl si myslet, že ho upřímně miluje. Ne jen tím povrchním stylem, jako ostatní ženy. Ve skutečnosti se o něj nezajímaly. Ona ano. Stála za to, aby se sebral, aby se zase postavil na nohy.
Už říkal, že lezla přes zeď?
Prokrista, tolik ji miloval.

Tolik se toho událo. Ann spatřila sérií obrázků ze svého života. Každá správná situace nutně váže protiakci. A někdy přijde na řadu i ta nejtvrdší. Každému se může tato situace vyskytnout v jiné podobě. Sama se cítila na dně ještě donedávna. Opustila svou rodinu, aby sobecky uchlácholila své srdce. Rozhádala se svou sestrou, svou milovanou malou sestřičkou, kterou přísahala chránit. A kvůli čemu? Jedinému muži. Nebylo jednoduché vše navrátit do správných kolejí. Usmíření s Angie, omluva rodině, dohnání svých povinností ve sněmovně lordů a přestěhování se zpět do Londýna. Otázka komu věnovat srdce, zůstala ovšem bezpečně zaplombována policejní páskou. Dosud si myslela, že to nejtěžší zažila ona i Angie. Jak hořce se ovšem obě mýlily. Zatímco ony se snažily dohnat dobu, o kterou se pitomě připravily, trpěly osoby, které obě milovaly. Dokonce zemřely osoby, které milovaly!

Pomyšlení na ztrátu celé rodiny Blacků ji trhalo srdce. Nemohla se ani zhluboka nadechnout, takovým způsobem měla sevřenou hruď. Slzy jí kanuly z nenamalovaných očí po lících. Nevěděla, pro koho trpí víc. Jestli pro Siria a Reguluse, bolest pozůstalých nebo proto, že již nikdy více nespatří dolíčky na tváři Gaii? Její vlásky, její oči. Tolik toužila po tom, aby se Angie stala její novou maminkou. Maminkou, která ji již nikdy neopustí. Bude jí oporou, vzorem správného chování. I když v případě naší Angie by šlo spíše o nápodobu těch ztřeštěností, které dosud prováděla. Ann se navzdory situaci musela lehce pousmát. Ano, to byla její milovaná sestra. Ani kouskem srdce nepochybovala, že by Ang byla skvostnou matkou. Úsměv jí z tváře znovu zmizel.
Vzpomínka na Timmyho, jejího rytíře na bílém koni, byla… drásající. Jeho rozpačité snahy o napodobení gentlemanského chování svých otců, jeho nepřirozeně bledá tvář kontrastující s mohutnou snědší hrudí Reguluse a v neposlední řadě jeho bezedná dětská láska k ní samé. A Vánoce. Oh, osud je krutá věc.

Nechajíc slzy padat po své bledé tváří sevřela ve svém náručí plyšového medvídka. Byl to typický brumla, ochraňoval ji po celé dětství před démony žijícími pod postelí, byl jejím zpovědníkem, zkrátka náhradní rodinou. Už jej nepotřebuje. Timmy a Gaia jej potřebují více. Doufala v to, něco prostě udělat musela. Nemohla truchlit doma jako Angie, zkrátka se musela vybít, manifestovat svou lítost, v neposlední řadě ztrátu. To jediné pro ně mohla udělat.
"Celým srdcem jsme vás milovaly. Angie i já pro vás truchlíme," zprudka polkla slzy, které ji bránily v krku. "Budeme pro vás truchlit a… ach, můj bože… Stále vás milujeme, myslíme na vás… a…" Svezla se do bahna vedle malého náhrobku, nedbajíc na déšť ani bahno. Černé smuteční šaty známé návrhářské módní ikony tak nasávaly bláto, vodu i slzy.
Políbila plyšovou hračku na čenich a opatrně ji přiložila k mokrému náhrobku. Roztřesenými rukama rozžehala svíčku i za Angie. Nechala auto autem a vydala se v dešti zpět domů, nevidíc přes hustý závoj slz. Angie i Annie trápilo svědomí. Nebyly tady pro děti, kdy je potřebovaly. Ani nevěděly o jejich utrpení. Zaživa je užíral pocit, že tam alespoň mohly být pro ně, když zachránit je nemohly.


***

Měsíc i přes všechna trápení a těžkosti na srdcích sester Howardových i bratrů Blackových uběhl jako voda. Angie nezažila den, kdy by na dvojčata nepomyslela a hlavně den, kdy by ji netížila ta obrovská vina. Ne proto, jak se tedy rozhodla ohledně jeho nabídky, ale proto, že nedokázala najít způsob, jak mu i přes negativní odpověď zůstat oporou, po boku. Milovala ho, měla to udělat a vykašlat se na tu svou zatracenou hrdost.
Přesto všechno, přes trápení duše a smutek se snažila žít dál, dělat obyčejné věci. Teď seděla v koženém křesílku v jedné kavárničce v Londýně a četla si. Dlouho knihy zanedbávala, ale poslední měsíc měla dost času na to, aby to napravila. S Annie si občas spolu v objetí poplakaly, ale jinak se obě s tím vším chtěly vyrovnávat po svém, samostatně. A Angie se věnovala ten měsíc sobě, chodila do divadla. Sama. Četla knihy. Nakupovala. Konečně se věnovala dostatečně svým milovaným psům. Navštívila své přátele, babičky a dědy. Cvičila. Zase nakupovala, v zahraničí. Pořídila si novou, sytě červenou Birkinku. Jezdívala se dívat na univerzitu, jak je fantastická. Zkrátka se snažila přijít na jiné myšlenky a neužírat se tou vinou. Dělala všechno možné, aby nemusela myslet na vévodu Blacka. A hned po něm, po dvojčatech, své vině a jeho smutku také na jeho nabídku. A na svůj rozsudek. Přesně v tomhle pořadí.

Popíjela latté mocha a přemýšlela, že začne studovat anglickou literaturu. Ta kniha ji moc bavila. "Ještě nějaké přání, slečno?" optala se jí servírka.
Angie zvedla hlavu od knihy a usmála se. "Ne, zatím ne, děkuji." Servírka odešla a ve chvíli, kdy se Angie zase chtěla sklonit ke knize, někdo vešel dovnitř. Někdo, koho velice dobře znala. A někdo, na koho se snažila velice usilovně nemyslet.
Přisedl si do křesílka naproti. "Je to latté dobré?" zeptal se a začal si prohlížet lístek s nabídkou.
Hleděla na něj a divila se, jak to, že mu z pohledu na ni není špatně. Ona sama poslední týdny zrcadla míjela obloukem. Vypadal velice dobře. Pár vrásek mu ze smutku zůstalo, oči se navždy změnily, ale vypadal velice živý a plný energie až ji to překvapovalo. Nejspíš se už dal dohromady a našel něco, díky čemu tak rychle.
"Je výborné." odpověděla. Dokud se konverzace bude točit kolem kávy, bude to fajn. Jestli se ale zmíní o té své nabídce, uteče.
"Fajn. Zkusím ho," řekl, zašel k pultu a objednal si. Potom se vrátil. "Co to čtete?"
"Vévodo, small talks vám beztak moc nejde, přejděte k věci. Co chcete?"
Usmál se. "To je jednoduché," řekl. "Chci si s vámi povídat."
"O čem?" Jeho odpověď ji překvapila. Byl to vévoda. Byl to Black. A byl hrozně sexy. Určitě si s ženami nepovídal.
"O mně, o vás. Řekněte, vy už nejste s vévodou Gordonem?" Už se to nejspíš od někoho dověděl, ale tohle už byla stará záležitost. S Charlesem nebyla už od jeho bálu, což bylo na konci prosince. Nyní už byl konec března.
Jeho uvolněnost a přímost ji tak překvapila, že se nezmohla ani na odpor či nějakou peprnou poznámku. "Ne," odpověděla.
"To mě mrzí." řekl, ale nevypadal na to. "A jak se máte teď? Chodíte s někým?" vyzvídal a přesto to Angie nepřipadalo jako nějaký výslech.
"Ne. Vy?" zapojila se trošku. Přece se jím nenechá vyvést z míry napořád.
"Vůbec ne. V poslední době na randění nebyly myšlenky. Navíc jsem poměrně náročný, takže ani tady to není úplně jednoduché, slečno."
"Neříkejte," ušklíbla se. "Zajímalo by mě, jestli vám vůbec někdy někdo stačil, jestli někdo splňoval - úplně - vaše představy, někdo, koho jste doopravdy miloval."
Neodpověděl hned. Trochu se zarazil. "Ale jistě, že tu někdo takový byl," řekl po chvilce.
Angie schovala knihu do své nové Birkinky. Tohle ji zaujalo. "Opravdu, kdo?"
Zase to vypadalo, jako by se rozhodoval, jestli mluvit dál. "Bylo to už dávno, před pár lety jsem chodil s jednou modelkou, dneska ji svět zná jako Carlu. Měl jsem ji opravdu rád, miloval jsem ji. Byla to jediná holka, kterou jsem si chtěl vzít. Jenže ten den, kdy jsem se rozhodl ji požádat o ruku, utekla se svým dvorním fotografem do Ameriky. Bylo to měsíc před mými jednadvacátými narozeninami. Za nějakou dobu mi zavolala, že bude lepší, když se rozejdeme. Udělala v Americe parádní kariéru. Od té doby, co utekla, jsem ji neviděl, jen v časopisech, bulváru nebo na nějakých přehlídkách. Od té doby jsem zamilovaný nebyl." O jeho momentálním stavu nic vědět nemusela, nechtěl ji děsit.
"Myslíte tu Carlu?" vydechla Angie, šokovaná, že se jí takhle otevřel a tím, že byl zamilován zrovna do ní. Věděla, o koho se jedná. Svět ji znal, byla uznávaná supermodelka.
Posměšně se usmál, jakoby sám sobě. "Ano, přesně tu Carlu myslím. Byl jsem tehdy ještě moc velký hlupák," řekl. "A co vy, jaký je váš příběh?"
Pochopila, že už se o tom bavit nechce. Na jeho otázku pokrčila rameny. "Nevím," přiznala, "nejspíš se ještě píše. Ale až bude, dám vám echo."
Servírka donesla jeho latté mocha. Když jej postavila na stůl, usmál se na ni a poděkoval, ale pak se zase otočil na Angie. "Podívej, Angie," přešel do tykání, "myslím, že si něco potřebujeme vyjasnit."
Věděla, že to přijde. Krucifix.
"Asi ses vyplašila z toho, co jsem ti naposledy, když jsme se viděli, řekl. Respektive nabídl. Chci říct, že to bylo ode mě nemístné a chci se omluvit. Na druhou stranu, myslel jsem to opravdu vážně. Jenže uznávám, bylo by asi lepší spolu nejdříve chodit, než se vzít. A tak, když jsi teď sama, nešla bys někdy se mnou někam?"
Šokovaně vytřeštila oči. Co se to jen dělo? Podívala na své latté. Přála si, aby tam teď místo něj měla panáka. Nebo šest. "Vévodo, já - "
Skočil jí do toho. "Siriusi," opravil ji. "Nevymlouvej se. Vždyť jsi sem přijela právě proto, abys mě dostala. A nakonec se role obrátily - já tu teďka zvu tebe a připadám si jako nějaký puberťák. Nemusíš si mě brát, chci jen, abys to se mnou zkusila. Líbíš se mi, Angie, vždycky ses líbila."
Zamyslela se. Nabízel to, co vždycky toužila mít. Proč si to nevzít? Navíc na to šel přímo. To ocenila. Všichni se vždycky snažili být originální a kdesi cosi, ale málokdo řekl to obyčejné "líbíš se mi, nechceš někam zajít?". Přitom to bylo naprosto ideální pozvání. Nevtíravé, ale ani ne lhostejné. "A kam by sis tak představoval, že bychom šli?" Sama nevěřila tomu, na co se ptá.
Usmál se. "Měl bych jeden nápad. Co takhle zítra odpoledne? Kolem dvou? Vyzvednu tě ve vašem domě, může být?"

38. kapitola- Zahalené v černé 1/2

15. února 2016 v 8:00 | Angie + Annie |  Růže z Norfolku
Po třech letech se znovu ozýváme... Je to tedy obrovská ostuda - tedy jen moje... :( Angie je v tom úplně nevinně. Takže po třech letech jsem vypotila další kapitolu k Růžím... Všichni se modlete, ať mi další kapitola netrvá další rok... Hezky si počtěte... :) Ann

Kam dál